J
(♣)(╬) Januárius sv. 19. 9./19. 9. biskup a mučedník, lat.: ianus, ianua = průchozí oblouk, brána s obloukem, Ianuarius, Januarius = služebník římského boha Januse (bůh Januárius, s dvěma obličeji, hlídač vchodů, symbol začátku a konce, podle něho byl pojmenován první měsíc v roce, původně dvanáctý).
Sv. Januárius, *270 Neapol, +305 Puzzuoli (Puteoli) u Neapole. Biskup v Beneventu u Neapole v jižní Itálii. Navštěvoval vězněné křesťany a dodával jim odvahu. Za císaře Diokleciána bylzatčen místodržitelem Timotejem, mučen na skřipci, hozen do hořící pece, předhozen lvům a nakonec popraven mečem ve věku 35 let.
Jedna křesťanka zachytila při popravě do lahvičky jeho krev. Ostatky byly 19.9.1497 přeneseny do Neapole i s lahvičkou krve. Při mši sloužené na jeho svátek se zaschlá krev stává tekutou. Dostává se do varu a zvětšuje svůj objem. Tento zázrak se opakuje každý rok pouze na jeho svátek. Tato záhada je vědecky zkoumaná, ale přirozeně nevysvětlitelná. Jeho ostatky jsou zkoumány od roku 1964. Január, Januar, Janus.
(♣) Jarmil 2. 6. slovan.: jarý = silný, silný a milý. Slovanské jméno. Jaromil, Jaromila.
(♣) Jarmila 4. 2. v době národního obrození byla tímto jménem překládána Veronika. Jarmil, Jaromil.
(♣) Jarolím 30. 9., Jeroným.
(♣)(╬) Jaromír sv. 24. 9. biskup a mučedník, slovan.: jarý = silný svět, mír, silný bojovník, sv. Jaromír – Gerhard, benediktinský mnich z Benátek, opat kláštera sv. Jiří, věrozvěst Maďarů. Pozván uherským králem sv. Štěpánem I. na misie do Uher. Roku 1030 byl Jaromír vysvěcen na biskupa v maďarském Csanádu (Čanád).
Po smrti krále sv. Štěpána zahájil jeho nástupce král Ondřej Arpádovec pronásledování křesťanů, biskup byl cestou ke králi přepaden, kamenován a proboden kopím na (Gerhardově) hoře v Budapešti. +24.9.1047 Budapešť. Svatořečen 158. papežem sv. Řehořem VII. roku 1083, společně s králem Štěpánem I. Uherským, Emerichem, Svoradem a Benediktem.
Jaromír, Jaromíra, Gerard, Gebhard, Gerik, Gellért, Griselda.
(♣)(╬) Jaroslav sv. 27. 4./27. 4. mučedník, slovan.: jarý v slave = silný, zdravý, bojovný a slavný, lat.: Verianus = jarní.
Sv. Jaroslav. Vznešený Říman. Místodržitel Valerius ho obvinil z křesťanství a poslal ho do vyhnanství do města Centumellae v kraji Tuscia. Tam ho místodržitel Promotus měl odvrátit od víry v Krista. Promotus ho dal mučit a popravit sekerou, +251/252. Verianovo tělo hodili do moře. Po vyplavení ho našel sv. Adeodatus a pohřbil ho. Verianus, Valerián.
(╬) Jaroslav sv. 27. 4. vyznavač, sv. Jaroslav kyjevský kníže, který se přičinil o rozvoj křesťanství na Kyjevské Rusi. V pravoslavné církvi je uctíván podle juliánského kalendáře 21.5.
(♣) Jaroslava 1. 7., Jaroslav.
(╬) Iason sv. 3.12. mučedník, sv. Iason, Klaudius, Hilárie a Maurus z Říma, + 284 Řím. Za císaře Numeriána byla umučena celá rodina. Otec sv. Claudius byl utopen, synové Maurus a Iason byli sťati mečem. Vojáci zatkli matku Hilárii, když se modlila u hrobu manžela a synů. Popravena bez soudu. Roku 818 přenesl jejich ostatky 99. papež Paschal I. do kostela sv. Praxedy. Iáson, Jason, Jáson.
(╬) Jason sv. 12. 7. vyznavač, sv. Jason, žák apoštolů. Žil v 1. století, *v Soluni, +na Kypru. Iason, Iáson, Jáson.
(╬) Jean-Claude Colin bl. 15.11. řeholník, bl. Jean-Claude Colin, *7.8.1790 St. Bonnet le Troncy ve Francii, +15.11.1875 La Neyliere, Francie. Roku 1824 založil Mariinu společnost (maristé), která se stará o duchovní výchovu a vzdělání mládeže. Blahoslavil ho papež sv. Pius X. roku 1908, Jan Klaudius, Joannes Claudius.
(♣) Jech staročesky: Ješek ze jména Jan.
(╬) Jenovéfa sv. 3. 1. vyznavačka, starogermánsky: genovive = rodí život, původkyně života, životodárná, matka rodu, sv. Jenovéfa Brabantská, *422 Nanterre u Paříže, +3.1.502/512 Paříž. Po smrti rodičů se odstěhovala do Paříže, kde se věnovala dobročinnosti a modlitbám jako řeholnice-poustevnice.
V roce 451 zadržela krále Hunů Attilu, který táhl dál na Orleáns. Paříž zachránila před vyhladověním, když město za několik let obléhal francký král Childerich, a z Preis-sur-Aube přivezla obilí.
Měla velkou úctu k sv. Divišovi a dala nad jeho hrobem postavit kostel Saint Denis. Nad jejím hrobem nechal král Ludvík I. (Chlodvík) postavit kostel, který byl roku 1791 znesvěcen a přeměněn na „Pantheon“. Zbořen v r. 1803. Její ostatky padly za oběť revoluci.
Jenůfa, fr.: Genevieva, Genoveva, patronka Paříže, žen, pastýřů, vinařů, kloboučníků, proti válce, suchu, moru, horečce, očním nemocem. V církevním kalendáři svátek přeložen v roce 1969 ze 4.1. Od roku 2006 společně se svátkem Nejsvětějšího Jména Ježíš.
(ש) Jeremjáš 1. 5. starozákonní prorok, hebr.: jir – me – jáh = založený Bohem, Bůh zdvihá. Žil v 7. století př.Kr. Není v českém kalendáři.
(♣)(╬) Jeroným sv. 30. 9. kněz a církevní učitel, řec.: hier nomos = kněžský řád, hierarchie, svaté jméno, muž se svatým jménem. Jméno se dávalo chrámovým služebníkům v antickém Řecku, poprvé je zaznamenáno v 5. století před Kristem ze zápisu o vítězství v olympijských hrách.
Sv. Jeroným Sofronius Eusebius, *330/342/348 Stridon v Dalmácii v Chorvatsku. +30.9.420 Betlém v Palestině. Podle místa narození byl považován za Slovana (jako slovanský ochránce je spolupatronem emauzského kláštera v Praze). Měl cholerickou povahu a prudký temperament, studoval klasické písemnictví a teologoii v Římě, kde byl pokřtěn a odešel do Trevíru, později do Akvileje. V roce 373 odešel do Sýrie, kde žil v přísném mnišském společenství. Působil v Antiochii a v Konstantinopoli, kde byl vysvěcen na kněze. Přestěhoval se do Betléma, kde se stal poustevníkem. Jeho spolupracovnicí byla sv. Paula.
Ovládal několik řečí a naučil se hebrejsky. 37. papež sv. Damas I. ho povolal zpět do Říma, jmenoval ho svým sekretářem a dal mu úkol přeložit Bibli do latiny (Vulgata = obecný, lidový). Jeroným založil v Římě školu studia Bible a začal překládat původní biblické texty.
Jeroným se zobrazuje s kardinálským kloboukem, i když nikdy nebyl kardinálem (kaple Sv. Kříže na Karlštejně). Po smrti papeže sv. Damase I. měl být zvolen jeho nástupcem, zřekl se volby a roku 385 se vrátil do Betléma, kde založil jeden mužský a tři ženské kláštery. Byl velice činným církevním spisovatelem. Roku 400 dokončil latinský překlad Bible (Vulgata). Zachovalo se 117 Jeronýmových dopisů (z toho 19 napsal sv. Augustinovi).
Žil u jeskyně Narození Páně. Zemřel po dlouhé nemoci ve věku 78/90 let. Pohřben ve své jeskyni. Oficiálně nebyl nikdy svatořečen. Od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní otce (sv. Augustin, Ambrož, Řehoř Veliký). Původně tak byli nazýváni církevní spisovatelé prvotní křesťanské doby. K tomuto titulu se vyžadovala pevná a neporušená víra, svatost života a schválení církve k čtení jejich spisů v chrámech (např. sv. Efrém Syrský, Polykarp). Roku 2005 byl den sv. Jeronýma vyhlášen Mezinárodní federací překladatelů jako Mezinárodní den překladu.
Česká pranostika: „na sv. Jeronýma stěhuje se k nám už zima“. Hieroným, Jerome, Girolamo, Cheronimo, Jarolím.
(╬) Jeroným Emiliani sv. 8. 2. vyznavač a vychovatel, * 1481/86 Benátky, benátský šlechtic, proti vůli rodičů odešel do armády, stal se generálem, byl proslaveným hrdinou, v bitvě u Castelnuova byl v r. 1508 zajat a uvězněn, přemýšlel o svém životě, po propuštění z vězení byl v r. 1518 vysvěcen na kněze založil řád somasků (řeholních kleriků CRS), začal se věnovat zanedbaným dětem, sbíral je po ulicích, dával jim jíst, naučil je základům hygieny a učil je, zakládal sirotčince, sháněl peníze a vykupoval dívky prodané do nevěstinců, ošetřoval nakažlivě nemocné, na následky této nemoci zemřel při epidemii, + 8. 2.1537 Somasca u Bergama, v r. 1747 byl beatifikován 248. papežem Benediktem XIV., 249. papež Klement XIII. ho v r. 1767 svatořečil, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 20. 7., svátek společně s bl.Mladou a (od r. 2006) se sv. Josefou Bakhitou.
(╬) Jeroným Jaegen ct. 26. 1. vyznavač, ct. Jeroným Jaegen, vizionář, * 23. 8.1841 Trevír, Porýní-Falc, + 26. 1.1919 Trevír, inženýr, ředitel banky a poslanec zemského sněmu, kde se zasazoval o katolické zájmy, 30 let chodíval s nebesy na procesí BožíhoTěla v Trevíru, pro církev dával ze svého jmění velké dary, v r. 1867 založil Harmonii (nábožensko-vědecko-společenský svaz pro mladé obchodníky), napsal mnoho spisů ze svých duchovních zkušeností.
(╬) Jesse sv. 29.12. pastýř, sv. Jesse, otec krále Davida, postava Starého Zákona.
(╬) Ježíš 3. 1. Nejsvětější Jméno Ježíš, hebr.: Jaho šua, Jeho šua, Jošua, Jisa ja, Jesse, Jišaj = Zachránce (Bůh je záchrana, spása), Vykupitel, Spasitel (ve staroslověnštině spasí = zachrání, v ruštině děkuji = spasíbo = spasí Bog – ať tě zachrání Bůh, zaplať ti Bůh).
Jesse byl otec krále Davida, z jeho rodu pocházel Ježíš Kristus. 1. ledna byl slaven svátek Obřezání Páně, na památku Ježíšovy obřízky. Každý židovský chlapec byl osmého dne po narození obřezán a dostal jméno, jak o tom píše sv. Lukáš ve svém evangeliu (L 2,21): „když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš.“
Tento svátek se začal slavit v Galii a ve Španělsku od 6. století, v Římě od r. 1399. Tímto svátkem si věřící připomínali úctu ke Kristovým ranám, protože při obřadu obřízky poprvé prolil Ježíš za nás svou svatou krev.
V církevním kalendáři byl svátek Obřezání Páně 1.1. do roku 1969, v r. 2005 obnoven 266. papežem Benediktem XVI. pod novým názvem a přeložen na den 3.1. Ve východních církvích zůstal na 1.1. Papeže Benedikta k obnovení svátku vedl citát z listu sv. apoštola Pavla Filipanům (Flp 2,6-11): "Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. V podobě člověka se ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto Ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno, nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán."
Jméno Ježíš se dává jako křestní v zemích Latinské Ameriky, lat.: Jesus, řec.: Iesós, Jošua, Jozue, Ozeáš, Izaiáš, Izajáš (prorok Izajáš žil v 8.století př. Kr.).
(╬) Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze čtvrtek po Seslání Ducha Svatého, pohyblivý svátek podle Velikonoc. Festum Domini nostri Iesu Christi Summi et AEterni Sacerdotis.
Je to svátek k rozjímání o Kristově kněžství a k modlitbě za kněze. Ustanoven pro Španělsko v roce 1970 papežem Pavlem VI. podle Bible: "O Ježíši Kristu jako o pravém, vznešeném a nejvyšším knězi (Žid 4,14-16; 5,1-10). Zavedení svátku prosadil arcibiskup Valencie José Maria García Lahiguera, zvaný apoštol kněží. Arcibiskup Lahiguera pomáhal pronásledovaným kněžím v Madridu v občanské válce.
V roce 2012 určil 266. papež Benedikt XVI. slavení svátku v zemích, jejichž Biskupská konference požádá Svatý Stolec o jeho zařazení. Za 267. papeže Františka schválila 28.1.2015 Kongregace pro bohoslužbu a svátosti svátek do Českého národního katolického kalendáře.
(╬) Nejsvětější Srdce Ježíšovo 1. pátek v červnu, svátek Nejsvětější Srdce Páně, Božské Srdce Páně zavedl v celé církvi r. 1856 papež Pius IX. na základě vidění řeholnice sv. Markéty Marie Alacoque (Alakok), * 1647, + 1690.
V letech 1673 – 1675 měla vize Ježíše s hořícím srdcem, plným lásky k lidem, začala šířit úctu k Srdci Ježíšovu, které bylo ověnčené trním a uprostřed srdce byl kříž. Podle tohoto vidění byly zhotovovány obrazy a sochy Božského Srdce Páně. Sv. Gertruda Veliká (+ 1302, svátek 16.11.), která jako první šířila od r. 1281 úctu k Božskému Srdci je považována za apoštolku kultu Srdce Páně. Sv. Markéta Marie Alacoque šířila úctu k Srdci Páně, kdy měla v letech 1673 – 1675 vidění Srdce Pána Ježíše.
V r. 1765 zavedl tento svátek 249. papež Klement XIII. pro Polsko a Portugalsko. V r. 1766 ho rozšířil na celou církev. V r. 1890 doporučil 257. papež Lev XIII. první pátky ke cti Božského Srdce a v r. 1899 zasvětil Nejsvětějšímu Srdci celé lidstvo. 260. papež Pius XI. se stal příkladem v úctě Srdce Páně a 8. 5.1928 napsal encykliku o úctě k Nejsvětějšímu Srdci „Miserentissimus Redemptor“. V církevním kalendáři do r. 1969 byl tento svátek osmý den po Božím Těle (60 dní po Velikonocích). V církevním kalendáři byl další svátek do r. 1969 Nejdražší Krve Ježíšovy, Nejdražší Krve Páně, Krev Páně 1. 7.
(╬) Ježíše Krista Krále slavnost mezi 20. – 26.11., pohyblivý svátek ustanovený 260. papežem Piem XI. v roce 1925. Má eschatologický charakter – Ježíš Kristus jako panovník na konci věků. Poslední neděle církevního roku. V církevním kalendáři do roku 1969 poslední neděle v říjnu.
(♣)(╬) Narození Páně 25.12. Narození Ježíše Krista, v církevním kalendáři zasvěcený svátek Hod Boží vánoční, svátek uveden v občanském od r. 1990 jako Hod Boží vánoční (do r. 1989 byl 1. svátek vánoční), Josef a Marie šli do Betléma, aby se podle nařízení císaře Augusta dostavili do města, na místo, odkud pocházel jejich davidovský rod, sv. Lukáš v evangeliu napsal: „Když tam byli, naplnily se její dny, porodila svého prvorozeného syna a položila ho do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo v zájezním útulku.“, prorok Micheáš (730 př. Kr.) řekl: „A ty Betléme Efrata (efratský), i když jsi nejmenší mezi judskými městy, z tebe mi vyjde vládce Izraele.“ (Mich 5,2; Mt 2,6), jméno Efrata bylo k odlišení Betléma v zemi Zabulon.
Událost Ježíšova narození si připomínáme stavěním betléma (Betlém, Bet lechem = dům chleba) = podle jména města v Palestině (Izraeli), nebo také jesliček, jesličky = jesle, do kterých byl Ježíš položen, Ježíš se narodil v jeskyni, která sloužila pastýřům jako chlév pro ovce a dobytek, proto se v betlémech zobrazují ovce, vůl a osel se u jeslí znázorňovali podle citátu proroka Izaiáše (Iz 1, 3.): „Zná vůl svého hospodáře a osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“
Pastýřům se zjevil anděl a poslal je do Betléma, podívat se na Dítě. S andělem se ukázalo množství andělů a zpívali: „Gloria in excelsis Deo, et in terra pax hominibus bonae voluntatis“ = „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“
V latinské Vulgatě jsou slova tohoto zpěvu mírně pozměněna: „Gloria in altissimus Deo, et super terram pax in hominibus bonae voluntatis“ = „Sláva na nejvyšším (místě) Bohu a nad zemí pokoj v lidech dobré vůle.“
Betlémská jeskyně má rozměry 12 x 3 metry, nad ní stojí chrám Zrození (Narození Páně), postavený v r. 330 císařem Konstantinem I. Velikým, místo Kristova narození označuje stříbrná hvězda s latinským nápisem: „Hic de Virgine Maria Jesus Christus natus est“= „zde z Marie Panny Ježíš Kristus narozen je“.
V 18. století byla basilika rozdělena mezi několik křesťanských církví, jeskyně Narození se nachází v pravoslavné části chrámu, západní (římskokatolické) bohoslužby jsou 25.12., východní (pravoslavné a řeckokatolické) 6. 1., bohoslužby arménské církve 18. 1.
Poprvé veřejně se objevuje 25. prosinec jako svátek Narození Páně v nejstarším kalendáři z roku 354, v novověku (17.–20. století se Ježíšovo narození datovalo na tyto dny: 28. 3., 20. 4., 20. 5., 22.10.
V r. 2005 bylo na Jeruzalémské universitě podle starých záznamů o kněžské službě, kdy sloužil kněz Zachariáš, otec sv. Jana Křtitele, vypočítáno datum jeho narození a narození Ježíše Krista, podle těchto záznamů a výpočtů se skutečně Kristus narodil v noci na 25.12. pravděpodobně 5 – 7 let př. n. l. v Betlémě.
V 6. století uvedl mnich Dionysius Exiguus (lat. = Nepatrný, malý, skromný, slabý) rok narození Krista 754 p. u. c.(= po založení Města), spletl se o 5–7 let, Ježíš se narodil ve skutečnosti mezi lety 747–749 po založení Říma.
Reliéfy s vyobrazením Narození Páně se objevovaly v Římě už ve 4. století, poprvé podle tradice oslavil Narození Páně postaveným betlémem sv. František z Asissi ve 13. století, ten za městem Greccia přivedl ovce, osla a vola, do jeskyně k připravenému oltáři, na kterém byla sloužena půlnoční mše svatá. Jméno Pána Ježíše je připomínáno na svátek Sv. Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa (30.12. nebo v neděli v oktávu Narození Páně) a samostatným svátkem Nejsvětější Jméno Ježíš (3. 1.).
(╬) Jiljí sv. 1. 9. opat, lat.: aegis z řec.: egidiós = štít, ochrana, ochránce, držitel erbu = znak boží, sv. Aegidius, *650 v Athénách, +1.9.725 Saint–Gilles. Syn vznešených rodičů, kteří byli vzornými křesťany a váženými občany. Dostal nejvyšší možné vzdělání. Měl soucitný vztah k chudým a nemocným, kterým pomáhal. Po smrti rodičů prodal majetek a peníze rozdal chudým. Odplul do Marseille v Galii a studoval v Arles na biskupské škole.
U soutoku řeky Gard a Rhóny začal po dvou letech žít jako poustevník a lidé k němu chodili pro rady. Živil se zeleninou, kterou si sám vypěstoval a měl ochočenou laň, která mu dávala mléko. Jednou na lovu ji zasáhl šípem visigótský král Wamba a zraněné zvíře ho dovedlo až k poustevníkově jeskyni (podle jiné legendy zvíře uteklo do jeskyně, kam král vystřelil naslepo a trefil poustevníka, kterého našel a dal ho ošetřit). Král ho přemlouval, aby s ním šel ke dvoru.
Jiljí nechtěl odejít ze samoty a žádal krále, aby nechal na místě poustevny postavit klášter. Tam se v r. 680 stal Jiljí prvním opatem. V r. 719 vpadli ze Španělska do Francie Maurové (byli poraženi a vyhnáni r. 732), opat Jiljí odešel s bratry na dva roky ke Karlu Martelovi. V r. 721 se vrátili do polorozbořeného kláštera. Po jeho smrti se stal hrob poutním místem a vzniklo nové město Saint-Gilles u Arles.
V r. 1210 byl v Praze postaven kostel sv. Jijlí (kázal zde Jan Milíč z Kroměříže), je zde zavěšen nejstarší zvon v Praze z r. 1437. V r. 1356 získal část jeho ostatků Karel IV. pro svatovítský velechrám v Praze. Ve 13. století se u nás stal také patronem kolonistů, kteří osídlovali naše území. Česká pranostika: „svatý Jiljí, slunce mírní“, znamená, že končí léto a ubývá slunečního svitu. Patří mezi 14 svatých pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). Aigidios, Aegidius, Egidius, Gilles, Giles, Egon.
(╬) Jimram sv. 22. 9. biskup a mučedník, sv. Emerám, * 600 v Poitiers (Poatie) ve Francii, vysvěcen na kněze, později na biskupa misionáře, v r. 649 přišel do Bavorska, usídlil se v Řezně (Regensburg), ze tři roky pokřtil mnoho pohanů a získal si jejich úctu, když odjížděl z Řezna do Říma, podat zprávu o své misijní činnosti, byl dostižen Lambertem, synem bavorského vévody, který se od své sestry Uty dověděl, že Emerám je otcem jejího dítěte, poručil vojákům přivázat biskupa do stodoly a mučit, tam ho našli lidé a odvezli ho do města, kde zemřel, Uta se přiznala, že si vše vymyslela, aby chránila syna místního soudce, který byl skutečným otcem jejího dítěte a myslela si, že biskup je dost daleko, vévoda vypověděl dceru Utu i syna Lamberta ze země, soudcův syn uprchl sám a Emerámovi vévoda uspořádal slavnostní pohřeb, + 22. 9. 652, v 9. a 10. století hlavní svátek (pouť) v Praze na Hradčanech, sv. Jimram byl ctěn jako patron Prahy (Hradčan), česká verze Jimram, Jirmam, Emerám, Emmeram, není v českém kalendáři, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(♣)(╬) Jindřich sv. 15. 7./13. 7. císař a vyznavač, a sv. Kunhuta. Germ.: heim reich, hein d rich, rík = bohatý domovem, vládce domova, sv. Jindřich II., * 6. 5. 972/3 Abbach (Hildesheim) v Německu, + 15. 7.1024 Grona u Gőttingenu v Severním Porýní-Vestfálsku, syn bavorského vévody Jindřicha, vychován pozdějším biskupem sv. Wolfgangem, po smrti císaře Oty III. byl v r. 1002 korunován německým králem, jeho sestra bl. Gisela (7. 5.), se stala manželkou uherského krále Štěpána I. (16. 8.), v r. 1004 přijal korunu krále italského, r. 1007 založil bamberské biskupství, v r. 1014 byl v Římě 144. papežem Benediktem VIII. korunován na císaře, s manželkou sv. Kunhutou (Kunigunda, 13. 7.) složili slib čistoty a rozhodli se pro takzvané josefské manželství, podporoval chudé a nemocné, zakládal klášterní školy a nemocnice, pohřben s císařovnou v katedrále v Bamberku, kterou nechal postavit v r. 1002, svatořečen 168. papežem bl. Evženem III. v r. 1146, jeho jméno mělo mnoho německých a anglických králů. Je to zatím jediný svatořečený panovnický pár. V německém církevním kalendáři společně se sv. Jindřichem 13. 7. V církevním kalendáři svátek sv. Jindřich a Kuhnuta v r. 1969 přeložen z 15. 7., Harry, Henri, Henry, Henrik, Heinrich, Hynek.
(╬) Jindřich sv. 2. 4. poustevník, sv. Jindřich z Baumburgu, žil ve 12. století v Bavorsku, žil jako osamocený poustevník uzavřený v cele (inklús), o jeho životě se dochovalo málo zpráv.
(╬) Jindřich z Bolzana sv. 10. 6. vyznavač, sv. Jindřich z Bolzana, * 1250 Bolzano v Itálii, + 10. 6.1315 Trevis v Itálii, jeho úcta byla schválena pro diecézi Treviso (v r. 1745) a Trident (1820)
(╬) Jindřich Cervelló sv. 27. 1. řeholník, sv. Jindřich de Ossó y Cervelló, řeholník, * 16.10.1840 Vinebre ve Španělsku, + 27. 1.1896 Gielt ve Španělsku, Enrique (Jindřich) napsal příručku pro katechety a v r. 1876 založil Společnost svaté Terezie, která sloužila k výchově mládeže, mezi lidmi měl přezdívku apoštol míru a křesťanské lásky, 265. papežem Janem Pavlem II. byl blahořečen 14.10.1979 a svatořečen 16. 6.1993
(╬) Jindřich sv. 1. 1. biskup, sv. Jindřich kardinál z Clairvaux, * 1139 Marcy ve Francii, + 1. 1.1189 v Arrasu, v r. 1155 vstoupil do řádu cisterciáků OCist., v r. 1160 se stal opatem v Hautecombe, 1176 v Clairvaux, v r. 1179 biskupem, kardinálem a legátem, cisterciáci slaví jeho svátek také 14. 7.
(╬) Jindřich sv. 15. 5. poustevník, sv. Jindřich z Ebrantshausenu, * 1120 Řezno, + 1185 Ebrantshausen v Bavorsku, hrabě z rodu Riedenburg odešel do Svaté země a po návratu se usadil v Ebrantshausenu jako poustevník, vydělával si jako pastýř u místních sedláků, byl vyhledávaným rádcem v duchovních potřebách, když umíral, prozradil kdo je, lidé ho chtěli pohřbít v rodinné hrobce, ale spřežení zůstalo stát vedle kostela, kde byl pohřben
(╬) Jindřich z Grünenwörthu sv. 12. 4. mystik, sv. Jindřich z Grünenwörthu, + 12. 4.1396 Grünenwörth u Strasburgu ve Francii
(╬) Jindřich Hahn ct. 11. 3. vyznavač, ct. Jindřich Hahn, * 29. 8.1800 Cáchy, + 11. 3.1882 Cáchy, lékař, v r. 1822 založil laické Bratrstvo sv. Františka Xaverského pro šíření víry, působil jako městský radní a poslanec zemského sněmu
(╬) Jindřich sv. 11.11. opat, sv. Jindřich z Heisterbachu, * 1180, + 11.11.1242 Heisterbach, Německo
(╬) Jindřich z Kolína sv. 23.10. řeholník, sv. Jindřich z Kolína a z Marsbergu, * 1200 Mühlhausen v Německu, + 23.10.1229 Kolín n. R.
(╬) Jindřich sv. 3. 5. poustevník, sv. Jindřich Poustevník, + 3. 5.1324 Starnberského jezera, Bavorsko
(╬) Jindřich Richter ct. 4. 4. kněz, ct. Jindřich Richter, * 23.12.1898 Kolín, + 4. 4.1945 Ohrdruf v Durynsku, 15. 8.1944 byl zatčen gestapem a odvezen do koncentračního tábora, zprávy svědčí o jeho pomoci, hluboké víře a vzorném životě, při vyklizení tábora byl usmrcen
(╬) Jindřich bl. 23. 1. řeholník, bl. Jindřich ze Seuse, * 21. 3.1295 Kostnice na Bodamském jezeře, + 23. 1.1366 Ulm v Bádensku-Württembersku, syn rytíře z Bergu, ve 13 letech byl dán na výchovu do kláštera dominikánů OP v Konstanzi (Kostnice), v 18 letech měl první mystické (tajemné) vidění, další vize trvaly až do jeho 40. roku, autor spisů „Kniha o Věčné Moudrosti“ a „Kniha o Pravdě“, byl velkým ctitelem Pána Ježíše, sám se bičoval, nosil řetězy a postil se, od r. 1335 působil jako kněz v Seuse, později přeložen do Ulmu, v r. 1831 ho blahořečil 255. papež Řehoř XVI.
(╬) Jindřich ct. 31. 3. řeholník, ct. Jindřich Thyssen, * 5.12.1755 Gangelt, Severní Porýní-Vestfálsko, + 31. 3.1844 Antverpy v Belgii, od r. 1782 vyučoval teologii ve svém klášteře Menších bratří OFM (frantuškánů), po zrušení kláštera v r. 1797 působil jako kněz, staral se o děti, nemocné, vězně a námořníky kvůli zákonům, které zakazovaly církevní činnost, působil nejdříve tajně, od r. 1806 veřejně
(╬) Jindřich sv. 19. 1. biskup a mučedník, sv. Jindřich z Uppsaly, * 1100 v Anglii, + 1160 Finsko, v r. 1153 přišel do Švédska a stal se biskupem v Uppsale, na jedné výpravě při hlásání evangelia byl zabit pohanským sedlákem, od své smrti je ctěn ve Švédsku, Norsku, Dánsku a Polsku, patron Finska.
(♣)(╬) Jindřich Zdík ct. 25. 6. biskup, slovan.: zděný, zdivo, pevný jako zeď, ct. Jindřich zvaný Zdík, * 1080 na Moravě, syn kronikáře Kosmy, 5. olomoucký biskup od r. 1126, v r. 1137 vstoupil do premonstrátského řádu OPraem. a uvedl ho do Čech, byl spoluzakladatelem kláštera Windberg v Dolním Rakousku, + 25. 6.1150 Olomouc, Zdík
(♣) Jindřiška 4. 9. Jindřich, Henrietta, Henrika, Jindra
(♣)(╬) Jiří sv. 24. 4. mučedník, řec.: geos giós ergon = zemská práce, přimknutí k zemi, zemědělec = Georgios, Georgius.
Rytíř sv. Jiří, *281 Kayseri v Kappadokii (Turecko), +24.4. 303 Lydda (dnes Lod u Tel Avivu v Izraeli). Pocházel z urozené rodiny. Jeho otec Gerontios (byl strýcem sv. Niny/Kristiny) zemřel mučednickou smrtí a matka Pucha Polychronia se po manželově smrti odstěhovala se synem do svého rodného města Lydda v Palestině.
Byl tribun a stal se římským vojákem. Byl odvážný a čestný byl jmenován za velitele císařské legie císaře Diokleciána (Diocletiana). Hlásal křesťanské učení a evangelium mezi vojáky. Laskavostí potlačoval jejich hrubost a násilí, tím bojoval proti zlu (ďáblu, kterého symbolizoval drak). Zobrazuje se jako rytíř, který zabíjí draka, nebo hada (ďábla).
Když opět vypuklo pronásledování křesťanů, vyznal svou víru u císaře: „Císaři a senátoři. Jak dlouho budete pronásledovat křesťany, kteří jsou věrnými poddanými říše. Křesťané se modlí za císaře a svoji vlast, ale nemohou obětovat modlám a ctít císaře na místě Boha.“ Po této řeči ho císař přemlouval, aby se zřekl křesťanské víry. Nedal se odradit ani hrozbami a odpověděl: „Císaři! Co mi slibuješ, tím pohrdám a čím mi hrozíš, toho se nelekám.“
Byl zatčen ve městě Joppa (dnes Jaffa). V tomto městě uzdravil sv. Petr učednici Tabithu (Sk 9,36-42). Uvězněn a mučen ve městě Al-Khader (5 km od Betléma). Jiřímu byl zavěšen na krk těžký kámen, přivázán na kolo s hřeby a pak hozen do nehašeného vápna. Nakonec popraven mečem.
Pohřben v Lyddě (Lod) v Palestině (13 km od Jeruzaléma, v době řecké nadvlády Diospolis = Diovo město, v 5. a 6. století Georgiopolis). Písemné záznamy v Lyddě dokládají mučednictví sv. Jiřího. Na jeho hrobě je řecký nápis: HAGIOS GEORGOS, OTROPAJO FOROS EPI KYRILLOY PATRIACHOY 1874 = Jiří, vojenská oběť, věnoval biskup Kyril, patriarcha, 1874 (od roku 1845 patriarcha Cyril II. Jeruzalémský, vl. jm. Konstantinos Kritikos, *1792, +18.8.1877).
Příběh o boji sv. Jiřího s drakem a záchraně princezny je v legendě o městě Silené (Kyréna v Lybii), kde vládl král Selin, který měl jedinou dceru Cleolindu. Ta měla být obětována drakovi a Jiří ji vysvobodil. Tato princezna bývá v blízkosti Jiřího a symbolizuje ohroženou víru, nebo křesťanku sv. císařovnu Alexandru Priscu, manželku císaře Diokleciána. Ta byla ve vězení umučena hladem (+21.4.303).
Podle tohoto vyobrazení vznikly pohádky o rytíři, jak vysvobozuje princeznu, kterou chce sežrat zlý drak. Podle anglické legendy zabil sv. Jiří draka u Uffingtonu (nedaleko Oxfordu) v Drakon Hill (údolí draka), kde se nachází „Bílý kůň“. Drakova krev se rozlila po údolí a vytvořila bílá místa, kde neroste žádná tráva. Bílý kůň má být kůň sv. Jiřího nebo sám drak. „Kresba“ pochází z let 50–100 př. Kr. a byla vytvořena křídovým útvarem.
Nejdříve byl sv. Jiří ctěn v Palestině, Egyptě, Sýrii, na Kypru, v Řecku a v Etiopii. V roce 896 donesl mohučský biskup Hatto jeho lebku na ostrov Reichenau na Bodamském jezeře a tím přinesl úctu ke světci do Německa.
Úctu k sv. Jiřímu po Evropě křižáci. Roku 1098 ve Svaté zemi prosili rytíři před bojem o pomoc sv. Jiřího, který se jim zjevil a křižáci zvítězili nad Saracény. Po tomto vítězství se rytíři vrátili z Palestiny a sv. Jiřího si zvolili za svého patrona. Sv. Jiří se zobrazuje jako rytíř ve zbroji, jak zabíjí draka (podobně jako sv. archanděl Michael, má křídla).
V roce 494 Jiřího kanonizoval 49. papež sv. Gelasius I. Nejznámější životopis sv. Jiří je ve středověkém kodexu „Legenda Aurea“ (Zlaté čtení, 1260-1267) od bl. Jakuba de Voragine (1228-1298, svátek 14.7.). V Anglii patří svátek sv. Jiřího mezi největší svátky. Ve východní církvi má titul megalomartyr = velkomučedník (sv. Velkomučedník Jiří Vítězný). Protože existuje málo zpráv o jeho životě, byl roku 1969 v katolické církvi zařazen mezi světce sporné existence. Jeho svátek byl v katolickém církevním kalendáři zrušen a v roce 1975 zařazen zpět na základě staleté úcty. Ve světovém kalendáři je stále svátek 23.4. Sv. Jiří patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969).
Podle významu jeho jména se stal patronem zemědělců, od roku 1222 Anglie a Gruzie (která má na bílé vlajce kříž sv. Jiří od roku 588, další čtyři kříže v roce 1334 přidal gruzínský král Jiří V.). Z Gruzie se dostala úcta k Jiřímu do Ruska. Georgie v USA a Gruzie mají jméno podle něho. Stal se patronem Německa, Švédska, Litvy a Bosny. Roku 1908 ho zakladatel světového skautingu Robert Baden-Powell zvolil za patrona (ochránce) skautů, jako moderních rytířů chování, věrnosti, oddanosti, odvahy a šlechetnosti. Georg, angl.: George, ital.: Giorgio, ukr.: Heorg, Jeorg, dán.: Jürgen, Jorg, slov.: Juraj, rus.: Jurij, pol.: Jerzy, ve staročeštině: Jórjí (órj = uř, Juří, Jiří).
(╬) Jiří Häfner ct. 20. 8. kněz, ct. Jiří Häfner, * 19.10.1900 Würzburgu v Bavorsku, + 20. 8.1942 Dachau, Bavorsko, na faře v Oberschwarzachu 31.10.1941 gestapem „zatčen pro štvaní obyvatel proti Říši“, zemřel smrtí hladem.
(╬) Jiří Matulaitis sv. 27. 1. arcibiskup, sv. Jiří (Jurgis) Matulaitis, *13.4.1871 Marijampolle v Litvě, +27.1.1927 Kaunas, Litva, v r. 1898 byl vysvěcen na kněze, 1907 působil jako profesor na Katolické akademii v Petrohradě, v r. 1913 byl jmenován arcibiskupem ve Vilně (Vilnius hl. město Litvy, v té době s Polskem patřila Rusku). Založil dva ženské řády (na Litvě a na Bílé Rusi), obnovil kongregaci Mariánů v polsko-bělorusko-litevském pohraničí, stal se jejím generálním představeným a apoštolským vizitátorem.
Po 1. světové válce připadlo Vilno Polsku a litevský arcibiskup, nepřijatelný pro Poláky, podal demisi. Papež Pius XI. ho pověřil přípravou konkordátu s novou Litevskou republikou. Arcibiskup Jurgis zemřel náhle na cestách při vizitaci svého řádu.
260. papež Pius XI. ho nazval Božím mužem a opravdovým svatým člověkem, na Litvě je nazýván průkopníkem litevské církve, 28.6.1987 blahořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II.
(╬) Jiří Popieluszko bl. 19.10. kněz a mučedník, bl. Jerzy Popieluszko, * 14. 9.1947 Okopy u Suchowoli v Polsku, + 19.10.1984 Visla u Włocławku. Kněz ve Varšavě. Vysvěcen 28. 5.1972. Byl nazýván kaplan Solidarity (odborové hnutí). Po vyhlášení stanného práva v Polsku v roce 1981 se rozhodl sloužit mše za vlast. Začal na Nový rok 1982 a netajil kritiku komunistické vlády. 19.10.1984 Polská tajná Bezpečnost (Służba Bezpieczeństwa) zastavila jeho auto na cestě ve vesnici Górska u Toruně, sebrali jeho řidiče Waldemara Chrostowského, kterého svázali. Za jízdy se mu podařilo utéci. Jiřího zbili, svázali a strčili do kufru auta. Byl umučen a jeho tělo vhozeno do přehrady u města Wloclawku. Zde bylo 30.10.1984 nalezeno ve velmi zuboženém stavu. Pohřben 3.11.1984 u kostela sv. Stanislava Kostky ve Varšavě, kde působil jako kněz. Jeho hrob se stal hned po pohřbu poutním místem. Ještě před pádem komunismu v Evropě byli agenti Bezpečnosti za jeho vraždu odsouzeni (25 /sníženo na 15/, 15, 14 let). V roce 1997 začal proces beatifikace s jedinou podmínkou: zda před smrtí prosil vrahy o život. Výslechem vrahů (Řehoř/ Grzegorz/ Piotrowski, Waldemar Chmielewski, Lešek / Leszek/ Pękala) bylo zjištěno, že neprosil, ale ještě jim odpustil. 19.12.2009 ho 266. papež Benedikt XVI. prohlásil za mučedníka. Ve Varšavě 6. 6.2010 ho blahořečil arcibiskup Angelo Amato, zvláštní nuncius papeže Benedikta XVI. Beatifikační mši svaté byla přítomna i 100 letá Marianna Popieluszková, matka nového blahoslaveného a 150.000 věřících. Koncelebrovalo 100 biskupů a 1600 kněží.
(╬) Jiří z Pfronten sv. 7.10. řeholník, sv. Jiří z Pfronten-Kreuzeggu, * 15.11.1696 Kreuzegg v Bavorsku, Německo, + 7.10.1762 Frascati v Itálii, v r. 1724 přišel do Říma, vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., byl oblíben, pomáhal lidem a nazývali ho bratr Jörg (Jiří), zemřel v klášteře Frascati u Říma, v r. 1922 byly jeho ostatky převezeny do kláštera kapucínů v Kemptenu v Bavorsku.
(╬) Jiří Preca sv. kněz, sv. Jiří Preca. Žil na Maltě ve 20. století. Svatořečen 266. papežem Benediktem XVI. 3. 6.2007.
(╬) Jiří Wittmann ct. 8. 3. biskup, ct. Jiří Michael Wittmann, * 22. 1.1760 Finkenhammer v Bavorsku, + 8. 3.1833 Řezno, vychoval 1500 kněží a je považován za obnovitele církevního myšlení, v r. 1829 se stal řezenským světícím biskupem v r. 1830 generálním vikářem, v r. 1832 byl jmenován sídelním biskupem, zemřel dříve než byl potvrzen v úřadu.
(♣)(╬) Jiřina sv. 15. 2. mučednice, řec.: Georgina = pracující se zemí, sv. Jiřina, + 594/5, žila v Auvergne ve Francii a stala se řeholnicí, denně se modlila a pomáhala lidem ve svém okolí, podle legendy zemřela mučednickou smrtí, když přenášeli její tělo do kostela sv. Cassiana, přilétlo obrovské hejno bílých holubic, které symbolizovaly její nevinnost a čistotu, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, jméno květiny georgina podle jejího šlechtitele petrohradského botanika Georga Vasmara, Jiří, špaň. Jorga, Georgie(♣) Jitka 5.12. Judita, Dita, Jűtta
(╬) Joachima sv. 22. 5. řeholnice, hebr.: Jojá quím, Joá kím = Bůh dává povstat, Bůh vztyčí, sv. Joachima de Vedruna de Mas, * 16. 3.1783 Barcelona, + 28. 8.1854 Escorial ve Španělsku, jako mladá dívka se provdala a s manželem měli 9 dětí, 3 krátce po narození zemřely, 4 se staly řeholníky, 2 synové se oženily, po smrti manžela založila řád karmelitánek lásky OCarm., kam vstoupila jako řeholnice, 261. papežem ct. Piem XII. blahořečena 19. 5.1940 a svatořečena 12. 4.1959, Jáchym, Joachim
(╬) Job sv. 10. 5. starozákonní trpitel, hebr.: hij jób = pronásledovaný, arabsky: litovaný, žil kolem roku 1000 př.Kr., události jeho života jsou popsány ve Starém Zákoně v knize, kde je vylíčen jako trpělivý trpitel, kterému, po všech pohromách, Bůh všechno vynahradil, v českém církevním kalendáři od r. 2006 společně se sv. Izidorem Římským, od r. 2007 samostatný svátek. V pravoslavném kalendáři 6. 5. (19. 5.) sv. Job Mnohostrádající Trpitel.
(╬) Jodok sv. 13.12. poustevník, sv. Jodok, * 620 Francie, + 668 Francie, poustevník, princ, syn bretaňského panovníka, aby nemusel nastoupit na trůn, uprchl v r. 640 a přijal kněžské svěcení, stal se poustevníkem, z jeho poustevny vzniklo později benediktinské opatství St. Josse sur Mer u Boulogně ve Francii, odešel na pouť do Říma a po návratu se usadil opět ve Francii, kde zemřel po sv. apoštolu Jakubovi (Santiago de Compostela) byl druhým patronem poutníků, benediktini a premonstráti přinesli jeho úctu do Skandinávie, Švýcarska a Německa, kde je klášter St. Jost živým poutním místem, v českých dějinách je známý synovec Karla IV. princ Jošt Lucemburský, syn Jana Jindřicha, Jošt, Jobst, Josse
ש) Joel starozákonní prorok, hebr.: Jó – Él = Jahve (Hospodin) je Bůh, není jiný Bůh než Hospodin (Jahve), žil v 9. století př. Kr., není v českém kalendáři.
