C, Č / Callisto-Cyrin, Čeněk-14 Pomocníků, 40 mučedníků
C
(╬) Callisto sv. 25. 2. kněz a mučedník, sv. Callisto Caravaria, * 8. 6.1903 Cuorné v Itálii, kněz řádu salesiánů SDB, + 25. 2.1930 v Číně, zemřel společně s biskupem sv. Liugim Versigliem
(╬) Casilda sv. 9. 4. poustevnice, sv. Casilda z Toleda (z Burgosu), žila v 10. a 11. století, * Toledo, + Briviesca u Burgosu ve Španělsku, dcera saracenského emíra, přestoupila z islámu na křesťanství po uzdravení krvotoku v prameni sv. Vincence u Briviesky, dala se pokřtít, žila jako poustevnice a starala se o křesťanské zajatce, přinášela jim jídlo do vězení, jednoho dne ji přestihl otec, který chtěl, aby mu ukázala co nese v zástěře, po odkrytí se vysypaly růže, na které se jídlo přeměnilo.
(╬) Castulus sv. 26. 3. mučedník, lat.: castus = bezúhonný, mravně čistý, viz sv. Haštal, + 296 Řím, Kastulus, Haštal.
(♣)(╬) Cecílie sv. 22.11. panna a mučednice, lat.: caecus (kékus) = slepá, také členka vznešeného rodu Caeciliů, sv. Cecílie, * 200 Řím, + 22.11. 230 Řím, pocházela z patricijské rodiny, zasvětila se Kristu a chtěla žít v panenství. Přesto se měla podle nařízení rodičů vdát. Snoubenci Valeriánovi sdělila při svatbě, že se zasvětila Bohu a že ji chrání Boží anděl, když ho chtěl vidět, řekla mu ať se dá pokřtít. Křest mu udělil 17. papež Urban I.
Podle legendy při své svatbě slyšela zpívat anděly, kteří nesli dva věnečky, jeden z bílých lilií pro ni, a druhý z červených růží pro Valeriána. Ve zprávě o jejím mučednictví je napsáno: „cantatibus organis Cecilia virgo in corde suo soli Deo cantabat dicens = zněly hudební nástroje, Cecílie panna v srdci svém sama Bohu zpívala“. Svého snoubence a později i jeho bratra Tiburcia získala pro Krista. Oba bratři se stali horlivými křesťany, společně se starali o nemocné, těšili uvězněné křesťany a pohřbívali mrtvé. Prefekt Almachius chtěl jejich majetek a dal je zatknout.
Po smrti manžela a švagra (umučeni na příkaz prefekta Almachia + 14. 4. 230 společně se soudcem Maximem, kterého obrátili na víru cestou na popraviště) byla zatčena a mučena v horké lázni, aby se udusila vedrem a párou. Nic se jí nestalo, vyděšen tímto zázrakem ji prefekt Almachius nechal popravit mečem. Kat byl tak rozechvěný, že ji těžce poranil a ona tři dny umírala ve vězení. Ještě předtím majetek odkázala služebnictvu a chudým. Když nemohla mluvit, ukazovala třemi prsty, že věří v Trojjediného Boha, její tělo a těla jejích spolumučedníků pohřbil 17. papež Urban I. v Kalistových katakombách na Via Appia. Dal je přenést 99. papež sv. Paschalis I., a uložil je v novém kostele sv. Cecílie v Zátibeří. Ten byl přestavěn z jejího domu v Zátibeří (Trastevere), který před smrtí věnovala 17. papeži Urbanovi I.
V r. 1599 byl otevřen její hrob, ve kterém bylo její neporušené tělo, podle kterého zhotovil sochař Štěpán Maderna ležící mramorovou sochu, která je její věrnou podobou, její tělo je uloženo v kryptě, s ostatky jejího snoubence sv. Valeriána a jeho bratra sv. Tiburcia (Tiburtius), společně s ostatky 17. papeže Urbana I. a 22. papeže Lucia I., patronka hudebníků a zpěváků, pranostika na její svátek: „sv. Cecílie hroudy sněhem kryje“. Cecil, Celie, Sheila.
(╬) Celestin sv. 6. 4. papež, lat.: caelestis = nebeský, sv. Celestin I., zvolen 43. papežem v letech 422 – 432, za jeho pontifikátu byl v r. 431 svolán koncil do Efezu, který prohlásil jednotu božské a lidské přirozenosti Krista – Bohočlověka, dále prohlásil, že Matka Kristova je Bohorodička, proti učení cařihradského patriarchy Nestoria, že Kristus má pouze jednu přirozenost (monofysitismus), v jedné z listin vytýká biskupům v Provenci, že se odlišují oděvem od ostatních lidí: „biskup se má odlišovat zbožností a ctnostmi, ne oděvem, za jeho pontifikátu začala chistianizace Irska, + 27. 7. 432 Řím, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, Celestina, Celestýna, Celesta, Celina, Celestýn
(♣)(╬) Celestin V. sv. 19. 5./19. 5. papež. Vlastním jménem Petr Andělský od zdi (Pietro Angelari del Murrone, Petrus Morone), * 1209/15 Isernia v kraji Molise (někdy bývá uvedeno Molise jako místo narození), + 19. 5.1296 L´Aquila. Syn chudého rolníka. Stal se poustevníkem na Monte Morrone, v průběhu let se k němu přidávali další mladíci, vznikl poustevnický řád celestinů Fratelli di Sancto Spirito = bratřičci Sv. Ducha).
Byl vyhledáván lidmi pro svou moudrost, která byla známa v širokém okolí. Po smrti papeže Mikuláše IV. (+4.4.1292) se nemohly dohodnout rody Colonnů a Orsiniů se sicilským králem Karlem II. z Anjou. Po dvou letech navrhl Latinus kardinál Malabranca (jeho matka byla sestra papeže Mikuláše III. 1225, 1277-1280) za papeže poustevníka Petra. Kardinálové ho vyhledali a oznámili mu své rozhodnutí. Petr se dal na útěk, ale byl zadržen a odvezen do Aquily ke králi Karlovi. Tam ho v kostele Panny Marie (Maria di Collemaggio) zvolili 5.7.1294 v jeho 85 letech 193. papežem.
Volbu přijal po dojmem, že nepřijetí by bylo těžkým hříchem. Dal si jméno Celestin. Ještě ten den byl vysvěcen na kněze a biskupa. Nesmířil se svým úřadem a svěřil ho Benediktovi kardinálovi Kajetánovi. Ten mu v nooci 11. prosince 1294 zavolal do cely: "Celestýne slož svůj úřad, protože je pro tebe příliš těžký." Celestýn považoval volání za Boží hlas a druhý den rezignoval.
Jako papež doplnil předpisy 185. papeže bl. Řehoře X. o tom, že se papež může vzdát úřadu (resignér = rezignovat, vzdát se úřadu) a vzdal se stolce, na kterém byl 5 měsíců a týden (5. 7. – 12.12.1294). Je to 1. dobrovolná abdikace (ab dicatio = odřeknutí) papeže v dějinách. Proti tomu protestovali obyvatelé Neapolského království.
Celestin se chtěl vrátit do své poustevny do abruzských hor (Apeniny). Aby nemohl být znovu zvolen a tak předešel zmatkům, nechal se v Neapoli uvěznit od Benedikta kardinála Kajetána, který se stal jeho nástupcem. Kajetán si dal jméno Bonifác VIII. Celestýna dal odvézt na svůj hrad Fumone u Ferentina. Na hradě Celestýn V. zemřel. Některými historiky je Bonifáci VIII. vytýkáno, že nechal Celestýna V. uvěznit a možná i zavraždit. Ve 20. století byl zkoumán Celestýnův hrob a v jeho lebce byl nalezen hřebík dlouhý 20 cm.
Sv. Celestin V. byl pohřben v basilice Panny Marie z Collemaggia v L´Aquila. Kanonizován 5.5.1313 v Avignonu 196. papežem Klementem V. Je znázorňován jako poustevník s papežskými insigniemi. První oficiálně svatořečený papež. V občanském kalendáři svátek do r. 1950, Celestín, Celestýn, Petr Celestýn
(╬) Celsus sv. 28. 7. mučedník, a Nazarius, lat.: celsus = vzpřímený, vysoký, chlapec sv. Celsus, 10 letý mučedník, za Neronova pronásledování byl pokřtěn knězem sv. Nazariem v Galii, společně byli hozeni do moře, zachránili se a odešli do Milána, odkud pocházel Nazarius, tam byli popraveni mečem, + 68 Milán, v některých seznamech svatých uveden rok smrti 305, jejich těla našel neporušená sv. biskup Ambrož v r. 395, v českém církevním kalendáři svátek do r. 2006.
(╬) Cerat z Grenoblu sv. 6. 6. biskup, sv. Cerat z Grenoblu, * 400 Francie, + 6. 6. 452 Simorre ve Francii, 9.12.1903 svatořečen 258. papežem sv. Piem X.
César císař, lat. caesar (césar), Caesar (diktátor, absolutní vládce, není považován za prvního císaře), z jeho jména vznikl později titul císař. Od r. 60 byl triumvirem, společně s Pompeiem a Crassem. Žil v letech 110 – 44 př. Kr. Adoptoval Gaia Octaviana (Augusta) za svého syna, který si dal jeho jméno Caesar. Podle legendy byl César zavražděn Brutem a Cassiem. Cesar, Cézar, Cezar.
(╬) Cesarius z Arles sv. 27. 8. arcibiskup,sv. Cesarius z Arles, * 470 Châlon sur Saône, Francie, + 27. 8.542 Arles ve Francii, mnich na ostrově Lérins, studoval v Arles, kde byl vysvěcen na kněze, stal se opatem kláštera, pro který napsal řeholní pravidla, v r. 502 jmenován za arcibiskupa v Arles, zachovalo se několik jeho kázání, v Marseille založil ženský klášter benediktinek, kde byla jeho sestra abatyší, tam žil na odpočinku do své smtri, pohřben v basilice Panny Marie v Arles, podle legendy zachránil hořící město a svou modlitbou uhasil oheň, patron proti ohni.
(╬) Cesarius sv. 25. 2. vyznavač, sv. Cézarius Naziánský, * 4. století Arianz u Naziánu (Nenisi v Turecku), + 25. 2. 368 Bitýnie v Turecku, syn sv. Řehoře Naziánského Staršího (1. 1.) a bratr sv. Řehoře Naziánského Mladšího (2. 1.), sloužil u císařského dvora několika císařům jako dvorní lékař, jako prvního léčil císaře Konstantina II., v r. 364 byl jmenován místodržitelem v Bitýnii, v r. 368 přijal křest a za několik dní zemřel. Césarius.
(╬) Cesarius sv. 1. 4. řeholník, sv. Cesarius Teolog, * 12. století ve Špýru, Německo, + 1. 4.1239 Itálie, přišel v r. 1217 do Svaté země, v Sýrii vstoupil do řádu františkánů, se sv. Františkem a jeho druhem přišel v r. 1220 do Itálie, v r. 1221 do Augsburgu v Německu, kde se stal provinciálem, v r. 1223 se vzdal úřadu a vrátil se do Itálie. Cézarius.
(╬) Cézar bl. 15. 4. kněz, bl. Cézar z Bus, * 3. 2.1544 Cavaillon u Avignonu, + 15. 4.1607 Avignon ve Francii, žil velice světským životem, později se rozhodl ho změnit a vstoupil do kláštera, ošetřoval chudé a nemocné, v r. 1582 ve 38 letech se stal knězem, později byl jmenován kanovníkem katedrály v Avignonu, v r. 1592 založil sdružení světských kněží, vzdal se všech úřadů a věnoval se práci ve sdružení, zemřel na Velkou neděli a byl pohřben v katedrále, 27. 4.1975 prohlášen za blahoslaveného 263. papežem ct. Pavlem VI.
(╬) Comgall sv. 10. 5. opat, sv. Comgall, * 516 Dalaradie v Irsku, + 600 Ulster, Severní Irsko, původně voják, který odešel do lesů a stal se poustevníkem, v r. 560 založil klášter Bangor, jeho žáky byli sv. Kolumbán a sv. Havel
(╬) Contardo Ferrini bl. 17.10. vyznavač, lat.: con tardo = spolu zadržovat, váhat, překážet, bl. Contardo Ferrini, * 4. 4.1859 Milán, + 17.10.1902 Suna v Itálii, studoval práva v Berlíně, v r. 1882 se stal profesorem v Pavii a Modeně, pracoval v mládežnickém a mužském apoštolátě, patřil k největším učencům své doby, napsal významná věděcká díla, zemřel na tyfus, blahoslavil ho 261. papež ct. Pius XII. 13. 4.1947, Kontard.
(╬) Corona sv. 14. 5. mučednice, sv. Corona, *160 Egypt, +177 Egypt. Manželka sv. mučedníka Viktora (10.3.).
Po výslechu manžela sv. Viktora dostala příkaz obětovat bohům. Odpověděla veliteli: "Corona se jmenuji a ty chceš, abych byla zbavena nebeské koruny?" Velitel ji dal přivázat na dvě, proti sobě ohnuté palmy, které ji napřímením roztrhly.
Po sv. Coroně byla pojmenována některá města: St. Corona u Pasova, St. Corona v Rakousku. Císař Ota III. (980-1002) přinesl část jejích ostatků z italského Otricoli do Cách. Císař Karel IV. (1316-1378) přivezl další část z Feltre v Itálii do svatovítské katedrály v Praze.
Patronka proti epidemiím a ve finančních záležitostech. Corona, Koruna, řec.: Štěpánka. (viz Korona).
(♣) Ctiboh 17. 1. lat.: Deicola. Timoteus, Timotej.
(♣) Ctibor 9. 5. slovan.: česti bor = čestně bojující, v r. 1990 byl svátek přeložen v občanském kalendáři z 8. 5., Boris, Borek, Bořek, Bořivoj, (Tiburtius).
(♣) Ctimír 9. 1. slovan.: ctí mír. Chce mír, ale také chce ctí svět. To znamená území toho druhého. Čestmír
(♣) Ctirad 16. 1. slovan.: čestně radí, radí se ctí, je čestný a čest má rád. V našich pověstech vystupuje v Dívčí válce Ctirad a Šárka. Radek, Honorius
(♣) Ctislav 17. 1. lat.: Honorat.
(╬) Cyprián sv. 17. 9. biskup a mučedník, a Kornelius, lat.: cyprius = kyperský, z Kypru, sv. Cyprián z Kartága, * 200 Kartágo, syn bohatých rodičů, advokát a učitel, po přijetí křtu v r. 248 se stal knězem, později biskupem v Kartágu, za císaře Decia řídil diecézi pomocí dopisů o křesťanství, přítel papeže a mučedníka sv. Kornelia (+253), s kterým řešil otázku odpadlíků ve víře během pronásledování, oba se přikláněli k odpuštění a mírnosti, za císaře Valeriána byl popraven mečem, + 14. 9. 258 Kartágo v Tunisu, ve světovém kalendáři společný svátek obou mučedníků 16. 9., Cyprian.
(╬) Cyprián sv. 26. 9. biskup a mučedník, a Justina, sv. Cyprián z Antiochie, původně pohanský kouzelník, čaroděj. Snažil se svými kouzly získat křesťanku Justinu pro jednoho mladíka, kterého ona odmítala. Když nic nezmohl, vyvolal satana. Zeptal se na svůj neúspěch a dozvěděl se, že proti pravým vyznavačům Krista nic nezmůže. Začal uvažovat a přemýšlet nad Kristovým učením a později se dal pokřtít.
Stal se biskupem v syrské Antiochii. Při pronásledování byl zajat a společně se sv. Justinou zemřel mučednickou smrtí v r. 304 v Nikomedii (Nicej, Izmit, Izmid) v Turecku, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, česká pranostika ohlašovala nastupující chladno: „na svatého Cypriána, přichází nám zima z rána“.
(♣)(╬) Cyriak sv. 8. 8. jáhen a mučedník, sv. Cyriak, jáhen papeže Marcelina. Se svými přáteli pomáhal zajatým křesťanům, sám byl zajat a pracoval v jílových dolech. Ve vězení uzdravil z posedlosti Artemii, dceru císaře Diokleciána a byl propuštěn z vězení.
Po abdikaci císaře Diokleciána nastoupil na trůn císař Maximián. Ten přikázal soudci Karpasiovi Cyriaka znovu zajmout a uvěznit. Poručil mu, aby obětoval římským bohům. To Cyriak odmítl. Na hlavu mu byla vylita vařící smůla, ale nic se mu nestalo. Byl popraven mečem společně se svými přáteli Largosem a Smaragdem za císaře Maximiána, + 303/309 Řím.
Patří mezi 14 svatých Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). Je patronem proti pokušení zlého ducha, proti špatnému myšlení a chování. Atribut: jáhenská dalmatika (oblek do T) a spoutaný drak. V občanském kalendáři svátek do roku 1950, v církevním kalendáři svátek do roku 1969. Cyriacus, Kyriak, Kiriak.
(♣)(╬) Cyril sv. 5. 7./14. 2. řeholník, misionář a věrozvěst, a sv. Metoděj. Řec.: Kyrilos = Pánův, patřící Pánu = Kyrios (Bohu), persky: kuruš = slunce. Sv. Cyril – Konstantin, *827 Thessaloniké (Tesalonika – Soluň), +14.2.869 v Římě. Apoštol Slovanů. Syn vysokého úředníka drongariose (= major v thematu = soluňská župa, kraj) Lva, matka Marie byla Slovanka (asi Makedonka). Vychováván společně s budoucím císařem Michalem III., působil v diplomatických službách u císařského dvora a stal se knihovníkem (správcem knihovny, profesorem) cařihradského patriarchy. Ovládal 7 jazyků (řečtinu, latinu, staroslověnštinu, arabštinu, staroturečtinu, syrštinu a hebrejštinu). V r. 850 vysvěcen na jáhna.
V r. 851 byl vyslán k Arabům jako misionář (asi do Bagdádu) ke dvoru chána Mutavakkila, kde obhájil učení o Nejsvětější Trojici. Podle dobových zápisů slavil velký úspěch, přesto se ho Arabové pokusili otrávit vínem. Na druhou misii odešel s bratrem Metodějem k židovským Chazarům na Krymu (finsko-tatarský kmen). Zde 30.1.860 našli ostatky 4. papeže sv. Klimenta u krymského města Chersonu, které přinesli do Cařihradu, na Moravu a v r. 869 do Říma. Od Chazarů si vyžádali propuštění řeckých křesťanských válečných zajatců. V roce 861 byl vysvěcen na kněze.
V r. 867 měl s bratrem Metodějem v Benátkách diskuzi s tak zvanými trojjazyčníky (podle Ježíšova nápisu na kříži), kteří tvrdili, že křesťanství se má učit pouze hebrejsky, řecky a latinsky. V této diskuzi zvítězil a obhájil používání jiných jazyků. Na žádost moravského panovníka Rostislava přišel i se svým bratrem sv. Metodějem v roce 863 na Moravu. Metoděj byl jáhnem (v pravoslavném kalendáři Příchod Cyrila a Metoděje 11.5.863). Pro Moravské Slovany vytvořil písmo Glagolici (abecedu hlaholici), do kterého přeložil Písmo Svaté (Bibli).
V době komunizmu učitelé vysvětlovali žákům, že Cyril a Metoděj přinesli písmo (abecedu), nikoliv, že přinesli Písmo Svaté (Bibli).
Z hlaholice vznikla cyrilice (používaná v Bulharsku) a azbuka (používaná v Rusku).
Na jejich apoštolské cestě do Říma potvrdil 107. papež Hadrián II. 23. 2. 867 při mši v řeckém chrámu Panny Marie slovanským věrozvěstům překlad bohoslužebných knih do slovanského jazyka a dovolil jejich používání při bohoslužbách (chrám Panny Marie Sněžné = dedicatio Sanctae Mariae ad Nives, Panny Marie Větší = Santa Maria Maggiore /madžore/, Panny Marie Fatné = lat. fatum = Boží výrok, oznámení, Panny Marie u Jesliček = lat. Sancta Maria Praesaepe = jesle). Při své poslední návštěvě Říma vstoupil do řeckého kláštera vedle chrámu Panny Marie. Podle stejného počátečního písmene si dal řeholní jmého Kiril (latinsky Ciril, Cyril) a za 50 dní zemřel. Pohřben v kostele sv. Klimenta, kterého ostatky našel na Krymu, část ostatků byla uložena v kryptě basiliky pod oltářem z roku 1952. Oltář byl postaven nákladem amerických Slováků a Bulharů. Je ctěn v pravoslavné, husitské a v některých protestantských církvích.
Svátek 9. 3. byl vyhlášen na Moravě 26.12.1349. Den 9. března byl určen jako polovina dnů mezi 14. únorem (den smrti sv. Cyrila) a 6. dubnem (den smrti sv. Metoděje). V druhé polovině 19. století se blížilo jubileum 1000 let jejich příchodu a tak v roce 1861 olomoucký arcibiskup kardinál Fürstenberg chtěl přeložit jejich svátek na letní dobu, aby se mohlo zúčastnit co nejvíce poutníků. Moravský historik Bada (Bartoloměj) Dudík z historických důvodů doporučoval červen, ale v některých historických pramenech byl uveden 5. červenec jako den jejich příchodu. Toto datum však není dokázáno.
256. papež bl. Pius IX. stanovil od r. 1863 datum 5.7. pouze pro české země. 257. papež Lev XIII. zavedl 30.9.1880 jejich svátek pro celou církev na den 14. 2. (den smrti sv. Cyrila). V r. 1881 byla část Cyrilových ostatků uložena na Velehradě. 31.12.1980 svaté bratry přidal 265. papež Jan Pavel II. jako spolupatrony Evropy k sv. Benediktu. Český patron. Zasvěcený svátek.
Ve středověkých staročeských písemnostech jsou svatí bratři označováni jako Crha a Strachota. Crha vzniklo zkomolením jména Cyril. Atribut: řeholní oděv benediktinů, knihu, relikviář (truhličku) s ostatky papeže sv. Klimenta (Klementa). V českém občanském kalendáři státní svátek 1925 – 1950, opět od r. 1990. Ve východních církvích svátek 11. 5. (24. 5.) sv. Cyril a Metoděj, apoštolům rovní, učitelé slovanští, Příchod na Moravu. 5. 7. (18. 7.) sv. Cyril a Metoděj, apoštolům rovní, učitelé slovanští. Samostatný svátek sv. Cyrila 14. 2. (27. 2.) a sv. Metoděje 6. 4. (19. 4.). Dominik
Sv. Cyril napsal Prolog (Proglas = Předzpěv) k slovanskému překladu Čtveroevangelia:
Předzpěv jsem svatého evangelia.
Jak proroci již dříve předpověděli, Kristus přichází shromáždit národy,
neboť je světlem celého tohoto světa.To se stalo v tomto sedmém věku.
Neboť oni řekli: Slepí prohlédnou, hluší uslyší Slovo Písma.
Je tedy třeba poznat Boha.
Proto
slyšte Slované: slyšte Slovo od Boha poslané,
Slovo co krmí lidské duše, Slovo, co sílí rozum i srdce.
Slovo to, co vede k poznání Boha.
(celý prolog má 111 řádků).
(╬) Cyril Jeruzalémský sv. 18. 3. biskup a církevní učitel, *315 Jeruzalém, +18.3.386 Jeruzalém. V r. 345 byl vysvěcen na kněze a v r. 348/350 se stal jeruzalémským biskupem. Sesazen ariány v r. 353, ale za rok se vrátil a ujal se úřadu.
Císař Julián Odpadlík, který vyznával ariánské učení, ho opět sesadil v r. 360 a poslal do vyhnanství. Císař zašel ve svém odporu proti katolické věrouce tak daleko, že dovolil Židům, aby si znova postavili chrám a tak dokázali, že Ježíš není Syn Boží. Nově budovaný chrám bohatě podporoval z císařské pokladnice.
Biskup byl po svém návratu za několik let potřetí vypovězen ze země. Celkem prožil 16 let mimo svou diecezi. V r. 381 se zúčastnil cařihradského sněmu, kde (se sv. Athanasiem +373) dokazoval správnost katolické věrouky proti ariánům. Byl vynikajícím kazatelem, napsal knihu „Katechese“ (Katechismus) a 24 promluv o křtu a Eucharistii, kde poprvé použil slovo „proměňování a proměnění“ chleba v Kristovo Tělo a víno v Kristovu Krev.
Bývá zobrazován s otevřeným váčkem peněz, protože byl velkým dobrodincem chudých. Za církevního učitele byl prohlášen 257. papežem Lvem XIII. v r. 1893.
(╬) Cyril Alexandrijský sv. 27. 6. biskup a církevní učitel, * 380 Alexandie, patří mezi největší církevní Otce, v r. 412 se stal patriarchou alexandrijským, významný spisovatel, napsal mnoho spisů o Nejsvětější Trojici a o Písmu Svatém.
Obhájil katolické učení a katolickou víru před Nestoriem, který učil, že Kristus má oddělenou božskou a lidskou přirozenost, teprve za své osvědčení byl odměněn a člověk Ježíš se stal Božím synem, Maria je pouze matkou člověka Ježíše (pozdější učení Svědků Jehovových).
V roce 431 se jako zástupující vyslanec papeže zasloužil o úspěšný průběh Efezského koncilu, na kterém byl vyhlášen článek víry (dogma) o Bohorodičce Marii, +27.6.444 v Alexandrii, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 9.2., samostatný svátek, do r. 2005 společně se sv. Ladislavem.
(╬) Cyrin sv. 12. 6. biskup a mučedník, řec.: Kyrilos = Pánův, patří Pánu = Kyrios (Bohu), umučený v Siscii za císaře Diokleciána na přelomu 3. a 4. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
-------------------------------------------------------------------------
Č
(♣) Čeněk 19. 7. ital.: Vincenzo (Vinčeňco – čeňco), Vincenc, Vítězslav, Slávek
(╬) Česlav sv. 17. 7. kněz a řeholník, staročes.: Ctislav = slavná čest, sv. Česlav (Czeslaw) Odrowanz (Odrowąz) z Vratislavi, * 1180 zámek Lance, Kamień Ślaski u Opole ve Slezsku, s bratrem Hyacintem poznali v Římě sv. Dominika a v r. 1218 přijali od něho řádové roucho, jako dominikáni OP. působili na misiích na Ukrajině a v Olomouci, byli jmenováni kanovníky v Krakově, zakládali kostely a kláštery, obnovili náboženský život v Polsku, do 3. řádu dominikánů přijal sv. Zdislavu z Lemberka a tím se tento řád dostal do Čech, založil klášter ve Vratislavi, kde zemřel, +15./17. 7.1241/2 Vratislav (Wroclaw), pohřben v kostele sv. Vojtěcha, svatořečen 244. papežem Klementem XI. v r. 1713, v českém církevním kalendáři svátek od r. 1989 společně se sv. Hyacintem Polským, v církevním kalendáři svátek 15. 7., Čestislav, Ctislava, Česlava.
(♣) Československo 28.10. vyhlášeno 28. října 1918. Nejvýznamnější svátek České republiky. Svátek zaveden v kalendáři v r. 1925, Den vzniku samostatného Československa. Po rozpadu ČSR v roce 1938 byl svátek nazván Den vzniku samostatné republiky. Zrušen v červnu 1939. Svátkem opět v letech 1945–1950. V letech 1951 – 1974 byl volným dnem. 11. 6.1975 byl vyhlášen významným dnem a volný den byl zrušen. Opět vyhlášen státním svátkem 21.9.1988 Den vzniku samostatného Československého státu.
Po rozpadu ČSFR (České a Slovenské Federativní republiky) byl státní svátek na Slovensku zrušen 20.10.1993. Památným dnem - Deň vzniku samostatného česko-slovenského štátu byl vyhlášen 2.11.1999.
(♣) Čestmír 8. 1. slovan.: česť miru = čestný svět (mír), ctí mír. Ctimír.
(╬) Čtrnáct pražských mučedníků bl. 15. 2. mučedníci. Bl. Bedřich Bachstein a druhové. Bratři františkáni byli v roce 1604 pozváni do Prahy císařem Rudolfem II., který jim daroval opuštěný polorozbořený klášter karmelitánů u Panny Marie Sněžné. Ten začali obnovovat. Šest z nich byli Češi, ostatní pocházeli z Itálie, Německa, Španělska a Holandska. Česky se naučili v Brně a Olomouci, odkud přišli do Prahy. V roce 1610 byl klášter opraven. V roce 1611 vpadli do Čech pasovští vojáci, aby podpořili císaře Rudolfa II. v rekatolizaci. Františkáni byli obviněni ze spolupráce s vojáky. Na masopustní úterý 15. 2.1611 vtrhli pražští protestanté do kláštera a bratry povraždili v kostele Panny Marie Sněžné. Kněz P. Jan Martinez (Španěl, 1) zabit při obraně svatostánku, kněz P. Bartoloměj Dalmasoni (Ital, 2) zavražděn při odchodu ze zpovědnice. Další zavražděný v kostele byl bratr jáhen Jeroným z Arese (Ital, 3) proboden u oltáře Panny Marie Pomocnice. Další čtyři zahynuli v klášteře, stařičký bratr laik kuchař Kryštof Zeld (Zelt, Holanďan, 4) podlehl ranám seker, klerik bohoslovec Klement (Němec, 5) zemřel při práci. Bratr zahradník Jan Bodeo (Ital, 6). Kněz P. Šimon (Francouz, 7) pobodán třemi ranami zemřel na posteli v klášterní nemocnici pod dalšími bodnými ranami. Český kněz vikář kláštera a novicmistr Bedřich Bachstein (8) odchází potichu s několika zbylými bratry na půdu kostela. Útočníci ho shodili otvorem v klenbě na dlažbu kostela. Za ním byl vhozen probodený kuchař bratr novic Emanuel (Čech, 9). Další byl novic bratr Jan (Čech, 10) a kuchařský pomocník bratr novic Antonín (Čech, 11). Oba skončili na dlažbě kostela. Poslední tři: podjáhen Kašpar Daverius (Ital, 12), klerik bohoslovec Jakub (Němec, 13) a krejčí laik Jakub Jan Didak (Němec, 14) byli vypátráni po třech hodinách v kostelní věžičce. Jejich těla zůstala několik dní na místech, kde zemřeli. Pohřbeni byli až v sobotu v křížové chodbě kláštera, později byla těla přenesena do kaple sv. Michala.
Krátce po jejich smrti začali katolíci slavit jejich památku. V 17. století byla poslána žádost o jejich blahořečení, která byla obnovena v roce 1907. V roce 1933 byl proces opět zahájen a v roce 1947 byla akta předána do Vatikánu. Proces byl přerušen na příkaz komunistů a obnoven v roce 1992. V březnu 2011 byl ve Vatikánu dán souhlas k beatifikaci a 10. 5.2012 podepsal papež Bebedikt XVI. beatifikační dekret. 11. července 2012 odborníci z Národního muzea vyzdvihli ostatky čtrnácti umučených. Blahořečil je Angelo kardinál Amato, prefekt kongregace pro blahořečení a svatořečení 13.10.2012 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. 17. 1.2013 byly potvrzeny Kongregací pro bohoslužbu a svátosti potvrdila české texty Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů, mučedníků, pro slavení jejich nezávazné památky v pražské arcidiecézi, stanovené na den jejich mučednické smrti - 15. února.
(╬) Čtrnáct svatých pomocníků 24. 3. Skupina 14 světců, kteří byli vzýváni proti různým nemocem v západní (latinské) i ve východní (ortodoxní) církvi. Ve 14. století byli nazýváni Pomocníci v nouzi.
Jejich kult vznikl v Německu. Byli uctíváni v německém Řezně, aby lidem pomohli proti moru. Podle knihy Anselma Grüna „Duchovní terapie a křesťanská tradice“ má úcta ke čtrnácti sv. pomocníkům svůj původ v dobách velkého soužení, hladu, válek a morových epidemií.
K legendám o těchto světcích bylo dodáváno, že si před svou mučednickou smrtí vyprošovali, aby směli pomoci každému, kdo se na ně obrátí. Přes pochybnosti o nich se zdůrazňuje jejich duchovní poselství pro vlastní život každého člověka. V církevním kalendáři společný svátek do roku 1969.
Sv. Achatius, Achác, voják, biskup, mučedník (* 225/277, + 8.5.303 (250) v Byzantionu, dnes Istanbul nebo na Araratu). Patron proti bolestem hlavy a ve smrtelných úzkostech. Svátek 8.5. (16.1., 30.3., 9.4., 7.5., 22.6.). Atribut: římský voják s trnovou korunou, meč, kopí, kříž, ratolest.
Sv. Barbora, princezna, mučednice (+237/305 Nikomedie, Nikaj, dnes Izmit v Turecku). Patronka proti horečce a náhlé smrti. Svátek 4.12. Atribut: věž s třemi okny, kalich s hostií, královská koruna, meč.
Sv. Blažej, biskup, mučedník (+316/320 Sebasta, dnes Sivas v Turecku). Patron proti nemocem v krku. Svátek 3.2. Atribut: biskup, zkřížené svíce, hřeben, ptáci, chlapec.
Sv. Cyriak (Kyriak), jáhen, mučedník (+309 Řím), proti pokušení v hodině smrti, svátek 8.8. Atribut: jáhenská dalmatika (oblek do T), na řetěze má ďábla nebo malou dívku.
Sv. Dionýsius (Diviš, Denis Pařížský, biskup, mučedník (+286 Paříž). Patron proti bolestem hlavy a proti neklidnému svědomí. Svátek 9.10., 11.9. Atribut: biskup s hlavou pod paží nebo v ruce.
Sv. Erasmus, biskup, mučedník (+ 301/303 Antiochie, byl mučen, ale zemřel stářím). Patron proti nemocem zažívání. Svátek 2.6. Atribut: biskup s mitrou, tyč s namotanými střevy, rumpál.
Sv. Eustach, Dobromír (původním jménem Placidus), šlechtic, mučedník (+118/120 Řím). Patron proti neshodám v rodině. Svátek 20.9. Atribut: jelen s křížem mezi parohy (od 11. století záměna se sv. Hubertem), rytíř.
Sv. Jiljí, Aedigius, poustevník a opat (+722/725 Arles ve Francii), patron proti proti moru, za dobrou zpověď, svátek 1.9. Atribut: opatská berla, šíp, mnich s laní nebo srnou.
Sv. Jiří, voják, mučedník (+303, Lydda v Izraeli). Patron proti nemocem domácích zvířat, rytířů a skautů. Svátek 24.4. Atribut: římský voják, zabíjí draka (ďábla), bílá korouhev (prapor) s červeným křížem, někdy na koni.
Sv. Kateřina Alexandrijská, princezna, mučednice (+305/312 Alexandrie v Egyptě). Patronka proti náhlé smrti. Svátek 25.11. Atribut: královská koruna, kolo s ostny, meč nebo nůž, kniha (Bible).
Sv. Kryštof, Christoforus (vlastním jménem Reprobus), hlasatel Krista, mučedník (+250 Lykie v Turecku). Patron proti moru, cestujících, motoristů a proti nebezpečí na cestách. Svátek 25.7., 18.9. Atribut: drží silnou hůl, přechází řeku, na rameni nese dítě (Krista, nositel Krista=Christoforus).
Sv. Markéta Antiochijská, princezna, mučednice (+275/304 Antiochie Pisidská). Patronka (ochránkyně) porodu. Svátek v Čechách (v církevním kalendáři do roku 1969) 13.7., v římské církvi 20.7. Atribut: kříž, královská koruna, na řetěze drží draka (ďábla), meč, ratolest.
Sv. Pantaleon z Nikomedie, lékař, mučedník (+305 Nikomedie, Nikaj, dnes Izmit v Turecku). Patron proti vyčerpání, rakovině a tuberkulóze. Svátek 27.7. Atribut: nádobka s léky, přibitý za ruce k hlavě nebo k olivovému stromu nebo k palmě.
Sv. Vít, chlapec *297, kníže, mučedník (+304 Lukánie nebo Řím). Patron proti epilepsii a bleskům. Svátek 15.6. Atribut: mísa nebo kotel s olejem, kohout, knížecí koruna, kniha (Bible).
(╬) Čtyři korunovaní sv. 8.11. mučedníci, lat.: Quattuor Coronati sancti martyri = čtyři svatí korunovaní mučedníci, sv. Karpofor, Viktorin, Sever a Severián (v jiných legendách mají jména: Kastor, Klaudius, Nikostratus a Symforianus), + 300/305, pracovali na nucených pracích v kamenolomu, za císaře Diokleciána byli čtyři bratři ubiti bičem, titul a název jejich svátku symbolizoval, že dostali od Boha mučednickou korunu, jejich ostatky jsou uloženy v římském kostele jim zasvěceném, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Čtyři mučednice bl. 26. 6. řeholnice a mučednice, bl. Čtyři mučednice z Arrasu, + 26. 6.1794 Cambrai, sestry vincentky Marie Magdalena Fontaineová, Marie Františka Lanelová, Terezie Magdalena Fantouová a Jana Gerardová pocházely z Arrasu, působily mezi chudými i během hrůzovlády francouzské revoluce, ve III. roce republiky byly zatčeny a popraveny, blahořečil je 260. papež Pius XI. 13. 6.1920
(╬) Čtyřicet mučedníků sv. 10. 3. mučedníci, *3./4. století, +10.1.320 Sebaste, v arménské Sebastě (dnes Sivas v Turecku) bylo umučeno 40 římských vojáků (quadraginta sanctimum martyrum) Hromové (bouřlivé) legie.
Za císaře Licinia byli po těžkém mučení postaveni úplně nazí na zamrzlé jezero, jeden z nich nevydržel a na svou žádost byl odveden. Strážní, kteří je hlídali, viděli v oblacích anděly s korunami v rukou. Jeden ze strážců vyznal víru v Krista, svlékl se a doplnil počet mučedníků. Všem byly potom zpřeráženy kosti, byli ubiti a jejich těla byla spálena. Část těchto ostatků křesťané zachránili.
Císařovna sv. Pulcheria Aelia (10. 9.) je dala vyzvednout a uložit do jednoho chrámu. Později se dostaly do Evropy. Jejich jména jsou zapsána v římském Martyrologiu. V církevním kalendáři svátek do roku 1969.
