L / Lada - Lýdie
L
(♣) Lada 7. 8. slovan.: ladná = pořádná, slovanská bohyně jara (Vesna), výraz i pro neobdělané pole „ležící ladem“ – uspořádaná plocha.
(♣)(╬) Ladislav sv. 27. 6./27. 6. král a vyznavač, slovan.: ladný = pořádný a slavný, jméno vzniklo z latinského zápisu jména Vladislav = slavná vláda.
Sv. Ladislav Uherský, * 1040 Krakov v Polsku (nebo Uhry), + 29. 7.1095 Nitra na Slovensku, dětství prožil na dvoře polského krále Kazimíra Obnovitele a jeho nástupce Boleslava Smělého, po svém bratrovi Gejzovi se v r. 1077 stal uherským a chorvatským králem.
Založil biskupství v Záhřebu (Zagreb), svou zem ubránil proti nomádským Pečeňanům (z Ruska), měl tři dcery, v r. 1083 požádal o svatořečení krále Štěpána I., Imricha a Gerharda z Csanádu, Svorada a Benedikta.
V r. 1092 přeložil zničené biskupství z Biharu do Grosswardeinu (Velký Varadín, dnes Oradea Mare v Rumunsku), obnovil biskupství v Nitře, kde zemřel, pohřben v Oradei v Rumunsku, v r. 1192 ho svatořečil 176. papež Celestin III., patron Maďarska a Slovenska.
V církevním kalendáři svátek společně se sv. Cyrilem Alexandrijským, v českém církevním kalendáři do r. 2005, v některých kalendářích bývá svátek 29. 7., Vladislav, maď.: László
(╬) Ladislav z Gielnówa bl. 4. 5. řeholník, bl. Ladislav z Gielnówa, * 1440 Gielnów v Polsku, + 4. 5.1505 Varšava, v r. 1462 vstoupil do řádu bernardinů CRB, zakládal kláštery a podporoval hlavně misie, v Litvě, napsal mnoho básní k oslavě Panny Marie a k úctě Kristova utrpení, patron Litvy a Polska
(╬) Laetus z Provins sv. 2. 7. mučedník, lat.: laetus = radostný, veselý, úrodný, tučný, sv. Laetus z Provins, * 1155 Provins ve Francii, + 2. 7.1169 Provins, pocházel z tkalcovské rodiny, ve 14 letech byl zavražděn svými příbuznými, protože se odmítl zúčastnit nemravných orgií, které pořádali, Leticius, Leticie, Radim, Radomír
(╬) Laetitia 5. 7. lat.: laetitia = radost, veselost, svátek Panny Marie , která byla veselá nad Ježíšovým vzkříšením. Svátek podle velikonočního hymnu Regina caeli laetare = vesel se nebes Královno. Svátek byl zrušen v r. 1969.
(╬) Lambert sv. 14. 4. biskup, germ.: land beráth = země a sláva, slavný ve své zemi, v obrozenecké době pokus o český překlad byl Zemislav, sv. Lambert, žil v 7. století v Lyonu, kde zemřel, + 688, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1933 ze 16. 4., Lambrecht, Lampert, Lantpert, Landbrecht, Lantpert, Drahoslav
(╬) Lambert sv. 18. 9. biskup a mučedník, sv. Lambert Maastrichtský z Lutychu, + 17. 9. 705 Lutych v Belgii, v r. 672 se stal maastrichtským biskupem, v r. 675 byl poslán do vyhnanství, za několik se vrátil, při obraně církevních práv byl zavražděn, jeho byly ostatky přeneseny do Maastrichtu, v r. 715 přenesl sv. Hubert jeho ostatky zpět do Lutychu, v 18. století za Francouzské revoluce byly zničeny,
(╬) Landelín sv. 22. 9. poustevník a mučedník, sv. Landelín, žil v 6. a 7. století v Německu, o jeho životě se zachovalo málo zpráv.
(╬) Landrada sv. 8. 7. abatyše, sv. Landrada, + 690 Münster-Bilsen v Belgii, o jejím životě se nezachovalo mnoho zpráv.
(╬) Landrich sv. 17. 4. opat, sv. Landrich, * 7. století Soignies, Francii, + 17. 4. 730 Hautmont, Belgii.
(╬) Lanfranc sv. 28. 5. arcibiskup, sv. Lanfranc z Canterbury, * 1005 Pavie v Itálii, + 28. 5.1089 Canterbury v Anglii, původním povoláním učitel, odešel ve 30 letech do Francie, kde otevřel školu pro právní vědu a umění, v r. 1042 se stal benediktinem OSB v klášteře Bec, v r. 1045 se stal představeným a ředitelem školy, mezi jeho žáky patřil sv. Anselm z Canterbury, Ivo ze Chartres a Anselm z Milána (od r. 1061 papež Alexandr II.), v r. 1070 byl jmenován arcibiskupem v Canterbury, část jeho ostatků byla převezena do Benátek.
(╬) Landfried sv. 10. 7. opat, germ.: land fried = zemský mír, sv. Landfried, žil na přelomu 8. a 9. století v Benediktbeuernu v Bavorsku, kde působil v benediktinském klášteře OSB.
(╬) Lantpert sv. 18. 9. biskup, sv. Lantpert z Freisingu, + 19. 9. 957 Freising v Německu, od r. 937 byl biskupem ve Freisingu, podle legendy zachránil v r. 955 svojí modlitbou město před nájezdem Uhrů, nejdříve se do husté mlhy zahalila katedrála, nakonec celé město, Lampert, Lambrecht, Lantpert, Landbrecht, Lantpert
(╬) Largos sv. 8. 8. mučedník, lat.: largus = bohatý, vydatný, hojný, štědrý, sv. Largos pomáhal zajatým křesťanům, sám byl zajat a mučen, sťat mečem společně se svými přáteli Cyriakem a Smaragdem za císaře Diocletiana, + 303, v církevním kalendáři svátek do roku 1969
(♣)(╬)Larisa 5. 9./26. 3. mučednice. Sv. Larissa žila ve 4. století na území dnešní Ukrajiny. Při pronásledování se přiznala ke křesťanské víře v Ježíše Krista a byla upálena v kostele na Krymu. Ukrajinská patronka. Lara.
(╬) László bl. vyznavač, maď.: László = Ladislav, bl. László Batthyány-Strattmann, * 1870, + 1931, pocházel ze šlechtické rodiny, vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, oženil se s hraběnkou Marií Terezií Corethovou a měli spolu 13 dětí, v r. 1902 založil nemocnici v Kittsee, po 1. světové válce se rodina přestěhovala do Körmendu, kde vybudoval další nemocnici, chudé ošetřoval zdarma, případně je podle potřeby finančně podporoval, beatifikován 265. papežem Janem Pavlem II. v r. 2003, Ladislav
(╬) Lateránská basilika 9.11. Posvěcení Lateránské basiliky v Římě. V r. 320 císař Konstantin daroval 33. papeži Silvestru I. císařský Lateránský palác, vedle kterého byl r. 324 postaven první veřejný křesťanský chrám zasvěcený Sv. Spasiteli. Zde je uchována deska ze stolu od Poslední večeře.
V 10. století byl dodatečně zasvěcen sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi. Basilika Sv. Spasitele a sv. Janů v Lateráně byla nazvána Omnium ecclesiarum urbis et orbis mater et caput = všech kostelů Města a světa matka a hlava. Den posvěcení tohoto prvního křesťanského kostela je slaven od roku 325.
Do 15. století, mimo období v pobytu Avignonu (1309 – 1376) sídlili papežové v paláci u basiliky. V 15. století sídlo přestěhovali do Vatikánu, kde je do současné doby.
(♣) Laura 1. 6. laureát je nositel vavřínového věnce = vítěz, Laurentius, Laurus, Vavřinec, v občanském kalendáři svátek od r. 1990.
(╬) Lazar sv. 17.12. biskup, hebr.: El házar, Eleazar = Bůh mu pomohl, sv. Lazar, * v Bethánii v Palestině, bratr sv. Marty a sv. Marie Magdaleny, přítel Ježíše, který ho vzkřísil z mrtvých, jak popisuje v evangeliu sv. Jan (J 11, 1 – 44), podle legendy byl po Ježíšově nanebevstoupení vyhnán a připlul se svými sestrami do Marseille, kde se stal biskupem, + v 1. století Marseille ve Francii.
V 9. století byly nalezeny jeho ostatky. V Betánii je jeho původní hrob, kde byl čtyři dny pohřben. Ve východní církvi se slaví jeho svátek v sobotu před Květnou nedělí. V církevním kalendáři svátek společně od r. 2006 se sv. Janem z Mathy.
Název vojenských nemocnic lazaretů je odvozen z Ježíšova podobenství v evangeliu sv. Lukáše (L 16, 19 – 31), kde se jedná o nemocného Lazara, který byl plný vředů a lehával u dveří boháče. Oba zemřeli a boháč uviděl z pekla Lazara v nebi v náručí Abraháma.
(╬) Leandr 13. 3. arcibiskup, řecky: lví muž, muž se lví silou. Sv. Leandr ze Sevilly, * 540 Kartagana, Španělsko, + 13. 3. 600 Sevilla, pocházel z římské rodiny, nejmladší bratr byl sv. Izidor ze Sevilly (4. 4.), který se stal jeho nástupcem v biskupském úřadu (jejich dvě sestry byly také svatořečeny).
Vstoupil do kláštera benediktinů OSB, měl vliv na pohanského prince Hermenegilda, který se dal pokřtít, jeho otec král biskupa vypověděl ze země, ten odešel do Konstantinopole a spřátelil se s papežem Řehořem I. Velikým.
V r. 538 se mohl vrátit do Sevilly, kde byl vysvěcen na biskupa, obrátil na víru mnoho Vizigótů i s jejich králem Rekkaredem. Napsal dva spisy proti ariánství: „Credite o Gothi consubstantialem Patri = Věřte Gótové, že je jediné podstaty s Otcem“. Jako projev uznání dostal v r. 599 od 64. papeže Řehoře I. arcibiskupské palium, Leander, Leoš, Leon.
(♣)(╬) Lea Římská sv. 22. 3./ 22. 3. vyznavačka, hebrejsky: Leah, Lia = unavená nebo jalovice. Chaldejsky: paní, vládkyně. Sv. Lea Římská, vdova, + 22. 3. 384 Řím, založila klášter, po smrti manžela se přidala do společnosti zbožných vdov a s nimi spolupracovala se sv. Jeronýmem. V českém občanském kalendáři od roku 2011. Leona, Léla, Leja, Leia.
(╬) Lebuin sv. 12.11. kněz, sv. Lebuin, + 780 Deventer v Holandsku, misionář z Anglie, Livin
(♣) Lenka 21. 2. původně domácké jméno ze jména Magdalena. Léna, Lena, Alena, Magdalena.
(♣) Leo 11. 4./ 21. 2. kněz, lat.: Leo nard, Linhard = lví síla, zmužilý (silný muž jako lev, (leopardus = levhard), lev, sv. Leodegar z Lechsgemündu-Graisbachu, * 1000, + 21. 2.1074, Eichstätt v Bavorsku, Leon, Leoš.
(╬) Leobard sv. 31.12. opat, sv. Leobard z Maursmünsteru, + 680 Maursmünster (Marmoutier) ve Francii, přinesl z Luxeuilu benediktinskou řeholi OSB sv. Kolumbána do Maursmünsteru, kde v r. 656 založil klášter
(╬) Leobin sv. 14. 3. biskup, sv. Leobin z Chartres, + 14. 3. 557 Chartres, pastýř ovcí a krav, původně neuměl číst a psát, ujal se ho mnich z blízkého kláštera, který ho učil a dovedl ho k rozhodnutí stát se mnichem, po vysvěcení na kněze se stal opatem v benediktinském OSB klášteře Brou, v r. 544 se stal biskupem, Lubin
(╬) Leodegar sv. 2.10. biskup a mučedník, sv. Leodegar z Autunu, * 616, + 2.10. 679 Sarcing ve Francii, byl příbuzný sv. Otilie a bratr sv. Warina z Poitou (2.10.), v r. 653 se stal opatem v Poitiers (Poatie), byl rádcem královny Baltyldy, v r. 663 vysvěcen na biskupa v Autunu, v r. 676 ho dal s jeho bratrem uvěznit pohanský správce panství Ebroin, ve vězení byl biskup oslepen, vytrhli mu jazyk a popraven mečem, Lutgar, Léger
(╬) Leokadie 9.12. Belena
(♣)(╬) Leona (sv.) 22. 3. vyznavačka. lat.: leona = lvice. Sv. Lea žila ve 4. století v Římě. Jako bohatá římská aristokratka se provdala za římského patricije. Po ovdovění rozdala svůj majetek chudým a zasvětila svůj život modlitbě. Leoš, Leonid, Leopold, Linhard, Leonard, Lea.
(♣)(╬) Leonard sv. 19. 6./ 6.11. opat, lat.: Leo nard, Linhard = lví síla, zmužilý (silný muž jako lev, (leopardus = levhard), lev, sv. Linhard z Limoges a z Noblatu, + 6.11. 559 St. Léonard de Noblat u Limoges ve Francii. Pocházel ze šlechtické rodiny ve Francii, byl pokřtěn sv. Remigiem, s rodiči se dostal jako šestiletý na dvůr krále Chlodvika. Král ho chtěl mít na svém dvoře a nabídl mu svou přízeň. Tu Leonard využil a žádal krále o propuštění nespravedlivě odsouzených vězňů.
Později vstoupil do kláštera, studoval a pěstoval léčivé rostliny. Z nich dělal různé odvary a masti. Stal se vyhlášeným léčitelem nejen lidí, ale i zvířat. Kázal evangelium a po smrti opata odešel do lesů u Nobiliacu (St. Léonard de Noblat), kde žil jako poustevník.
Tam se s ním setkal král Theodorik s těhotnou manželkou, která s Leonardovou pomocí porodila zdravého chlapce, král mu za odměnu daroval les, stal se rádcem mnoha lidí, kolem jeho poustevny se usazovali další mladí muži, až vznikl klášter, kde se stal opatem. Znázorňuje se v opatské mitře, okolo něho jsou zvířata. Leogard, Leodegar (23.6.), Lenhard, Linhard, Linhart, Leontýn, Leontýna, Leontina, švéd.: Lenárt, it.: Leonardo
(╬) Leonard Murialdo sv. 30. 5. kněz, sv. Leonard Murialdo, * 26.10.1828 Turín, + 30. 5.1900 Turín, v r. 1851 ve věku 23 let se stal knězem a spolupracoval s sv. Janem Boskem, v r. 1873 založil Zbožnou turínskou společnost sv. Josefa (Pia societa torinese di sancti Giuseppe), 3. 5.1970 ho svatořečil 263. papež bl. Pavel VI.
(╬) Leonard sv. 26.11. řeholník a misionář, sv. Leonard z Porto Mauricio, * 20.12.1676 Porto Mauricio (Porto Maurizio, dnes Imperia) u Janova v Itálii, + 26.11.1751 Řím, vystudoval filosofii a medicínu, v r. 1697 vstoupil v Římě do řádu reformovaných františkánů OFMRef., byl nadšeným mariánským ctitelem, jednoho dne viděl oběšence a pod vlivem tohoto pohledu se stal kazatelem, který byl mezi lidmi velice oblíben, kázal v celé Itálii na téma pokání a Kristovo utrpení na křížové cestě, šířil pobožnost křížové cesty a po celé Itálii založil 600 Via Crucis (křížová cesta), vysvětloval a hlásal katolickou víru proti sektě jansenistů, blahořečil ho 251. papež Pius VI. v r. 1796, svatořečen 256. papežem bl. Piem IX. 29. 6.1867, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Leonian sv. 13.11. opat, sv. Leonian z Vienne, * Sabarie v Panonii, + ve Francii, žil v 5. století
(♣)(╬) Leonid sv. 19. 6./22. 4. mučedník, řec.: Leó nidas = syn Lva, jméno z řecké Sparty, časté jméno v Rusku, sv. Leonid, otec učence Origena, umučen při pronásledování křesťanů, + 205, v českém církevním kalendáři svátek od r. 1969, Leoš, Leona, Leopold
(♣)(╬) Leopold III. sv. 15.11./15.11. vyznavač, lat.: leo populus = lví lid, statečný lid, germ.: leo bald, luit bald, leute bald = statečný se svým lidem, vůdce statečného lidu.
Sv. Leopold III., *1075 Gars v Rakousku, +15.11.1136 Rakousko, syn markraběte Leopolda II., rakouský markrabě, bratr Herbiky Babenberské (manželka českého knížete Bořivoje II.).
Vychován v klášteře v Melku, v r. 1106 se oženil s princeznou Anežkou, dcerou císaře Jindřicha V., měli 18 dětí. Jeden z nich byl biskup sv. Oto z Freisingu (22.9.) a dcera Gertruda Babenberská (manželka českého knížete a krále Vladislava II./I.). Jeho syn Leopold IV. si vzal Marii dceru knížete Soběslava Českého. Další syn Jindřich si vzal za manželku Jasomirgotu, byzantskou (řeckou) princeznu.
Založil mnoho klášterů, v r. 1125 se vzdal císařské koruny, zemřel po úrazu na lovu, v r. 1485 byl svatořečen 214. papežem Inocencem VIII.
V r. 1683 byl oficiálně prohlášen zemským patronem Rakouska, Leoš, Leona, Leonid, Linhard, Leonard
(╬) Leopold z Castelnuova sv. 30. 7. řeholník; sv. Leopold z Castelnuova, vlastním jménem a příjmením Bohdan Mandič, *12.5.1866 Herzeg Novi (Castelnuovo, Kaštel novo = nový zámek) v Dalmácii, +30.7.1942 Padova v Itálii.
V 18 letech v r. 1884 vstoupil v Benátkách ke kapucínům OFMCap. a přijal jméno Leopold. Stal se vynikajícím zpovědníkem. Ve zpovědnici působil až 15 hodin denně. Po několika letech se mu objevily stigmata (Kristovy rány) a měl dar vidění. Byl malé postavy, měřil pouze 135 cm.
Po 24 letech byl otevřen jeho hrob, kde leželo zcela neporušené tělo. Blahořečil ho 263. papež sv. Pavel VI. v r. 1976, svatým ho prohlásil 265. papež sv. Jan Pavel II. 16.10.1983. Bogdan.
(╬) Leopold sv. 2. 4. řeholník, sv. Leopold z Gaiche, *30.10.1732 Gaiche v Itálii, +2.4.1815 Monteluco u Spoleta. Člen řádu františkánů OFM.
(♣) Leoš 19. 6. lat.: leo = lev, oblíbené jméno byzantských císařů. Lev, Leopold, Leonid, Leona
(♣) Lešek 3. 6. Leoš
(╬) Leutfred sv. 21. 6. opat, sv. Leutfred, + 8. století Évreux ve Francii, benediktin OSB, o jeho životě nejsou zprávy
(╬) Lev I. sv. 12. 7. opat, lat.: leo = lev, sv. Lev I. z La Cava, * 990 Lucca, Itálie, + 12. 7.1079 La Cava, Itálie, byl opatem kláštera benediktinů OSB, 257. papežem Lvem XIII. svatořečen v r. 1893
(╬) Lev I. sv. 10.11. papež a církevní učitel, sv. Lev I. Veliký, *400 Etrurie (Toskánsko), +10.11.461 Řím. Římský arcijáhen, učenec (předložil mnoho důkazů proti manichejským – dualisté = mocnosti Tmy a Světla, a monofyzitům – uznávali pouze božskou podstatu Krista).
29.9.440 vysvěcen na kněze po volbě za papeže, stal se 45. papežem v letech 440 – 461, svolal sněm do Chalcedonu, biskupové potvrdili primát papeže zvoláním: „Petrus per Leonem locutus est = Petr promluvil místo Lva“. Jako první papež vydal mešní texty v latině.
Dvakrát zachránil Řím před vyplněním, poprvé r. 452 svou výmluvností a důstojností zabránil vzteklému barbarovi hunskému vůdci Attilovi (bič boží, +453) vydrancovat Řím. Za tři roky podruhé 2.6.455, kdy císař Petronius Maximus uprchl i s vojáky a do Říma vnikly hordy Vandalů, v čele s králem Gaiserichem a začaly rabovat město. Papež vzal monstranci s Nejsvětější Svátostí a šel s ní do jejich tábora. Svou výmluvností přesvědčil bojechtivého krále Gaisericha, aby město nerabovali, nevypálili a nevraždili jeho obyvatele. Za tyto záchrany je nazýván Veliký. Po své smrti byl jako druhý papež pohřbený u sv. Petra ve Vatikánu.
V církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 11.4., Leo, Leoš, Leoncie, Leontýna.
(╬) Lev II. sv. 3. 7. papež, sv. Lev II. pocházel ze Sicílie, původním povoláním lékař, staral se o chudé, znalec Písma Svatého a jazyků, vysoce vzdělaný v teologii, řečtině, zpěvu a rétorice, zvolen 80. papežem 20. 7. 682, dekretem ze 3. 7. 683 zavedl při obřadech ve mši svaté kropení svěcenou vodou, ten den večer zemřel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Lev III. sv. 12. 6. papež, sv. Lev III., kněz – kardinál v chrámu sv. Zuzany, zvolen 97. papežem na svátek sv. Štěpána prvomučedníka 26.12. 795, + 12. 7. 816, 25. 4. 799 ho přepadli spiklenci, unesli ho a uvěznili v kostele sv. Silvestra, kde přikázali katovi, aby mu vytrhl jazyk a oslepil ho, nepodařilo se ho úplně zmrzačit, s pomocí přátel uprchl do Spoleta, odtud do Vestfálska, kde pobýval Karel I. Veliký, pod ochranou jeho vojska se vrátil do Říma, na Hod Boží vánoční 25.12. 800 v chrámu sv. Petra v Římě korunoval sv. Karla I. Velikého za prvního císaře obnovené římské říše (její zánik ohlásil 2. 8. 1806 poslední římský císař František II., římské císařství trvalo 1006 let), potvrdil usnesení synody v Cáchách o „filioque“, že Svatý Duch vychází z Otce i Syna, 240. papež Klement X. ho svatořečil r. 1673
(╬) Lev IV. sv. 17. 7. papež, sv. Lev IV., * 790 Řím, + 17. 7. 855 Řím, v r. 847 zvolen 104. papežem, nechal postavit hradby okolo Vatikánu, v letech 848 – 850 přestavěl mausoleum císaře Hadriána z r.139, zvané Andělský hrad, na vrchol byla postavena socha sv. archanděla Michaela, v r. 853 ustanovil u každé fary školu k výuce dětí. Znovu vyzdobil chrám sv. Petra vydrancovaný Saracény, vydal předpisy o církevní kázni (o zachování středy a pátku jako postních dnů na památku Popeleční středy – začátek postu, a Velkého pátku – den smrti Krista, o manželské nerozlučitelnosti, proti svatokupectví – simonii a zcizování majetku
(╬) Lev IX. sv. 19. 4. papež, sv. Lev IX. vlastním jménem Bruno Hugo hrabě z Egisheimu a Dagsburgu, Německo, * 21. 6.1002 Egisheim, + 19. 4. 1054 Řím, působil jako kněz na dvoře císaře Konráda II. ve 24 letech se stal biskupem v Toulu ve Francii, v prosinci 1048 byl navržen a zvolen na říšském sněmu ve Wormsu jako kandidát na 153. papeže, 2. 2. 1049 přišel bos k hrobu sv. Petra a oznámil lidem, že přijel na přání císaře, ale odejde, když ho nebudou chtít, intronizován za 10 dní.
Papežský palác byl úplně vydrancován a nový papež žil v chudobě, on sám to velice vítal, kardinálské tituly dal biskupům z různých zemí a tím jako první papež vytvořil mezinárodní kardinálský sbor. Exkomunikoval špatné biskupy a kněze, prosazoval zákony proti svatokupectví (simonii) a proti manželství kněží, konal vizitační cesty, aby obnovil pořádek, za jeho pontifikátu se vyostřily vztahy mezi východní a západní částí církve.
V r. 1050 ho navštívil v Římě skotský král Macbeth. Papež přijel v r. 1052 do Bratislavy (Prešpurku) a snažil se dosáhnout míru mezi císařem Jindřichem III. a Uhry. 18. 6.1053 ho zajali Normani a devět měsíců ho věznili, 12. 3.1054 byl propuštěn, zemřel u hrobu sv. Petra. Svátek od roku 2006.
Po jeho smrti došlo 16. 7.1054 k roztržce církve na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou v Cařihradě), záminkou bylo slovo FILIOQUE (že Duch Svatý vychází z Otce i Syna), které popírali v Cařihradě. Podstatnější důvod byl, že se (cařihradský) konstantinopolský patriarcha Michael Caerularius nechtěl podřídit římskému biskupovi – papeži (cařihradští patriarchové si přisvojovali papežovo prvenství mezi biskupy od 7. století).
Jednání papežských legátů, které vedl biskup Humbert kardinál di Silva Candida, úplně ztroskotala. Kardinál Candida vyhotovil exkomunikační bulu bez vědomí ostatních kardinálů v Římě, patriarcha vyhotovil bulu proti Římu.
Roztržka skončila touto vzájemnou exkomunikací, kterou 7.12.1965 zrušil 263. papež bl. Pavel VI. a cařihradský patriarcha Athenagoras I.
(╬) Lev Dehon sv. 12. 8. řeholník, sv. Lev Dehon, * 14. 3.1843 La Capelle ve Francii, + 12. 8.1925 Bruselu v Belgii, v r. 1868, protože se chtěl stát řeholníkem, ale nenašel řád, který by odpovídal jeho sklnům, založil 28. 6.1878 v St. Quentinu řád kněží Srdce Ježíšova SCJ, za 10 let 25. 2.1888 byl řád potvrzen, kněží působí hlavně v duchovní správě u dělníků a v oblasti tisku
(♣) Liana 16. 2./10.12. lat.: lilium = lilie (symbol duchovní čistoty, křehkosti, nevinnosti), v Británii původně oslovení pro Elisabeth (Alžběta), William Shakespeare omylem použil toto oslovení jako botanické jméno lilie pro liánu, také zkrácenina ze jména Juliana, Liliana, Liána
(♣) Liběna 6.11. Libuše, Ljuba, Liboslava
(╬) Liberius sv. 26. 9./20.12. papež, lat.: libertus, liberius = osvobozený, propuštěný otrok, Libertinus = syn propuštěnce, syn liberta, sv. Liberius, Říman.
V r. 352 byl zvolen 36. papežem, + 26. 9. 366 Řím, navštěvoval rodiny věřících, mezi jinými i rodinu císařského velitele Ambrože, jeho syn Ambrož se stal milánským biskupem (+ 397).
Papež Liberius nechal v r. 352 na římském pahorku Esquilinu (největší ze sedmi římských pahorků) postavit kostel (neznámého zasvěcení, později zvaný Liberiova basilika), od r. 432 basilika Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore – madžore), Panny Marie Sněžné (dedicatio sanctae Mariae ad Nives), Panny Marie Fatné (lat. fatum = Boží výrok, oznámení) nebo Panny Marie u Jesliček. Je to největší mariánský chrám), kostel postavený z peněz římského patricije Jana a jeho manželky. Těm bylo ve ve vidění oznámeno, aby na označeném místě postavili kostel. V noci ze 4.na 5. srpna 432 napadl esquilinském pahorku sníh.
44. pp. sv. Sixtus III. (19. 8.) zasvětil kostel 5. 8. Panně Marii. 107. papež Hadrián II. v tomto chrámu potvrdil v roce 867 při mši sv. Cyrilu a Metoději překlad bohoslužebných knih do slovanského jazyka.
226. papež sv. Pius V. rozšířil v r. 1571 svátek na celou církev, Liberatus, Liberata
(╬) Liberata sv. 18. 1. řeholnice, sv. Liberata a Faustina, * 6. století Piacenza, + 18. 1. 580 Com v Itálii, rodné sestry pocházely ze šlechtické rodiny, chtěly vstoupit do kláštera, otec jim dal peníze, aby postavily oratoř (modlitebnu), zanedlouho přicházely další ženy a v dalších letech byl postaven klášter sv. Markéty, sestry byly zvyklé dělat všechno společně, ani ve smrti nezůstaly samy, zemřela tři dny po sestře Faustině, Liberatus, Liberáta
(╬) Liberat sv. 3. 3. řeholník a mučedník, bl. Liberát Weiss, * 4. 1.1675 Konnersreuth v Bavorsku, + 3. 3.1716 Gondar v Etiopii, OFM vypravil se do Etiopie jako misionář, se svými společníky Michalem Piem Fasolim a Samuelem Marzoratem, císař, který jim byl v Etiopii nakloněn a připravoval s nimi spojení etiopské církve s Římem, byl donucen abdikovat a nový panovník je postavil před soud, u hradeb hlavního města Gondaru byli ukamenováni, blahořečeni 265. papežem Janem Pavlem II. 20.11.1988
(♣)(╬) Libor sv. 23. 7./ 9. 4. biskup (a mučedník), lat.: libare = obětovat, přinášet oběti, obětník, pozdější slovanský původ jména ve slově „ljub“ = laskavý, milý, libý, líbezný, sv. Liborius z Le Mans, + 9. 6. 397 Le Mans, přítel sv. Martina z Tours, od r. 348 biskup v Le Mans ve Francii.
Byl dobročinný, ze svého majetku dal postavit mnoho kostelů, uzdravoval nemocné trpící žlučovými nebo ledvinovými kameny, jeho velkým ctitelem byl 244. papež Klement XI. (+ 1721), který touto nemocí trpěl a byl uzdraven na jeho přímluvu.
V římském martyrologiu je malá zmínka i o jeho mučednictví, které je z jiných pramenů nepotvrzeno, 23. 7. 936 byly jeho ostatky přeneseny do Paderbornu v Německu, podle legendy letěl před průvodem páv a ukazoval cestu, tento den se slaví v Německu jako slavnost sv. Liboria, za třicetileté války byly jeho ostatky ukradeny, později byly vráceny, v občanském kalendáři je svátek v den přenesení ostatků, v církevním kalendáři svátek od r. 2007 přeložen z 9. 6., Lubor, Liboslav, Liboslava (6.11.)
(╬) Libor Wagner bl. 9.12. kněz a mučedník, bl. Libor Wagner, * 1593 Mühlhausen v Durynsku, Německo, + 9.12.1631 Schnungen v Německu, pocházel z evangelické rodiny, v r. 1623 ve 30 letech konvertoval ke katolické církvi, pod vlivem jezuitů si zvolil kněžskou dráhu, v r. 1625 byl ve Würzburgu vysvěcen na kněze, v r. 1631 byl zajat Švédy, kteří ho mučili strašným způsobem, jeho tělo hodili do řeky Mohanu, pohřben v klášterním kostele, který byl v r. 1804 zbourán, jeho ostatky přenesli do farního kostela, 24. 3.1974 ho blahoslavil 263. papež bl. Pavel VI.
(♣)(╬) Libuše sv. 10. 7. vyznavačka, slovan.: liba = líbezná, milá. Sv. Amálie, lotrinská kněžna, manželka knížete Witgera z Lotrinska. Měli spolu tři děti. Po smrti manžela vstoupila do kláštera v Maubenge, pomáhala chudým a nemocným. + 690. Amálie, Amélie, Liběna, Ljuba, Liboslava.
Podle Starých pověstí českých vládla v Čechách kněžna Libuše, dcera knížete Kroka. Po neshodách s vladykou Chrudošem povolala na trůn oráče Přemysla ze Stadic, s kterým měla tři syny: Nezamysla, Radobýla a Lidomíra. Z hradiště Libušína (podle Kosmy z Vyšehradu) předpověděla slávu Prahy: „Vidím město veliké, jehož sláva se bude dotýkat hvězd. A hrad, který postavíte, nazvete Praha. V tom městě vyrostou dvě zlaté olivy, které proniknou až do nejvyššího nebe. Jedna se bude jmenovat Více slávy (Václav, lat. Maior gloria) a Vojů útěcha (Vojtěch, lat. Exercitus consolatio) a budou je ctít národy, knížata i králové. A protože proti prahu musí velcí pánové sklonit hlavu, tak se budou klanět i mému městu. Budou mu vzdávat čest a chválu a bude slavné ve světě.“
(♣)(╬) Libuše sv. 10. 7. řeholnice, sv. Amálie, francká šlechtična, zasvětila svůj život Bohu, ucházel se o ni kníže Karel Martell, který ji zlomil ruku, když se ji pokusil unést při vstupu do kláštera v Gentu, kam vstoupila, + 772 v Gentu v Belgii, Amélie, Amálie, Liběna, Ljuba, Liboslava
(╬) Lidwina sv. 14. 4. vyznavačka, germ.: lid wing = plačící bolestí, sv. Lidwina * 1380 Schiedam, + 14. 4.1433 Schiedam u Rotterdamu v Holandsku, dcera hlídače, v 15 letech upadla na ledě a zlomila si žebro, od toho dne byla upoutána na lůžko, na začátku stále žehrala na svůj osud, často plakala, ale postupně začala své lidské neštěstí obětovat za obrácení hříšníků a s trpělivostí snášela všechny bolesti jako oběť z lásky k Ježíši.
Od r. 1402 mohla hýbat pouze hlavou a levou rukou, oslepla na pravé oko a nemohla jíst žádné jídlo, na celém těle ji vyrazily hrozné vředy, od r. 1415 žila jen ze svatého přijímání, měla dar vidění do budoucnosti, jednoho dne ji její anděl strážný přinesl růže a řekl jí, že její smrt přijde, až na kytici rozkvetou všechna poupata, pohřbena v karmelitánském klášteře v Bruselu, svatořečil ji 257. papež Lev XIII. v r. 1890, v Holandsku patří k nejvíce uctívaným světcům, Lidwiga, Lidia, Lydia, Lýdie
(╬) Lietbert sv. 23. 6. biskup, sv. Lietbert z Cambrai – Arrasu, * 1000 Francie, + 23. 6.1076 Cambrai – Arras, svatořečen 177. papežem Inocencem III. v r. 1211.
(╬) Liguriáš sv. 13. 9. mučedník, sv. Liguriáš, pravděpodobně poustevník v 7. století. Byl proboden oštěpem od pohanských lovců. Světec uctívaný v Řecku, v Benátkách v kostele sv. Martina a v Polné u Jihlavy, kde je od roku 1652 relikviář s jeho ostatky.
(♣) Liliana 25. 2./19.11. lat.: lilium = lilie (symbol duchovní čistoty, křehkosti, nevinnosti), v Británii původně oslovení pro Elisabeth (Alžběta), William Shakespeare omylem použil toto oslovení jako botanické jméno lilie pro liánu, Liana, Liána, Liliána, (do r. 1990 Vítězný únor 1948, převrat komunistů).
(♣) Linda 1. 9. lat.: linea = čára, hranice, natažená nit, cíl (starogerm.: lindi = čára – zmije), špaň.: linda = krása, něm.: lind = mírnost, jemnost, Linus, Línus.
(╬) Linus sv. 23. 9. papež, lat.: lineus = lněný provázek, čára, hranice, řada (později označení pravítka), sv. Linus, * Toskána, syn Herkulána, byl pokřtěn a posvěcen na biskupa sv. apoštolem Petrem, biskup v Besanconu ve Francii, po návratu do Říma spolupracovník a žák sv. Petra, po jeho smrti se stal v r. 67 jeho nástupcem, 2. papežem, píše o něm apoštol sv. Pavel v 2. listě Timoteovi: „Pozdravují tě Eubulos, Pudens, LINUS, Klaudia a všichni bratři.“ (2. Tim. 4, 21), vymítal zlé duchy a křísil mrtvé, + 23. 9. 76, první papež pohřbený vedle sv. Petra, v českém církevním kalendáři do r. 1999, Línus, Linda.
(╬) Lioba sv. 28. 9. abatyše, sv. Lioba, * 710 Anglie, + 28. 9. 782 Schornsheim u Mohuče, Německo, anglická šlechtična, vstoupila k benediktinkám ve Wimborne, spolu se svou sestrou Teclou (Tekla, 15.10.) odešla se sv. Bonifácem (5. 6.) na misie ke Germánům a v r. 735 se stala abatyší nově založeného kláštera Tauberbischofsheim, sama založila další kláštery a při návštěvě jednoho z nich zemřela.
(╬) Liudbirga sv. 3. 4. poustevnice, sv. Liudbirga, * 9. století Sulzgau, + 3. 4. 880 Magdeburg, žila u kostela jako poustevnice (reklúsa), Ludbirga, Leutbirga.
(╬) Liudger sv. 26. 3. biskup, germ.: liut gerd = lví voják (luit gard). Sv. Liudger * 742 Frísko, + 26. 3. 809 Billerbeck, Severní Porýní-Vestfálsko. Pocházel z urozené rodiny. V r. 777 byl v Kolíně n.R. vysvěcen na kněze, stal se misionářem ve Frísku a v Sasku. Sv. Karel I. Veliký mu v r. 794 daroval nové biskupství Minigardeford, kde on založil nadaci pro duchovenstvo „monasterium“ (klášterní nadace).
Z toho vzniklo jméno města Münster. Biskupské svěcení přijal 30. 3. 804. Založil dóm, mnoho kostelů a klášterů. Ve své diecézi založil 40 nových farností. S věřícími se rozloučil a zemřel v Billerbecku, v den, který si sám předpověděl.
Pohřben v klášteře ve Werdenu, který založil. Při 1175. výročí smrti byl v r. 1984 přenesen z Werdenu do Münsteru. Ludger, Lutger, Luitgard.
(╬) Liudhard sv. 2. 5. biskup, sv. Liudhard z Parderbornu, + 2. 5. 887 Paderborn v Německu
(╬) Liugi sv. 25. 2. biskup a mučedník, sv. Liugi Versiglia, * 5. 6.1873 Olivia Gessi v Itálii, + 25. 2.1930 v Číně, společně s knězem salesiánem SDB Callistem Caravariem,
(╬) Livarius sv. 25.11. mučedník, sv. Livarius, * 410 Francie, + 451 Marsal v Německu, rytíř, zavražděn pohanskými Huny při jejich vpádu do Německa.
(♣) Lívie 14.12. Lívia, Olívie
(♣) Ljuba 16. 2. jihoslovan.: ljubo = libá, milá, krásná, příjemná, původně české jméno Liba, bylo za Rakouska-Uherska nahrazeno jihoslovanským, protože když se česká Liba představila v Uhrách byla pro Maďary husa „liba“, Libuše, Liběna
(╬) Longin sv. 15. 3. mučedník, lat.: longé = dlouze, dlouho, daleko, longinquus = dlouhý, vzdálený, řec.: lonché = kopí, lat.: longurius = dlouhá tyč. Sv. Longinus, + 15. 3. v 1. století.
Setník (centurio), který se podílel na Ježíšově ukřižování a jako první z pohanů vyznal na Golgotě, že Ježíš je Syn Boží. Na důkaz jeho smrti probodl Kristův bok. Podle legendy stekla krev po kopí na jeho ruku, přiložil si ji k nemocnému oku a uzdravil se. Později se nechal pokřtít a hlásal evangelium.
Odešel z vojska a žil několik desítek let jako poustevník. Byl vypátrán, zatčen a popraven mečem. V církevním kalendáři byl do r. 1969 svátek 16.3., opět od r. 1990, kdy byl přeložen.
Je mu zasvěcena jedna ze tří dochovaných pražských románských rotund: Na Rybníčku na Novém Městě pražském. Lidová pranostika na jeho svátek: Na svatého Longina, práce v poli začíná. Dluhoš, Dlhoš
(♣) Lorna 1. 6. není v českém kalendáři.
(♣) Lota 14. 7. není v českém kalendáři.
(╬) Lotar sv. 15. 6. biskup, sv. Lotar ze Sées, * 685, + 15. 6. 756 Argentan ve Francii, Lothar
(╬) Lubenc sv. 13.10. kněz, sv. Lubenc, žil ve 4. století v Německu, žák sv. Martina z Tours, působil v Trevíru jako kněz, zemřel v Koblenzu.
(♣)(╬) Lubomír sv. 28. 6. biskup a mučedník, slovansky: ljub mir, řec.: eirené = miluje mír (svět), sv.Irenej pocházel z Malé Asie, po mučednické smrti sv. Pothina se stal biskupem v Lyonu, sepsal knihu „patero knih proti kačířství“, kde dokazuje primát římského biskupa a víru prvních křesťanských dob, zemřel mučednickou smrtí, popraven mečem + 202, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 3. 7., Bedřich, Fridrich, Miroslav, Lubomír, Irena, Šalamoun, Kleofáš, Pacifik.
(♣) Lubomíra 23. 8.
(♣) Lubor 13. 9. slovan.: lju bor, lut bor = úsilí o lásku, lítý boj, divoký, prudký bojovník, pozdější výklad jména podle slova „ljub“ = laskavý, milý, libý, líbezný, Lutobor, Libor
(♣) Luboš 16. 7. Lubomír, Luboslav, Bedřich, Fridrich, Miroslav, Kleofáš, Šalamoun, Irena, Pacifik
(╬) Lucanus ze Säbenu sv. 20. 7. biskup, sv. Lucanus ze Säbenu, žil v 5. století v Säbenu v Tyrolích v Itálii.
(╬) Lucián sv. 7. 1. kněz a mučedník, pocházel ze Sýrie, učil ve škole apologetiku (obranu víry), byl uvězněn a přikován tak, že mohl pouze ležet, sloužil mši svatou na své hrudi, popraven mečem, + 312, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(♣)(╬) Lucie 13.12. mučednice, lat.: lux, lucis = světlo. Sv. Lucie, *284 Syrakusy na Sicílii, +13.12.304 Syrakusy. Jako mladá dívka složila Bohu slib čistoty, chtěla oddálit svatbu a požádala matku Eutycii, aby jí dala věno. Po smrti otce Tarancia chtěla majetek rozdat chudým. Prosila Boha, aby zasáhl, matka onemocněla a dcera ji přemluvila, aby putovala ke hrobu sv. Agáty (první patronky Sicílie) v Catanii. Tam se uzdravila a splnila dceři její přání. Matka ji chtěla provdat za mladíka z vážené rodiny, ale Lucie ho odmítla s tím, že se zaslíbila Bohu. Uražený ženich ji udal, že je křesťanka. Od soudce Paschacia se dozvěděla, že její ženich má na ni rád její oči. Podle legendy si je vyloupla a darovala mu je. Druhý den měla oči ještě krásnější. Podle jiné legendy ji byly vyloupnuty oči.
Za císaře Diokleciána byla odsouzena a vezena do nevěstince. Odpověděla: "tělo se nemůže nakazit hříchem, jestliže s ním duše nesouhlasí" (tuto větu citoval i sv. Tomáš Akviknský). Podle legendy se cestou zadrhla kola vozu taženého párem volů, a ani „tisícům vojáků se nepodařilo s ním hnout“. Byla pálena ohněm a polévána vařící smůlou. Předpověděla smrt císaře Diokleciána (abdikoval roku 305) a svobodu křesťanů. Protože se ji po pálení ohněm nic nestalo, kat ji probodl hrdlo mečem. Byla pohřbena v Syrakúsách a od 5. století uctívána. V roce 1039 přenesena do Konstantinopole a v roce 1204 do Benátek, kde byla Lucie i s ostatky sv. Agáty uložena v kostele sv. Lucie.
Kostel byl v roce 1861 zbořen, aby uvolnil místo novému nádraží, které dostalo název po této světici: Stazione di Venezia Santa Lucia. Ostatky byly přeneseny do blízkého kostela sv. Jeremiáše. Na kostele je nápis: Lucia Vergine di Syracusa in questo tempio riposa. All' Italia e al Mondo ispiri luce e pace. (Lucie panna Syrakuská v tomto chrámu odpočívá. Ať přinese Itálii a světu světlo a mír). Ostatky byly oblečeny a vystaveny ve skleněném sarkofágu. V roce 1955 dal benátský patriarcha Angelo Giuseppe Roncali (262. papež sv. Jan XXIII.) zhotovit ochrannou stříbrnou masku na obličej sv. Lucie. 7.11.1981 bylo tělo ukradeno a lupiči požadovali výkupné. Policie objevila mimo Benátky její tělo poskládané do igelitové tašky na její svátek 13.12.1981. V roce 2018 byl kostel povýšen s titulem kostel sv. Jeremiáše a Sanctuarium santa Lucia, u tohoto kostela a uvnitř je i socha sv. Jana Nepomuckého (patrona Benátek a gondoliérů, s ním je jejich patronka i Panna Marie).
V předvečer svátku 12.12. chodily bíle ustrojené „Lucky“ a kontrolovaly jestli nemá hospodyně na druhý den nachystáno na praní nebo na předení, pokud by měla, naplnila by jí Lucka světnici prázdnými vřeteny a ty by musela okamžitě napříst. V ten den se nesmělo prát a příst. Lucie obdarovávala hodné děti a zlobivým dala metlou.
České přísloví: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“, pochází z doby, kdy byl používán juliánský kalendář (do 16. století) a její svátek byl o současných 10 dní později, noc se zkracovala o několik minut. Zimní slunovrat připadal na její svátek. Ve Švédsku chodí bíle oblečená dívka „Lucie“ s věncem rozsvícených svící na hlavě a přináší otci snídani do postele, v Bavorsku děti zhotovují z papíru průsvitné domečky se svíčkou, které pouští po řece Amperu. Ve Slovinsku dává sv. Lucie dětem dárky. V Itálii a v severním Německu se pořádají slavnosti sv. Lucie.
Je to jediná světice (jediný svatý), která je uctívána v luteránské církvi ve Skandinávii (Švédsko, Norsko), jako světici ji ctí i anglikáni.
Patronka očních lékařů, slepců, advokátů, spisovatelů, nožířů, elektrikářů, sklenářů, nepřehledných situací, Syrakus, Benátek a gondoliérů (s Pannou Marií).
Atributy sv. Lucie: talíř s očima, dlouhé šaty, kříž, Bible, svítilna nebo svíčka, meč, palmová větev (symbol mučedníků).
Lucius, Lucián, Světluše, Světla, Světlana, Jasna, Jasněnka, Lukáš.
(╬) Lucie sv. 19. 9. vyznavačka, sv. Lucie z Bergu, + 19. 9.1090 Sampigny ve Francii, pocházela z královského rodu ze Skotska, staal se poustevnicí v Maase v Lotrinsku, tam později pracovala jako pastýřka ovcí, sama postavila malý kostel, kde byla po své smrti uložena.
(╬) Lucie sv. 25. 3. řeholnice, sv. Lucie Filippiniová, * 13. 1.1672 Řím, + 25. 3.1732 Montefiascone u Viterba, ve 20 letech založila společnost Maestre Pie (zbožnost k Mistru), která se věnovala výchově dívek, založila další kláštery, od r. 1910 jsou sestry filipinky i v USA, svatořečena 260. papežem Piem XI. 22. 6.1930.
Lucie dos Santos řeholnice, * 22. 3.1907 Aljustrel u Fatimy, + 13. 2.2005 Coimbra v Portugalsku, otec Antonín (31. 7.1919). Byla nejmladší ze sourozenců: Marie dos Anjos (*1891), Tereza, Manuel (Emanuel), Gloria, Karolina. V r. 1917 se jí, její sestřenici a bratranci sourozencům bl. Hyacintě (+ 1920) a bl. Františkovi (+ 1919) Martovým, v údolí Cova di Iria (koryto Irie) zjevila Panna Maria, která sdělila dětem 3 tajemství a vyzvala k pokání celého světa.
11.–15.8.1917 byly děti uvězněny společně s dospělými vězni, bylo jim vyhrožováno upálením nebo zastřelením. 13.10.1917 bylo poslední zjevení. 2.10.1926 vstoupila Lucie do karmelitánského kláštera sv. Doroty v Tuy. 3.10.1934 složila věčné sliby a dostala jméno Marie od Bolestné Matky. Vykonávala všechny domácí práce. 25.3.1948 přešla do nově postaveného kláštera v Coimbře, kde dostala jméno Marie od Ježíše a Neposkvrněného Srdce. Zemřela ve věku 97 let v karmelitánském klášteře, a přála si, aby její tělo bylo po smrti uloženo rok v klášteře v Coimbře a pak převezeno do Fatimy.
24.1.2006 byla převezena a uložena ve Fatimě vedle sv. Hyacinty (+1920) a sv. Františka (+1919), které 13.5.2000 blahoslavil ve Fatimě 265. papež sv. Jan Pavel II. 13.5.2017 Hyacintu a Františka Martovi svatořečil 267. papež František.
(╬) Lucina Anicia sv. 11. 5. mučednice, sv. Lucina Anicia, * 210 Řím, + 304 Řím, manželka vysokého římského úředníka, své postavení používala na konání dobrých skutků, za svůj dlouhý život pohřbila mnoho mučedníků, např.: sv. Sebastiána, sv. Kyriaka, sv. papeže Marcela a další, sama byla umučena za císaře Diokleciána (Diocletiana), popravena ve věku 94 let, patronka hrobníků, Lucida.
(╬) Lucius I. sv. 5. 3. papež, sv. Lucius, zvolen 22. papežem v r. 253, byl laskavý a smířlivý, přesto byl římskými úřady vypovězen, vrátil se po několika měsících a zemřel, + 5. 3. 254, jeho životopis napsal sv. Cyprián, který chválí jeho laskavost a smířlivost, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Lucius z Churu sv. 2.12. biskup a mučedník, sv. Lucius z Churu, žil v 6. století ve Švýcarsku, pocházel z Prättigau a působil v Bündenu jako věrozvěst, stal se 1. biskupem v Churu. Podle legendy mu při práci na poli, pomáhal vůl, kterého chtěl sežrat medvěd. Toho Lucius přinutil a zapřáhl vedle vola do pluhu. Už za svého života byl velice oblíben mezi lidmi. Po smrti byl pohřben v kostele sv. Štěpána (později zničen). V 8. století byly jeho ostatky přeneseny do nově postaveného kostela, jemu zasvěceného. Patří mezi nejvíce ctěné světce ve Švýcarsku.
(╬) Ludanus sv. 12. 2. vyznavač, sv. Ludanus, + 12. 2.1202 St-Lotten v Alsasku ve Francii. Skotský poutník, který zemřel při návratu z pouti do Říma. Jeho hrob se zachoval, během válek byly jeho ostatky ukradeny.
(♣) Luděk 26. 8. česká podoba jména Ludvík, Ludvika, Ludovika, Luisa, Louis
(♣)(╬) Ludmila sv. 16. 9. kněžna a mučednice, staročesky: ljudi mila = lidu milá, sv. Ludmila, *860 Pšov (Mělník), +z 15. na 16.9.921 hrad Tetín.
Dcera knížete Slavibora z kmene Pšovanů a kněžny Lidoslavy, od r. 873 manželka knížete Bořivoje. Měli 3 syny a 3 dcery. Známá jsou jména pouze dvou synů: Spytihněv a Vratislav. Babička sv. Václava. 1.1.884 byl Bořivoj pokřtěn arcibiskupem sv. Metodějem na moravském Velehradě. Ludmila byla pokřtěna později na Levém Hradci pravděpodobně sv. Metodějem.
Podle legendy dostala od arcibiskupa Metoděje křestním darem byzantskou ikonu Panny Marie (Paladium země České, uloženo ve Staré Boleslavi).
Její nejstarší syn Spytihněv vládl po smrti svého otce do roku 915, kdy zemřel. Po něm nastoupil mladší bratr Vratislav (+13.2.921), který padl při obraně v boji proti Maďarům. Po smrti svého manžela a syna Vratislava se vzdala vlády ve prospěch své snachy Drahomíry, ale lechové ji ustanovili regentkou za nezletilého Václava a svěřili ji oba vnuky, Václava a Boleslava, na výchovu. Ona jim zajistila nejen výchovu, ale i vzdělání.
"Blahoslavená Ludmila byla ze země srbské, knížete srbského dcera. Provdána byla za českého knížete jménem Bořivoj. Tehdy ještě ne všichni byli pokřtěni. Když však byli pospolu, osvítily se jim oči srdce, i byli pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, a vystavěli chrámy a shromáždili kněze. Měli spolu tři syny a dceru. Bořivoj však v šestatřiceti letech odešel z tohoto života.
Blahoslavená Ludmila všechnu svou péči věnovala Bohu a všechno své jmění rozdala na almužny chudým. Syn pak její Vratislav převzal otcovský trůn a vládl třiatřicet let, načež zesnul v Pánu. Vládu po něm přejal vnuk Ludmilin Václav.
Tehdy Václavova matka začala pomýšlet zle, zanevřela na svou tchyni a všelijak se ji snažila zahubit. Ludmila o tom věděla, a proto odešla na jiný hrad zvaný Tetín. Snacha její se však domluvila s dvěma bojary a poslala je na Tetín, aby zavraždili její tchyni Ludmilu. Když tam ti vrahové přišli, seskupili kol sebe množství zlosynů sobě podobných, a když nastal večer, se zbraněmi obstoupili dvůr, rozbili dveře a vešli do domu. Pak chopili Ludmilu, vhodili jí provaz na její hrdlo a zardousili ji.
A tak skončila svůj život v den sobotní v první hodinu noční. Dožila se jednašedesáti let, a ježto si ji Bůh oblíbil, přijala korunu mučednickou. Bůh zajisté ukázal od ní divy a zázraky na místě, kde byla pohřbena. Nebylo to v kostele, ale pode zdí hradní, a tam se noc co noc zjevovaly hořící svíce. I nějaký slepec prozřel, když se dotkl prsti (hlíny) tam, kde Ludmila ležela.
A od té doby děly se tam mnohé zázraky. Když o nich uslyšel vnuk její Václav, pospíšil si a přenesl svou babičku do slavného města Prahy a uložil její ostatky v kostele svatého Jiří, kde se i nyní dějí mnohé divy a zázraky."
Staroslověnský Prolog (proslov) o svaté Ludmile.
(Prolog o svaté Ludmile je staroslověnsky psaná legenda na Rusi z 11. století. Je shodná s českou legendou Fuit in provincia Boemorum /Byl v zemi Čechů/, psanou latinsky (10. století). Shoduje se s ní i Kristiánova legenda (10. století).
Po neshodách s kněžnou Drahomírou se Ludmila stáhla z veřejného života a odešla na svůj hrad Tetín, kde ji Drahomířini sluhové Vikingové Tunna a Gommon, na příkaz kněžny, uškrtili provazem (staroslověnsky: uše) nebo jejím závojem (staroslověnsky: ušev). Vražda se stala v sobotu 15. září večer, ale naši předkové (staří Čechové) počítali nový den po západu slunce, takže sv. Ludmila byla zabita 16. září. Po vraždě uprchl z Tetína i kněz Pavel (pocházel z řezenského kláštera sv. Jimrama). Sluhové zahrabali Ludmilino tělo u hradeb. Na Tetíně se zázračně začali uzdravovat nemocní. Drahomíra dala přestavět obytný palác na kostel sv. archanděla Michaela (později sv. Jana Nepomuckého), aby se zázraky uzdravení přičítaly jemu.
Vrah Tunna uprchl před pomstou Drahomíry, Gommon byl zavražděn s celou rodinou.
Všechny dochované písemnosti popisují sv. Ludmilu jako laskavou, milou a zbožnou. Brzy po svém nástupu na trůn dal její tělo vnuk sv. Václav přenést 10.11. 925 do Prahy na Hrad do kostela sv. Jiří. Přenesení se zúčastnil řezenský pomocný biskup Michal, který ji prohlásil za světici. Její úctu šířily sestry benediktinky u sv. Jiří s abatyší blahoslavenou Mladou, která byla Ludmilina pravnučka.
O svatosti kněžna Ludmily zapochyboval 9. pražský biskup Heřman, když abatyše Windelmutha u sv. Jiří chtěla uložit do relikviáře závoj svaté kněžny, biskup nechtěl svolit. Abatyši Windelmuthě, která mu dala k uložení její závoj, řekl: „Paní, pomlč o její svatosti. Nech stařenku, ať odpočívá v pokoji.“ Když mu abatyše odporovala, hodil závoj do ohně. Závoj neshořel a byl uložen k ostatkům. Očitým svědkem této události byl 3.10.1100 kronikář Kosmas, který napsal: „Tímto zázrakem byli jsme biskup i my všichni tak překvapeni, že jsme byli dojati k slzám a vzdávali chválu a díky Kristu.“
V r. 1142 byl kostel sv. Jiří přestavěn po požáru a pražský biskup Ota nedovolil přemístit ostatky bez souhlasu papeže, který poslal na vizitaci (návštěvu) svého legáta Quida de Castello. Ten zde pobýval v roce 1143. Při této návštěvě Prahy vyhlásil kněžský celibát a kněžnu Ludmilu oficiálně svatořečil.
17. pražský biskup Daniel II. Milík dal její postavu namalovat do knihy sv. Augustina De civitate Dei (o městě Božím) mezi české patrony. Císař Karel IV. dal zbudovat nad jejím hrobem umělecký náhrobek. V r. 1981 byl hrob otevřen a mezi kostmi byl nalezen bílý hedvábný závoj s vetkaným vzorem. Část jejích ostatků se v roce 1942 dostala do kostela Nejsvětější Trojice v Chrasti u Chrudimi. Tyto ostatky byly přeneseny a 16.9.2007 uloženy do oltáře v chrámu sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové.
Sv. Ludmila je nazývána Matkou českého národa, první patronka Čech. Je pramatkou většiny českých panovníků a panovnic.
Atributy: závoj, šátek, provaz, vinná réva, Paladium, vřeteno (symbol pracovitosti, podle knihy Přísloví 31,19). Patronka babiček, vychovatelů a učitelů. Lidmila, Ljudmila
(╬) Přenesení sv. Ludmily 10.11./27.11. přenesení ostatků sv. Ludmily, sv. Václav nechal tělo své babičky Ludmily přenést 10.11. 925 z Tetína na Pražský hrad a pohřbít v basilice sv. Jiří, podle Kristiánovy legendy „Život a umučení sv. Václava a jeho báby svaté Ludmily“, bylo neporušené tělo nalezeno knězem Pavlem ve středu 19.10. a přeneseno do Prahy 21.10.
Sv. Václav poslal poselství k biskupu Tutovi (sv. Tuton, 6.10.) do Řezna (Regensburg, diecése, ke které Čechy patřily), aby přijel svatou kněžnu pohřbít. Ten poslal svého pomocného biskupa Michala. Připomínka svátku 10.11. souvisela s datem jejího pohřbu. V českém církevním kalendáři svátek 10.11. v 17. století přeložen na 16.11. V 19. století přeložen na 27.11., zrušen v r. 1969.
(╬) Ludolf sv. 29. 3. biskup a mučedník, germ.: hluod wolf = hlasitý vlk, sv. Ludolf, * 12. století v Sasku, + 29. 3.1250 Wismar v Meklenbursku-Přední Pomořany. Biskup v Ratiboři (Ratzenburg), vzepřel se vévodovi Albertu ze Sachsen-Lauenburgu, který neprávem požadoval církevní majetek. Byl zatčen a týrán. Po nějaké době byl propuštěn a útočiště mu poskytl vévoda Jan z Mecklenburgu. U vévody Jana zemřel na následky mučení. V některých částech Německa má svátek 17. 2. Největší úctu má v biskupství Osnabrück. Jeho jméno měl známý matematik Ludolf van Ceulen (Ludolfovo číslo). Někteří jazykovědci ho překládají jako slovanské jméno Slavomil (slavný a milý), Rudolf.
(╬) Ludolf sv. 13. 8. opat, sv. Ludolf z Korvey, * 915, + 13. 8. 983 Korvey v Sasku, kde byl opatem v klášteře benediktinů OSB.
(╬) Ludvika sv. 31. 1. řeholnice, sv. Ludvika (Ludovica) degli Albertoni, * 1474 Řím, + 31. 1.1533 Řím, vstoupila do řád.
u klarisek OSCI, měla dar uzdravování a předpovídání, 240. Klement X. svatořečena v r. 1671, Luisa, Ludvík, Ludovika.
(♣)(╬) Ludvík sv. 19. 8./19. 8. arcibiskup, germ.: hlút wig = slavný boj, proslavený bojovník, válečník. Král Chlodvík se stal zakladatelem Francké říše, roku 496 se dal pokřtít v Remeši. Sv. Ludvík z Toulouse, * 1274 Nocera dei Pagani u Neapole, + 19. 8.1297 Brignoles ve Francii. Syn neapolského krále Karla II., vstoupil do řádu františkánů OFM, vystudoval na kněze a stal se biskupem v Toulouse. Byl skromný a obětavý, vynikal láskou k lidem a pomáhal chudým. V Itálii a ve Francii je nazýván „Skromný kralevic“. Zemřel ve věku 23 let. Svatořečil ho 197. papež Jan XXII. v r. 1317. Liusa, Luis, Chlodvicus.
(╬) Ludvík IX. sv. 25. 8. král a vyznavač, sv. Ludvík IX., * 25. 4.1214 Poissy ve Francii, + 25. 8.1270, jeho matkou byla sv. Blanka, v r. 1226 se v 12 letech stal francouzským králem, byl zbožný, spravedlivý, statečný.
Pomáhal chudým a nemocným, upevnil mír ve Francii, vydal se v r. 1248 na 6. křížovou výpravu osvobodit Boží hrob, od cařihradského císaře Balduina II. dostal část Kristova Kříže a trnovou korunu, obě relikvie přinesl do Paříže a uložil v nově postavené Svaté kapli (Saint Chapelle). Koruna byla v r. 1806 přenesena do katedrály Notre Dame.
Sultán Baibars zabral velký kus Svaté země, vydal se Ludvík v r. 1270 na 7. křížovou výpravu. V jejich táboře v Tunisu začal řádit mor a cholera, na kterou zemřel i králův syn princ hrabě z Neversu. Druhý princ, pozdější francouzský král Filip Smělý dostal otcovo požehnání. Král zemřel v Tunisu.
V r. 1297 ho svatořečil 194. papež Bonifác VIII., ostatky byly uloženy v Paříži v chrámu sv. Diviše (St. Denis), byl zařazen mezi františkánské a jezuitské patrony, kaple a kostely francouzských velvyslanectví jsou jemu zasvěcené, časté jméno francouzských králů, Luděk, Chlodvík, něm.: Ludvig, fr.: Louis, Luisa.
(╬) Ludvík Eduard ct. 27. 3. řeholník, ct. Ludvík Eduard Céstac, * 6. 1.1801 Bayonn, + 27. 3.1868 Bayonn ve Francii, jeden z nejvýznamnějších obnovitelů náboženství ve Francii po Francouzské revoluci, založil řád Služebnic Panny Marie, který zakládal útulky pro ohrožené mladé ženy.
(╬) Ludvík bl. 30. 3. řeholník, bl. Ludvík z Casorie, vlastním jménem Arcangelo Palmentieri, * 11. 3.1814 Casorie u Neapole, + 30. 3.1885 Neapol, v r. 1847 slyšel v kostele sv Josefa vnitřní hlas, který ho nabádal, aby konal charitativní a vychovatelské dílo, vstoupil do řádu františkánů OFM, zakládal nemocnice, sirotčince, starobince, ústavy pro slepé a hluchoněmé, školy, domovy pro zanedbané děti a mládež, jeho spolubratři se vydávali na misie do Afriky, založil šedé sestry alžbětinky a šedé bratry, řád františkánů zachránil před zrušením, blahořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 18. 4.1993.
(╬) Ludvík Maria Grignon sv. 28. 4. kněz a misionář, sv. Ludvík Maria Grignon de Montfort, * 31. 1.1673/4 v Montfortu ve Francii, stal se knězem v r. 1700, vedl nemocnici v Poitiersu (Poatie) a v r. 1715 založil řád Dcer Moudrosti (montfortské sestry), ctil Pannu Marii a byl velkým šiřitelem mariánské úcty, papež Klement XI. ho jmenoval apoštolským misionářem ve Francii, pracoval s plným nasazením, vysvětloval věrouku proti jasnsenismu, zemřel vyčerpáním ve věku 42 let, + 28. 4.1716 St. Laurent sur Sévre, po jeho smrti vznikl mužský řád montfortská Mariina společnost SMM, 261. papež ct. Pius XII. ho kanonizoval 20. 7.1947, v církevním kalendáři svátek společně se sv. Petrem Chanelem.
(╬) Ludvík Josef sv. 3. 9. řeholník a mučedník, sv. Ludvík Josef François, * 3. 2.1751 Busigny ve Francii, + 3. 9.1792 Troyes, Francie. Člen řádu vincentinů CM. Za katolické vyznání ho francouzští revolucionáři vyhodili z okna prvního poschodí kláštera a na chodníku ho dobili.
(╬) Ludvík IV. sv. 11. 9. vyznavač, sv. Ludvík IV., * 28.10.1200 Durynsko v Německu, + 11. 9.1227 Otranto v Itálii, durynský kníže, landkrabě, markrabě, v r. 1211 byl zasnouben se čtyřletou markraběnkou sv. Alžbětou Uherskou (17.11./19.11.), později zvanou Durynskou, v r. 1221 se s ní oženil. Otec sv. Gertrudy z Altebergu (13. 8.). Přestěhovala se do Durynska a žila pod dohledem ženichovi matky na hradě Wartburku. V r. 1216 mu zemřel otec a matka začala vládnout.
K Alžbětě se chovala i se služebnictvem velice hrubě a násilně, to ve své dospělosti zarazil, když se ujal vlády. Společně se starali o chudé a nemocné, zvali je na hrad a pečovali o ně. Na žádost císaře Bedřicha II. ho v r. 1227 následoval do Apulie, odkud odjel na křížovou výpravu do Svaté země, ale už při příjezdu těžce onemocněl a zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Durynska. Hned po své smrti byl ctěn jako světec, i když oficiálně nebyl nikdy svatořečen.
(╬) Ludvík Beltrám sv. 9.10. řeholník, sv. Ludvík Beltrám, * 1. 1.1526 Valencie, + 9.10.1581 Valencie ve Španělsku, v letech 1562 – 1569 působil v Kolumbii, kde pokřtil desetitisíce Indiánů, v r. 1569 se vrátil do Španělska, kde se stal v r. 1571 převorem dominikánů OP., po své smrti byl pohřben v kostele sv. Štěpána ve Valencii, svatořečen 240. papežem Klementem X. v r. 1671.
(╬) Ludvík III. z Arnsteinu sv. 25.10. řeholník, sv. Ludvík III. z Arnsteinu, * 1109 Arnstein v Porýní, Německo, + 25.10.1185 Gemmersheim v Německu, hrabě a bezdětný poslední potomek svého rodu přeměnil svůj rodný hrad v r. 1139 na klášter premonstrátů, jeho manželka Guta založila ženský klášter premonstrátek.
(╬) Lüfthilda sv. 23. 1. panna, něm.: lüft = vzduch, sv. Lüfthilda, žila v 9. století v Berge, Severní Porýní-Vestfálsko, byla mírná, obětavá a pomáhala lidem kolem sebe, po její smrti bylo přejmenováno místo jejího života na Lüftelberg, ve 13. století je první zmínka o její úctě, v r. 1623 byly vyzvednuty její ostatky a přeneseny do kostela, v r. 1902 byl zhotoven nový mramorový náhrobek, patronka proti bolestem uší a hlavy, Lifthilda
(♣)(╬) Luisa 19. 8./15. 3. řeholnice, sv. Luisa de Marillac, sv. Ludvika z Marillaku, * 12. 8.1591 Paříž, + 15. 3.1660 Paříž, spoluzakladatelka vincentek PCh „Dívky milosrdné lásky“, ve 21 letech se provdala, manžel zemřel po dvanáctiletém manželství, po vzoru sv. Vincence z Pauly, se kterým spolupracovala, založila v r. 1633 společnost milosrdných sester, svatořečena 260. papežem Piem XI. 11. 3.1934, Ludvika, Ludovika, Ludvík
(╬) Luisa Savojská sv. 24. 7. řeholnice, sv. Luisa Savojská, * 28.12.1462 Savojsko, + 24. 7.1503 Orbe ve Švýcarsku, svatořečena 255. papežem Řehořem XVI. v r. 1839
(╬) Luitgarda sv. 16. 6. řeholnice, ger.: liut garda = lví vojsko, sv. Luitgarda z Tongernu, * 1182 Torngern v Belgii, + 16. 6.1246 Aywiéres v Belgii, cisterciačka OCist., velká ctitelka Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, měla tajemná vidění, dar léčit, v r. 1235 oslepla, v modlitbě se jí zjevil Kristus na kříži, s jednou rukou uvolněnou, kterou ji objal.
Její socha je na Karlově mostě „vidění sv. Luitgardy s Kristem“, znázorňuje světici, které se zjevil Ježíš na kříži a jednou uvolněnou rukou ji objal (1710 M. B. Braun), odborníky považováno za druhé umělecky nejhodnotnější dílo na mostě.
(╬) Luitgarda sv. 16.10. abatyše, sv. Luitgarda z Wittichenu, * 1291 Schenkenzell v Německu, + 16.10.1348 Wittichen v Bádensku, Německo, v r. 1323 založila klášter klarisek s kostelem sv. Františka, který vedla až do své smrti. Oficiálně nebyla nikdy svatořečena. Velmi je ctěna v Bádensku.
(╬) Luitfried sv. 31.12. opat, ger.: liut fried = lví přítel, sv. Luitfried z Muri, + 31.12.1096 Muri, Švýcarsko.
(╬) Luitpold sv. 1.11. poustevník, sv. Luitpold, hrabě, + 1250 Lautbrunn v Německu.
(╬) Lukarda sv. 22. 3. řeholnice, sv. Lukarda, * 1274 Erfurt v Durynsku, + 22. 3.1309 Oberweimar, Durynsko.
(♣)(╬) Lukáš sv. 18.10. evangelista a biskup, lat.: lucas, lucis = světlo, nebo Lucanus = Lukánec, obyvatel Lukánie v jižní Itálii, sv. Lukáš, * v r. 11 v Antiochii Syrské, + 95 Boiocii v Řecku (nebo v Thébách), lékař, průvodce apoštola Pavla na jeho cestách. Podle zpráv sv. Pavla, pravděpodobně i podle vyprávění Panny Marie napsal v r. 64 evangelium a knihu Skutků apoštolů. Stal se biskupem v Achaji, kde byl umučen ve věku 84 let. Jeho ostatky byly pohřbeny v Thébách, později v Konstantinopoli v kostele Svatých Apoštolů. Ve středověku převezeny do Padovy. Jeho lebka je uložena a uchovávána ve svatovítském pokladu v katedrále sv. Víta v Praze. V dobovém historickém záznamu je napsáno, že mniši s těžkým srdcem odevzdávali lebku císaři Karlu IV. Analýzou DNA se v r. 2000 zjistila pravost lebky s jeho ostatními ostatky. Evangelista Lukáš se znázorňuje s okřídleným býkem, protože začíná své evangelium Zachariášovým obětováním v chrámu a býk byl obětním zvířetem pro zámožné Židy (Zj 4, 7 – 8). Podle legend byl i malířem, protože „vykreslil“ v třetím evangeliu události z Ježíšova dětství a ze života Panny Marie. Ve východní církvi mu jsou připisovány i skutečné starobylé ikony (obrazy) Panny Marie s Ježíškem. Podle legendy namaloval obraz Panny Marie Sněžné v Římě. Patron lékařů a malířů, Lucas, Lucie, Světlana.
(╬) Lukáš sv. 17. 2. řeholník, bl. Lukáš Belludi z Padovy, * 1200 Padova, + 17. 2.1285 Padova, v r. 1220 se stal společníkem sv. Františka z Assisi, brzy se stal žákem sv. Antonína z Padovy, významným členem frntiškánů OFM, byl skvělým kazatelem a proslul svou výmluvností, pohřben v basilice sv. Antonína, 18. 5.1927 beatifikován 260. papežem Piem XI.
(╬) Lukáš Etlin ct. 15.12. ct. Lukáš Etlin, řeholník, křestním jménem Alfons Alfréd, * 25. 2.1864 Sarnen ve Švýcarsku, + 15.12.1927 Clyde v USA, studoval benediktinské gymnázium v Engelbergu ve Švýcarsku, vstoupil do kláštera benediktinů OSB v Clyde v USA, který byl založen mnichy z Engelbergu, který rozvinul po 1. světové válce na celém světě charitativní činnost, nejsvětější Svátost mu byla velkou posilou, ze které čerpal svou sílu do života, Američané ho nazývají apoštolem Eucharistie
(♣) Lukrécie 15. 3.
(╬) Lullus sv. 16.10. arcibiskup, sv. Lullus, * 710 Wesex v Anglii, + 16.10. 786 Hersfeld v Německu, byl benediktinským mnichem, na pouti v Římě se spřátelil se sv. Bonifácem (5. 6.), který ho vzal na misie do Germánie, vysvětil ho v r.752 na biskupa, v r. 753 se stal 1. biskupem mohučským, v r. 781 dostal od papeže Adriána I. arcibiskupské palium, během vizitační cesty zemřel v klášteře v Hersfeldu, kde byl pohřben, Lul.
(♣) Lumír 28. 2. slov.: lju mir = miluje mír, svět. Podle českých pověstí pěvec z doby knížete Sáma (Záboje). Jméno se poprvé objevilo v 19. století v Rukopisu Královédvorském. Lubomír, Ludimír, Bedřich, Fridrich, Miroslav, Kleofáš, Šalamoun, Pacifik
(╬) Lupicius sv. 28. 2. opat, poustevník v jižní Francii, se svým bratrem sv. Romanem zakladatel kláštera (který dostal název po svém 3. opatovi St. Claude – sv. Klaudius 6. 6.) v Condatu v Burgunsku, kde se stal opatem po svém bratru Romanovi, + 480 Condat. Jeho ostatky jsou v kostele St-Romain-de-Roche, zobrazován se zvonečkem a s košíkem chleba.
(╬) Lupus sv. 29. 7. biskup, lat.: lupus = vlk, sv. Lupus, * 383 Toul, Francie, + 479 Troyes, Francie, jako mladý se oženil se sestrou arleského arcibiskupa Pimeniolou, v r. 426 založili klášter na ostrově Lérins, kam po dohodě smanželkou vstoupil, po smrti troyeského biskupa v r. 427 byl zvolen jeho nástupcem, v r. 451 vpadli do Galie Hunové a biskup se nabídl Attilovi jako rukojmí, tím zachránil Troyes před zničením, po propuštění působil dál ve svém uřadu, diecézi vedl 52 let, napsal mnoho věroučných spisů, které se zachovaly.
(♣)(╬) Lýdie sv. 14.12./3. 8. vyznavačka, řec.: lýdion = občanka království krále Lyda. Občanka města Lýdie, Lýďanka. Sv. Lydie pocházela z města Thyatira v Malé Asii a obchodovala s purpurem. Ve městě Filipi v Řecku poslouchala kázání sv. apoštola Pavla. Od něho se nechala s celou svou rodinou pokřtít (Sk 16, 14 – 15). Spolupracovala s ním i se sv. Lukášem a sv. Timotejem. V občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1950 z 3. 8., v některých kalendářích svátek 14. 4. nebo 20. 5., Lívia, Lívie, Livie, Lydie.
V Lýdii vznikly první ražené zlaté peníze na světě a hudební nástroje – lyra, harfa, šalmaj.
