A (3) / Augustýn - Aymard
A
(♣)(╬) Augustýn sv. 28. 8. biskup a učitel církve, lat.: augustus = vznešený, velebný posvátný, majestátný, Augustin = patří Augustovi, (vznešenému císaři).
Sv. Aurelius Augustinus, * 13.11. 354 v Tagastě (Thagasta) v Numidii (dnes Souk Ahras v Alžíru), + 28. 8. 430 Hippo Regius (Annaba v Alžíru.
Syn sv. Moniky a afrického římského úředníka pohana Patricia (ten se dal před smrtí pokřtít a uvěřil v Krista, + 371), hned po narození byl zapsán mezi katechumeny (uchazeče o křest), k obřadu mělo dojít v jeho dvanácti letech, jak bylo zvykem v prvotní církvi, několik měsíců před křtem těžce onemocněl.
V 16 letech byl poslán na studia do Madaury, kde ho podporoval jeden mecenáš. Protože měl dost peněz, dostal se do společnosti rváčů a výtržníků. Tím se však ocitl bez peněz a musel se vrátit domů. Pokračoval v rétorských (řečnických) a právnických studiích v Kartágu, kde prožil různé pochybnosti ve víře, náboženství se mu zdálo krásnou pohádkou, úspěch na studiích ho plnil pýchou, četba Cicera a Platóna mu dávala pocit moudrosti, lahodil mu zájem žen o pěkného studenta, s mladou dívkou měl syna Adeodata (žil s ní 14 let), po dokončení studia si otevřel řečnickou školu v Tagastě, kde ho matka prosila, aby nechal neukázněného života a vrátil se ke křesťanské víře, odešel zpátky do Kartága.
9 let přednášel v Římě rétoriku, v r. 384 odešel do Milána (tehdejší hlavní město římské říše), tam se dostal do bludu manicheistů (Mani, 3. století, dualistické náboženství/dva bohové/). V Miláně na něho silně zapůsobilo kázání a rozhovory s milánským biskupem sv. Ambrožem, který ho přiměl k četbě Bible. V r. 386 uslyšel na zahradě svého domu dětský hlas: „Tolle lege! = vezmi a čti“, otevřel Bibli na listu sv. Pavla k Římanům: „veďme počestný život ne v hodování a prostopášnostech, oblečte se v Pána Ježíše Krista“ (Ř 13.).
Zavolal k sobě svou matku, která měla velký podíl na jeho obrácení, odešel na statek jednoho kolegy učitele u Milána. Na Bílou sobotu o velikonoční noci Vzkříšení v r. 387 byl pokřtěn spolu se synem Adeodatem (jeho matka byla po smrti) a přítelem Alipiem. Se souhlasem své matky sv. Moniky prodal vše co měl, a po její smrti 4. 5. 387 v Ostii u Říma, odešel na svůj statek do rodného města, kde zemřel jeho syn Adeodat. Tady žil velice zbožným životem, když se jednoho dne modlil v kostele v Hippo, v r. 391 požádali věřící biskupa Valeria, aby ho vysvětil na kněze.
Protože byl velice schopný, biskup mu dovolil kázat. To tehdy mohli v Africe pouze biskupové. Mezi kněžími to vzbudilo žárlivost a tak byl v r. 395 vysvěcen na biskupa. Po smrti Valeria se stal jeho nástupcem, působil 34 let v africkém Hippo Regius (Annaba v Alžíru). Denně sloužil veřejné mše svaté, kázal každou neděli a v postní dny, připravoval katechumeny ke křtu a finančně podporoval chudé.
Biskupský palác změnil na klášter, napsal regule společného života, jeho žáci se stali zakladateli prvních augustiniánských klášterů. Napsal knihu O Nejsvětější Trojici (De Trinitas) O Boží obci (De Civitate Dei), kde reaguje na přepadení Říma gótským králem Alarichem v r. 410. V tomto díle vyložil chod dějin jako zápas mezi obcí oddanou Bohu a obcí oddanou zlu. Obec Boží žije láskou k Bohu a pozemská obec sebeláskou, která vede k pohrdání Bohem.
Dále napsal dvě knihy Vyznání (kde popisuje svůj bouřlivý život i trápení své matky Moniky a svoje obrácení k Bohu), celkem napsal 113 knih, 200 dopisů a 500 kázání. Jeho spisy ovlivnily myšlení lidí až do novověku. Při evangelizaci vycházel z citátu sv. Lukáše: „Jdi na cesty a přinuť vejít (cogite intrare), ať se naplní dům“ (L 14,23).
18 let bylo město Hippo Regius obléháno Vandaly pod vedením krále Gensericha, během tohoto obléhání zemřel ve věku 76 let, jeho tělo bylo přeneseno na Sardinii, když ostrov zabrali Saracéni, lombardský král Luitprand ho vykoupil a pohřbil v kostele sv. Petra v Pavii.
Nejznámější scéna z jeho života je ta, kdy se procházel na pobřeží a přemýšlel o tajemství Nejsvětější Trojice. Uviděl malého chlapečka, který nosil v mušli vodu a lil ji do malé jamky v písku. Sv. Augustin se ho zeptal: „Co to děláš“. On odpověděl: „Přelévám moře.“ Augustin mu řekl: „To nejde, to se ti nikdy nepovede.“ Chlapec mu odpověděl: „To se mi povede dřív, než ty rozluštíš tajemství Nejsvětější Trojice.“ Po této větě anděl – chlapec zmizel.
Jeho atributem je anděl s mušlí, nebo hořící srdce. Od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní učitele (sv. Ambrož, Jeroným, Řehoř Veliký). V r. 1014 skončilo na jeho svátek veliké sucho, kdy poprvé od Velikonoc zapršelo. Augustin, August, Augusta, Augustýna, Albert, Adalbert, Sebastián.
(╬) Augustin sv. 27. 5. biskup, lat.: augustus = vznešený, velebný posvátný, majestátný, posvěcený, sv. Augustin z Canterbury, římský opat kláštera sv. Ondřeje, v r. 596 byl vysvěcen 64. papežem sv. Řehořem I. Velikým na biskupa, v r. 597 odešel jako misionář se svými 39 spolubratry do Anglie, kde byli přijati anglosaským králem Ethelbertem s manželkou Bertou (24. 2.), která byla křesťanka, Augustinovi se podařilo připravit krále a pohanské Anglosasy na křest, v r. 601 se stal 1. arcibiskupem v Canterbury, tam dal postavit katedrálu Krista Krále (Church Christ King), od 64. papeže sv. Řehoře I. Velikého dostal arcibiskupské palium, založil další arcidiecézi v Yorku, nové diecéze v Londýně a Rochestru, + 28. 5. 604/605, pohřben v kostele sv. Petra a Pavla, později bylo přidáno i jeho zasvěcení, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 28. 5.
(╬) Augustin Kažotič sv. 3. 8. biskup, sv. Augustin Kažotič z Lucery, * 1260 Trau v Chorvatsku, + 3. 8.1323 Lucera v Itálii, vstoupil do řádu dominikánů OP., studoval v Paříži u sv. Tomáše Akvinského, byl vynikajícím kazatelem, v r. 1304 se stal biskupem v chorvatském Záhřebu (Zagreb), v r. 1317 byl jmenován za biskupa Lucery v neapolském království, očistil diecézi od saracénských pověr a vyhlásil Luceru městem Panny Marie, svatořečen 244. Klementem XI. v r. 1702
(╬) Augustin Schoeffler sv. 1. 5. misionář a mučedník, sv. Augustin Schoeffer, * 22.11.1822 Mittelbronn ve Francii, + 1. 5.1851 Son Tay ve Vietnamu, působil v Annam v Zadní Indii (Vietnam), spolu s mnoha dalšími misionáři byl popraven mečem, 27. 5.1900 byl blahořečen 257. papežem Lvem XIII.
(╬) Augustin sv. 9. 7. Žao Rong , a druhové, v církevním kalendáři svátek od r. 2006
(╬) Augustina Pietrantoniová sv. 13.11. řeholnice, sv. Augustina Pietrantoniová, * 27. 3.1864 Pozzaglia v Itálii, + 13.11.1894 Řím, působila v nemocnici, kde se léčila tuberkulóza, ve věku 30 let byla zavražděna právě propuštěným pacientem, 263. papež Pavel VI. ji blahoslavil 12.11.1972.
(♣) Aurel 27. 7. lat.: aurum = zlato, Aurelián, Zlatan.
(♣)(╬) Aurélie sv. 25. 9./25. 9. mučednice, sv. Aurelie, + 258, Zlata, Zlatuše, Zlatanka, Relina, Arana, Aranka.
(╬) Aurelie sv. 25.10. poustevnice a mučednice, sv. Aurelie, + 1027 Řezno, podle některých legend zemřela v r. 304, žila jako reklúsa (poustevnice) u kláštera sv. Emerama v Řezně, jejím duchovním rádcem byl biskup sv. Wolfgang. Zlata, Zlatuše, Zlatanka, Relina, Arana, Aranka.
(╬) Aureus sv. 27. 6. biskup a mučedník, a sv. Krescenc, Maxim a Teonest, + 406 Mohuč, Teonest + 425 v Itálii, všichni byli postupně krátkou dobu mohučskými biskupy, umučeni při vpádu Germánů, poslední z nich prchl do Itálie, kde byl umučen
(╬) Autbert z Cambrai sv. 13.12. biskup, sv. Autbert z Cambrai, * 600 Francie, + 13.12. 669 Cambrai ve Francii, podle legendy pekl chléb pro chudé, který rozvážel po městě na oslu, bývá znázorňován jako pekař, někdy s mitrou
(╬) Avitus sv. 17. 6. lat.: a vitus = po životě, církevním kalendáři svátek v r. 2006 společně se sv. Řehořem Barbarigem, od r. 2007 samostatně.
(♣) Axel 2. 9.
(╬) Aymard sv. řeholník, žil v 10. století, v r. 942 se stal 3. arciopatem benediktinů v Cluny, 7/11. 9. 910 bylo hrabětem Vilémem z Akvitánie a sv. Bernonem (1. opat) založeno významné opatství v ve francouzském městě Cluny, za prvních opatů 2) sv. Oda, 3) sv. Aymarda, 4) sv. Majola, 5) sv. Huga a 6) sv. Odila, se stalo opatství střediskem klášterní reformy. Bazilika v Cluny, mezitím zbořená, byla po svatopetrském velechrámu největším křesťanským chrámem všech dob.
