U / Ubald - Uršula
U
(╬) Ubald sv. 16. 5. kněz, kanovník v Gubbiu, kde se v r. 1128 stal biskupem, žil velmi prostě, pomáhal chudým a nemocným, hned po své smrti byl vzýván jako patron proti zlým duchům, + 1135, jeho tělo se zachovalo neporušené, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Ubaldus
(╬) Ubaldeska sv. 28. 5. v církevním kalendáři svátek od r. 2007. V některých zněních kalendářů se objevuje přepis jména Udalbeska. Ubaldus, Ubald
(╬) Udo sv. 3.10. opat, sv. Udo z Mettenu, + 3.10. 829 Metten v Německu, Uto, Uda
(╬) Uguzo Lucius sv. 12. 7. vyznavač, sv. Uguzo Lucius z Cavargny, + 12. 7.1190 Tessin v Itálii, chudý pastýř, část svých úspor dával ještě chudším než byl on sám, sedlák u kterého sloužil ho za to vyhnal, přešel k jinému hospodáři a tomu se začalo dařit, ten první dostal zlost a pastýře zabil, svatořečil ho 189. papež Mikuláš III.
(♣) Ulrich 20. 2. Oldřich, Ulrika
(♣) Una 30. 9. lat.: una = jedna sama jediná, není v českém kalendáři, Unia, Unie
(╬) Unni sv. 17. 9. arcibiskup, sv. Unni, + 17. 9. 936 Birca, Švédsko, Unno, Wimo
(╬) Urban I. sv. 23. 1. / 25. 5. papež a mučedník, sv. Urban I., pocházel z patricijského rodu a žil příkladným křesťanským životem, stal se 17. papežem v r. 222, pokřtil sv. Valeriána, ženicha sv. Cecílie, za vlády císaře Alexandra Severa, v té době nehrozilo pronásledování, ale přesto císařův rádce Domitius Ulpianus vydal sbírku rozkazů, jak mají být křesťané stíháni, souzeni a trestáni. Tyto pokyny však nebyly provedeny za života císaře Alexandra Severa. Urban nejdříve uprchl svým pronásledovatelům a ukryl se ve vinohradu. Později byl vypátrán, ale papež zemřel pravděpodobně mučednickou smrtí, + 25. 5. 230 Řím, pohřben byl v Pretextatově pohřebišti na Via Appia, naproti Kalistově cemetriu, jeho hrob byl nalezen v r. 1854, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, patron vinařů.
(╬) Urban II. sv. 29. 7. papež, sv. Urban II., vlastním jménem Odon (Otto) de Lagery, * v r. 1035 Chatillon sur Marne ve Francii, + 29. 7.1099 Řím, byl převorem benediktinského OSB kláštera v Cluny, později se stal biskupem kardinálem v Ostii u Říma, zvolen 160. papežem v r. 1088, po volbě se v letech 1089 – 1093 se zdržoval v jižní Itálii, s pomocí knížete Rogera I. se mu podařilo vstoupit na jeden z tiberských ostrovů v Římě, v r. 1093 se mu podařilo usednout na stolec sv. Petra ve Vatikánu, Saracéni obsadili Jeruzalém, na žádost byzantského císaře Alexiose Komnenose svolal 1. křížovou výpravu v r.1095 a zmobilizoval proti nim Normany, za to jim udělil území na Sicílii, obsah této buly o udělení sicilského království byl předmětem sporů mezi Sicílií a papežským státem až do poloviny 19. století, kdy ji zrušil 256. papež Pius IX., roku 1881 byl beatifikován (blahořečen) 257. papežem Lvem XIII.
(╬) Urban V. bl. 19.12. papež, lat.: urbanus = člověk z Města (Říma), z hlavního města Římské říše, bl. Urban V., vlastním jménem Guillhelmus (Vilém) de Griomard, * 1309 Grisak ve Francii, + 19.12. 1370 Avignon ve Francii, benediktinský OSB opat kláštera sv. Viktora v Marseille, konkláve 20 kardinálů vybralo ze dvou kandidátů na papežský stolec, kteří nebyli kardinálové, opata Viléma z Marseille, druhým byl pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, ve volbě rozhodlo to, že Vilém byl Francouz, v r. 1362 byl zvolen 201. papežem, na naléhání sv. Brigity Švédské, básníka Francesca Petrarcy a Karla IV., začal papež uvažovat o návratu do Věčného Města (Říma), byla v tom symbolika jeho jména (Město = lat. Urbs, Urban = městský obyvatel), 30. 4.1367 odcestoval papež z Francie a 16.10.1367 byl přijat v Římě, který byl ve velmi zuboženém stavu, pustil se do velkolepých oprav římských budov, kostelů, vodovodů a silnic, pracovní příležitosti zaměstnaly většinu Římanů, v lednu 1368 přijal papež v Římě neapolskou královnu Jenu (Janu, Johannu) a kyperského krále Petra, královna Jena byla první ženou, která dostala od papeže Zlatou růži (tato pocta se dává mimořádně vynikajícím osobnostem nebo významným stavbám, v r.1985 byla 265. papežem Janem Pavlem II. udělena velehradské bazilice k 1100. výročí smrti sv. Metoděje), na svátek Všech svatých 1.11.1368 korunoval papež na římskou císařovnu Alžbětu (Elišku) Pomořanskou, byla jedinou císařovnou korunovanou papežem, potíral nepotismus (dávání úřadů příbuzným), simonii (svatokupectví) a nemravnost duchovních, pro nepokoje, které vypukly v Římě a válečný konflikt v r. 1370 mezi Anglií a Francií, odjel papež zpět do Avignonu 5. 9.1370, kde zemřel, pohřben v kostele sv. Viktora, od roku 1362 se stala tiára symbolem papežství a trvale se používala nad papežským znakem až do roku 2005, beatifikován 256. papežem bl. Piem IX. v roce 1870
(╬) Urs sv. 30. 9. mučedník, sv. Urs a Viktor, vojáci, patřili ke thébské legii, byli vyzváni, aby obětovali římským božstvům, thébská legie se vzepřela a všichni vojáci byli s velitelem Maurem (22. 9.) popraveni na různých místech, byli biti, nahnáni do ohně a nakonec spolu s dalšími 66 vojáky popraveni, podle jiných podání měli popravovat křesťany, když vojáci odmítli, byli sami popraveni, + 303 Solothurn ve Švýcarsku
(╬) Ursicin sv. 24. 7. poustevník, sv. Ursicin, žil v 6. století ve Švýcarsku, ojeho životě je málo zpráv
(╬) Ursicin z Ravenny sv. 5. 9. arcibiskup, sv. Ursicin z Ravenny, * 470, + 536 Ravenna v Itálii, v r. 530 vysvěcen na arcibiskupa, dal postavit basiliku nad hrobem 1. ravennského biskupa sv. Apolináře, po jeho smrti přidali nástupci do mozaiky sv. Apolináře i jeho obraz.
(╬) Ursmar sv. 18. 4. biskup, sv. Ursmar, * 7. století ve Francii, + 18. 4. 713 Lobbes v Belgii, stal se opatem v benediktinském klášteře, později se vydal na misijní cesty, za několik let byl vysvěcen na misijního biskupa
(╬) Uršula sv. 21.10. panna a mučednice, lat.: ursala = samice medvěda, medvědice, sv. Voršila, keltská princezna, Ursula, Voršila, Vorša. Viz sv. Voršila.
(╬) Uršula sv. 29. 5. řeholnice, sv. Uršula Julie Ledochowská (Ledóchowska) * 17. 4.1865 Loosdorf v Rakousku, + 29. 5.1939 Krakov v Polsku. Rakouská hraběnka. V St. Pöltenu vystudovala na kolegiu Anglických panen, střední školu absolvovala v Polsku. Její sestra byla bl. Marie Terezie Ledochowská (6. 7.), bratr Vladimír se stal generálním představeným jezuitů. V r. 1886 vstoupila v Krakově do kláštera voršilek (uršulínek), kde v r. 1889 přijala jméno Uršula a byla zde 21 let. Založila penzionát pro dívky, aby mohly studovat na vysoké škole a starala se o chudé. Mladým lidem pomáhala radou. V r. 1910 odešla do Petrohradu v Rusku, kde založila tajný dům uršulínek, protže jako katolické sestry nemohly být na pravoslavném území. Sestry pracovaly v civilu. Další klášter založila v Sotravale ve Finsku. Když vypukla bolševická revoluce, byly sestry z Ruska vypovězeny a odešly do Finska. Do finštiny přeložila katechismus a zpěvník. V r. 1920 se vrátila do Krakova a zaměřila se na výchovu chudé mládeže. V r. 1923 založila řád voršilek od Ježíšova Srdce v smrtelné úzkosti. Lidé je začali nazývat šedé voršilky (slovensky sivé uršulínky). 265. papež Jan Pavel II. ji 20. 6.1983 blahořečil a 18. 5.2003 ji svatořečil.
