J
(╬) Jan Nepomuk Neumann sv. 19. 6./5. 1. biskup, *28.3.1811 Prachatice, +5.1.1860 Philadelphia USA. První severoamerický světec. Otec Filip Neumann, výrobce punčoch z bavorského Obernburgu. Do Prachatic přišel v r. 1802 a koupil zde dům. Oženil se, ale manželka za 2 roky zemřela. Oženil se podruhé a vzal si Češku, Anežku Lebischovou (Lebišová, Lepšová, Lepší), spolu měli 4 děvčata a 2 chlapce. Jan se narodil jako třetí dítě.
Studoval v Českých Budějovicích, domluvil se 8 jazyky, zajímal se o botaniku a astronomii. Teologii na UK v Praze. Pro velký počet kněží v Čechách nebyl jeho ročník v r. 1835 vysvěcen, rozhodl se, že odjede na misie do Ameriky. Odešel z Prachatic 8.2.1836. Cesta z Le Havru 20.4.1836 na trojstěžníku Evropa trvala 40 dní a v sobotu 28.5. se vylodil v New Yorku v USA. Druhý den byla slavnost Nejsvětější Trojice. Za dva dny 1.6.1836 byl přihlášen na úřadech. 25.6.1836 byl v německém kostele sv. Mikuláše biskupem Janem Duboisem vysvěcen na kněze a stal se misionářem v USA. Jeho farnost Wiliamshville byla u hranic s Kanadou mezi jezerem Erie a Niagarskými vodopády v rozsahu 80 km (dnes součást města Buffala). Působil mezi německými přistěhovalci.
Bydlel v podkrovní světnici v hospodě, protože tam nebyla fara a kostel byl rozestavěný. V r. 1840 se fyzicky zhroutil. Do Ameriky za ním přijel jeho bratr Václav a vedl mu domácnost.
4. 9.1840 vstoupil Jan v Pittsburgu do řádu Redemptoristů CSsR (Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele). 16.1.1642 složil sliby. V r. 1847 se stal zástupcem provinciála. Baltimorský biskup Francis Kenrick ho navrhl za biskupa ve Filadelfii. 1.2.1852 ho papež bl. Pius IX. jmenoval biskupem ve Filadelfii (v letech 1852–1860) a v den svých 41. narozenin 28. 3. přijal biskupské svěcení v Baltimore. Jeho heslem byla věta: „Utrpení Kristovo, posilni mě.“
Založil katolickou školu, kterou měla každá farnost. Počet žáků se zvýšil z 500 na 9000. V r. 1854 byl pozván do Říma s biskupy celého světa, kdy 8.12. asistoval papeži Piu IX. na slavnostní mši při vyhlášení dogmatu Neposkvrněného Početí Panny Marie. Papež Pius IX. ho přijal na soukromé audienci.
Při odjezdu z Říma se zastavil v Čechách, kde nebyl 19 let. Byl hostem budějovického biskupa Jirsíka a v Prachaticích mu obyvatelé připravili triumfální uvítání. Uviděl se s tatínkem, maminka byla po smrti. V katedrále sv. Víta v Praze sloužil mši svatou u hrobu svého patrona sv. Jana Nepomuckého.
9.2.1855 odjel zpátky do USA. Ve své diecezi zakládal sirotčince, nemocnice, dobročinné ústavy a školy. Založil 100 nových škol a sirotčinců, seminář a 80 kostelů. Pracoval každý den dlouho do noci, mnoho času trávil ve zpovědnici, staral se o chudé a děti.
Ve čtvrtek 5.1. se necítil dobře, ale přesto šel odpoledne k notáři vyřídit jakousi smlouvu. Vyčerpáním se zhroutil na ulici, kde zemřel.
Při jeho pohřbu řekl baltimorský arcibiskup: „Každým okamžikem byl připraven zemřít, protože putoval s Bohem a žil z víry“. Pohřben v redemptoristickém kostele sv. Petra ve Filadelfii. 263. papežem sv. Pavlem VI. beatifikován 13.10.1963 a kanonizován 19.6.1977. Atribut: biskupské roucho, berla, mitra, mapa USA. V církevním kalendáři svátek 5. 1., v českém církevním kalendáři 19. 6. od r. 1995, český patron.
(╬) Jan Ogilvie sv. 10. 3. mučedník, pocházel ze Skotska. Sv. Jan Ogilvie * 1579 Banffshire (Drum) ve Skotsku. +10.3.1615 v Glasgově. Rodina byla kalvínského vyznání. Otec byl úředník na královském dvoře Marie Stuartovny. Jan studoval v Řezně, v 17 letech začal vyznávat katolickou víru (Jindřich VIII. se prohlásil za hlavu nové církve r. 1534, anglikánská církev začala působit r. 1552).
Další studia absolvoval na papežském semináři v Olomouci, kde vstoupil k jezuitům SJ (TJ). 10 let působil ve Vídni a ve Štýrském Hradci, v r. 1610 se stal knězem, v r. 1611 se vrátil tajně do Skotska a bydlel v Edinburgu v domě advokáta a učil jeho syna. Působil jako misionář a navštěvoval vězněné katolíky. Roku 1614 byl prozrazen v Glasgowě a zatčen na pokyn anglikánského arcibiskupa Spottiwooda, mučen a ve vězení se mu podařilo sepsat spis o svém mučení (Relation incarcerationis = zpráva o uvěznění). Byla mu nabídnuta svoboda výnosný úřad, když se zřekne katolické víry. Odsouzen za velezradu a pověšen na šibenici, po své smrti ještě rozčtvrcen.
Spis o umučení byl doplněn očitými svědky a propašován do Evropy. První mučedník jezuitů. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 11. 3., svatořečen 263. papežem sv. Pavlem VI. 17.10.1976.
(╬) Jan z Parda bl. 24. 5. řeholník a mučedník, bl. Jan z Parda, * 1563 Mongovejo ve Španělsku, + 24. 5.1631 Marrakeschu v Maroku. Představený františkánů OFM v Andalusii. Ve věku 67 let odešel do Maroka s dvěma spolubratry, za několik měsíců byli zatčeni a mučeni ve vězení. Jana z Parda vlastnoručně popravil místní sultán. Oba spolubratři přežili a připravovali příchod dalších misionářů.
246. papež Benedikt XIII. ho blahořečil v r. 1728.
(╬) Jan Pavel I. bl. 26. 8. papež, sv. Jan Pavel II., 264. papež katolické církve. Vlastním jménem Albino Luciani, *17.10.1912 Forno de Canale, +28.9.1978 Vatikán. Zvolen 26.8.1978. Intronizován 3.9.1978. Blahořečil ho papež František 4.9.2022 ve Vatikánu na náměstí sv. Petra.
(╬) Jan Pavel II. sv. 22.10. papež, sv. Jan Pavel II., 265. papež katolické církve. Vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, *18.5.1920 Wadowice u Krakova v Polsku, +2.4.2005 Vatikán.
Jméno Karel dostal po otci, jméno Josef po generálu Josefu Piłsudském (bojovník za samostatnost Polska). Jeho otec Karel (*1880, +18.5.1942) armádní kapitán, matka Emilíe roz. Kaczorowská (*1884, +13.5.1929). Její předkové pocházeli z Litvy. Bratr Edmund (*28. 8.1906, +5.12.1935) lékař, zemřel na spálu ve věku 29 let. Sestra Olga Marie (*,+1916), žila 16 hodin.
Karel byl od dětství výborným sportovcem: brankář fotbalového mužstva, lyžař, veslař-kajakář, a plavec. skládal básně. Měl velice silný vztah k Panně Marii a jeho oblíbenou knihou byla „Pravá pobožnost k Panně Marii“ od sv. Ludvíka Maria Grignona. Z té převzal své biskupské heslo „Totus Tuus“ (celý tvůj). 27. 5.1937 maturoval. V Krakově vystudoval polonistiku na Jagellonské universitě. Za 2. světové války studoval tajně a zapojil se do odboje. Pracoval ve vápencovém kamenolomu v Zakrzówku a v továrně Solway. Továrna sousedila s klášterem Kongregace sester Matky Božího milosrdenství. V kapli kláštera se často modlil před obrazem Božího milosrdenství. V den svých 22 narozenin 18. 5.1942 přišel ze směny a doma našel mrtvého otce.
V roce 1942 byl přijat do tajného semináře. Vysvěcen na kněze 1.11.1946. Odjel na studia do Říma (1946-1948). Na Jagellonské universitě se 26.12.1948 stal doktorem teologie (ThDr.) a od 1.12.1956 se stal vedoucím katedry Etiky na Lublinské katolické universitě.
261. papež ct. Pius XII. ho jmenoval 4.7.1958 pomocným biskupem v Krakově. Vysvěcen za biskupa na svátek sv. Václava 28.9.1958. V letech 1962–1965 se zúčastnil II. vatikánského koncilu. 263. papež sv. Pavel VI. ho 30.12.1963 jmenoval krakovským arcibiskupem. Úřad zastával 18. 1.1964–16.10.1978. Kardinálem jmenován 28.6.1967. Jako krakovský arcibiskup přijel 16.4.1974 na pohřeb litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochty. I přes zákaz mluvit na pohřbu promluvil a nazval Trochtu mučedníkem. Po návratu do Polska řekl: "Teď už vím co je komunismus."
16.10.1978 byl zvolen papežem a 22.10.1978 byl intronizován (uveden na stolec sv. Petra) jako první papež Neital po 455 letech (Holanďan 219. pp. Hadrián VI.). Místo tiáry přijal arcibiskupské palium.
Na svátek Panny Marie Fatimské 13.5.1981 při veřejné audienci na Svatopetrském náměstí na papeže Jana Pavla II. spáchal atentát muslim Mohamed Ali Agcca (poslaný KGB=sovětská tajná služba).
25.3.1984 opět zasvětil svět Panně Marii (261. pp. Pius XII., 263. pp. Pavel VI.) a navštívil synagogu v Římě. 12.11.1989 kanonizoval (svatořečil) bl. Anežku Českou a třikrát navštívil naši zemi: Československo 21.-22.4.1990 (Praha, Velehrad, Bratislava); Českou republiku 20.5.1995 (Praha, Olomouc), kanonizoval bl. Zdislavu a bl. Jana Sarkandra; Českou republiku 25.-26.4.1997 (Praha, Hradec Králové). Sv. Jan Pavel II. založil biskupství v Plzni (1993), eparchii v Praze (1996) a biskupství v Ostravě-Opavě (1996).
31.10.1992 rehabilitoval (po 359 letech) Galilea Galileiho za teorii otáčení Země kolem Slunce. 17.12.1999 rehabilitoval M. Jana Husa a prohlásil ho za reformátora církve a mučedníka svědomí. V roce 2001 navštívil mešitu v Sebastě s hrobem sv. Jana Křtitele.
30.4.2000 svatořečil sestru Faustynu Kowalskou (mystičku Božího milosrdenství) a pro celou církev vyhlásil svátek Božího milosrdenství na 2. neděli velikonoční. 3.10.2004 blahořečil posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. Rakouského (Lotrinského) a mystičku Kateřinu Annu Emmerichovou. Jan Pavel II. napsal 5 knih básní a dramat, 82 encyklik a dokumentů, kanonizoval 482 osob (všichni papežové před ním kanonizovali celkem 1310). Upevnil autoritu Apoštolského Stolce ve světě. Ovládal 11 jazyků. Na 104 apoštolských cestách navštívil 129 zemí.
Zemřel v předvečer svátku Božího milosrdenství. Jeho pontifikát byl zatím třetí nejdelší (26 let). Pohřební mše se konala v pátek 8.4.2005 na náměstí sv. Petra. Zúčastnilo se jí 200 hlav států a předsedů vlád: za ČR prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda, 5 králů a 5 královen, 70 prezidentů, zástupci židovského a islámského náboženství. Pohřben v původním hrobě 262. papeže sv. Jana XXIII. u sv. Petra ve vatikánských jeskyních.
Komise lékařů a teologů uznala 4.1.2011 nevysvětlitelné uzdravení francouzské řeholní sestry Marie Simon Pierreové z Parkinsonovy nemoci.
Tělo Jana Pavla II. bylo 29.4.2011 exhumováno, Rakev byla přenesena z vatikánského podzemí do velechrámu sv. Petra a uložena pod oltářem v kapli sv. Sebastiána. 1.5.2011 ho 266. papež Benedikt XVI. blahoslavil. Beatifikační mše se zúčastnilo 2,5 milonu věřících.
19.4.2013 komise lékařů uznala druhé nevysvětlitelné uzdravení jedné ženy v Kostarice, která se modlila k Janu Pavlu II. Teologická komise 18.6.2013 uznala zázrak uzdravení. 267. papež František na neděli Božího milosrdenství 27.4.2014 svatořečil bl. Jana Pavla II. a 262. papeže bl. Jana XXIII.
(╬) Jan Pelingotto sv. 2. 6. řeholník, sv. Jan Pelingotto, *1240 Urbino, +1304 Urbino v Itálii, františkán OFM, 12.11.1918 svatořečen 259. papežem Benediktem XV.
(╬) Jan Gabriel Perboyre sv. 11. 9. řeholník a mučedník, sv. Jan Gabriel Perboyre. *6.1.1802 Puech ve Francii, +11.9.1840 Čína. V r. 1820 vstoupil do řádu lazaristů CM. V r. 1835 odešel do Číny na misie, působil v provinciích Honan a Hupe.
V r. 1839 byl zatčen, po celý rok krutě mučen a nakonec byl ukřižován. Řád lazazristů jeho ostatky v r. 1860 vykoupil a byly převezeny do Paříže. 10.11.1889 ho prohlásil 257. papež Lev XIII. za blahoslaveného.
(╬) Jan de Prado sv. 24. 5. řeholník a mučedník, žil ve 14. století, jako mladík vstoupil do františkánského řádu OFM, odešel na misie, kde byl umučen, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Jan Prandota sv. 21. 9. biskup, sv. Jan Prandota, * 1200 Bialaczov v Polsku, + 21. 9.1266 Krakov.
(╬) Jan Pruský sv. 9.10. řeholník, sv. Jan Pruský, * 1200 Toruň v Prusku (Polsko), + 9.10.1264 Chulm v Prusku (Polsko), vlastním jménem Jan Lobedau, polsky přezdívaný Ignác Hubenus. 236. papež Urban VIII. ho svatořečil v r. 1637.
(╬) Jan František Régis sv. 31.12. řeholník, sv. Jan František Régis, * 31. 1.1597 Fontcouverte ve Francii, + 31.12.1640 La Louvesc, Francie, vysvěcen na kněze řádu jezuitů SJ (TJ). V r. 1726 blahoslaven 246. papežem Benediktem XIII., v r. 1737 svatořečen 247. papežem Klementem XII.
(╬) Jan de Ribera sv. 23. 5. arcibiskup, sv. Jan de Ribera (Rivera), arcibiskup, * 20. 3.1533 Sevilla, + 6. 1.1611 Valencie, r. 1568 se stal arcibiskupem ve Valencii a místokrálem. 251. papež Pius VI. ho blahořečil v roce 1796, kanonizován (svatořečen) 262. papežem sv. Janem XXIII. 12. 6.1960.
(╬) Jan Křtitel Righi sv. 11. 3. řeholník a poustevník, sv. Jan Křtitel Righi, * 1469 Fabrian v Itálii, + 11. 3.1539 Ankona v Itálii. Pocházel ze šlechtické rodiny. Po pětiletém studiu byl v 15 letech vysvěcen na kněze a vstoupil do řádu františkánů OFM. Chtěl se věnovat Bohu a odešel do poustevny u Ankony, kde působil jako kněz a staral se o nemocné. Jan Righi zemřel v roce 1539 a u jeho hrobu se stalo mnoho zázraků. Svatořečen v r. 1903.
(╬) Jan Křtitel de Rossi sv. 23. 5. kněz, * 1698 Voltaggio v Itálii, + 23. 5.1764 Řím. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty. Studoval na jezuitských a dominikánských školách. Byl zbožný a pilný, měl přezdívku apoštol mládeže. Své kamarády vodil do nemocnic, kde pomáhali jako dobrovolníci
Vysvěcen na kněze v Římě v r. 1721. Učil katechismus na veřejných prostranstvích. Věnoval se chudým a nemocným, inspiroval se učením Didaché (nauka Dvanácti apoštolů – spis z 1. a 2. století): „Drž almužnu ve své ruce do té doby, dokud nepoznáš, komu ji máš dát. Nemůžeš dávat almužnu komukoliv. Nejdříve zjisti, kdo a v jaké míře ji potřebuje.“ Péče o bídné a chudé neznamená podporovat nečinnost nebo žebráctví.
Zděděné peníze po rodičích věnoval na výstavbu nemocnice a navštěvoval vězně. V r. 1737 mu byla udělena hodnost kanovníka. Přenechal svůj byt chudé rodině a odstěhoval se do komory na dvorku. Svatořečil ho 257. papež Lev XIII. v r. 1881.
(╬) Jan z Ruysbroeku sv. 2.12. řeholník, sv. Jan z Ruysbroeku, * 1293 Ruysbroek u Bruselu v Belgii, + 2.12.1381 Groenendael v Belgii, působil jako kněz v klášterním kostela, v 50 letech v r. 1343 odešel do lesa u Waterloo, kde založil augustiniánské opatství CanReg. a stal se jeho prvním převorem, byl nazýván „doctor divinus“ = božský učitel, nebo Zázračný napsal knihu „Ozdoba duchovní svatby“. Je považován za jednoho z největších belgických mystiků. Svatořečil ho 258. papež sv. Pius X. 9.12.1903.
(╬) Jan Křtitel de la Salle sv. 7. 4. kněz a zakladatel řádu, * 30. 4.1651 v Remeši, + 15. 5. (7. 4.) 1719 v Rouenu. Pocházel z knížecí rodiny, jako nejstarší z 11 dětí, po smrti rodičů přerušil studia v Paříži a staral se o sourozence, později studia dokončil, vysvěcen na kněze 1678, v Remeši založil v r. 1679 školu pro chlapce z nižších vrstev obyvatel a stal se vychovatelem mládeže.
Od r. 1667 byl jako remešský kanovník a v r.1684 založil v Remeši Institut Bratří škol křesťanských, později ho přetvořil na řád Školských bratří FSC, razil cestu moderní výchově, učil v mateřské řeči, místo latinsky, zakázal tělesné tresty, zavedl školení dělníků pro jejich povolání, zakládal obecné školy a učitelské semináře. Narážel na odpor i u církevních představitelů. Během dvanácti let založil školy i v Paříži.
Vzdal se kanovnického místa a tím se zřekl svého příjmu, své dědictví rozdal chudým, stal se představeným řádu, který sloužil jako model pro pozdější učitelské instituce. Vyučoval v mateřském jazyku a říkal: „Kdo nezná Ježíše Krista, nemůže být dobrým vychovatelem mládeže“.
257. papež Lev XIII. ho beatifikoval v r. 1888 a kanonizoval v r. 1900. Členové řádu Školských bratří nepřijímají kněžské svěcení a věnují se učitelství. V církevním kalendáři svátek v r.1969 přeložen z 15. 5.
(╬) Jan Sarkander sv. 6. 5. kněz a mučedník, sv. Jan Sarkandr, * 20.12.1576 Skočov (Skoczów) u Těšína, + 17. 3. 1620 Olomouc, syn Řehoře Matěje Sankandera (+1589) a vdovy Heleny Vlčovské roz. Horecké (česká rodina na národnostně smíšeném území). Spolu měli 5 děti: Jan, tři chlapce a dceru. Ve 12 letech Janovi zemřel otec. Po otcově smrti se matka přestěhovala do Příbora k synovi z prvního manželství Matouši Vlčnovskému, kde Jan chodil do školy.
V 17 letech v roce 1573 šel na latinská studia do Olomouce a od r. 1600 do Prahy (kde byl členem mariánské družiny, založené sv. Edmundem Kampiánem), stal se doktorem filosofie (PhDr.). Po roce přešel na studium teologie ve Štýrském Hradci (Graz), ale po dvou letech školu přerušil.
3. 9.1606 uzavřel manželskou smlouvu s Annou Plachetskou z Velkého Mezeříčí. Není jisté zda došlo ke svatbě, protože Anna během roku zemřela. Jan je uveden jako vdovec u nového zápisu na teologii v Štýrském Hradci (Graz). 22. 3.1609 byl vysvěcen na kněze, 1616 – 1620 farář v Holešově, po vystěhovaném evangelickém pastorovi. V r. 1619 vypuklo stavovské povstání (nekatolíci uvěznili pána Holešova Ladislava Popela z Lobkovic). Jan odešel na pouť do Čenstochové, v lednu 1620 vpadli na Moravu kozáci-lisovčíci polského krále Zikmunda III. Vasy (švagr císaře Ferdinanda II.), kteří plenili Moravu a zanechávali spoušť. Aby zachránil Holešov, vzal monstranci s Nejsvětější Svátostí a v průvodu věřících, který zpíval Salve Regina (Zdrávas Královno) je zadržel 5. 2. s tím, že Holešov je katolické město.
13. 2. byl českými stavy křivě obviněn ze zrady a dohody s nepřítelem, že, místo pouti v Čenstochové, s nimi vyjednal vpád na Moravu. 13. 2. byl zatčen a po výslechu mučen. Bylo mu předloženo podezření, že to vše věděl ze zpovědi od Ladislava z Lobkovic, při které mělo údajně dojít k dohodě. Byl pálen peřím namočeným ve smůle a pochodněmi, na celém těle byl potupně oholen, vlasy a chlupy spáleny na popel, smíchány s vodou, tuto směs byl donucen sníst, s vykloubenými údy nechán ve vězení v Olomouci, kde zemřel.
Jeho tělo bylo věřícími katolíky zabaleno do červené látky a odneseno do kostela Panny Marie v Předhradí, kde bylo uloženo v kapli sv. Vavřince, odtud byly ostatky přeneseny v r. 1860 do katedrály sv. Václava v Olomouci, úcta k němu se rozšířila do Francie (první zpráva je z r. 1620) a do Polska, kde byl ctěn již v r. 1629, jeho životopis napsal v r. 1669 Ondřej Schwarz z Holešova, 256. papežem bl. Piem IX. blahořečen 11. 9.1859, blahořečení bylo vyhlášeno v Olomouci 6. 5.1860, svatořečen 265. papežem Janem Pavlem II. v Olomouci 21. 5. 1995 společně s bl. Zdislavou z Lemberka.
7. 5.2007 posvětil olomoucký arcibiskup Jan Bosko Graubner novou fontánu „Pramen sv. Jana Sarkandra“ u kostela sv. Michala. Pramen vyvěrá ve sklepení kaple, kde byl sv. Jan vězněn a z tohoto pramene pil. Atribut: fialová kněžská štola, prst na ústech, pouta.V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen ze 17. 3., do r. 2006 v českém církevním kalendáři společný svátek se sv. Dominikem Saviem, český patron.
(╬) Jan Skot sv. 10.11. biskup a mučedník, sv. Jan Skot, * 900 Irsko, + 10.11.1066 Meklenburk v Německu, v r. 1055 se stal biskupem, při povstání pohanských Slovanů v Meklenburku byl přepaden a zabit, usekli mu hlavu, nohy a ruce.
(╬) Jan Soreth sv. 25. 7. řeholník, sv. Jan Soreth, * 1394 Caen, Francie, + 25. 7.1471 Angers ve Francii, karmelitán OCarm., v r. 1866 blahořečen 256. papežem bl. Piem IX.
(╬) Jan Steeb bl. 15.12. kněz, bl. Jan Jindřich Karel Steeb, * 18.12.1773 Tübingen, Bádensko v Německu, + 15.12.1856 Verona v Itálii, jako evangelík konvertoval v 19 letech ke katolické víře, v r. 1796 byl ve Veroně vysvěcen na kněze, staral se o chudé, navštěvoval vězně, pomáhal v nemocnicích, založil řád milosrdných sester, které převzaly mnoho jeho práce, 263. papež bl. Pavel VI. ho blahoslavil 6. 6.1975.
(╬) Jan Křtitel Stöger ct. 3.11. řeholník, ct. Jan Křtitel Stöger, * 4.10.1810 Enzersfeld u Vídně, + 3.11.1883 Eggenburg v Rakousku, v r. 1840 vstoupil do kláštera redemptoristů CSsR, kde pracoval jako zahradník, za několik onemocněl, trpělivě snášel všechny bolesti, ale dál pracoval na klášterní zahradě.
(╬) Jan Španěl sv. 25. 6. řeholník, sv. Jan ze Španělska, * 1123 Almazan ve Španělsku, + 25. 6.1160 Reposoir, převor kláštera kartusiánů OCart., Francie, v r. 1864 svatořečen.
(╬) Jan z Trogiru sv. 21. 3. biskup, sv. Jan z Trogiru, Ioannes episcopus Tragurien. * 11. století, + 1111 Trogir v Dalmacii v Chorvatsku. Žil jako poustevník v kamaldulském klášteře Osorrino. Byl vysvěcen na biskupa v Trogiru, které bránil před útoky uherského krále Kolomana. Podle kláštera, kde pobýval je nazýván sv. Jan Orsini, nebo Ursini. V Chorvatsku je známý jako sveti Ivan Trogirski. Pohřben v katedrále sv. Vavřince v Trogiru. Katedrála je nazývána sv. Jana Trogirského.
(╬) Jan z Valence sv. 21. 3. biskup, sv. Jan z Valence, * 11. století Lyon, + 21. 3.1145 Valence.
(╬) Jan Maria Vianney sv. 4. 8. kněz, sv. farář arský, * 8. 5.1786 Dardilly u Lyonu, + 4. 8.1859 Ars.
Žil v době krvavé Velké francouzské revoluce, kdy propuklo pronásledování katolických křetanů, pro nedostatek církevních učitelů se náboženství vyučovalo tajně a bylo svěřena řeholnicím přestrojeným za muže. První svaté přijímání přijal v noci ve stodole. V malém městě Ecully ho děkan Balley připravoval na teologii.
V lyonském semináři neprospíval, ale na přímluvu děkana byl v r. 1815 v Grenoblu vysvěcen na kněze a stal se u váženého děkana kaplanem. Ten si ho zvolil za zpovědníka. Za 3 roky zemřel a nový děkan ho v r. 1819 poslal do malé zapadlé vesnice Ars sur Formans u Lyonu ve Francii, o které jeho předchůdce prohlásil: „lidé v této vesnici nemají kromě křtu nic, co by je odlišilo od zvířat“.
Opravil zpustlý kostel a nepoužívanou školu změnil na útulek pro sirotky. Díky svým modlitbám, postům, trpělivosti a charismatickým schopnostem se stal vyhledávaným zpovědníkem a rádcem nejen pro Francouze, ale i poutníky z ciziny, kterých bývalo až 100 000 ročně. Zpovídal 16 hodin denně, málo jedl a skoro nespal. Ve dne kázal a v noci zpovídal.
V r. 1832 řádila v celé Francii cholera. Jediná vesnice Ars byla ušetřena a lidé to přičítali „svatému faráři“. Celá vesnice se změnila a žila křesťansky. Po několika letech požádal ze zdravotních důvodů biskupa o přeložení na menší farnost, věřící ho nepustili a biskup mu přidělil kaplana. Byly mu uděleny různé církevní i světské tituly, v r. 1855 byl biskupem povýšen na kanovníka, vláda mu udělila rytířský řád čestné legie, přesto zůstal obyčejným farářem. V té době neměl nic a všechen svůj majetek rozdal chudým a nemocným.
Zemřel vyčerpán službou pro lidi. Pohřben v kostele v Arsu.
31. 5.1925 ho svatořečil 260. papež Pius XI. a v r. 1929 ho prohlásil za patrona farářů a zpovědníků. V církevním kalendáři svátek 9. 8., přeložen v r. 1969 na 8. 8., přeložen v r. 1972 na 4. 8.
(╬) Jan Vincentius sv. 21.12. arcibiskup, sv. Jan Vincentius, + 21.12.1010 Piemont v Itálii, byl arcibiskupem v Ravenně.
(╬) Jan Zlatoústý sv. 13. 9. biskup a církevní učitel, řec.: Chrysostomos = zlatoústý. Sv. Jan Chrysostom (sv. Jan Chrysostomus), * 345 Syrská Antiochie, + 13/14. 9. 407 Komana (dnes Bizeri).
Pokřtěn ve 20 letech v r. 365. Žil jako poustevník, ve své jeskyni onemocněl a musel se vzdát poustevničení. Jeho tělo bylo velice oslabeno asketickým životem. Po uzdravení byl v r. 381 vysvěcen na jáhna, v r. 383 v 38 vysvěcen na kněze, v dalších 10 letech se stal vynikajícím kazatelem a pro svou výmluvnost v kázáních začal být nazýván Zlatoústý (Chrysostom).
Jeho kázání, která se zachovala, jsou stálou inspirací pro teology. V r. 398 v 53 letech byl jmenován biskupem a Konstantinopolským (cařihradským) patriarchou. Zařizoval nemocnice, podporoval chudé a vydával se na misijní cesty. Byl velkým ctitelem sv. apoštola Petra a Pavla, jeho velkým přáním bylo, aby byl pohřben v blízkosti sv. Petra.
Pro svou úctu k Nejsvětější Svátosti byl nazýván „doctor eucharisticus“ = učitel eucharistie. Vyslovoval se proti nádheře císařského dvora a kritizoval přepych. V r. 401 pokřtil prince Theodosia II. syna císaře Arcadia. Dostal se do sporu s pohankou císařovnou Eudokií (Aelia Eudoxie) a jejími intrikami byl chalcedonským synodem v r. 403 sesazen a poslán do vyhnanství. Císařovna, která byla v požehnaném stavu, za dva měsíce potratila a dala ho přivést zpět. Po jejím zotavení ho opět vyhnala.
Nejdříve v r. 404 do města Kukus na arménské hranici, kde byl tři roky vězněn a ve vězení těžce onemocněl. Protože přibývalo mnoho jeho ctitelů, kterým hlásal a vysvětloval Boží slovo, byl přemístěn o 1500 kilometrů na sever k úpatí Kavkazu, kde zemřel na cestě, pět kilometrů za vesnicí Komana (dnes Bizeri). Jeho poslední slova byla: „buď za všechno Bůh veleben“.
Jeho ostatky byly převezeny do Konstantinopole a uloženy v chrámu sv. Apoštolů. V r. 1200 byl převezen z Cařihradu do Říma a uložen ve velechrámu sv. Petra v chórové kapli. Tím se mu splnilo jeho přání. Je mu prokazována velká úcta ve východní (řeckokatolické a pravoslavné) církvi, která používá i jím sepsanou svatou liturgii, nazvanou jeho jménem.
Ve východní církvi patří mezi čtyři velké církevní otce (sv. Atanáš, Basil Veliký, Řehoř Naziánský).
226. papež sv. Pius V. ho v r. 1568 prohlásil církevním učitelem. V církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 27. 1.
(╬) Jan Železný ct. 9.10. biskup, ct. Jan Železný, * polovina 14. století Praha, +9.10.1430 Ostřihom (Maďarsko). Pocházel z měšťanské rodiny Benešoviců. Podle narážek českých kališnických šlechticů na Kostnickém koncilu o jeho rodině, měl odpověď, z které se usuzuje, že byl nemanželský Lucemburk, synovec Karla IV. Historik F.M.Bartoš píše, že byl levobočkem Jana Jindřicha, bratra císaře Karla IV.
Byl nazýván: „Kladivem husitů“. Po vysvěcení na kněze se stal vyšehradským kanovníkem. 1387–1391, 1392–1416 biskup litomyšlský, 28.4.1389 byl vysvěcen na biskupa v Litomyšli. V roce 1395 se stal členem Panské jednoty proti králi Václavovi IV. O rok později se stal členem královské rady (zemské vlády). Za druhého zajetí krále Václava IV. (1402–1403) ho císař Zikmund jmenoval jedním ze zemských správců, svým náměstkem a vladařem království českého.
Biskup Jan Železný byl zastáncem světského panování církve a odpůrcem mistra Jana Husa. Od ledna 1415 se účastnil koncilu v Kostnici, kde vyžadoval zákaz přijímání pod obojí způsobou. Před koncilem také vystupoval jako jeden z žalobců proti Janu Husovi. Proto byl v Čechách nenáviděn a kališnická šlechta mu plenila statky.
Po návratu v říjnu 1415 se nemohl ukazovat na veřejnosti a snažil se z Litomyšle udělat oporu boje proti husitství. V roce 1416 byl zvolen olomouckou kapitulou za biskupa v Olomouci, ale na olomoucký biskupský stolec byl dosazen milec krále Václava IV. Aleš z Březí, který byl 29.11.1416 uveden do katedrály. 15.12.1416 byl Jan Železný jmenován koncilem jako administrátor olomoucký, ale zároveň zůstal biskupem v Litomyšli. Nový papež Martin V. spor nakonec vyřešil směnou. 14.2.1418 potvrdil Jana Železného biskupem olomouckým (Jan IX. 1416–1430 biskup olomoucký) a Aleše z Březí biskupem litomyšlským.
V roce 1421 byl olomoucký biskup Jan XI. (XII.) jmenován administrátotem pražské arcidiecéze (1421–1430). Po vypuknutí husitských válek se stal nepřítelem husitů. Své vojáky vedl do boje na koni v brnění, proto dostal přízvisko „Železný“. V roce 1422 vedl boj u Litomyšle a za rok u Černé Hory. Roku 1423 proti němu uspořádali kališníci výpravu na Moravu a obléhali Kroměříž. O rok později se s 3000 vojáky na hradě Mírově ubránil husitům.
V roce 1426 ho papež Martin V. jmenoval kardinálem (1. olomoucký kardinál). V roce 1427 se s utrakvisty střetl u Brna. Jeho zásluhou nezapustilo husitství na Moravě takové kořeny jako v Čechách. Ke konci svého episkopátu (biskupského úřadu) přestal s válčením a začal obnovovat svou diecézi.
V té době začali kališníci pronásledovat katolické duchovenstvo, a biskup Jan před nimi musel uprchnout do Uher za králem Zikmundem, jehož nároky na český trůn podporoval.
4.11.1428 zemřela v klášteře klarisek v Bratislavě česká královna Žofie Bavorská a biskup Jan vykonal pohřební obřady v katedrále sv. Martina.
Král Zikmund mu nabídl uvolněné vácovské biskupství a Jan požádal papeže o dispens. Ten stačil ještě dojít, ale krátce na to Jan kardinál Železný zemřel 9.10.1430 v Ostřihomi.
Pohřben byl ve Vácu v nynějším františkánském kostele. Litomyšlský biskup: 1. a 3. černé pole se zlatým křížem, 2. a 4. pole znak Benešoviců, štít podélně poloviční pravé stříbrné, levé černé přes ně modrý pruh.
(♣) Jan Žižka 11.10. z Trocnova, později se psal z Kalicha a z Trocnova (hrad Kalich), *1360/1376/1378, +11.10.1424. Jihočeský zeman, nájemný vrah a žoldnéř ve službách polského krále. V r. 1410 bojoval v polsko-litevském vojsku proti Řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu (Tannenberg), v této bitvě ztratil své první oko.
Dvořan Václava IV. Vojevůdce a velitel husitských vojsk 1419–1424. Upálil většinu těch, které považoval za své nepřátele, vyvražďoval mnichy v klášteřích, vypaloval vesnice, kde ho nepřijali. Muže dal nabodávat na kůly a ženy nechal zneuctít. O druhé oko přišel u hradu Rábí.
Pravděpodobně byl otráven svými přívrženci, kterým se už protivilo tolik let stále bojovat (Jan Bauer–Podivné konce našich panovníků 2004).
V době obrození a komunismu byl vychvalovaným bojovníkem za národní svobodu proti útlaku katolické církve. V českém občanském kalendáři svátek do roku 1989.
(♣)(╬) Jana sv. 24. 5. vyznavačka, sv. Jana (Johana) 1. století př. Kr.-1. století po Kr. Manželka Herodova správce Chuzy. Doprovázela s dalšími ženami Ježíše na jeho cestách (L 8,3.) a podporovala ho ze svých peněžních prostředků. Se ženami byla také svědkyní Ježíšova zmrtvýchvstání. Johana, Johanna.
(╬) Jana z Arku sv. 16. 5./30. 5. panna a mučednice, sv. Jana z Arku, Johanka z Arku, zvaná Panna Orleánská (Jehanne d´Arc, Jeanne la Pucelle = panna Jana), *6.1.1412 Dom-Remy (dnes Dombrémy la Pucelle, Lotrinsko, Francie), +30.5.1431 v Rouenu (Normandie, Francie).
Příjmení se ve středověku běžně nepoužívala. Janino přízvisko "z Arku" (d´Arc, of Arc) ji přidal francouzský nebo anglický básník v roce 1576 a používá se od 19. století. Odvozeno od příjmení jejího otce Darc (Dark, Dars, Darx). Sv. Jana, jako svobodná dívka, mohla používat i přízvisko své matky Romée de Vouthon. Při výslechu 21.2.1431 uvedla, že o svém přízvisku (příjmení) nic neví, a 24.3.1431 na otázku o svém přízvisku odpověděla, že její příjmení je Darc nebo Romée de Vouthon.
Pocházela ze selské rodiny, otec Jakub Darc byl starosta (pocházel z vesnice Ceffonds u města Arc-en-Barrois), matka Isabela Romée. Jana byla nejstarší z 5 dětí, bratr Jakub (Jacques, Jacquemin=Jakoubek), sestra Kateřina, dvojčata Jan (Jean) a Petr (Pierre).
Datum Janina narození potvrdil Loius de Conte (*6.1.1410), který byl jejím pážetem: "Já sir Ludvík z Conte narozen v Neuchateau 6. ledna 1410, tedy na den přesně dva roky před Janou d´Arc v Domrémy."
Narodila se v době stoleté války. Neuměla číst a psát. Od dětství viděla krutosti, kterých se Agličané dopouštěli. Od roku 1424 po několik let tajemné hlasy sv. Markéty, Kateřiny a archanděla Michaela, které ji svěřili úkol osvobodit Francii a dát korunovat krále. V té době už 90 let zuřila stoletá válka mezi Francií a Anglií.
13.2.1429 se ve svých 17 letech vydala na cestu splnit poslání, které ji sdělily hlasy. 6.3.1429 přijela do Chinonu, kde požádala o slyšení u dauphina Karla (král Karel VII.), kterého neznala a předtím nikdy neviděla. Než byla přivedena ke slyšení, přestrojil se dauphin za dvořana a na trůn posadil jednoho ze svých rádců. Johanka našla dauphina mezi dvořany a přesvědčila ho, že on je pravý následník trůnu, že ji posílá Bůh a Karel ji má dát své vojsko. Dostala vojáky a odjela do Orleánsu. Cestou se musela zastavit v Poitiers, kde byla ženami přezkoušena, zda není čarodějnice a je ještě panna. Další zastávku udělala ve městě Fiebois, kde v kostele sv. Kateřiny předpověděla nalezení meče za oltářem. Meč byl pravděpodobně křižácký a údajně patřil sv. Kateřině Alexandrijské (její hlas slyšela). Na meči bylo vyryto pět křížků.
Dala si ušít prapor, na který skotský malíř Hamish Power (Hauves Poulnoir) namaloval lilie a jména IHESVS a MARIA (IESVS-Ježíš a Maria). 23.4.1429 byla přivedena před demoralizované vojáky. Vyhnala z tábora všechny prostitutky a prosbou přesvědčila všechny vojáky ke generální životní zpovědi. Od 29.4.-8.5.1429 osvobodila francouzský Orleáns od Angličanů. Dauphin Karel byl v katedrále v Remeši korunován 17.7.1429 za francouzského krále jako Karel VII. (1403-1461). V listopadu 1429 oblehla Johanka město Saint Pierre-Le-Moutié a s vojáky táhla na město La Charité-sur-Loire, kde neuspěla. Král jí nedal peníze na jídlo pro vojáky. Dorazila do Jargeau, kde ji 29.12.1429 král Karel povýšil do šlechtického stavu du Lys (z Lilie) a s ní i celou její rodinu. Šlechtický titul byl rodině udělen po mužské i ženské linii. Na Janinu žádost král její rodnou vesnici Domrémy osvobodil v roce 1429 od daní (opět je začaly platit v roce 1799 po Velké francouzské revoluci).
3.3.1430 dala v Sully (Normandie) napsat list husitům do Čech, kde jim pohrozila vlastní výpravou. Dopis byl objeven v 19. století ve vídeňském archivu. Pro německého inkvizitora Johannese Nidera OP. (1380-1438) se stal list důkazem o Janině kacířství. List diktovaný Pannou Orleánskou v lotrinském nářečí napsal latinsky augustinián P. Jean Pasquerel OSA:
Ježíš, Maria
Již delší dobu ke mně, Johance Panně, docházejí zprávy a hlasy lidí, že se z vás, pravých křesťanů, stali heretici a že stejně jako Saracénové ničíte pravou víru a bohopoctu, přijímáte bezbožné a nedovolené pověry a že není žádné hříšné či bláznivé věci, kterou byste si nedovolili udržovat a šířit. Pohrdáte svátostmi Církve, trháte na kusy články víry, pleníte kostely, ničíte a pálíte památečné sochy, vraždíte křesťany, protože zachovávají pravou víru.
Co je to za běsnění? Jaká nenávist či šílenství vás sžírá? Víru, kterou všemohoucí Bůh, Syn a Duch Svatý zjevil, založil, nadal mocí a tisícekráte oslavil skrze zázraky, tuto víru vy pronásledujete, usilujete svrhnout a zničit. Jste slepí, nikoliv však z nedostatku zraku či chápání.
Myslíte si, že uniknete trestu? Cožpak nevíte, že se Bůh postaví proti vašim bezbožným snahám a nedovolí vám setrvat v temnotě a omylu? Čím více se budete oddávat zločinu a rouhání, tím větší na vás čekají tresty a utrpení.
Pravím upřímně, kdybych nebyla zaměstnána válkou s Angličany, přijela bych se na vás podívat již dříve; ale pokud zjistím, že jste se nenapravili, mohu opustit Angličany a vytáhnout proti vám. Pokud nebude vyhnutí, potřu železem vaše šílené a odporné pověry a zničím buďto vaši herezi, nebo váš život.
Pokud byste dávali přednost návratu ke katolické víře a původnímu světlu, pak ke mně vyšlete posly a já jim řeknu, co máte učinit. Ale pokud ne, budete-li se nadále tvrdohlavě vzpírat bodci, pak buďte pamětlivi, jaké škody jste napáchali a jakých urážek jste se dopustili a čekejte mne, která vám stejně tak oplatí silou lidskou i Boží.
V Sully, 3. března
českým heretikům
O Velikonocích 1430 ji hlasy oznámily, aby se nedivila, že bude zajata, ale po smrti přijde do nebeského království. Janě zůstalo 500 vojáků, když ji 23.5.1430 u Compiegne napadlo 6.000 burgundských vojáků (spojenci Anglie) pod vedením Jana II. Lucemburského, zajali ji a prodali Angličanům za 10.000 liber. Jana byla obviněna z čarodějnictví, vězněna na různých hradech, odkud se snažila uprchnout. V prosinci 1430 byla převezena v poutech na zámek v Rouenu a uvězněna ve věži. Soudní proces vedl člen anglické korunní rady francouzský biskup lord Pierre Cauchon s 60 členy poroty. Při výslechu 21.2.1431 protestovala proti poutům a řekla, že právo na útěk má každý vězeň. Další soudní procesy vedl biskup Beauvais, a exrektor univerzity a přítel Angličanů biskup Petr Couchon. Soud trval od 9.1. do 31.3.1431 (Bílá sobota).
O Velikonocích, v neděli Vzkříšení 1.4.1431 ji nedovolili jít na mši, a to pro ni byl velký trest, protože nemohla slavit Kristovo zmrtvýchvstání.
Autentický zápis z procesu: "Můj otec se jmenoval Jakub z Arku, matka Isabela. Doma mi říkali Janičko (Jennette). Stáří skoro devatenáct let. Pokřtěna jsem byla v kostele v Domrémy; křtil mne, myslím, důstojný pán Jean Minet. Od maminky jsem se naučila Otče náš, Zdrávas Maria a Věřím v Boha. Víru jsem přijala více od maminky. Když jsem vyrostla a dostala rozum, nehlídala jsem už stáda, ale pomáhala jsem je vyvádět na pastvu.
Do Francie jsem přišla jedině na rozkaz od Boha. Protože to Pán Bůh poroučel, slušelo se to udělat. A kdybych měla sto otců a sto matek a byla třeba královskou dcerou, byla bych šla. Moje korouhev je bílá; z bílého plátna. Myslím, že na ní byla napsána jména: Ježíš, Maria. Tu korouhev jsem měla o moc víc ráda než svůj meč. Korouhev jsem nosila do útoku, abych nikoho nezabila. Nikdy jsem nikoho nezabila."
Soudce Petr: "Víte, zda jste v milosti Boží?"
Jana: "Jestliže v ní nejsem, ať mne Pán do ní uvede. A jestli ano, ať mne Pán v ní zachová! Byla bych nejnešťastnější na světě, kdybych věděla, že v milosti Boží nejsem. Všechno vkládám na Pána Boha."
Soudce Petr: "Nevěříte, že jste poddána církvi, která je na zemi, našemu papeži, kardinálům a biskupům?"
Jana: "Ano, a našemu Pánu Ježíši v první řadě. Odevzdávám se svému soudci, ten je Králem nebe a země. Dovolávám se Boha a našeho papeže. Udělte mi svátost pokání a přesvatou Eucharistii. Ne, ne, nejsem kacířka ani rozkolnice, ale dobrá křesťanka! Ježíši, Ježíši!"
24.4.1431 byla Jana nucena odvolat své bludy. V odvolání k papeži jí nevyhověli. Odsouzena v Rouenu jako kacířka. Na hranici volala do posledního dechu jméno Ježíš. Za účasti 10.000 Burgunďanů a Angličanů upálena 30.5.1431 ve věku 19 let. Její ostatky byly vysypány do Seiny. Obyvatelé Rouenu uschovali zbytky kostí a kůže a předávali si je z generace na generaci. Ostatky se dostaly do úschovy Francouzské historické společnosti, která je předala tourskému arcibiskupství. Francouzská akademie věd potvrdila pravost ostatků v roce 2006.
V roce 1450 nařídil francouzský král Karel VII. revizi procesu a po jeho skončení byla prohlášena za nevinnou. Roku 1455 byla v plnám rozsahu rehabilitována. Rehabilitace byla vyhlášena v místnosti, kde se radil biskup Cauchon s ostatními proti sv. Janě. 210. papež Kalist III. anuloval (zrušil) 7.7.1456 obvinění a odsouzení - původní rozsudek jako bezprávný a neplatný v závislosti na Angličanech.
257. papež Lev XIII. ji v r. 1894 prohlásil za ctihodnou, 258. papež sv. Pius X. ji 18.4.1909 blahořečil v chrámu sv. Petra v Římě, 259. papež Benedikt XV. bl. Johanku svatořečil v chrámu sv. Petra 16.5.1920. Prohlášena za národní patronku Francie.
V českém občanském kalendáři byl svátek do roku 1950, kdy byl přeložen z 30.5. na 24.5., přeložen na 16.5., později nahrazen jménem Přemysl a opět přeložen na 24.5. Joanna, něm.: Johana, fr.: Jeannette (Žaneta, Jan). Podle Ústavu pro jazyk český jsou správné obě varianty jména: Jana z Arku i Johanka z Arku. Varianta Johanka je převzatá z němčiny, v české litaratuře je používanější jméno Jana z Arku.
V roce 1999 byl natočen kanadský film Johanka z Arku (režie: Christian Duguay. Hlavní role: Leelee Sobieská 17 let). Film byl z velké části natočen v České republice na hradech: Křivoklát, Cheb, Loket, Landštejn, Pernštejn, Žebrák a Točník.
(╬) Jana Alžběta Bichierová sv. 26. 8. řeholnice, sv. Jana Alžběta Bichierová des Ages, *5.7.1773 Des Ages ve Francii, +26.8.1838 La Puye, Francie, založila řád křížových sester sv. Ondřeje (ondřejky), blahořečil ji 260. papež Pius XI. v r. 1934, svatořečena 261. papežem ct. Piem XII. 6.7.1947
(╬) Jana Marie sv. 1. 3. abatyše, sv. Jana Marie Bonomová, *15.8.1606 Asiag v Itálii, +1.3.1670 Bassan v Itálii, vstoupila do kláštera benediktinek OSB, měla stigmata, stala se rádkyní vysoce postavených i obyčejných lidí, své nemoci snášela s velkou trpělivostí.
(╬)(♣) Jana Františka de Chantal sv. 12. 8./21. 8. vdova a řeholnice, sv. Johana Františka de Chantal, *28.1.1572 Dijon ve Francii, +21.8.1641 Moulins ve Francii (podle některých životopisů zemřela 13.12.1641). Otec Frémyot byl francouzský baron, předseda burgunského parlamentu, ve 20 letech se v r. 1592 vdala za Kryštofa de Chantal. Matka 6 dětí (2 zemřely), po smrti manžela (zemřel po úraze) v r. 1600 se starala o 4 děti.
V r. 1604 uslyšela kázání ženevského biskupa sv. Františka Sáleského, kterého si vybrala za svého duchovního vůdce, její nejstarší dcera si vzala bratra sv. Františka.
V r. 1610 založila se sv. biskupem Františkem, řád Navštívení Panny Marie, salesiánky OVM, řád poskytl mnoha ženám možnost řeholního života, protože neměl tak přísná pravidla jako jiné řády, které ony nemohly nemohly splnit. Sama se stala řeholnicí, později těžce onemocněla, ale všechno snášela s velkou trpělivostí.
Měla mystická vidění. Založila 87 klášterů. Zemřela při visitační cestě v klášteře řádu Navštívení v Moulins, kde byla pohřbena.
Později byly její ostatky převezeny 12.12. do chrámu Navštívení v Annecy, v r. 1751 ji blahořečil 248. papež Benedikt XIV., 249. papež Klement XIII. ji v r. 1767 svatořečil.
V církevním kalendáři svátek r.1969 přeložen z 29. 1. a z 21. 8., v r. 2006 přeložen z 12.12., v roce 2007 přeložen z 12.12., v občanském kalendáři zůstal na původním datu svátek Johana, Johana, Jana, Chantal, Šantal
(╬) Jana od Kříže sv. 17. 8. řeholnice, bl. Jana od Kříže, vlastním jménem Jeanne Delanoue, *18.6.1666 Saumur ve Francii, +17. 8.1736 Saumur ve Francii, 261. papežem ct. Piem XII. blahořečena 9.11.1947.
(╬) Jana Marie de Maillé sv. 28. 3. poustevnice, sv. Jana Marie de Maillé, * 1332 Francie, + 1414 Tours, v r. 1871 svatořečena 256. papežem bl. Piem IX.
(╬) Jana bl. 1. 2. řeholnice, bl. Jana Františka od Navštívení Panny Marie, vlastním jménem Anna Michelottiová, *29.8.1843 Annecy ve Francii, +1.2.1888 Turín v Itálii, od svých 12 let ošetřovala nemocné, od r. 1871 žila v Turíně, kde založila v r. 1875 kongregaci Malých služebnic Svatého srdce Ježíšova a přijala řeholní jméno, církevní schválení dostal řád v r. 1949, blahořečena 263. papežem ct. Pavlem VI. 1.11.1975.
(╬) Jana sv. 2. 2. řeholnice, sv. Jana z Lestonnaku, *1556 Bordeaux, +2.2.1640 Bordeaux, v r. 1606 řád Dcer Notre Dame (Naší Paní), zvaný Mariina společnost, který se věnoval výchově dívek, schválen v r. 1607, za svatou ji 15. 5.1949 prohlásil 261. papež ct. Pius XII.
(╬) Jana Portugalská bl. 12. 5. řeholnice, bl. Jana Portugalská, * 6. 2.1452 Lisabon, + 12. 5.1490 Aveir v Portugalsku, dcera krále Alfonse V. se zřekla trůnu, vstoupila do kláštera dominikánek OP., blahořečena 243. papežem Inocencem XII.v r. 1693.
(╬) Jana Antida sv. 24. 8. řeholnice, sv. Jana Antida Thouretová, *27.11.1765 Sancy le Long ve Francii, +24.8.1826 Neapol v Itálii, v r. 1799 založila řád dcer Boží Lásky, šedých sester, v r. 1926 ji beatifikoval 260. papež Pius XI. a 14.1.1934 ji svatořečil.
(╬) Jana sv. 4. 2. řeholnice, sv. Jana z Valois, zvaná Jana Francouzská, *23.4.1464 Nogent–le–Roy, +4.2.1505 Bourges, princezna, dcera francouzského krále Ludvíka IX. Byla velmi ošklivá a musela se ve svých 14 letech provdat za svého bratrance Ludvíka z Orléansu.
Ten se v r. 1498 stal králem jako Ludvík XII. a prosadil u 215. papeže Alexandra VI. (Rodrigo Borgia, byl to nejhorší papež v dějinách) neplatnost manželství, důvodem byla její údajná neplodnost.
V r. 1500 založila za podpory sv. Františka z Pauly řád Anunciátek (řád Zvěstování Panny Marie), přijala jméno Gabriela Marie a v r. 1503 složila věčné sliby. Žila velice přísně. Zemřela ve věku 40 let v pověsti svatosti a lidé ji ctili ihned po její smrti jako světici. Pohřbena s královskými poctami a s korunou na hlavě jako francouzská královna. Jejími atributy jsou: královská koruna, kalich a v ruce křížek.
18.6.1742 byla beatifikována 248. papežem Benediktem XIV. a 261. papež ct. Pius XII. ji svatořečil 28.5.1950.
