F / Fabián - Fulrad
F
(╬) Fabián sv. 20. 1. papež a mučedník, lat.: fabius = pěstitel bobů. Sv. Fabián, * 199 Řím. Původem rolník. 20. papež v letech 236 – 250. Ustanovil 7 podjáhnů, aby sepsali akta mučedníků. Dal přenést ze Sardinie do Kalistových katakomb ostatky 18. papeže Ponciána.
Sv. Fabián byl umučen za císaře Decia + 20.1. 250. Zemřel jako jeden z prvních křesťanů za Deciova pronásledování. Jeho ostatky byly nalezeny v r. 1915 v Kalistových katakombách. Svátek společný se sv. Sebastiánem.
(╬) Fabiola sv. 27.12. vyznavačka, sv. Fabiola, + 27.12. 399 Řím, po smrti manžela putovala do Svaté země, kde se setkala se sv. Jeronýmem, po návratu domů v r. 395 se věnovala charitativní službě, vybudovala několik útulků pro poutníky do Věčného města
(╬) Falco sv. 6. 6. opat, sv. Falco, + 6. 6.1146 La Cava v Itálii, svatořečen 260. papežem Piem XI. 16. 5.1928
(╬) Fara sv. 7.12. abatyše, sv. Fara, * 595 ve Francii, + 3. 4. 657 Faremoutiers ve Francii, protože pocházela z Burgundska byla nazývaná Burgundofara
(╬) Faro z Meaux sv. 28.10. biskup, sv. Faro z Meaux, * 600, + 672 Meaux ve Franciie. Faron, Farom
(╬) Fausta sv. 20. 9. mučednice, sv. Fausta, * 287 Řecko, + 300 Řecko, o jejím životě se dochovalo málo zpráv
(╬) Faustin sv. 15. 2. mučedník, lat.: faustus = příznivý, zdárný, mučedníci, rodní bratři sv. Faustin kněz a sv. Jovita jáhen, pocházeli z Brescie, vysvěceni biskupem Apoloniem, hlásali křesťanství za císaře Trajana, pokřtili sv. Secunda, za císaře Hadriána byli v Brescii r. 120 zajati, mučeni a popraveni mečem, nad jejich hrobem byl v r. 600 postaven kostel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Faustinus sv. 29. 7. mučedník, lat.: faustus = příznivý, zdárný, sv. Faustin, se svým bratrem Simpliciem byli utopeni v Tibeře za císaře Diokleciána r. 303 v Římě, jejich sestra Beatrice (Beatrix) je vytáhla a pohřbila, za to byla uvězněna a zaškrcena, nad jejich hrobem byl ve 4. století postaven kostel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Faustina sv. 18. 1. řeholnice, sv. Faustina a Liberata, * 6. století Piacenza, + 15. 1. 580 Com v Itálii, rodné sestry pocházely ze šlechtické rodiny, chtěly vstoupit do kláštera, otec jim dal peníze, aby postavily oratoř (modlitebnu), zanedlouho přicházely další ženy a v dalších letech byl postaven klášter sv. Markéty, sestry byly zvyklé dělat všechno společně, ani ve smrti nezůstaly samy, zemřela tři dny před sestrou Liberatou. Faustina, Faustína, Faustýna
(╬) Faustyna sv. 5.10. řeholnice, sv. Faustyna Kowalská * 25. 8.1905 Glogowiec v Polsku, jako třetí z 10 dětí, pokřtěna ve farním kostele v Świnici Warcki 27. 8.1905, + 5.10.1938 Krakov-Łagiewniki.
Po několika letech služby v bohatých rodinách odešla do kláštera. V Krakově vstoupila 1.8.1925 do Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. V noviciátu dostala jméno Marie Faustyna. Pracovala jako kuchařka, zahradnice a vrátná v Krakově, Vilně a Plocku.
22. 2.1931 měla v klášteře v Plocku zvláštní vidění Pána Ježíše v bílém oblečení a s dvěma širokými paprsky, které mu proudily ze srdce. Podle tohoto zjevení byl namalovala obraz Božího milosrdenství s nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti!“ (svátek ustanovil papež sv. Jan Pavel II. při její kanonizaci). Obraz se jí nepovedl a tak podle jejích pokynů namaloval v r. 1934 malíř Eugeniusz (Evžen) Kazimirowski obraz nový. Ani ten nebyl zdařilý. Dalším namalováním obrazu byl pověřen druhý malíř Adolf Hyła, který namaloval obraz v r. 1943 a podle jeho obrazu se zhotovují kopie.
Sv. Faustyna byla pohřbena v kapli Božího milosrdenství v klášterním kostele v Krakově-Łagiewnikách. 265. papežem sv. Janem Pavlem II. blahořečena 18.4.1993 a kanonizována 30.4.2000. V církevním kalendáři svátek v letech 2000-2006. Opět od roku 2015, od roku 2021 svátek v celocírkevním kalendáři určil papeže František. Faustina, Faustína, Faustýna, Marie Faustýna, Mária Faustína.
(╬) Féba sv. 3. 9. jáhenka, řec.: foibos = jasný, zářící, sv. Foiba, Féba, žila v 1. století v obci Kenchre u Korintu, starala se o sv. Pavla apoštola, který o ní píše v listě Římanům (Ř 16, 1: Doporučuji vám naši sestru Foibé, jáhenku církve v Kenchrejích). Tento list sama doručila. Foiba, Phoibe, Phoiba
(♣)(╬) Fedor sv. 23.10./ 9.11. mučedník, rus.: Fjodor, Fedor, řec. Theos doros, slovan.: Boh(em) dan(ý) = Boží dar, viz sv. Teodor z Euchaïty, ve východní církvi má titul megalomartyr = velkomučedník, Bohdan, Božidar, Božidara, Božena, Matouš, Matěj, Teodor, Theodor, Theodot, Teodul, ang.:Ted, není v českém kalendáři
(╬) Felicián sv. 9. 6. mučedník, lat. felicitas = štěstí, úspěch, úrodnost, sv. Felicián umučen se svým bratrem Primem, žili v době císaře Diokleciána (na přelomu 3. a 4. století), protože se nedali svést k odpadnutí od Krista, byli předhozeni šelmám v cirku, které jim neublížily, oba bratři byli popraveni mečem, při jejich smrti se v cirku obrátilo mnoho pohanů na křesťanství, nad jejich hrobem byla postavena basilika (později zbořena, její trosky byly objeveny v 17. století), v 7. století byly jejich ostatky přeneseny 73. papežem Teodorem I. do kostela sv. Štěpána prvomučedníka, v církevním kalendáři do r. 1969, Felicita
(╬) Felicissimus sv. 7. 8. jáhen a mučedník, lat. felicissimus = nejšťastnější, nejúspěšnější, sv. Felicissimus a Agapitus, + 6. 8. 258 Řím, za pontifikátu 24. papeže sv. Sixta II., vydal císař Valerián rozkaz, aby duchovní všech stupňů byli popraveni na místě zatčení, spolu se svými jáhny byl papež Sixtus zatčen při sloužení mše v Kalixtových katakombách a popraven, spolu s ním zemřeli i jeho jáhni, další jáhen sv. Vavřinec zahynul 10. 8. mučednickou smrtí 4 dny po smrti papeže.
(╬) Felicita sv. 7. 3. mučednice, lat.: felicitas = štěstí, úspěch, úroda, plodnost. Sv. Felicita a Perpetua, + 6.3.202/203 v Kartágu. Pronásledování císaře Septima Severa směřovalo hlavně proti katechumenům, kterým zakázal pod trestem smrti přijmout svátost křtu.
Dvě katechumenky Vivia Perpetua a její otrokyně (služebná) Felicita, byly na udání zajaty a uvězněny. Ve vězení tajně pokřtěny. Vivia Perpetua, mladá maminka s kojencem chlapečkem, a otrokyně Felicita, která porodila ve vězení holčičku.
V den narozenin svého syna uspořádal císař představení s dravou zvěří, obě byly předhozeny do cirku a usmýkány divokou krávou. Obě před smrtí vyznaly: „Jsme křesťanky“. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 6. 3., Blažena, Felicián.
(╬) Felicita sv. 23.11. mučednice, sv. Felicita, římská patricijka, žila za císaře Marka Aurelia (161 – 180).
Po smrti manžela se věnovala svým bližním a modlitbě. Felicita se svými sedmi syny (Alexandr, Felix, Filip, Januarius, Marcial, Silvan a Vital) byla přemlouvána k odpadnutí od víry v Ježíše Krista. Syny povzbuzovala k vytrvalosti. Všichni byli různými způsoby umučeni a matka byla popravena mečem, + 10. 7. 165. Svátek jejích synů: sv. Alexandr a šest bratrů, nebo sv. Sedm bratrů 10. 7.).
Dům sv. Felicity stál vedle chrámu sv. Klementa (Klimenta, 23.11.) a proto byl její svátek určen na stejný den. V církevním kalendáři byl svátek do r. 1969.
(♣)(╬) Felix sv. 1.11./30. 8. kněz a mučedník, lat.: phelixus, felixus = štěstí, blaho.
Sv. Felix a Adaukt, žil za císaře Diokleciána. Nechtěl obětovat modlám a byl zajat. Cestou na popravu se s ním rozloučil neznámý jáhen, který byl okamžitě zajat. Jáhna nikdo neznal, tak mu dali jméno Adauctus – přidaný a oba byli popraveni, +30.8. 300.
Jejich hrob byl objeven při vykopávkách v r. 1905. V hrobě byla nalezena tabulka s jejich jmény. Ve středověku a začátkem novověku byl v kalendáři uveden jako sv. Šťastný. V občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1950 z 30.8., v církevním kalendáři svátek do r. 1969. V latinském kalendáři uveden Felice, obrozenci překládali toto jméno Šťasoň, Štěstík, Felicita, Zita, Beáta, Blažena, Všech svatých.
(╬) Felix sv. 21. 2. biskup, byl zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Felix sv. 12. 7. mučedník, * v Africe, římský voják. Umučen společně se sv. Naborem v Lodi u Milána při pronásledování za císaře Maxentia v r. 303/4. Jejich ostatky byly uloženy ve schránce s ostatky sv. Tří králů a přeneseny do Kolína n. R. V r. 1959 byly vráceny zpět do Milána. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Felix sv. 11. 9. mučedník, sv. Felix a Regula, + 302 Curych, Švýcarsko. Sourozenci, vojáci, kteří patřili k thébské legii sv. Mořice (22. 9.), vydali se do Curychu, aby hlásali evangelium, tam byli popraveni.
Jejich ostatky byly za kalvínské reformace v 16. století přeneseny do katolického města Andermatt.
(╬) Felix I. sv. 30. 5./30.12. papež a mučedník. Sv. Felix I. * 210 Řím, + 30.12. 274 Řím. V r. 269 byl zvolen 26. papežem. Svolal synodu, na které vysvětlil nauku o vtělení Božího Syna, proti bludům antiochijského biskupa Pavla Samosatského, který učil, že Kristus vyšel z Panny Marie s tělem ihned po andělově zvěstování.
Za jeho pontifikátu se rozmohlo sloužení mší na hrobech zemřelých a k pověrčivému zbožťování. Aby tomu zabránil, ustanovil, že se mše sv. může sloužit jen na hrobech prokázaných mučedníků. Pohřben v Kalistových katakombách. V církevním kalendáři svátek 30. 5., později přeložen, zrušen v r.1969.
(╬) Felix II. sv. 29. 7./1. 3. papež a mučedník, zvolen 48. papežem v r. 483, + 1.3. 492. Pocházel z římské senátorské rodiny Aniciů, byl synem kněze Felixe (celibát byl zaveden v 11. století). Oženil se a s manželkou Petronií měli 3 děti: Gordiána, Pavlu a Emiliánu.
Později vysvěcen na kněze, po smrti manželky byl vysvěcen na biskupa. Prastrýc 57. papeže Agapeta I., praděda 64. papeže Řehoře I. Velikého. Stanovil, aby svěcení kostelů vykonávali biskupové. Musel vysvětlovat, že monofyzitismus (Kristus má jednu podstatu a vůli) je blud, který šířili ariáni.
V Africe se zmocnil vlády vandalský král arián Hunnerich a začal pronásledovat katolíky. Podle středověkého Martyrologia (seznam mučedníků) byl papež Felix II. svržen z trůnu a tajně zabit za ariánského císaře Konstancia. Jediný papež pohřbený v basilice sv. Pavla za hradbami, v rodinné hrobce se členy své rodiny: se svým otcem knězem Felixem, svou manželkou Petronií, synem Gordiánem a dcerami Pavlou a Emiliánou, která se zasvětila Bohu.
Ve starověkých kronikách má tento papež nástupnické číslo III. Tento omyl vznikl za protipapeže Felixe II. (355–365). Toho ztotožnili kronikáři se sv. Felixem, který nebyl papež a vložili jeho jméno do seznamu papežů. Vzniklo chybné počítání papežů jména Felix. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Felix z Coma sv. 14. 7. biskup, sv. Felix z Coma, + 14. 7. 391 v Comu v Itálii, kde byl prvním biskupem.
(╬) Felix Deo gratias sv. 18. 5. řeholník, sv. Felix z Cantalice, vlastním jménem Felix Porro, * 1515 Cantalica v Itálii, +18.5.1587 Řím. Pocházel z chudé rodiny, snažil se žít jako poustevník v blízkém lese, na radu svého kněze vstoupil v r. 1543 do řádu kapucínů OFMCap. v Cittá Ducale.
Po celý svůj život se stal almužníkem pro klášter. Často musel vyslechnout i nadávky, na všechno měl připravena dvě slova: „Deo gratias“, to se stalo později i jeho přezdívkou. Měl četná vidění Panny Marie, přátelil se se sv. Karlem Boromejským a sv. Filipem Nerim, stal se rádcem knížat a kardinálů.
Často si prozpěvoval a byl veselý. Stal se prvním světcem řádu kapucínů. 244. papež Klement XI. ho svatořečil 22. 5.1712.
(╬) Felix sv. 18. 3. jáhen a mučedník, sv. Felix z Gerony, +18.3.307 Gerona ve Španělsku, za Diokleciánova pronásledování byl umučen se svým biskupem Narcisem (18. 3.).
(╬) Felix z Nikosie sv. 31. 5. řeholník, sv. Felix z Nikosie, *5.11.1715 Nikosie, +31.5.1787 Nikosie na Sicílii, kapucín OFMCap., 257. papežem Lvem XIII. blahořečen 12. 2.1888
(╬) Felix z Noly sv. 14. 1. kněz a mučedník. Sv. Felix z Noly, * 170, +14.1.260 Nola u Neapole, žil v Kampanii, kněz, stal se zpovědníkem a důvěrníkem biskupa Maxima. Při pronásledování křesťanů za císaře Decia (249–251), naléhal na biskupa, aby se ukryl v poušti. Byl místo něho mučen pro víru. Po smrti císaře se dostal na svobodu a po skončení pronásledování měl být nástupcem biskupa Maxima. Z pokory odmítl tento úřad a zemřel ve vysokém věku 90 let.
Jeho životopis napsal sv. Paulin z Noly. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Felix ze Sutri sv. 23.6. kněz, sv. Felix ze Sutri, *200? Sutri (Toskánsko, Itálie), +23.6.257 Sutri. Vynikající kazatel, který přivedl mnoho pohanů ke křesťanství. Byl zajat a za pronásledování od císaře Valeriána byl umučen. Podle zápisů byl zbičován a ukamenován. Jeho tělo si vyžádal jáhen Irenaeus, který byl za jeho pohřbení zajat a v roce 273 popraven.
V 18. století se stal jedním ze spolu patronů katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích a jeho socha je umístěna v průčelí katedrály. Socha představuje sv. Felixe jako římského vojáka místo kněze. Pravděpodobně došlo k záměně se sv. Felixem, umučeným 12.7.303 v Laus Pompeia (dnes město Lodi v Lombardii).
V církevním kalendáři byl uveden do roku 1969.
(╬) Felix sv. 26. 3. biskup, sv. Felix z Trevíru, + 26.3. 400 Trevír, dal postavit kostel sv. Pavlína. Úcta k němu schválena pouze v diecézi trevírské.
(╬) Felix z Valois sv. 20.11. kněz a opat, sv. Felix z Valois, * 1127 Valois ve Francii, + 20.11.1212 Paříž, pocházel ze šlechtické rodiny, od mládí byl štědrý k chudým, vystudoval teologii, stal se knězem, odešel do samoty, kde chtěl žít jako poustevník, po několika letech se k němu přidal mladý doktor z Paříže sv. Jan z Mathy (+ 8. 2.1213, 17.12.), na základě zjevení odešel se sv. Janem do Říma k papeži Inocenci III., aby si vyžádali souhlas k založení řádu Nejsvětější Trojice (Trinitáři) OST, na vykupování zajatých křesťanů z tureckého otroctví, ze zajetí mohamedánů (jeho socha na sousoší s Turkem na Karlově mostě), řád byl schválen 177. papežem Inocencem III. v r. 1198, podel legendy založili klášter Cerfroid (Gerfroi ve Francii) na místě, kde se jim zjevil jelen, který měl mezi parohy červenomodrý kříž, v tomto klášteře se stal později opatem, kde se staral o dorost v řádu, zemřel ve věku 85 let. V roce 1738 odkázal jejich řádu Fr. A. hrabě Špork 100 000 zlatých na vykupování zajatců.
(♣)(╬) Ferdinand III. Kastilský sv. 30. 5./29. 5. král a vyznavač, vizigótský původ : frid nand = odvažující se k cestě, k jízdě. Sv. Ferdinand III. z Kastilie a z Leónu, * 1199 Španělsko, + 30. 5.1252 Sevilla. V r. 1217 zdědil po své matce Berengarii území Kastilie a v r. 1230 León, území svého otce Alfonse IX. Leónského. V roce 1230 sjednotil obě království (dnešní Španělsko). V r. 1248 osvobodil španělskou Andalusii od Maurů (Saracéni). Celý svůj život se snažil, aby se nedopustil nespravedlnosti na svých poddaných a snažil se o vzdělanost své země. Podporoval univerzitu v Salamance. Byl synovcem sv. Ludvíka IX. Francouzského. Se sv. bratry sv. Izidorem, biskupem a apoštolem Visigótů, a sv. Leanderem, sevillským biskupem, je sv. Ferdinand III. vyobrazen ve znaku města Sevilly. Pohřben v sevillské katedrále, na náhrobku jsou nápisy kastilsky, latinsky, hebrejsky a arabsky. Patron Španělska. Svatořečen v roce 1671 Klementem X. Jeho jméno mělo několik českých králů a římských císařů z habsburského rodu. V církevním kalendáři svátek do r. 1969. Fernandez, Ferdando.
(╬) Ferdinand Statečný bl. 5. 6. mučedník, bl. Ferdinand Statečný, * 29. 9.1402 Santaremo (San Remo) v Portugalsku, + 5. 6.1443 Fez v Maroku. Portugalský princ. Se svým bratrem Jindřichem zv. Námořníkem podnikl křížovou výpravu proti Maurům v severní Africe, kde byl umučen. Blahořečil ho 212. papež Pavel II. v r. 1470.
(╬) Fereol sv. 18. 9. mučedník, sv. Fereol z Vienny, + 305 Vienne ve Francii.
(╬) Fereol sv. 5. 9. mučedník, sv. Fereol a Feruc z Besançonu, + 200 Besançon ve Francii, kněz Fereol a jáhen Feruc byli posláni biskupem Irenejem z Lyonu na misie, kde zemřeli mučednickou smrtí, jejich ostatky byly nalezeny 5. 9. 370 a znovu pohřbeny, v 6. století byl nad jejich hrobem postaven kostel, který jim byl zasvěcen
(╬) Feruc sv. 5. 9. mučedník, sv. Feruc z Besançonu a sv. Fereol, + 200 Besançon ve Francii, kněz Fereol a jáhen Feruc byli posláni biskupem Irenejem z Lyonu na misie, kde zemřeli mučednickou smrtí, jejich ostatky byly nalezeny 5. 9. 370 a znovu pohřbeny, v 6. století byl nad jejich hrobem postaven kostel, který jim byl zasvěcen
(╬) Ferut sv. 29.10. mučedník, sv. Ferut, žil jako římský voják ve 3. a 4. století v Mohuči
(╬) Fiakr sv. 30. 8. poustevník, lat.: via cross = jízda cestou, sv. Fiakr, Fikar, * 610 v Irsku, + 670 Meaux u Paříže ve Francii. Od biskupa Fara dostal kus lesa, kde se usadil. Podle legendy se dotkl země svou holí a změnil les na kvetoucí zahradu. Znázorňuje se s lopatou nebo rýčem. Jeho jméno se dostalo do označení předchůdců dnešních povozníků a taxíků, tím, že první pařížské kočáry a povozy (fiakry) měli stanoviště u hotelu vedle kostela sv. Fiakra (Saint Fiacre). Nápis St. Fiacre měly na zadní straně kočárů a podle tohoto stanoviště pojmenovali kočí své kočáry fiakry. Irsky: Fiáchra, Fiacrius, Fiacer, Fiakrius, Fikarius, Fikar.
(╬) Fidelius sv. 24. 4. řeholník a mučedník, lat.: fidelia = víra, sv. Fidelius ze Sigmaringenu, vlastním jménem Marek Roy, * 1577 Sigmaringen v Bádensku-Württembersku, syn starosty ve městě Hohenzollernů, měl 4 starší sourozence, působil jako vychovatel šlechtických synů ve Francii, studoval advokacii na universitě ve Freiburgu a v r. 1611 získal doktorát obojího práva, v Alsasku se stal soudním radou, mezi lidmi měl přezdívku advokát chudých, zklamán z korupce a chybnými rozsudky, zavřel kancelář, přijal kněžské svěcení a v r. 1612 vstoupil ve Freiburgu do kláštera kapucínů OFMCap., dostal jméno Fidelius (věrný), podle citátu z Písma: „buď věrný až do smrti a dám ti korunu věčného života“, který si vzal za své heslo, jako kazatel působil ve Švýcarsku, byl vyhledávaným zpovědníkem, když kázal v Seewiesu, počkali si na něho kalvinští sedláci a surově ho ubili k smrti, + 24. 4.1622 v Seewiese ve Švýcarsku, pohřben v katedrále v Churu, svatořečen 248. papežem Benediktem XIV. v r. 1746, v českém církevním kalendáři svátek od r. 1771 do r.1969, opět 1990 – 2005, patron pro šíření víry, biskupství Freiburgu, Feldkirchenu, rodu Hohenzollernů, právníků, soudců, Věroslav, Věra, Fidel, Fidél, Fidelis.
(╬) Filip sv. 3. 5. apoštol a mučedník, řec. philos hippos, philippos = milovník koní.
Sv. Filip, * v Betsaidě, původním povoláním rybář. Po jednom z Ježíšových kázání u vesnice Betsaida, kde se shromáždilo velké množství lidí se ho Ježíš zeptal, kde se dá nakoupit chleba pro tolik lidí (J 6,5). Sv. Lukáš píše, že zázračné nasycení 5.000 mužů se událo u vesnice Betsaida (L 9,10).
Sv. Filip hlásal evangelium ve Frýgii v Malé Asii, kde byl přibit na kříž, + 81. Podle lidové tradice se noc z 30. dubna na 1. května nazývala filipojakubská (noc čarodějnic – valpružina noc). V církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 1. 5. na 11. 5. V r. 1972 byl přesunut na 3. 5. Společný svátek se sv. Jakubem Mladším. Slaví se společně proto, že v 6. století byly jejich ostatky společně pohřbeny v nově posvěceném chrámu sv. Apoštolů v Římě (Ss. Dodici Apostoli).
(╬) Filip Benicius sv. 22. 8. řeholník, * 15. 8.1233 Florencie, + 22/23. 8.1285 Todi v Itálii, vystudoval medicínu a filosofii v Paříži a Padově, stal se ve svých 20 letech lékařem, vstoupil do nově založeného řádu servitů OSM, přijal jméno Bonfilius = dobrý syn, kněžské svěcení přijal v r. 1259, později z pokory odmítl biskupský úřad i zvolení papežem, v r. 1267 se stal 5. představeným, vydal se na několik misijních cest po Itálii a Německu, usmířil mezi sebou rody Guelfů a Ghibellinů ve Florencii (ghibellini – zkomolenina z německého /štaufského/ pokřiku Hie Waibling, ve středověku stoupenci císaře na italském území, které bylo dějištěm bojů mezi císařem a spolkem lombardských měst, guelfové – zkomolenina /štaufského/ německého jména Welf, ve středověku stoupenci papeže na italském území, které bylo dějištěm bojů mezi císařem a spolkem lombardských měst), staral se o chudé a nemocné, na smrtelné posteli požádal, aby mu spolubratři podali jeho knihu, podali mu modlitební knihu, breviář a další, ale všechny odmítal, pak ukázal na kříž a řekl: „to je moje kniha, v té je napsána všechna láska mého Spasitele.“ 240. papež Klement X. ho prohlásil za svatého v r. 1671, jeho mramorová socha je na Karlově mostě v Praze, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Filip Jeningen ct. 8. 2. řeholník, ct. Filip Jeningen, * 5. 1.1642 Eichstätt v Bavorsku, + 8. 2.1704 Ellwangen v Bádensku-Württembersku, vstoupil do řádu jezuitů TJ, po vysvěcení na kněze byl učitelem na koleji v Mindelheimu a Dilingenu, později působil na biskupství v Ellwangenu, kde zemřel
(╬) Filip z Jeruzaléma sv. 6. 6. biskup, sv. Filip z Jeruzaléma, žil v 1. století, původně patřil k sedmi jáhnům v Jeruzalémě, později se stal biskupem v Tralles v Lydii v Malé Asii, východní církev ho počítá k 70 (72) učedníkům, které Ježíš poslal hlásat evangelium, proto má přízvisko Evangelista
(♣)(╬) Filip Neri sv. 26. 5. kněz a řeholník, sv. Filip Neri, * 21. 7.1515 ve Florencii, otec advokát, matka mu zemřela v jeho 5 letech, pro jeho veselost a laskavost si ho oblíbila i jeho nevlastní matka.
Jeho heslem byla věta: „svatý smutný je smutný svatý“, pracoval jako příručí v obchodě svého strýce. Vystudoval v dominikánské škole, v r. 1535 odešel do Říma jako vychovatel. Shromažďoval děti a mládež na setkáních zvaných oratoria. Z těch vznikla v r. 1552 Kongregace oratoriánů dO.
Knězem se stal v r. 1551 ve svých 36 letech, byl zpovědníkem a rádcem mnoha významných lidí, mezi jeho přátele patřil sv. Karel Boromejský a sv. František Saleský, několikrát odmítl kardinálskou hodnost, byl známý jako apoštol Říma. Už za svého života odmítal přezdívku il Santo (svatý).
Připisuje se mu zasvěcení měsíce května Panně Marii a zavedení Loretánské litanie v májových pobožnostech. Zemřel na svátek Božího Těla, + 26. 5.1595 Řím. 235. papež Řehoř XV. ho svatořečil v r. 1622
(╬) Filip ze Zellu sv. 3. 5. kněz, sv. Filip ze Zellu, žil v 8. století, * Anglie, + Worms v Německu, založil poustevnu, ze které po jeho smrti vznikl klášter
(╬) Filipa sv. 16. 2. abatyše, sv. Filipa z Mareri, , * 1200 Mareri v Itálii, + 1236 Borgo S. Pietro, v r. 1225 poznala sv. Františka z Assisi a jeho řeholi, založila v r. 1228 ve městě Borgo S. Pietro klášter klarisek a stala se abatyší, svatořečena v r. 1806
(╬) Filipina Duchesnová bl. 18.11. řeholnice, bl. Filipina Duchesnová, * 29. 8.1769 Grenoble ve Francii, + 18.11.1852 St. Charles, USA, byla spolupracovnicí sv. Magdaleny Baratové (24. 5.), zakladatelky řádu Nejsvětějšího Srdce Páně SC, v r. 1818 odešla do USA, kde zakládala řádové domy a stala se představenou, v r. 1840 šla na misie k Indiánům v Sugar Creek, po několika letech se vrátila do St. Charles, kde zemřela, 261. papež ct. Pius XII. ji 12. 5.1940 blahořečil.
(╬) Filemon sv. 22.11. vyznavač, řec.: philos = milující, mít rád, sv. Filemon žil v 1. století po Kristu. Byl bohatým občanem ve městě Kolosy (Velká Frýgie v Malé Asii). Seznámil se s apoštolem Pavlem na své obchodní cestě v Efesu a dal se od Pavla pokřtít. V Kolosech podporoval křesťany.
Sv. Pavel ho nazývá svým spolupracovníkem. S manželkou Apií měli syna Archipa (oba jsou jmenováni v listu sv. Pavla Filemonovi (Flm, Fm verš 2.). Jejich otrok Onesimos uprchl k apoštolu Pavlovi, který ho pokřtil. S přímluvným dopisem ho sv. Pavel poslal zpět, ne jako otroka, ale Pavlova duchovního syna. Sv. Filemon není v českém občanském ani církevním kalendáři.
(♣)(╬) Filomena sv. 14.11./11. 8. mučednice, řec.: philos = milovat, lat.: filio luminis = mít rád světlo.
Sv. Filomena * 281, + 10. 8. 295. Její otec byl panovník (kníže) malého státu v Řecku a matka pocházela z královského rodu. Celá rodina byla tajně pokřtěna. Rodiče se s malou dcerou přestěhovali do Říma. Filomena se zaslíbila Kristu. Později se s Filomenou setkal císař Dioklecián a chtěl si ji vzít za manželku. Bylo jí 14 let. Odmítla ho a císař ji dal uvěznit na 40 dní. Podle legendy se jí ve vězení zjevila Panna Maria. Filomena byla bičována, ale Panna Maria ji zahojila rány léčivým balsámem. Pak byla přivázána ke kotvě a vhozena do Tibery, odkud ji vynesli andělé. Byla přivázána ke koním a vlečena římskými ulicemi, kde do ní vojáci stříleli jedovatými šípy. Nakonec byla popravena mečem 10.8. Atributy: koruna, kotva, důtky, 3 šípy, lilii a palmou větvičku.
24. 5.1802 byl v Priscilliných katakombách (dnes na Via Salaria) v Římě nalezen její hrob s ostatky. V hrobě byla nádoba na krev, která se dávalA pouze do hrobů mučedníků. V nádobě byly stopy krve. Hrob byl zakryt třemi hliněnými deskami s vyobrazením mučednických atributů a s nápisem: PAX/ TECUM PHI/ LUMENA/ - Pax tecum Philumena (Pokoj tobě Filomeno). 10. 8.1805 převezl tyto ostatky do Mugnanu u Neapole kanovník Francesco de Lucia a její hrob se stal poutním místem, kde došlo k mnoha uzdravením. 30. 1.1837 ji papež Řehoř XVI. prohlásil za svatou a určil, aby byla ctěna v celé katolické církvi. Den jejího svátku byl určen na 11. srpen, protože 10. srpen je svátek sv. Vavřince.
Velkým ctitelem sv. Filomeny byl arský farář sv. Jan Maria Vianney a filadelfský biskup sv. Jan Nepomuk Neumann z Prachatic. Její úcta začala upadat po druhé světové válce. Není v českém občanském ani v církevním kalendáři. Patronka Neapole, dětí, mládeže, studentů, kandidátů zkoušek, kněží, podnikatelů a v bezvýchodných situacích. Za svoji patronku ji má Společnost živého růžence, kterou založila Pavla Marie Jaricotová v roce 1826. Pavla Marie Jaricotová byla uzdravena na přímluvu sv. Filomeny. Svědkem tohoto uzdravení byl papež Řehoř XVI. Papež bl. Pius IX., když byl arcibiskupem v Imole, byl uzdraven na přímluvu sv. Filomeny. Není v českém občanském ani v celocírkevním kalendáři.
14.2.1961 byla vyřazena z církevního seznamu svatých. Obyvatelé Mugnana zpochybnili toto vyřazení a vyvrátili ho. Dokázali za pomoci archeologů a historiků existenci sv. Filomeny. Biskup z Noly ji v roce 1993 opět zapsal do diecézního kalendáře svatých. Filumena, Philomena.
(╬) Filoteus sv. 11. 1. mučedník, sv. Filoteus, mučedník, * 3. století, + 304 Antiochie v Sýrii, umučen za vlády císaře Diokleciána, ctěn hlavně v Egyptě
(╬) Fina sv. 12. 3. vyznavačka, lat. finis = konec. Sv. Fina, * 1238 San Gimignan, + 12. 3.1253 San Gimignan v Itálii. Pocházela z chudé rodiny, ale ze svého jídla dávala ještě chudším lidem než byla sama. Zemřela v 15 letech a v den její smrti rozkvetly po celém městě fialky. Její úcta je pouze v jejím rodném městě.
(╬) Finan sv. 17. 2. biskup, sv. Finan. Žil v Irsku v 7. století. Původně byl benediktinským mnichem. Odešel na misie do Anglie, kde pokřtil několik králů. Později se stal biskupem v Lindisfarne. Založil klášter benediktinů a posílal mnichy jako misionáře. Společný svátek se sv. Fintanem.
(╬) Findan sv. 15.11. mnich, sv. Findan z Rheinau, * 800 Irsko, + 15.11. 878 Rheinau, Švýcarsko. Odešel na pouť do Říma a po návratu vstoupil v r. 856 do benediktinského OSB kláštera Rheinau u Schaffhausenu. Nevycházel z cely, kde prožil jako inklús (poustevník) 22 let.
(╬) Fintan sv. 17. 2. opat, sv. Fintan z Cloneenaghu. + 603. Žil velice skromně a chudě. Jdel pouze ječný chléb a pil vodu. Na poli pracoval bez pomoci domácích zvířat. Společný svátek se sv. Finanem.
(╬) Firmin sv. 11.10. biskup a mučedník, sv. Firmin Starší z Amiens, pocházel Pamplona ve Španělsku, + 18. 8. 370 Amiens ve Francii, podle jiných podání zemřel v 6. století, působil jako misionář, v Amiens se stal biskupem, zde byl uvězněn a popraven mečem, v církevním kalendáři svátek 25. 9.do r. 1969, opět od r. 2007
(╬) Firmin ct. 30. 9. řeholník, ct. Firmin Wickenhäuser, * 19. 1.1876 Massenbachhausen v Německu, + 30. 9.1939 Düsseldorf v Německu, vyučil se kameníkem, v r. 1906 vstoupil do řádu františkánů OFM, kde pracoval jako sochař, za 1. světové války působil jako sanitář, ochotně pomáhal nemocným a raněným, byl nazýván bratrem Božím, po válce restauroval sochy v mnoha kostelích po celem Německu
(♣) Flavia 19. 9. lat.: flavus = žlutý, žlutavý, Flavius – jméno římského rodu, Flavius Scaevinus, účastník spiknutí proti Neronovi, není v českém kalendáři.
(╬) Flavian sv. 17. 2. biskup, jeho život je málo známý, proto byl zařazen mezi světce sporné existence, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Flavián, Flavius, Flávius.
(╬) Flavian Římský sv. 22.12. mučedník, sv. Flavian Římský a sv. Dafrosa, + 362/363 Řím, s manželkou sv. Dafrosou a dcerou Demetriou byl popraven za císaře Juliána Odpadlíka, další dcera sv. Bibiána (2.12.), byla svěřena kuplířce, která ji dala do nevěstince, když se ubránila, byla přivázána ke sloupu a ubita biči s olověnými konci, Flavián.
(♣) Flora 20. 6. Květa, Florián, v českém občanském kalendáři svátek v r. 1989 přeložen z 11. 6., zrušen v r. 1992.
(♣)(╬) Florenc sv. 7.11./7.11. biskup, sv. Florenc ze Strasburgu, žil v 6. století ve Štrasburku ve Francii, Florentýn, Florentýna, Florentin, Florentina, Florentína.
(╬) Florentin sv. 16.10. biskup, sv. Florentin z Trevíru, žil ve 3. století v Trevíru v Německu.
(╬) Florián sv. 4. 5. mučedník, lat.: floris = kvetoucí, slavný. Sv. Florian z Lorchu, * 270 Zeiselmauer u Vídně, římský voják, místodržitel v Lavriku (Lauriac, dnes Lorch u Lince) v Rakousku. Při pronásledování křesťanů se pokusil osvobodit zajaté souvěrce, plán byl prozrazen a on byl uvězněn spolu se 40 vojáky své setniny. Místodržitel Aquilinius ho odsoudil k smrti utopením. Přivázali mu na krk mlýnský kámen a svrhli ho do řeky Enže, + 4. 5. 294/304 Lorchu u Ennsu v Rakousku. Jeho tělo vyplavila řeka na břeh, kde se k němu posadil orel a hlídal ho, aby ho nikdo nezhanobil. Tělo našla ho a pohřbila na svém statku vdova Valerie. V 8. století zde byl postaven kostel a augustiniánský klášter sv. Floriana. V 11. století byla část ostatků přenesena do Říma a do Krakova. Patronem hasičů se stal podle legendy z 15. století, která vypráví, že pomohl jako velitel se svými vojáky hasit hořící dům. Jeho patronát proti ohni vznikl z toho, že byl utopen ve vodě. Do té doby byli patroni proti ohni sv. Vavřinec a sv. Agáta. V basilice v Lorchu se uchovává i mlýnský kámen, který měl na krku. Po 2. světové válce byly nalezeny ostatky sv. 40 vojáků, mučedníků. V církevním kalendáři svátek od r. 1969, patron Rakouska, Bavorska, Krakova, Bologně, hasičů, Květoslav, Flora.
(╬) Florin z Vinschgau sv. 17.11. kněz, sv. Florin z Vinschgau, + 17.11. 856 Remüs ve Švýcarsku, syn anglického otce, pocházel z Matschi v Itálii.
(╬) Florus sv. 18. 8. mučedník, sv. Florus a Laurus, žili ve 2. století, pocházeli z Byzance a zemřeli v Illyriku (Bosna a Hercegovina), bratři, dvojčata, pastýři koní a dobytka, zničili pohanské modly a byli popraveni, Květoslav, Vavřinec.
(╬) Foilan sv. 30.10. mnich a mučedník, sv. Foillan, * 24.10. 600 Irsko, + 30.10. Charbonnière v Belgii, přišel s dvěma druhy na misie do Francie, vydal se na pouť do Říma, kde byl vysvěcen 74. papežem Martinem I. na biskupa, odešel do Nivelles v Belgii, sv. abatyše Gertruda mu darovala pozemek, kde postavil klášter Fosses, na vizitační cestě do kláštera byl přepaden pohany a zabit, jeho ostatky byly nalezeny 16. 1., přeneseny 3. 9.
(╬) Fokas sv. 5. 3./22. 9. mučedník, lat.: focalis, focus = ohniskový, ohniště (zápalný oltář), sv. Fokas žil ve 4. století ve městě Synope u Černého moře, + 305 Sinop v Turecku, pracoval jako zahradník, ve svém domě hostil chudé a cestující, jednoho dne za ním přišli dva římští legionáři, kteří se ho ptali, kde by našli jakéhosi Foka, který je křesťanem, on jim sdělil, že jim ho druhého dne vydá, přes noc si vykopal na zahradě hrob a ráno přiznal, že on je Fokas, byl popraven mečem, pod vlivem jeho smrti se oba legionáři stali křesťany, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Focas, Focus, Fokas, Fokus.
(╬) Folkwin sv. 14.12. biskup, sv. Folkwin, + 14.12. 855 Francie, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.
(╬) Fortunat sv. 12. 7. jáhen a mučedník, lat.: fortuna = bohyně štěstí, šťastný, sv. Fortunat a sv. Hermagor, mučedníci, + 305 Singidun (Bělehrad) v Srbsku, za císaře Diokleciána zemřeli při pronásledování křesťanů, Felix.
(╬) Franka sv. 25. 4. abatyše, sv. Franka, * 1173 Piacenza, + 25. 4.1218 Plectoli v Itálii, původně benediktinka, později přešla do kláštera cisterciaček v Montelanu, který byl přestěhován do Plectoli, v r. 1206 zprostředkovala mír ve sporu mezi jejím rodným městem a 177. papežem Inocencem III., zemřela ve 45 letech, svatořečena v r. 1273
(♣)(╬) František z Assisi 4.10. jáhen a řeholník, ital.: Francesco = malý Francouz, Francouzek, mluvící francouzsky. Křestním jménem Jan, příjmením Bernardone, *5.7.1182 Assisi, +4.10.1226 Assisi.
V kostele sv. Rufina je původní křtitelnice, kde byl Jan (František) pokřtěn. Zde byla také pokřtěna v r. 1194 sv. Klára.
Otec sv. Františka Jan Petr Bernardone byl bohatý obchodník s látkami, matka Jana Picaová pocházela z Francie. Od ní uměl francouzsky a kamarádů dostal přezdívku Francesco. Později ji používal jako své řádové jméno. Žil velice světáckým a bezstarostným životem bohatého mladíka. V r. 1202 ve 20 letech odešel do války mezi Assisi a Perugií, byl zajat a rok vězněn. Válka změnila jeho život a on se rozhodl následovat Krista v naprosté chudobě, s láskou k Bohu a všem tvorům.
V r. 1208 se modlil v rozbitém kostele sv. Damiána a uslyšel hlas z kříže: „Františku, oprav můj dům.“ Vzal to doslova, vzal peníze a zaplatil opravu malého kostelíka (Porciunkuli, 2. 8.). Rozzuřený otec ho vyhnal z domu a obžaloval u biskupa, že rozdává majetek, který má od svých rodičů. František se ihned zřekl dědictví svého bohatého otce, svlékl si šaty, podal je otci a nahý odešel z města. Oblékl na sebe režnou kutnu, kterou převázal provazem. Byl prohlášen za blázna.
Přesto se k němu přidalo několik mladíků a s nimi v r. 1209 založil řád Menších bratří (po jeho smrti přejmenovaný na řád františkánů). V r. 1210 šel s 12 druhy k 177. papeži Inocenci III., který mu schválil řádová pravidla. V Římě se setkal se sv. Dominikem, který také žádal o schválení svého řádu. V r. 1212 založil se sv. Klárou řád klarisek (členkou tohoto řádu byla i sv. Anežka Česká). Ze skromnosti nepřijal kněžské svěcení a zůstal jáhnem. Poprvé podle tradice oslavil Narození Páně postaveným živým betlémem. Za město Greccia přivedl 24.12.1213 ovce, osla a vola do jeskyně k připravenému oltáři, na kterém kněz sloužil půlnoční mši svatou.
V r. 1214 odjel do Španělska hlásat evangelium muslimským Maurům, nemocný se vrátil do Itálie a po vyléčení odplul v r. 1218 do Egypta. Tam kázal sultánovi El Malika el Kamilovi (boží král boží sluha). Potom šel do Svaté země, odkud se vrátil v r. 1220 (s ním přišel sv. Cesarius – 1. 4.). Byl zvolen představeným svého řádu v Itálii. V r. 1221 založil tak zvaný třetí řád (terciáři) pro laiky. Zřekl se titulu a funkce řádového představeného. Pro svůj řád dostal darem horu La Verna v Umbrii, kde rozjímal o Kristově utrpení.
17. 9.1224 se mu zjevil Ježíš Kristus na kříži, zahalený 6 křídly andělů serafínů (serafů, podle toho je nazývaný Serafínský) a z jeho ran vyšlehly paprsky, kterými dal sv. Františkovi stigmata (Kristovy rány, zprávy o stigmatech zapsal Františkův životopisec sv. Bonaventura, byla to první dosvědčená stigmatizace v dějinách. V církevním kalendáři do r. 1969 svátek 17. 9. Vtisknutí stigmat sv. Františkovi).
Vrátil se do Assisi, těžce onemocněl ztrátou zraku. Měsíc před smrtí dokončil hymnus „Píseň bratra slunce (Sluneční píseň)“. Lidé ho nazývali boží chudý (poverello = chudáček). Byl největším reformátorem duchovního života ve středověku. Všechny tvory nazýval bratry a sestrami. Zemřel v naprosté chudobě v klášteře Panny Marie Andělské v Assisi (viz Porcinkule). Jeho nástupce ho pohřbil na Františkovo vlastní přání na neznámém místě v kostele Panny Marie Andělské. Ostatky byly objeveny až při vykopávkách v r. 1818.
Svatořečil ho 179. papež Řehoř IX. 16.7.1228. Od r. 1939 hlavní patron Itálie. V r. 1979 ho 265. papež sv. Jan Pavel II. prohlásil patronem ekologů.
(╬) František Xaver Bianchi sv. 31. 1. řeholník, sv. František Xaver Bianchi, * 2.12.1743 Arpin v Itálii, + 31. 1.1815 Neapol, ve svých 19 letech v r. 1762 vstoupil do řádu barnabitů (passionistů, pavlitů) CCRSP, stal se profesorem a členem akademie v Neapoli, staral se o chudé a nemocné, měl dar proroctví, uzdravování a zázraků, 21.10.1951 svatořečen 261. papežem ct. Piem XII.
(╬) František Borgiáš sv. 10.10. řeholník, sv. František de Borja y Aragon, * 28.10.1510 Gandie ve Španělsku, + 1.10.1572 Řím, vévoda z Gandie, v r. 1539 při pohřbu císařovny Isabely viděl její nemocí zohavenou tvář, uvědomil si pomíjivost pozemské krásy, po smrti své manželky se rozhodl sloužit Bohu, ale byl jmenován místokrálem císaře Karla V.
V r. 1543 se představil sv. Ignáci z Loyoly a zúčastnil se u něho tajně exercicií, v r. 1546 ho přijal sv. Ignác do řádu jezuitů (Societas Iesu, SJ) TJ, protože měl 8 dětí, rozhodl se je zaopatřit, uspořádat vládní záležitosti vévodství a pak oznámit své členství v řádu, tak žil ještě 4 roky jako vévoda. V r. 1551 byl vysvěcen na kněze.
Svým příkladem přiměl sv. František v r. 1556 císaře Karla V., že se vzdal císařské koruny i trůnu a dožil v ústraní císařského paláce. Vládu předal svému bratru Ferdinandu I. (český král).
V r. 1565 se stal sv. František třetím generálním představeným řádu, za jeho působení se řád rozšířil do střední a jižní Ameriky. Několik let po smrti byl přenesen do v Madridu a pohřben v kostele jemu zasvěceném. Kostel dal postavit z úcty k dědečkovi jeho vnuk František z Lermy. Svatořečil ho 240. papež Klement X. 12. 4.1671. V českém církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) František Maria z Camporossa sv. 17. 9. řeholník, sv. František Maria z Camporossa, *27.12.1804 Camporosso v Itálii, + 17. 9.1866 Janov, ve 20 letech vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., pracoval v kuchyni a ošetřoval nemocné, Janované ho měli rádi a nazývali ho Padre Santo (svatý otec), v r. 1929 ho blahořečil 260. papež Pius XI., za svatého ho prohlásil 262. papež bl. Jan XXIII. 9.12.1962
(╬) František Capilas bl. 15. 1. řeholník a mučedník, bl. František de Capillas, *14.8.1607 Baquerin de Campos ve Španělsku, +15.1.1648 Fu-ki-en v Číně. Dominikán OP., v r. 1642 přišel do Fukienu, v listopadu 1647 byl zajat a s dalšími druhy mučen ve vězení, popraven mečem. 1. mučedník v Číně. 258. papežem sv. Piem X. blahoslaven 11. 4.1909
(╬) František Caracciolo sv. 4. 6. řeholník, sv. František Caracciola, *13.10.1563 Villa Santa Maria v Itálii, +4.6.1608 Agnona u Neapole v Itálii, pocházel ze šlechtické rodiny, po uzdravení z kožní nemoci, rozdělil svůj majetek chudým a v r. 1587 byl vysvěcen na kněze.
V r. 1588 založil řád Menších řeholních kleriků CCRRMM, zvaní karačiolíni a přidal čtvrtý slib, že se nebudou ucházet o žádné hodnosti, hlavním duchovním úkolem řádu byla adorace před Nejsvětější Svátostí, na které se řeholníci střídali ve dne a v noci, jejich povoláním bylo starat se o zločince na galejích a duchovně připravit před popravou zločince odsouzené na smrt, stal se druhým představeným řádu, zemřel v předvečer slavnosti Těla a Krve Páně (Boží Tělo) 252. papež Pius VII. ho svatořečil 24. 5.1807
(╬) František Coll bl. 2. 4. řeholník, bl. František Coll, *18.5.1812 Gombreny, +2.4.1875 Gombreny ve Španělsku, byl nejmladší z 10 dětí, v 16 vstoupil k dominikánům OP., vystudoval a ve svých 26 letech byl vysvěcen na kněze, působil na venkově, kde 15. 8.1856 založil ženskou větev řádu dominikánek OP., pro výchovu a výuku dětí. 265. papež Jan Pavel II. ho blahořečil 29.4.1979
(╬) František Regis Clet bl. 17. 2. kněz a mučedník, bl. František Regis Clet, *19.8.1748 Grenoble ve Francii, +17.2.1820 Čína, ve 20 letech vstoupil k lazaristům CM, pro svou vzdělanost měl přezdívku „chodící knihovna“, jako ředitel pařížského semináře prožil hrůzy Revoluce, nesměl sloužit veřejně jako kněz. V r. 1789 odešel do Číny, kde byl v provincii Hu-Kuang přibit na kříž a uškrcen. Blahořečen 257. papežem Lvem XIII. 27. 5.1900.
(╬) František Antonín Fasani sv. 29.11. řeholník, sv. František Antonín Fasani, *6.8.1681 Lucera, +29.11.1742 Lucera v Itálii, profesor filosofie. Vstoupil do františkánského řádu OFM, stal se představeným a zasazoval se o reformu řádu. Žil velice chudě, staral se o chudé a nemocné, které finančně podporoval. Už za života ho lidé nazývali Il santo dei poveri = boží svatý chudých. 261. papež ct. Pius XII. ho blahoslavil 15. 4.1951, svatořečil ho 265. papež Jan Pavel II. 13. 4.1986
(╬) František Saleský Handwercher sv. 17. 8. kněz, sv. František Saleský Handwercher, *3.6.1792 Oberhausen v Bavorsku, +17.8.1853 Oberschneiding, Bavorsko. S vírou v sílu požehnání Nejsvětější Svátostí, žehnal farníkům po každé mši, nejen v neděle a svátky, ale i ve všední dny. Měl dar uzdravování, ale podmiňoval je požehnáním, na které přicházeli stovky lidí. Vysvětloval, že lidi uzdravuje a žehná jim sám Ježíš. Měl přezdívku „Žehnající farář“, v r. 1953 byly jeho ostatky přeneseny do farního kostela, k jeho hrobu stále putují věřící
(╬) František Jägerstätter ct. 9. 8. mučedník, ct. František Jägerstätter, * 20. 5.1907 St. Radegund v Rakousku, + 9. 8.1943 Brandenburg, po připojení Rakouska k Německu odepřel v r. 1938 sloužit jako katolík v nacistické armádě, jediný ústupek, který byl ochoten udělat, že bude pracovat jako zdravotník, jeho postoj vyvolal úžas nacistických úřadů, byl odsouzen pro rozklad branné moci, rozsudek se našel v r. 1990 ve historickém vojenském archivu v Praze
(╬) František Jeroným sv. 11. 5. řeholník, sv. František Jeroným, * 17.12.1642 Grottaglie v Itálii, + 11. 5.1716 Neapol, vynikající jezuitský kazatel, zachovalo se 10.000 stran jeho kázání, 252. papežem Piem VII. blahořečen v r. 1806, svatořečen 255. papežem Řehořem XVI. v r. 1839.
(╬) František Maria Jordan ct. 8. 9. řeholník, ct. František Maria Jordan, * 16. 6.1848 Gurtweil v Německu, + 8. 9.1918 Tafers v Bádensku, vyučil se dekoračním malířem, ve 26 letech složil maturitu a vystudoval filosofii a teologii, v r. 1878 byl vysvěcen na kněze, v Římě založil v r. 1881 společnost Božského Spasitele, salvatoriáni SDS (Societas Divini Salvatoris), prvním sídlem řádu byl dům sv. Brigity Švédské (23. 7.), dal si řeholní jméno Maria od Kříže, řád pracuje ve školách, výchovných ústavech, sirotčincích, starobincích a na misiích, s bl. Marií Terezií (25.12.) z Wüllenweberu založil v r. 1888 řád salvatoriánek, Jordán.
(╬) František Libermann ct. 2. 2. řeholník, ct. František Maria Pavel Libermann, křestním jménem Jakub, *12.4.1802 Zabern ve Francii, +2.2.1852 Paříž. Původem věřící Žid konvertoval ke křesťanství a dal se pokřtít. Stal se knězem. V r. 1841 založil Kongregaci Neposkvrněného Srdce Mariina na obnovu afrických misií, v r. 1848 spojil kongregaci s řádem Ducha Svatého.
(╬) František Marto sv. 4. 4. vyznavač, sv. František Marto, *11.6.1908 Aljustrel u Fatimy v Portugalsku, + 4.4.1919 Aljustrel, otec Manuel Pedro (Emanuel Petr + 1957), matka Olympie, byla nejmladší z 11 dětí, z nich je známý bratr Jan.
13.5.1917 se v (údolí) Cova da Iria, nedaleko vesnice Aljustrel u portugalského města Fátima třem dětem, sourozencům Františkovi (+ 1919) a Hyacintě Martovým, a jejich sestřenici Lucii dos Santos (*28.3.1907, +13.2.2005) zjevila Panna Maria. Zjevení trvalo do 13.10.1917. Jejich prostřednictvím vyzývala Panna Maria k pokání.
11. – 15.8.1917 byly děti uvězněny společně s dospělými vězni. Bylo jim vyhrožováno upálením nebo zastřelením. František na podzim 1918 těžce onemocněl a musel ležet. Den před svou smrtí se vyzpovídal a přijal Nejsvětější Svátost. Zemřel večer ve 22 hodin.
12.9.1935 byl otevřen jeho hrob. Neporušené tělo bylo převezeno do Fatimy a pohřbeno na hřbitově. 1.5.1951 byl exhumován a uložen do nové rakve, která byla zapečetěna. 13.3.1952 přenesen na boční oltář v basilice ve Fatimě.
Blahořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 13.5.2000 společně se svou sestrou Hyacintou ve Fatimě. 267. papež František 13.5.2017 Hyacintu i Františka ve Fatimě svatořečil. V církevním kalendáři svátek od roku 2007.
(╬) František z Montmorency bl. 6. 5. biskup, bl. František z Montmorency-Laval, * 30. 4.1623 Montigny sur Avre ve Francii, + 6. 5.1708 Quebeck v Kanadě, beatifikován 265. papežem Janem Pavlem II. 22. 6.1980, v r. 1663 vybudoval v Quebecku kněžský seminář, v r. 1674 se stal 1. biskupem Quebecku, jeho diecéze obsahovala území od Kanady až k Mexickému zálivu, založil mnoho farností, jeho duchovní zájem platil především Indiánům, v r. 1684 se vzdal úřadu a žil v ústraní až do smrti.
(╬) František z Pauly sv. 2. 4. řeholník, sv. František z Pauly * 27. 3.1416 Paula (Paola v Kalábrii) u Neapole, + 2. 4.1507 Plessis les Tours ve Francii. Ve 13 letech vstoupil do řádu františkánů Minoritů-Menších bratří, v 18 letech odešel do samoty ve skalách, kde žil jako poustevník v jeskyni.
Časem k němu přicházeli žáci a s nimi založil r. 1454 klášter a přísný řád poustevníků sv. Františka z Assisi, od r. 1465 zvaný Nejmenších (Minimi) bratří s řeholí sv. Františka (zvaní pauláni, pavláni OM). Heslem řádu určil slovo Charitas = láska. Řádoví bratři měli přísný zákaz vajec, mléka masa a živočišných tuků.
Z pokory nepřijal ani kněžské svěcení. Jeho věhlas byl tak velký, že ho povolal na své sídlo v Plessis les Tours nemocný a krutý francouzský král Ludvík XI., aby ho zbavil nemoci, úzkosti a strachu ze smrti. Krále nepřišel léčit na těle, ale místo toho ho připravoval na křesťanský odchod ze života. Vysvětloval mu přechod do věčnosti beze strachu, jako příchod domů.
Králův syn a nástupce Karel VIII. si nechal Františka jako svého rádce dalších 25 let. Řád se šířil po celé Francii. V r. 1500 navrhl sv. Janě Francouzské, aby založila řád Anunciátek. Řád paulánů schválil v r. 1506 papež Julius II. Sv. František zemřel na Velký pátek v králově sídle.
218. papežem Lvem X. blahořečen v r. 1513, svatořečen 1. 5.1519, jeho tělo bylo 1562 v protestanských bojích s hugenoty zničeno a spáleno. Podařilo se zachránit část jeho ostatků.
(╬) František Pfanner ct. 24. 5. opat, ct. František Pfanner, * 21. 9.1825 Langen v Rakousku, + 24. 5.1909 Emauzy v jižní Africe, v r. 1850 se stal knězem, v r. 1863 vstoupil k cisterciáckým trapistům OCR (OCSO) v Eifelu, v r. 1888 založil opatství Maria Ann Hill v Natalu u Durbanu,, které vedl, dálle založil 11 misijních stanic v Africe, jeho práce byla neslučitelná s řeholí, byl r. 1894 sesazen, působil jako misionář v misijní stanici Emauzy, kde zemřel, pohřben v Mariaannhill.
(╬) František Reinisch ct. 21. 8. řeholník a mučedník, ct. František Reinisch, * 1. 2.1903 ve Feldkirch-Levisu v Rakousku, + 21. 8.1942 Berlín, v r. 1928 vysvěcen na kněze, v r. 1930 složil sliby v řádu palotinů SAC v Untermerzbachu, v r. 1938 přišel do Schönstattu, vystupoval ptoti nacismu, 12. 9.1940 dostal zákaz mluvit a kázat v celém Německu, prohlásil, že miluje německý národ a proto musí bojovat proti nacionalnímu socialismu, odepřel přísahu u nacistického praporu, byl zatčen na Velikonoce a odsouzen k smrti gilotinou.
(╬) František Josef Rudigier ct. 29.11. biskup, ct. František Josef Rudigier, * 7. 4.1811 Partennen v Rakousku, + 29.11.1884 Linec, v r. 1852 se stal biskupem, podporoval katolický tisk a spolky, zasazoval se o posílení mariánské úcty, v r. 1868 byl zatčen, když vystoupil proti zákonům poškozujícím zaměstnance, odmítl jít k soudu a byl zatčen, císař František Josef I. mu udělil milost a druhý den ho propustil.
(╬) František Saleský sv. 24. 1. biskup a církevní učitel, sv. František Saleský (Sáleský), * 21. 8.1567 na zámku Sales v Savojsku ve Francii, + 28.12.1622 v Lyonu.
Vystudoval právo v Paříži a Padově. Prožíval vnitřní boje, protože Kalvínovo učení mělo silný vliv na mladé katolíky. Studoval ještě teologii a v r. 1593 vysvěcen na kněze.
Stal se misionářem na území ovládané kalvínci. Jejich hlavním sídlem byla Ženeva a pro katolíky zde nebylo bezpečno. Tehdejší biskup Ženevy žil ve vyhnanství v Annency a přál si, aby se město a celý kraj staly opět katolickými. Odvahu k tomu měl mladý kněz František se svými dvěma přáteli. Spolu putovali krajem Chablais. František dlouho a pečlivě studoval Kalvínovo učení. Svými kázáními vracel vyznavače Kalvínova učení do katolické církve. Bylo mu vyhrožováno smrtí, byl urážen a fyzicky napadán. Bylo na něho podniknuto i několik atentátů.
Někteří lidé se s ním odmítali bavit a tak začal psát týdenní listy zvané „Memoriály“ (paměti), kde účinným způsobem vysvětloval katolickou věrouku. Listy vylepoval na zdi nebo je podstrkoval pod dveře domů, aby dával správné odpovědi na různé otázky. Listy vzbuzovaly zvědavost, později i sympatie a díky nim mohl pořádat veřejné diskuse. Láskou a trpělivostí se mu podařilo celou oblast úspěšně rekatolizovat. Celkem během svého kněžského působení vrátil do církve 72.000 kalvínců. V roce 1602 ho 232. papež Klement VIII. (1592–1605) jmenoval biskupem Ženevy.
Se sv. Janou Františkou de Chantal (+ 1641) založil sv. František v r. 1610 řád Navštívení Panny Marie. Jeho heslem byla věta: "Christianus mihi nomen, catholicus cognomen" (křesťan je moje jméno, katolík příjmení).
234. papež Pavel V. (1605-1621) ho jmenoval kardinálem. Na jedné z jeho cest do Lyonu ho ranila mrtvice a zemřel. Byl pohřben 24. 1.1623 ve svém prvním působišti v chrámu Navštívení v Annecy.
19.4.1655 ho svatořečil 238. papež Alexandr VII. Učitelem církve ho prohlásil 256. papež bl. Pius IX.
Sv. František se stal patronem Ženevy, Annency a Chambéry. Sv. Jan Bosco založil v 19. století řád Salesiánů a sv. Františka prohlásil jeho patronem. 24. 1.1923 ho 256. papež Pius XI. ustanovil patronem novinářů, tisku a spisovatelů. Je ctěn jako patron tolerance. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 29. 1.
(╬) František Urban Salins bl. 2. 9. kněz a mučedník, bl. František Urban z Niartu, * 1760 Neu Breisach ve Francii, + 2. 9.1792 Paříž, byl kanovníkem v dómu Notre Dame (Naše Paní, katedrála Panny Marie), byl popraven gilotinou protože odmítl přísahu civilní věrnosti revolučním ideálům, spolu s ním zemřelo i mnoho dalších duchovních osob, + 2. 9.1792 Paříž, 260. papež Pius XI. ho blahořečil 17.10.1926
(╬) František ze Solana sv. 14. 7. řeholník, sv. František ze Solana, * 10. 3.1549 Montilla ve Španělsku, + 14. 7.1610 Lima, Peru, v r. 1569 vstoupil do řádu františkánů OFM, kde se staral o nemocné morem.
V r. 1589 odešel do Jižní Ameriky, kde působil dalších 20 let jako apoštol Indiánů v Argentině, od r. 1596 v Peru, hrál na housle, byl veselý a společenský, přísný na sebe, ale milý na lidi kolem sebe, v r. 1675 blahoslaven 240. papežem Klementem X., za svatého prohlášen 246. papežem Benediktem XIII. 27.12.1726
(╬) František Tendler ct. 5. 5. řeholník, ct. František, * 21. 3.1820 Vídeň, + 5. 5.1902 Vídeň (Wien), založil ve Vídni spolek jinochů, v r. 1841 vstoupil k redemptoristům CSsR, 1842 byl vysvěcen na kněze
(♣)(╬) František Xaverský sv. 3.12. kněz a řeholník SJ, sv. František z Xaveru (Francisco de Yasu y Javier, * 7. 4.1506 na zámku Xavier v kraji Navarra ve Španělsku, + 2./3.12.1552 Sancian (Sančao) u Kantonu v Číně. Jeho rodný pokoj je v zámku v křídle zvaném Palacio Nuevo (nový palác).
Pocházel z vysokého šlechtického rodu, vystudoval na nejlepších školách a univerzitách, v 19 letech v r. 1525 odešel na univerzitu Sorbonnu v Paříži, poznal sv. Ignáce z Loyoly (31. 7.), který zde v r. 1528 studoval a s ním se stal spoluzakladatelem řádu SJ (TJ), spolu se čtyřmi stejně smýšlejícími druhy se dohodli na duchovním společenství a 15. 8.1534 (Nanebevzetí Panny Marie) v kapli Panny Marie na Montmartru složili své sliby chudoby, poslušnosti a čistoty.
24. 6.1537 byli v Benátkách vysvěceni na kněze a vydali se do Říma, kde je přijal 221. papež Pavel III. a 27. 9.1540 jejich společenství potvrdil, to se přetvořilo na řád Tovaryšstva Ježíšova (Societas Iesu = společnost Ježíšova – jezuité). Z pověření papeže Pavla III. se vydal o svých 35. narozeninách 7. 4.1541 do Indie, kam dorazil v květnu 1542, zde byl překvapen existencí komunity syrských malabarských křesťanů zvaných Tomášenců (podle sv. apoštola Tomáše).
Studoval řeč, mravy, zvyky a původní náboženství domorodých obyvatal, stal se zakladatelem jezuitských misií, apoštolem Indie a Japonska, získal domorodé pomocníky, od kterých žádal zasílání zpráv po svém odchodu, sám jim psal listy, ve kterých dále radil a povzbuzoval, další listy o svých zkušenostech psal do Říma. Všechny tyto listy byly od r. 1545 vydávány v Evropě a vzbudily mnoho jeho následovníků. Těchto dopisů bylo 1500.
Přesídlil do města Goya (Goa), kde pokřtil za jeden měsíc 10.000 Indů. Když se dověděl o objevení Japonska, přeplavil se s portugalskými obchodníky v r. 1549 do Nagasaki v Japonsku, naučil se japonsky a působil v Kagoshimě, kde pokřtil 100 mužů.
V listopadu 1551 se vrátil do Indie, měl touhu hlásat evangelium v Číně. V dubnu 1552 se vydal na cestu, ale do města Kantonu byl zakázán přístup cizincům. Zůstal na ostrově Sancian (Sančao). 19.11. chtěl převézt do Kantonu, ale obchodník se kterým se dohodl, nepřišel do přístavu. Sv. František druhý den dostal horečku a za dva týdny zemřel v ranních hodinách.
Pohřben na oltáři v kostele Bon Iesus (Dobrý Ježíš) ve městě Goya. V r. 1619 ho blahoslavil 234. papež Pavel V., 235. Řehoř XV. ho svatořečil v r. 1622, patronem Indie ho prohlásil 248. papež Benedikt XIV. v r. 1748, patronem pro šíření víry ho prohlásil 258. papež sv. Pius X. v r. 1904, patronem misií ho vyhlásil 260. papež Pius XI. v r. 1927. Patron misionářů, Indie proti bouři, v českém občanském kalendáři svátek do r. 1989, Xaver, Javier (Chavier).
(♣)(╬) Františka sv. 9. 3. vdova a řeholnice, sv. Františka Římská * 1384 Řím, pocházela z bohaté římské patricijské rodiny, její manžel Vavřinec de Ponziani ji podporoval v obětavosti pro chudé, matka tří dětí, byla velkou ctitelkou svého anděla strážného, kterého měla dar vidět, v r. 1425 sdružila ženy a dívky do společnosti Oblátek (Nobili Oblate di Tor de Specchi), při revoluci v Římě, který okupoval a ničil neapolský král Ladislav, byl těžce raněn její manžel, nejstaršího syna odvlekli jako rukojmí, dvě mladší děti zemřely na epidemii moru, po ovdovění v r. 1436 vstoupila mezi Oblátky a byla zvolena představenou, rozdávala chudým ze zásob obilí a víno, pomáhala chudým a ošetřovala nemocné, svoji sílu dostávala z modlitby, + 9. 3.1440 v Římě ve věku 55 let, je uložena ve skleněné rakvi v kostele Panny Marie Nové (Sancta Maria Nuova) v Římě, svatořečil ji 234. papež Pavel V., patronka Říma, žen, 260. papež Pius XI. ji v r. 1925 automobilistů, nad troskami antického chrámu Venuše a Romy na Forum Romanum stojí kostel sv. Františky, původně S. Maria Nuova (Panny Marie Nové), z 10. století, uvnitř jsou na kamenech údajné otisky kolen sv. Petra, František.
(╬) Františka Cabriniová sv. 22.12. řeholnice, sv. Františka Xaveria (Xaviera) Cabriniová, své jméno dostala podle sv. Františka Xaverského, * 15. 7.1850 Sant Angelo u Milána v Itálii, pocházela ze zemědělské rodiny, měla 12 sorozenců, pomáhala v nemoicnici a starala se o zanedbané děti, ve 24 letech byla pověřena vedením penzionátu pro mladistvé, v r. 1880 založila řád misionářek Nejsvětějšího Srdce Páně a stala se představenou, za rok byl řád potvrzen 257. papežem Lvem XIII., z úcty k misionáři sv. Františkovi Xaverskému přijala jméno Xaveria, v r. 1888 odjela do New Yorku, po celých Státech až do Jižní Ameriky zakládala ústavy a nemocnice, školy a domovy pro děti, staré a opuštěné, starala se o několik tisíc emigrantů, k vůli kterým přeplula 24 x oceán, pracovala 20 hodin denně, ve všech, kdo hledali pomoc, viděla Ježíše a službu pro něho, založila ústavy a nemocnice v New Yorku a v Chicagu, kde založila mateřinec svého řádu a kde zemřela, + 22.12.1917 Chicago v USA, první světice Spojených Států (USA), 260. papež Pius XI. ji v r. 1938 blahořečil, 261. papež ct. Pius XII. ji kanonizoval 7. 7.1946 a v r. 1950 ji prohlásil patronkou emigrantů
(╬) Františka z Amboise sv. 4.11. řeholnice, sv. Františka z Amboise, * 9. 5.1427 Rieux ve Francii, + 4.11.1485 Couëts, Francie, založila první klášter karmelitánek OCarm. v Bondon u Vannes ve Francii, po smrti manžela tam sama vstoupila, klášter později přeložila do Couëts, kde zemřela, 256. papež bl. Pius IX. ji svatořečil 15. 7.1863
(╬) Františka Salesie bl. 10. 1. řeholnice, bl. Františka Salesie Leonie Aviatová, * 16. 9.1844 Sezanne ve Francii, + 10. 1.1914 Itálie, zakladatelka kongregace oblátek, pracovala v továrně na brýle, kde viděla v jakých těžkých podínkách musí dívky a ženy pracovat, ve své plnoletosti (21 let) začala pomáhat knězi Aloisi Brissonovi, který se staral o pracující ženy, s ním za dva roky 30.10.1868 založila Oblátky sv. Františka Saleského a ke svému jménu si přidala jméno patrona řádu sv. Františka Saleského, kongregace zakládala školy a internáty pro tovární dělnice, beatifikována 27. 9.1992 papežem Janem Pavlem II.
(╬) Františka Schervierová bl. 14.12. řeholnice, bl. Františka Schervierová, * 3. 1.1819 Cáchy, + 14.12.1876 Cáchy, dcera průmyslníka, kmotřenka císaře Františka I. (1792-1835), byla velice zbožná, v dospělosti se starala o chudé a nemocné, kterým sloužila, založila ústavy pro chudé, kde pro ně vařila jídlo, v r. 1845 založila řád chudých sester sv. Františka, byla pohřbena v klášteře svého řádu, 263. papež bl. Pavel VI. ji blahoslavil 28. 4.1974
(╬) Františka ct. 6. 3. řeholnice, ct. Františka Streitelová, * 24.11.1844 Mellrichstadt v Bavorsku, + 6. 3.1911 Castel S. Elia u Říma, v r. 1833 založila sestry Bolestné Matky, ve Würzburgu se stala představenou, na základě falešných obvinění byla nucena složit úřad, za přísných opatření žila v římském klášteře S. Elia u Říma
(╬) Frideswida sv. 19.10. abatyše, sv. Frideswida, + 735 Oxford v Anglii, o jejím životě se dochovalo málo zpráv.
(♣)(╬) Fridolín sv. 1. 3./6. 3. opat, lat.: frivolus = rozbitý, nicotný, bezcenný, sv. Fridolín ze Säckingenu, * 5. století Irsko, + 538 Säckingenu v Bádensku-Württembersku, vydal se jako misionář z Irska do Německa, cestou navštívil ve Francii hrob sv. Hilaria, obnovil jeho kostel, který byl v sutinách, tam se stal opatem, později došel do Německa k Rýnu, obyvatelé si ho oblíbili pro jeho dobrotu a ochotu, rodiče mu svěřovali do výchovy své děti, je nazýván „apoštolem Bádenska“, neúnavně kázal a zakládal nové kostely a kláštery sv. Hilaria, kterého velice ctil.
(♣)(╬) Fridrich sv. 6. 3. řeholník, něm. fried – rich = mír miluje, sv. Fridrich, opat augustinián, + 5. 3.1175, viz Bedřich, Friedrich, dán.: Frederik, švéd.: Fredrik, angl.: Frederic, it.: Frederico, maď.: Frigyes (Friděš), Bedřiška, Irenej, Irena, Lubomír, Luboš, Miroslav, Mansuet, Mansvet, Kleofáš, Šalamoun, Pacifik.
(╬) Fridrich bl. 6. 3. vyznavač, bl. Fridrich Ozanam, * 23. 4.1813 Milán v Itálii, + 8. 9.1853 Paříž ve Francii, pocházel z rodiny vojenského lékaře z Lyonu, který pracoval v Itálii, kde poznal Marii Nantassovou, v r. 1815 se rodina vrátila do Lyonu, jako student psal latinské a francouzské básně, v r. 1830 maturoval, studoval na Sorbonně, kde se 1837 stal profesorem, v r. 1833 založil se svými přáteli Konference sv. Vincenta de Paul, jejich činnost spočívá v materiální a duchovní pomoci chudým, v r. 1839 bylo ve Francii 39 konferencí, jako profesor dokazoval vědeckými pracemi, že Evropa se zrodila evangelizační prací Církve, byl vzdělaným a uznávaným historikem, v r. 1843 se oženil s Amélií a měli dceru Marii, zemřel na svátek Narození Panny Marie ve věku 40 let, blahořečen 265. papežem Janem Pavlem II. 22. 8.1997 v katedrále Notre Dame v Paříži
(╬) Friedrich z Lutychu sv. 27. 5. biskup, sv. Friedrich z Lutychu, + 27. 5.1121 Lutych v Belgii.
(╬) Friedrich Spee bl. 7. 8. řeholník, bl. Friedrich Spee, * 25. 2.1591 Kaiserswerth Düsseldorf v Německu, + 7. 8.1635 Trevír, byl profesorem filosofie na kolínské universitě, po třicetileté válce přišel do hrabství Peine, aby z pověření řádu jezuitů SJ přispěl k obnově víry, byl jedním z významných spisovatů jezuitského řádu, vystupoval proti čarodějnickým procesům a nabádal k velké opatrnosti při vynášení rozsudků, v kostele při mši ho napadl protestantský fanatik, který ho zranil, po dlouhém léčení se uzdravil, ale nikdy se nevzpamatoval z útoku, byl poslán do Trevíru, kde vyučoval morální teologii, staral se o nemocné a umírající, v r. 1635 vypukla epidemická horečka, kterou onemocněl při ošetřování nemocných, zemřel ve věku 44 let, v r. 1980 byly jeho ostatky uloženy do nového sarkofágu s jednoduchým nápisem P. Fre Spe (pater Friedrich Spee), Bedřich.
(╬) Frigidián sv. 18. 3. biskup, sv. Frigidián z Lukky, * 6. století v Irsku, + 18. 3. 588 Lucca v Itálii, syn irského krále Ulaida, podnikl pouť do Říma, kde přijal kněžské svěcení, v r. 560 se stal lucckým biskupem
(╬) Frodobert sv. 1. 1. opat, sv. Frodobert, opat OSB, * 600 Troyes ve Francii, + 1. 1. 667, vstoupil do kláštera v Luxeuil, v r. 659 založil klášter Moutier la Celle u Troyes a stal se jeho 1. opatem, 8. 1.1470 byly jeho ostatky přeneseny, 30. 5. 1804 byly zkoumány a opět uloženy
(╬) Frumencius sv. 27.10. biskup, lat.: frumentarius = obchodník s obilím, sv. Frumencius, * 300 Tyr (Tyrus, Es Sur v Libanonu), tento mladý chlapec se svým bratrem Edesiem zvěstoval víru v Habeši (Etiopii), mezi Habešany a stal se rádcem panovníka, v r. 343 byl vysvěcen patriarchou Atanášem na biskupa, dostal přezdívku Aba Salama (Pater Pacis, Otec pokoje – míru), + 360 Etiopie, patron a apoštol Habeše, o 700 let později v 11. století, v době křižáckých válek, se Evropané dověděli, že i přes rozpínavost islámu žijí v Africe křesťané v království, do kterého kdysi přišel kněz Jan zvaný Obilnář (Frumencius), v církevním kalendáři do r. 2006, Frument, Frumenc, Fiorentius
(╬) Fulbert sv. 10. 4. biskup, sv. Fulbert ze Chartres, * 960 Řím, + 10. 4.1028 Chartres ve Francii, v r. 1861 svatořečen.
(╬) Fulgentius sv. 1. 1. biskup, lat.: fulgor = blesk, třpyt, lesk, žáře, - blýskavý, sv. Fulgentius z Ruspe, celým jménem Fulgentius Claudius Gordianus, biskup, * 467 Telepte, severní Afrika, + 1. 1. 532 Ruspe, severní Afrika, měl vzdělání řecké a latinské, vstoupil do kláštera a stal se opatem, od r. 507 biskupem v Ruspe, ariáni ho dvakrát vyhnali do exilu na Sardinii, vrátil se v r. 523, Fulgencius.
(╬) Fulrad sv. 16. 7. opat, sv. Fulrad ze St. Denis, * 710 Andadovillare ve Francii, + 16. 7. 784 St. Denis, Francie.