S, Š / Sába - Štěpánka
S
(╬) Sába sv. 5.12. opat, hebr.: s´abbá, s´abbás = otec, praotec, děd, stařec. Sv. Sáva, v Jeruzalémě, * 439 Mutalaska v Kapadocie (Turecko), + 5.12. 532 Mar Saba u Jerusaléma. Založil několik klášterů. V r. 492 založil v poušti klášter (lavru), kde se stal opatem. Klášter byl později pojmenovaný po něm Mar Saba u Jerusaléma (dnes město). Klášter je činný 1500 let bez přerušení.
V tomto klášteře zemřel ve věku 93 let a jeho tělo bylo před muslimy převezeno do Benátek. Odtud byly v r. 1965 jeho ostatky převezeny zpět do Mar Saby. Je ctěn ve východních církvích, kde je nazýván Sabas Jeruzalémský Hagiopolités (Hégiamenos = ze Svatého města) Theoforos = Bohonositel. Na západ tuto úctu přinesli mniši po vyhnání Araby z Jerusaléma. Sabas, Sáva, Sebastián
(♣)(╬) Sáva sv. 14.11./14. 1. biskup, hebr.: s´abbá, s´abbás = otec, praotec, děd, stařec. Sv. Sáva Srbský, vlastním jménem Rostislav Nemanjič. * 1171, + 14.11.1237. Byl srbským knížetem, ale zřekl se trůnu a stal se opatem na mnišské hoře Athos. V r. 1219 byl zvolen jako první srbský arcibiskup. Národní srbský patron, V církevním kalendáři svátek přeložen v 17. století. Sába, Sebastián, Šebestián
(╬) Sabin z Piacenzy sv. 11.12. biskup, sv. Sabin z Piacenzy, * 340, + 395 Piacenza v Itálii
(╬) Sabin sv. 30.12. biskup a mučedník, sv. Sabin ze Spoleta, + 303 Spoleto v Itálii
(♣)(╬) Sabina sv. 22.10./29. 8. mučednice, ital..: sabinne = z rodu Sabinů, Sabinek, snad ze Sáby, sabinky byly uneseny Romulovci, z jejich smíšením vznikl rod Římanů, Sabina Poppaea byla manželka císaře Nerona (Nera), který pronásledoval křesťany, sv. Sabina, pocházela z bohaté patricijské rodiny z Umbrie v Itálii.
Po smrti manžela ji k víře přivedla její otrokyně (služka) sv. Serapie (Serafie), kterou její paní po mučednické smrti pohřbila, za to byla uvězněna a popravena, + 29. 8. 126, nad jejím hrobem byl v r. 425 postaven kostel, kde v r. 1215 založil sv. Dominik svůj řád kazatelů, patronka Říma, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Sadok sv. 2. 6. řeholník a mučedník, sv. Sadok a druhové, * 1200 Uhry, + 2. 6.1259 Sandoměř, Polsko, dominikánský kazatel, misionář, umučen se 48 druhy při vpádu Tatarů, první mučedníci řádu dominikánů OP., úcta schválena v řádu dominikánů
(╬) Salome sv. 29. 6. poustevnice, sv. Salome a sv. Judita z Niederaltaichu, žily v 11. století v Anglii, zemřely v Německu
(╬) Salome sv. 17.11. abatyše, sv. Salome, * 1210 Krakov, + 17.11.1268 Grodzisk v Polsku, kde byla představenou v klášteře klarisek OSCI
(╬) Salvator sv. 18. 3. vyznavač, lat.: Salvator = Spasitel, Zachránce, sv. Salvator z Horty, * 1520 Santa Colomba ve Španělsku, + 18. 3.1567 Cagliari na Sardinii, ševcovský učeň, který ve svých 14 letech osiřel, přišel v r. 1541 do františkánského kláštera jako bratr laik, protože byl velmi charismatický, byl přeložen do kláštera Horty u Barcelony, aby vnesl trochu vzruchu do klidného života mnichů, v r. 1565 přišel na Sardinii, kde za dva roky zemřel, jeho pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí, 17. 4.1938 byl svatořečen 260. papežem Piem XI.
(╬) Salvator Lilli bl. 22.11. řeholník a mučedník, bl. Salvator Lilli, *19. 6.1853 Cappadocie v Itálii, + 22.11.1895 Marascu v Arménii, šel na misie k národu ohroženému islámem, když nastalo pronásledování křesťanských Arménů, byl varován křesťany, aby odešel do bezpečí, rozhodl se zůstat a se sedmi spolupracovníky byl zajat a popraven, jejich těla byla spálena 265. papež Jan Pavel II. ho blahořečil 3.10.1982
(╬) Sampson sv. 27. 6. kněz, sv. Sampson, + 500 Konstantinopole (Istanbul), byl lékařem, ošetřoval nemocné a svůj majetek věnoval na stavbu nemocnice, kde působil jako špitální kněz, zároveň léčil pacienty, ve východní církvi se počítá k tzv. Svatým lékařům
(♣) Samson 28. 7. hebr.: sam – son = podobný slunci, sluneční, ve Starém Zákoně izraelský bojovník, který byl zasvěcený Bohu a jako symbol zasvěcení nosil dlouhé vlasy, dokud je měl, dostával od Boha sílu, později byl zrazen svou milenkou Dalilou z kmene Filištínů (Pelištejci = tyrani)
(♣)(╬) Samuel sv. 1. 9./20. 8. starozákonní prorok a soudce, hebr.: s´ammu Él = vyslyší mě Bůh, volám Jeho jméno, ten, na jeho jméno se zeptal Bůh, poslední izraelský soudce Samuel, který pomazal Saula za prvního izraelského krále.
(♣) Sandra 23. 8./21. 4. Andrea, Andrej, Ondřej. Dříve bylo toto jméno vysvětlováno z domácké podoby jména Alexandra, Alessandra. V občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1990.
(╬) Sancha bl. 20. 6. řeholnice, bl. Sancha z Portugalska, * 1180, + 1229 Coimbra, portugalská princezna, založila klášter cisterciaček OCist., do kterého vstoupily její sestry bl. Mafalda a bl. Terezie (20. 6.), blahořečeny 244. Klementem XI. v r. 1705
(╬) Santuccia bl. 21. 3. abatyše, vdala se a měla dceru Julii, která zanedlouho zemřela, manžel vstoupil do kláštera, Santuccia založila vlastní klášter a řád Služebnic Panny Marie a 21. 3. se stala abatyší, na její žádost rozhodl papež Klement IV., že řád bude podléhat Svatému Stolci, + 1305, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(♣) Sára 9.10./19. 1. hebr.: Saaraj = kněžna, vládkyně, paní, panovnice, ve starém Zákoně Sára byla manželka praotce Abraháma, matka Izáka, v občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1990
(♣) Saskie 7.11./21. 4. holand.: saxia = žena ze Saska, Saskia, v občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1990, (do r. 1989 VŘSR – velká říjnová socialistická revoluce 1917).
(♣) Saša 27. 2. Alexandr
(♣)(╬) Saturnin sv. 4. 6./29.11. biskup a mučedník, lat.: saturninus = patří bohu Saturnovi, saturace = nasycení (bůžek výživy, zemědělství), sv. Saturnin z Toulouse, + 245 Toulouse ve Francii, v r. 240 přišel do Galie s několika druhy na misie, stal se prvním biskupem v Toulous ve Francii (Galii).
Zatčen jako stařec, pracoval v pískovně na stavbu Diokleciánových lázní, usmýkán zdivočelým býkem, na místě, kde došlo k jeho smrti byl později postaven kostel Notre Dame du Taur (Panna Maria/Naše Paní od býka), v občanském kalendáři do r. 1950, Sernin
(╬) Saturnina sv. 20. 5. mučednice, sv. Saturnina, žila ve 2. století v Římě, o jejím životě se dochovalo málo zpráv
(╬) Saturnina sv. 4. 6. mučednice,sv. Saturnina z Arrasu, žila v 7. století, pocházela z Německa, dal slib a zasvětila se Bohu, z domova uprchla před dotěrným nápadníkem, ten ji vypátral ve francouzském Arrasu, kde pracovala jako pastýřka ovcí a tam ji zavraždil
(ש) Saul izraelský král, hebr.: ša- u – Él = vyžádaný od Boha, 1. panovník židovského národa, původní jméno apoštola sv. Pavla, Šavel
(╬) Scholastika sv. 10. 2. řeholnice, lat.: scholasticus = učitel řečnictví, filosof, sv. Scholastika, * 480 Norcia (Nursia) v Itálii, sestra (dvojče) sv. Benedikta (+ 21. 3. 547), v r. 500 vstoupila do kláštera v Subiaku u Říma, později založila ženský klášter nedaleko Monte Casina, jednou za rok přicházela za bratrem Benediktem, abys ním rozmlouvala o Bohu.
Sv. Benedikt z těchto úvah napsal mnoho spisů, druhý den se vrátila do svého kláštera, v r. 542 přišel na rozmluvu sv. Benedikt do jejího kláštera, ona ho prosila, aby zůstal déle, Benedikt odmítl a ona prosila Boha, aby jí pomohl, náhle se spustil prudký liják.
Benedikt se zdržel ještě další tři dny, třetí den náhle zemřela, + 10. 2. 543 Pimmariola na Montecassinu, sv. Benedikt viděl, jak se její duše vznáší do nebe jako holubice, pohřbil ji do hrobu, který měl připravený pro sebe
(╬) Sebald sv. 19. 8. poustevník, sv. Sebald, žil v 11. století v Norimberku, působil jako misionář, pohřben v r. 1070 ve farním (evangelickém) kostele sv. Sebalda, svatořečen 207. papežem Martinem V. v r. 1425, patron Norimberka
(╬) Sebald z Trevíru sv. 26.11. poustevník, sv. Sebald z Trevíru, + 600 v Trevíru v Německu, o jeho životě se dochovalo málo zpráv. Byl pravděpodobně poustevníkem.
(╬) Sebastián sv. 20. 1. mučedník, řec.: sebas = úcta ke starším, vznešenost, majestátnost, velebnost, nebo také člověk z města Sebasty v Arménii (dnes Sivas v Turecku). Sv. Sebastián, * 3. století v Miláně. Stal se římským vojákem a velitelem za císaře Carina, aby pomáhal pronásledovaným křesťanům.
Po Carinově smrti nastoupil Dioklecián, který si ho velice vážil. Ale doslechl se, že je křesťan a dal ho přivázat ke kůlu. Nařídil vojákům, aby ho prostříleli šípy. Jeho tělo vzala sv. Irena, vdova po sv. Haštalovi. Chtěla ho pohřbít, ale všimla si, že je živý. Uzdravil se, šel k císaři a obvinil ho ze zločinu mučení křesťanů. Císař ho dal dovést do cirku, zbičovat a ubít palicemi. + 20. 1.288.
Jeho tělo bylo vhozeno do stoky (cloaca Maxima), odkud ho vytáhla sv. Lucina a pohřbila ho u Via Appia (Appiova cesta, silnice). Ve 4. století zde byla postavena basilika sv. Apoštolů, později přesvěcena na San Sebastiano. V r. 680 přestala epidemie moru v Římě, když byly v procesí neseny mučedníkovi ostatky. Patron proti moru, (svátek společný se sv. Fabiánem), Šebestián, Sebestián, Sebastian, Augustus, Augustin.
(╬) Sebastián Maggi sv. 16.12. řeholník, sv. Šebestián Maggi, * 1430 Brescie v Itálii, + 16.12.1496 Janov, jeden z největších kazatelů ve své době, dominikán OP., reformoval mnoho klášterů řádu OP., dvakrát byl generálním vikářem řádu, svatořečil ho 249. papež Klement XIII. v r. 1760
(╬) Sebastián bl. 25. 2. vyznavač, sv. Sebastián od Zjevení, bratr laik řádu františkánů OFM, * 1502, Španělsko, + 25. 2.1600, beatifikován 1786
(╬) Secundina sv. 10. 7. mučednice, lat.: secunda = krátká chvíle, chvilka, chvilička. Sv. Secunda spolu se svou sestrou Rufinou odmítla nabízený sňatek, protože se zasvětila Bohu a chtěla sloužit chudým, obě byly mučeny a popraveny mečem v lese zvaný černý, od doby jejich smrti přejmenovaný na „silva candida“ = bílý les. Její ostatky původně spočívaly v římských katakombách.
V roce 1658 byly převezeny do českých zemí významným členem jezuitského řádu P. Mikulášem Lanciciem. Byly rozděleny do několika relikviářů a poslány do nově vznikajících jezuitských kostelů. V jiných městech se podobné relikviáře většinou najít podařilo, v Jičíně však tělo jakoby beze stopy zmizelo. Členům sdružení Jičínská beseda, který vypátral 5. 9.2011 ztracený relikviář.
Impulsem pro intenzivní hledání ostatků byl v roce 2010 objev ztraceného Škrétova obrazu sv. Sekundina . Vědce nakonec k cíli přivedla až zmínka o tom, že za první republiky měl o umístění ostatků napsat studii profesor jičínského gymnázia František Kaska.
Jediný exemplář tohoto dokumentu byl nakonec nalezen v okresním archivu v Lounech. Ten přesně lokalizoval relikviář sv. Sekundiny v místě pseudogotického oltáře sv. Farntiška Xaverského z roku 1900, kam byl relikviář uložen. Relikviář má podobu ozdobné rakve (metr vysoká a metr široká), která je místy prosklená. Patronka Jičína. V církevním kalendáři svátek do r. 1969, Sekunda, Sekundina, Druhoslava, Sekundus
(╬) Secundus sv. 29. 3. mučedník, lat.: secunda = krátká chvíle, chvilka, chvilička, pokřtěn při dešti na cestě do Milána, rodnými bratry sv. Faustinem, knězem a sv. Jovitou, jáhnem, navštěvoval vězněné křesťany, nesl Kristovo Tělo do vězení sv. Matianovi a po jeho popravě pohřbil jeho tělo byl za císaře Hadriána byl r. 119 popraven mečem, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Secundus sv. 31. 3. opat, sv. Secundus z Tridentu, * 550 Nonstal v Itálii, + 612 Trident, v r. 565 se stal benediktinem OSB, později zvolen opatem, napsal dějiny Langobardů, se 64. papežem Řehořem I. Velikým si poslal několik dopisů
(╬) Secundus sv. 21. 5. kněz a mučedník, sv. Secundus z Alexandrie, * 300 Alexandrie, Egypt, + 356 Alexandrie, Egypt, umučen ariány, uctíván hlavně v Řecku
(╬) Sedm bratrů Makabejských 1. 8. a sv. Petra v okovech, svátek na památku zázračného vysvobození apoštola Petra z vězení za Heroda Agrippy (Sk 12, 1-19), v Římě dal 44. papež Sixtus III. postavit basiliku sv. Petra v okovech, kde jsou uloženy Petrovy okovy, ostatky Makabejských bratrů a jejich matky, umučených r. 164 před Kristem za krále Antiocha (2.Mak 7, 1– 41), v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Sedmispáči sv. 4. 8. mučedníci. Za císaře Decia bylo ve 3. století v Efesu popraveno sedm mladých mužů a jejich těla byla pohřbena v jeskyni blízko hrobu sv. Jana Evangelisty.
Podle legendy spali 360 let, vyšli z jeskyně a hlásali překvapeným Efesanům chválu Ježíše Krista, večer se opět uložili do jeskyně, probudili se za císaře Theodosia v r. 610 a byli vzati do nebe.
Podle další legendy se jeden z nich, Dionýs (Diviš), probudil na začátku 20. století, udělal si výlet do Benátek a navštívil v kapucínském klášteře i svou kostru, vystavenou ve skleněné rakvi.
Jsou uctíváni jsou v západní (katolické) i východní (pravoslavné) církvi. Patroni Efezu, Tarzu, Arménie a Egypta. Po zabrání Efesu Turky, převzali úctu k nim i muslimové, kteří jim přidali věrného psa Katmira. Pes Katmir se s nimi dostal do ráje. V islámu jsou ctěni jako boží proroci.
V pravoslavném kalendáři svátek 4.8. (17.8.) sv. Sedm mučedníků Efezských. V církevním katolickém kalendáři svátek do r. 1969. Patroni proti neplodnosti.
(♣) Selma 21. 4. původ jména nejasný, není v českém kalendáři
(ש) Sem hebr.: šém = slavné jméno, Šem, prvorozený syn praotce Noema
(╬) Sennen sv. 30. 7. mučedník, lat.: senecta nenia = starý žalozpěv, pohřební píseň, mučedník, s přítelem Abdonem byli přivezeni z Persie (Irák) do Říma jako otroci, po nabytí svobody si zakoupili statek, pomáhali křesťanům, sami přijali křest a za Deciova pronásledování pohřbívali umučené křesťany, byli obžalováni a popraveni mečem, umučeni za císaře Decia r. 250 v koloseu v Římě, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Serafim sv. 14. 1. řeholník, sv. Serafim ze Sarova, mnich, * 19. 7.1759 Kursk v Rusku, + 14. 1.1833 Sarov (Sarow) v Rusku, v r. 1793 vysvěcen na kněze, žil jako poustevník – starec v lesní chatrči, od r. 1804 se pouze modlil, v letech 1807 – 1810 úplně mlčel, do r. 1826 se uzavřel ve své cele, přicházelo za ním mnoho lidí, stal se zpovědníkem všech mnichů v okolí, hned po své smrti byl ctěn jako svatý, oficiálně svatořečen v r. 1903, je ctěn v pravoslavné i v katolické církvi, se sv. Sergejem Radoněžským (25. 9.) patří v Rusku k nejvíce uctívaným světcům
(╬) Serafín sv. 12.10. řeholník, hebr.: šá ra f, sé ra f = ohnivý, hořící služebník Boha, serafíni andělé se šesti křídly, písemná zmínka je v listu sv. apoštola Pavla Efezanům (Ef 1,21), Kolosanům (Kol 1,16) a v knize Zjevení sv. Jana (Zj 4,4-8), z židovství zná církevní tradice devět sborů (kůrů, chórů) andělů: Andělé, Archandělé, Síly, Mocnosti, Panstva, Knížata, Trůny, Cherubíni a Serafíni, v 2. knize Mojžíšově (2.M 25, 18-20) je zápis o andělích Cherubech, sv. Serafín z Askoli, později z Montegranara (Monte Gran).
Sv. Serafín * 1540 Montegranar v Itálii, + 12.10.1604 Ascoli v Itálii, vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., nebyl vysvěcen na kněze a zůstal bratrem (fráter), +12.10.1604.
Svatořečen 249. papežem Klementem XIII. 16. 7.1767, svátek není v českém občanském kalendáři, v českém církevním kalendáři byl do r. 1975, Serafin, Serafina, Serafína
(╬) Serafin sv. 12.10. řeholník, sv. Serafin, , Itálie, působil v klášteře
(╬) Serafína sv. 8. 9. abatyše, sv. Serafína, * 1434 Urbino v Itálii, + 8. 9.1478 Pesar v Itálii, po manželství s brutálním manželem, který se s ní rozvedl, vstoupila do kláštera klarisek OSCI, kde se stala abatyší, po smrti zůstalo její neporušené tělo, které je vystaveno na oltáři v místním kostele, 248. papež Benedikt XIV. ji svatořečil v r. 1754
(╬) Serapion bl. 21. 3. poustevník a mučedník, řec.: sérag = jeskyně, bydlící v jeskyni = poustevník. Bl. Serapion, umučen při pronásledování křesťanů v r. 249, o jeho životě nejsou bližší zprávy. Serafion.
(╬) Serapion sv. 21. 3. kněz. Sv. Serapion Sindonita ze 4. století. Modlitby a četba Písma Svatého v něm probudily touhu hlásat Krista všem lidem.
(╬) Serapion sv. 21. 3. poustevník a biskup. Sv. Serapion z Thmuis, zvaný Scholasticus žil ve 4. století. Následoval sv. Antonína Poustevníka a žil na poušti v Egyptě. V r. 339 byl vysvěcen na biskupa ve městě Thmuis v nilské deltě.
(╬) Serapion sv. 14.11. řeholník a mučedník, sv. Serapion, * 1200, + 1240 Alžír v Alžíru, 1. mučedník řádu mercedářů OdeM, byl přibit na kříž a potom proboden oštěpy
(╬) Serapion Scholasticus sv. 21. 3. biskup, + 388 v Thumisu v Egyptě, žil jako poustevník, studoval Písmo Svaté, byl přezdíván scholasticus (učitel, žák, student), potkal se s jedním pohanem, kterému se prodal do otroctví, aby mu mohl vysvětlovat křesťanskou víru, za čas ho pohan s celou rodinou požádal o křest, dal mu svobodu a nechal ho v domě bydlet jako přítele, později se opět prodal do otroctví, aby pomohl jedné chudé vdově, nový pán se dozvěděl důvod, dal vdově peníze a jeho propustil, na cestu mu dal suknici, plášť a Bibli, tu si nechal, plášť a suknici věnoval žebrákům, byl vysvěcen na biskupa, po obhajobě sv. Atanásia proti ariánům byl poslán do vyhnanství, za několik let se vrátil a vedl diecézi až do své smrti
(╬) Serenus sv. 7. 5. řeholník, žil v 7. století se svým bratrem Serenicem, jako poustevník ve Francii, kam přišel z Říma, kde byl vysvěcen na jáhna, jeho modlitby, kající život a pomoc nemocným v době moru se staly pro obyvatele jedinou nadějí, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Serenicus sv. 7. 5. řeholník, žil v 7. století se svým bratrem Serenem, jako poustevník ve Francii, kam přišel z Říma, kde byl vysvěcen na jáhna, kolem jeho vzdálenější poustevny vzniklo benediktinské opatství, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(♣)(╬) Sergej sv. 7.10. mučedník, řec.: sérag = jeskyně, bydlící v jeskyni = poustevník, z latinského servat = služebník, sv. Sergius a Bakchus, + 305 v Sýrii, římský důstojník, umučen společně se sv. Bakchem u řeky Eufratu (Irák), popraven mečem, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, v občanském kalendáři do r. 1989, Servius, Servus, Sergius
(╬) Sergej sv. 24. 2. mučedník, za císaře Diokleciána žil v 4. století v Césareji jako poustevník, jednoho dne došel na náměstí, kde se konala oběť bohu Jupiterovi, Sergej se ujal slova a promluvil k davu o pravé víře a proti modlářství, byl ihned popraven mečem, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Sergius I. sv. 8. 9. papež, sv. Sergius I., * 7. století v Sýrii, zvolen 84. papežem v r. 687, + 8. 9. 701 Řím, ustanovil, aby se modlitba Beránku Boží říkala i zpívala v trojí větě, potvrdil řecky zpívané vzývání Kyrie eleison – Pane smiluj se, které ustanovil 82. papež Jan V., zavedl některé mariánské svátky a svátek Povýšení Sv. Kříže 14. 9., potvrdil zavedený svátek Hromnic spojený s procesím se svícemi, v r. 691 svolal císař Justinián II. koncil do Konstantinopole, aby právně upravil poměry v církvi, papež vznesl námitky, že císař vnucuje západu východní zvyky, ten poslal vyslance Zachariáše, aby papeže zatkl a přivezl na císařský soud, vyslanec se setkal s odporem Římanů a musel se ukrýt v papežově ložnici, po těchto událostech byl císař sesazen, Sergej
(╬) Sergej Radoněžský sv. 25. 9. kněz, sv. Sergej Radoněžský, * 1314 Radoněž v Rusku, + 25. 9.1392 Moskva, byl reformátorem ruského klášterního života, žil skromně a byl vyhledávaným rádcem v duchovních věcech, osobním nasazením se mu podařilo ovlivnit důležitou bitvu, založil v Rusku 40 klášterů, mezi nimi i známý klášter Nejsvětější Trojice (Trojicko-sergejevská lávra) u Moskvy, u Rusů má velkou úctu, kde zemřel, svatořečen pravoslavnou církví v r. 1448, je ctěn také v řeckokatolické církvi, se sv. Serafimem ze Sarova (14. 1.) patří v Rusku k nejvíce uctívaným světcům
(♣)(╬) Servác sv. 13. 5./13. 5. biskup a mučedník, lat.: servat = služebník, otrok, (dřívější výraz servus jako pozdrav, servis = služba, opravna), vztahuje se k němu pranostika o zmrzlých mužích (Pankrác, Servác, Bonifác), sv. Servatius, * v Arménii, + 13. 5. 384 Maastricht v Holandsku, v r. 340 se stal biskupem v Tongernu (je to jediný známý biskup této diecéze), zúčastnil se několika synod proti arianismu, např. v Sardice (Sofii) v r. 343, na vitzitační cestě po diecézi byl zabit dřeváky v Maastrichtu, nad jeho hrobem byl postaven v r. 1039 chrám, který je nejstarší a jediný v zemi, postavený nad hrobem světce, od r. 1829 bývá znázorňován s brýlemi, jako symbolem učenosti, patron stolařů, zámečníků, proti revmatismu, horečce, myším a potkanům, Servul, Servius, Sergej, Sergius, Servás, Servas, Servatios, Vacek, Chranibor
(╬) Servás sv. 19. 6. mučedník, lat.: servat = služebník, otrok. Spolu se svým bratrem Protasem (Protás) umučeni v Miláně r. 180. Synové sv. Vitala a sv. Valerie.
Jejich těla přenesl v r. 386 biskup sv. Ambrož do kostela jim zasvěceného, kde byl sám později pohřben a kostel zasvěcen jemu. Další basilika zasvěcená sv. bratrům je v Římě (Via Nazionale) a byla postavena v roce 400 jako trojlodní kostel. Původně patricijský dům Římanky Vestiny, která věnovala prodejem šperků peníze na jeho přestavbu a chrám zasvětila v roce 412 bratřím mučedníkům sv. Protásovi a Servásovi. 40. papež sv. Inocenc I. (401 – 417) určil dva kněze Leoparda a Ursicina a jáhna Liviana, aby pečovali o kostel, který byl později zasvěcen jejich rodičům sv. Vitalisovi a sv. Valerii.
V církevním kalendáři svátek do r. 1969. V dřívějších kalendářích byl uveden pod jménem Gervás, Gervas, Jervas, Servas, Servác, Servul, Servius, Sergej, Vacek.
Basilikální kostel v Římě s názvem Santi Vitale, Valeria, Gervasio e Protasio nebo Santi Vitale e Compagni Martiri in Fovea (Svatý Vital, Valerie, Servás a Protás, nebo Svatý Vital a společníci mučedníci v Příkopu). Titulárním kostelem - Titulus Vestinae se stal v roce 499. V roce 595 dostal titul San Vitale.
V roce 1596 zničený kostel zrušil papež Klement VIII. Papež Lev XIII. kostel 16.12.1880 obnovil s názvem Santi Vitale, Valeria, Gervasio e Protasio in Vestina (Svatý Vital, Valerie, Servás a Protás u Vestiny). V letech 1935 - 1941 byl jeho titulářem pražský arcibiskup Karel Boromejský Kašpar. 1977 - 1992 pražský arcibiskup František kardinál Tomášek.
(╬) Servul sv. 22.12. vyznavač, lat.: servat = služebník, otrok, sv. Servul z Říma, + 590 Řím, ochrnutý žebrák. Podle vyprávění 64. papeže sv. Řehoře I. Velikého: „byl celý život připoután na lůžko, s kterým býval každý den před kostelem sv. Klementa v Římě, to co vyžebral, dával z větší části těm, kteří takové štěstí neměli, zval k sobě lidi, aby mu četli z Písma Svatého a diskutoval s nimi, za své poslání považoval chválit Boha a modlit se za lidi, při jeho smrti se místnost naplnila vůní, mezi zde přítomnými je jeden člověk, který byl svědkem jeho smrti“, Servác, Sergej
(ש) Set hebr.: šét = daný, třetí syn Adama a Evy, který se narodil po smrti Ábela.
(╬) Sever sv. 1. 2. biskup, lat.: severus = přísný, vážný, krutý, tvrdý, mrzutý, sv. Severus z Ravenny, * 4. století Ravenna, + 1. 2. 344 Ravenna, podle legendy byl tkadlec vlny, při volbě nového ravennského biskupa zůstala stát nad jeho hlavou bílá holubice a byl jmenován biskupem, historicky je dokázána jeho přítomnost na synodě v Sardice v r. 342, pohřben v kapli ve městě Classe u ravenny, které později zaniklo, jeho ostatky se dostaly do Paříže, Mohuče a Erfurtu, Saver
(♣)(╬) Sever sv. 20. 6./8.11. mučedník, lat.: severus = přísný, vážný, krutý, tvrdý, mrzutý, sv. Sever pracoval společně se svými třemi bratry (sv. Karpofor, Viktorin a Severián v jiných legendách mají jména: Kastor, Klaudius, Nikostratus a Symforianus), na nucených pracích v kamenolomu, za císaře Diokleciána byli ubiti bičem, +300/305, dostali titul Čtyři svatí korunovaní mučedníci, to znamenalo, že dostali od Boha mučednickou korunu, jejich ostatky jsou uloženy v římském kostele jim zasvěceném, v občanském kalendáři svátek do r. 1950, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Severián sv. 8.11. mučedník, lat.: severianus = patřící Severiovi, sv. Severián pracoval se svými třemi bratry (sv. Karpofor, Viktorin a Sever, v jiných legendách mají jména: Kastor, Klaudius, Nikostratus a Symforianus), na nucených pracích v kamenolomu, za císaře Diokleciána byli ubiti bičem, + 300/305, dostali titul Čtyři svatí korunovaní mučedníci, to znamenalo, že dostali od Boha mučednickou korunu, jejich ostatky jsou uloženy v římském kostele jim zasvěceném, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Severin sv. 8. 1. opat, lat.: severinus = patřící Severovi, císaři Severovi Libiovi, toto jméno si dávali římští vojáci, aby mu projevili svou oddanost, sv. Severin z Norika, řeholník, věrozvěst Rakouska a Panonie, * 410 v Arábii, + 8. 1. 482 Favianis v Rakousku, přišel z Orientu za stěhování národů do Norika (římská provincie = Rakousko), staral se o chudé, vedl katolickou menšinu, která žila mezi ariány, zprostředkoval jejich pokojné soužití, založil mnoho klášterů, patron Bavorska, vinařů, tkalců, zajatců, druhý patron Lince, Sever, Severín
(╬) Severin z Kolína sv. 23.10. biskup, sv. Severin z Kolína, žil na přelomu 4. a 5. století v Kolíně n. R.
(╬) Severus sv. 15. 2. kněz, žil v 6. století, v hornaté oblasti italské Valerie, živil se vlastní prací, jednou obdělával vinici a tím přišel pozdě k umírajícímu farníkovi, klekl u lůžka zemřelého a litoval toho, jeho lítostí a modlitbami se mrtvý vrátil k životu, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Sessburga sv. 6. 7. abatyše, lat.: sex burgensis = šest hradů, šest měst. Sv. Sessburga, * 7. století v Essexu, + 699 Ely v Anglii, dcera královny Anny, měla dvě sestry sv. Eteldredu (23. 6.), sv. Etelburgu (7. 7.) a bratra sv. Witburga, po smrti manžela odešla v r. 664 do kláštera, který založila a stala se tam abatyší, v r. 675 odešla za sestrou Etelburgou do kláštera v Ely, kde se v r. 679 stala její nástupkyní, Sexburga
(╬) Schetzel sv. 11. 8. poustevník, sv. Schetzel z Lucemburku, + 11. 8.1138 Lucemburk, Šecel, Šetzel
(╬) Sibyllina sv. 19. 3. poustevnice, sv. Sibyllina Biscossiová, * 1287 Pavie, + 19. 3.1367, ve 12 letech oslepla, v 15 vstoupila do řádu dominikánek OP. a žila jako poustevnice (reklúsa) vedle kostela, přicházelo za ní pro radu mnoho bohatých i chudých lidí, už za svého života byla považována za svatou, svatořečena v r. 1854, patronka italských služebných
(♣) Sidonie 23. 6. vyznavačka, lat.: sido, sedi = usednout, posadit se, usadit se. Sv. Sidonie. O jejím životě se dochovalo velmi málo zpráv. Není známé ani století, kdy žila, ani místo. Není v českém kalendáři. Překlad jména Zdeněk (zde sedící). Sidon, Zdeněk, Zdeňka.
(╬) Sidonius sv. 23. 8./ 23. 1. biskup, lat.: sido, sedi = usednout, posadit se, usadit se; slovan.: sdie být = zde na místě usedlý.
Sv. Sidonius, vlastním jménem Caius Sollius Modestus Apollinaris, * 5.11. 433 Lyon, +21.8. 479 Clermont ve Francii. Pocházel z křesťanské senátorské rodiny, vystudoval rétoriku a gramatiku. Stal se uznávaným básníkem a zachovalo se 24 jeho básní.
V r. 450 se oženil s Papianillou, dcerou galijského prefekta Avita. Měli spolu syna a tři dcery. Byl jmenován prefektem Říma a římským patricijem. Jako laik byl jmenován za biskupa v Arvernu (dnes Clermont) v Akvitánii. Podporoval rozvoj mnišství sv. Abraháma ze St. Cirgne. Napsal 9 knih dopisů a knihu Contestatiuncula (Kontestaciunkula, contestatio = dovolávat se svědků), která obsahovala mešní modlitby na svátky svatých. Knihu zachránil sv. Řehoř z Tours (17.11.).
Císař ponechal město Arvern napospas Vizigótům, kteří ho pod vedením Alaricha vyplenili. Vizigótský král Eurich poslal Zdeňka do vyhnanství, po návratu do Clermontu zemřel. Hned po své smrti byl ctěn jako světec.
Dříve byl v kalendáři uveden jako Sidonius (Sidon), latinská podoba jména Zdeněk (zde na místě usedlý). Domácí podoba jména Zdislav nemá s tímto jménem žádnou souvislost. V církevním kalendáři svátek do r. 1969, v občanském kalendáři je Sidon, Zdeněk, Zdenek, Zdeněk, Zděnek.
(╬) Sigebald z Metzu sv. 26.10. biskup,sv. Sigebald z Metzu, + 26.10. 741 Metz ve Francii
(╬) Sigewin sv. 31. 5. arcibiskup, sv. Sigewin Pobožný, pro svou velkou zbožnost byl nazýván pobožný, + 31. 5.1089 Kolín
(╬) Sigfríd sv. 15. 2. biskup, germ.: sieg fried = pozdrav přátelství, přátelský pozdrav. Sv. Sigfríd Švédský (z Växjö), * 10. století v Anglii, + 15. 2.1040 ve Švédsku. V r. 995 přišel z Anglie do Norska a později do Švédska, kde působil jako misionář. V Gotlandu založil první švédské biskupství Skara a pokřtil krále Olafa Skötkonung. Nazývá se apoštol Švédů. Patron Švédska. Siegfried.
(╬) Sigibert sv. 1. 2. vyznavač, sv. Sigibert III. z Austrásie, * 630, + 1. 2. 656 v Lotrinsku, následníkem trůnu byl jmenován od svého otce Dagoberta I., krále Austrásie (záp. Německo a vých. Francie), založil klášter ve Stablu a v Malmédách v Belgii a sv. Martina v Lotrinsku ve Francii, kde byl pohřben.
(╬) Sigisbert sv. 11. 7. opat a mučedník, sv. Sigisbert z Disentisu a sv. Placid, + 720 Disentis ve Švýcarsku, benediktinský opat OSB se svým pomocníkem a knězem sv. Placidem pokřtil mnoho pohanů, byli zavražděni na příkaz místodržitele v Churu
(╬) Sigilda sv. 22. 6. řeholnice, sv. Sigilda, + 750 Auchy v Belgii, o jejím životě je málo zpráv
(╬) Siglinda sv. 24. 7. abatyše, sv. Siglinda, žila v 7. století ve Francii
(╬) Silas sv. 13. 7. vyznavač, sv. Silas, spolupracovník sv. apoštola Pavla, žil v 1. a 2. století, ve starším věku byl vysvěcen na biskupa
(╬) Silverius sv. 20. 6./ 2.12. papež a mučedník, lat.: silvae = les, sv. Silverius, * ve Frosinone v 5. století, + 2.12. 537 Ponza v Itálii, syn 52. papeže Hormisdase, působil jako římský podjáhen, zvolen 58. papežem v r. 536, první papež z řádu sv. Benedikta OSB, ostrogótský král Theodahad ho uznal za římského biskupa, ale manželka byzantského císaře Justiniána I. císařovna Teodora chtěla na stolec sv. Petra dosadit svého oblíbence jáhna Vigilia, papeže obvinila, že na Řím povolal Góty, císař poslal do Říma vojáky pod vedením velitele Belisara, který 7.12. 536 vstoupil do Říma, po dohodě s papežem o neválčení převzal Řím bez boje, na jaře změnil názor, svolal soud, prohlásil papeže za zrádce císařství a zatčeného dal odvézt 11. 3. 537 do vyhnanství do Patary v Lykii, 29. 3. 537 byl v Římě Vigilius prohlášen papežem a vysvěcen na biskupa, patarský biskup dosáhl u císaře, aby se papež mohl vrátit do Věčného Města, tam byl hned po příjezdu zatčen a vypovězen Vigiliem na ostrov Palmaria (Ponza u Neapole), tam se 11.11. 537, zklamán a vyčerpán, vzdal úřadu, zemřel umučen hladem, Vigilius nastoupil na stolec sv. Petra až po papežově abdikaci, Silver
(♣)(╬) Silvestr sv. 31.12. papež, lat.: silvestris = lesnatý, divoký, divoce rostoucí, lesní, z lesa.
Sv. Silvestr I., * 251 v Římě, + 31.12. 335 Řím. V r. 284 byl vysvěcen na kněze. Pronásledování křesťanů přečkal v úkrytu na Monte Soracte u Říma. V roce 314 byl zvolen 33. papežem a díky němu se pohanský Řím postupně změnil na křesťanský. Císař Konstantin mu daroval palác v Lateránu a papež Silvestr ho přeměnil na basiliku, dnes chrám sv. Jana v Lateránu (katedrála papeže jako římského biskupa), dal postavit basiliku sv. Pavla za hradbami a sv. Petra ve Vatikánu.
Podle tradice pokřtil římského císaře sv. Konstantina I. Velikého (podle legendy mu císař udělil panství v Itálii – Konstantinova donace /darování/, a postavení primase). Konstantinova nadace je skutečná legenda.
Další legenda vypráví o tom, že: sv. císařovna Helena, chtěla, aby se její syn Konstantin stal věřícím Židem, na to došlo mezi papežem a 12 rabíny k diskuzi, při té byl zabit býk, kterého rabíni nedokázali zvíře oživit, papeži se to podařilo a císařovna i rabíni se dali pokřtít. Silvestr vydal předpisy o obřadech a liturgii (např.: aby oltáře byly z kamene, nikoli ze dřeva). Pod jeho vlivem svolal císař 1. ekumenický koncil do Niceje (Nikaj, Izmid, Iznik v Turecku) v r. 325, který odsoudil nauku kněze Aria (o podobnosti Krista Bohu Otci) a potvrdil závěry koncilu a křesťanské Vyznání víry. Dal postavit kostel nad Priscilinými katakombami, kde bylo pohřbeno mnoho mučedníků. Pohřben v kostele sv. Priscily. Je prvním světcem, který nezemřel mučednickou smrtí.
Jeho jméno se používá jako synonymum pro poslední den občanského roku. Východní církev slaví jeho památku 2.1. Nejstarší zmínka o oslavách posledního dne roku je z německého Bamberku z 11. století. Sylvestr, Silvester.
(╬) Silvestr Gozzelini sv. 26.11. řeholník, sv. Silvestr z rodu Gozzeliniů, * 1177 Osimo v Itálii, studoval práva a teologii, proti vůli otce byl vysvěcen na kněze, v 50 letech mu zemřel přítel a on byl tak otřesen, že odešel do samoty, kde se k němu přidalo několik přátel a v v r. 1231 založili benediktinský klášter na Monte Fano, z toho vznikl řád silvestrinů, větev benediktinů CSilv, řád byl potvrzen v r. 1247 papežem Inocencem IV., stal se opatem, později byl kanovníkem v Padově, + 26.11.1267 Monte Fano v Itálii, svatořečil ho 232. papež Klement VIII. v r. 1598, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, Guzzolini
(♣)(╬) Silvie 29.10./3.11. vyznavačka, lat.: silvae = les, sad, stromy, lesní žena, podle římských pověstí byla Silvie matkou Romula a Rema, zakladatelů Říma, sv. Silvia, * 520 Řím (Sicílie ?), + 592 Řím, manželka senátora Gordiána, matka sv. papeže Řehoře I. Velikého (12. 3./3. 9.). Její švagrová byla sv. Tarsilla Gordiánova sestra. Douravka, Doubrava, Sylva, Sylvie, Silvia, Sylvius, Silván, Sylvana, Lesana
(╬) Simeon z Jeruzaléma sv. 8.10. vyznavač, hebr.: šhi me ón = Bůh slyší, naslouchá, sv. Simeon (stařec v chrámu) vzal do náruče malého Ježíše, kterého přinesla do chrámu Panna Maria se sv. Josefem, když mu bylo 40 dní (L 2, 22-39).
Jeho ostatky se dostaly v 6. století do Konstantinopole, v r. 1243 byly přeneseny do Zadaru v Chorvatsku, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 do té doby byl připomínán na svátek Uvedení Páně do chrámu 2. 2., svátek v r. 2007 vypuštěn z církevního kalendáře. Ve východní církvi se slaví 3. 2. (16. 2.) Simeon Bogoprijemca. Šimon, Simona
(╬) Simeon sv. 18. 2. biskup a mučedník, * 14 př. Kr., + 106/107 po Kr. Sv. Simeon Jeruzalémský. Syn sv. Kleofáše a Marie (Kleofášovy). Bratr sv. Jakuba Mladšího (Menšího), sv. Judy Tadeáše, sv. Josefa a sv. Marie Salome. Synovec sv. Josefa Pěstouna. Pravděpodobný druhý učedník, který šel do Emaus po Ježíšově vzkříšení. V evangeliu (L 24, 13-18) je jmenován Kleofáš (jeho otec).
Od r. 62 byl 2. jeruzalémským biskupem (po svém bratru apoštolu sv. Jakubovi Mladším). Za Židovské války opustil s křesťany Jeruzalém a odešli do Pelly za Jordánem. Po válce se vrátili a obnovili místní církev. Císař Traján nařídil, že musí být vyvražděni všichni z Davidova rodu, aby nezůstal žádný potomek krále Davida. Na základě udání několika Židů byl zajat, mučen a ukřižován. Lidé žasli, jak tento starý muž, ve věku 120 let snášel mučení. Jeho ostatky věnovala ve 4. století sv. Helena do Kolína n. R.
(╬) Simeon sv. 16. 2. biskup, sv. Simeon z Metzu, + 380 Metz ve Francii, patron proti povodním a utopení.
(╬) Simeon Teolog sv. 12. 3. opat, sv. Simeon Teolog, + 949 Galate v Turecku, + 12. 3.1022 Turecko, v r. 981 se stal opatem v klášteře sv. Mamase v Konstantinopoli, po útocích na svou osobu odstoupil v r. 1005, byl poslán do vyhnanství a i když byl za krátkou dobu zavolán zpět, zůstal tam dobrovolně a věnoval se literární činnosti, napsal 58 hymnů, 34 katechezí, 225 spisů
(╬) Simeon sv. 1. 6. mnich, sv. Simeon z Trevíru, * 10. století, Syrakusy na Sicílii, + 1. 6.1035 Trevír, pocházel z řecké rodiny, vystudoval v Konstantinopoli a prováděl poutníky v Jeruzalémě, stal se mnichem v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji, v r. 1028 doprovázel trevírského arcibiskupa Poppa zpět do Německa, 146. papeže Benedikt IX. ho svatořečil v r. 1040, nad jeho mnišskou celou byl postaven kostel
(♣) Simona 12.12. Šimon, Simon, Simeon
(╬) Simpert sv. 13.10. biskup, sv. Simpert z Augsburgu, + 13.10. 807 Augsburg, synovec sv. Karla Velikého, v r. 778 se stal biskupem, v r. 800 přičlenil biskupství Neuburg-Staffelsee, dal postavit katedrálu sv. Oldřicha a sv. Afry, kterou vysvětil a kde byl pohřben, u jehohrobu se stalo několik zázraků uzdravení, legenda vypráví o matce, které vlčice odnesla dítě, matka se modlila u hrobu sv. biskupa a prosila o pomoc, při její modlitbě přišla vlčice do kostela a přinesla nezraněné zdravé dítě, 212. papež Pavel II. ho svatořečil 6. 1.1468, Sintpert
(╬) Simplicián z Milána sv. 16. 8. biskup, lat.: simplicitas = jednoduchost, upřímnost, poctivost, sv. Simplicián z Milána, + 16. 8. 400 Milán, jako kněz připravil sv. Ambrože (7.12.) na křest, který mu udělil v r. 374, stal se biskupem v Turíně a později nástupcem sv. Ambrože v Miláně, Simplicius
(╬) Simplicius sv. 2. 3. papež a mučedník, lat.: simplicitas = jednoduchost, upřímnost, poctivost, * Tivoli u Říma, zvolen 47. papežem 3. 3. 468, pokračoval v řízení církve podle 45. papeže sv. Lva I. Velikého, v r. 472 vtrhli do Říma barbaři, ale nezpůsobili velké škody, v té době konstantinopolský patriarcha Akatios (Acatius) zpochybnil usnesení chalcedonského koncilu (dvě přirozenosti Krista, božská a lidská, Kristus je Bohočlověk), papež se proti tomu rozhodně postavil a hájil rozhodnutí koncilu, + 10. 3. 483 Řím, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1990 z 10. 3., Simplician
(╬) Simplicius sv. 29. 7. mučedník, sv. Simplicius, se svým bratrem sv. Faustinem byli utopeni v Tibeře za císaře Diokleciána r. 303 v Římě, jejich sestra sv. Beatrice (Beatrix) je vytáhla a pohřbila, za to byla uvězněna a zaškrcena, nad jejich hrobem byl ve 4. století postaven kostel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Sirina sv. 28. 2. mučednice, sv. Sirina, * 520 Persie (Írán, Irák), + 28. 2. 559 Persie, Sira
(╬) Sisin sv. 29. 5. kněz a mučedník, sv. Sisin, Martyr a Alexandr z Nonsbergu, + 29. 5. 397 Nonsberg u Tridentu, byli vysláni sv. Ambrožem z Milána do Tridentu na misie, několik let se jim dařilo hlásat evangelium, postavili kostel a pomáhali biskupu Vigilovi, po jedné pohanské slavnosti byli přepadeni a zavražděni
(╬) Sisinnius I. sv. 24.12. patriarcha a biskup, sv. Sisinnius I. z Konstantinopole, + 24.12. 427 Konstantinopol
(╬) Sixtus I. sv. 6. 4. papež a mučedník, sv. Sixtus I., + 125 v Římě, zvolen 7. papežem v r. 115, za jeho pontifikátu byly křesťanské obce ve Španělsku, Galii, Germánii, v Africe, Egyptě, Asii
(╬) Sixtus II. sv. 7. 8. papež a mučedník, a druhové, lat.: sextus = šest, řec.: xistus = veranda, krytá chodba, sv. Sixtus II., + 6. 8. 258 Řím, řecký kněz, zvolen 24. papežem v r. 257, za jeho pontifikátu vydal císař Valerián rozkaz, aby duchovní všech stupňů byli popraveni na místě zatčení, byl zatčen při sloužení mše v Kalixtových katakombách a popraven, spolu s ním byli popraveni i jeho jáhni sv. Agapit a Felicissimus (7. 8.), další jáhen sv. Vavřinec (10. 8.) zahynul mučednickou smrtí 4 dny po smrti papeže, v církevním kalendáři byl svátek v r. 1969 přeložen z 6. 8., papež byl namalován malířem Rafaelem Santim (1483 – 1520) na obraze s Pannou Marií – Sixtinská Madona (obraz byl původně namalován pro Sixtinskou kapli ve Vatikánu), zajímavostí obrazu je pravá ruka papeže Sixta II., na které má šest prstů (lat. sext = šest – Sixtus), obraz je v galerii v Drážďanech – BRD, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 ze 6. 8., společný se sv. Kajetánem
(╬) Sixtus III. sv. 19. 8. papež, sv. Sixtus III., + 19. 8. 440 Řím, zvolen 44. papežem v r. 432, vysvětil chrám Panny Marie Sněžné nebo také Panny Marie Větší, u Jesliček, Fatné – Santa Maria Maggiore, postavený z peněz patricije Jana a jeho manželky, zbožní bezdětní manželé prosili o znamení jak uctít Pannu Marii a bylo jim ve vidění oznámeno, aby na označeném místě postavili kostel, v noci na 5. srpna napadl na esquilinském pahorku sníh, v této basilice se uchovávají Kristovy jesličky z Betléma, papež dal postavit basiliku sv. Vavřince a sv. Petra v okovech, na památku zázračného vysvobození sv. apoštola Petra z vězení za Heroda Agrippy (Sk 12, 1-19), v této basilice jsou uloženy Petrovy okovy a ostatky Makabejských bratrů a jejich matky umučených r.164 př.Kr. (2.Mak 7, 1– 41)
(♣) Slávek 22. 1. podle koncovky jmen něco slavící, Slavomír, Drahoslav, Jaroslav, Miroslav, Vítězslav a podobná jména, není v českém kalendáři
(♣) Slavěna 12. 2. slovansky: slavianka, slaviena = Slovanka. Někteří jazykovědci vykládají toto jméno obdařená slávou, úspěchem. Slavoj, Slávek, Slávka, Svatoslava
(♣) Slavoj 7. 6. slovan.: slav voj = slavný vojskem, Sláv = Slovan, ze slovanského rodu. Jméno je známé z 19. století, kdy bylo přečteno v Rukopise královédvorském. Jedná se o švagra a přítele knížete Sáma (Záboje), který si říkal Nik = nikdo, nemá nikoho (jméno použil E. Štorch v knize Hrdina Nik). V raném dětství mu Avaři odvekli rodiče a sestru Květu. Domníval se, že zůstal sám. Později našel otce i Květu, která se stala manželkouá knížete Sáma. Slávek, Slávka, v občanském kalendáři svátek v r. 1950 přeložen z 22. 1., v r.1989 přeložen z 10.10.
(♣) Slavomír 22. 1. kněz, slovan.: sláv mir = slovanský svět, slaví mír, má rád Slovany. Žák sv. Metoděje kněz Slavomír působil na Velehradě a vystupoval za knížete Svatopluka proti německým pokusům o získání vlivu na Moravě, Slávek, Slavomíra, Slavomil, Slavomila, Kleofáš
(╬) Smaragd sv. 8. 8. mučedník, lat.: smaragdus = drahokam zelené barvy, sv. Smaragdus pomáhal zajatým křesťanům, sťat mečem společně se svými přáteli Cyriakem a Largosem za císaře Diocletiana, + 303, v církevním kalendáři svátek do roku 1969
(♣) Soběslav 8. 8. slovan.: sobie slav = sám slavný, slávu sobě, Soběslav I. český kníže 1125 – 1140, dal postavit rotundu na Řípu na památku vítězství nad německým králem Lotharem III., toto jméno se zachovalo jako název města Soběslav obrozenci v 19. století ho překládali do cizojazyčné literatury jako Autonom
(♣)(╬) Sofie sv. 15. 5./15. 5. mučednice, řec.: sóphia = moudrost. Sv. Sofie Římská, + 305 Řím, umučena za císaře Diokleciána, Sofia, Žofie, Soňa, Sonja, Sonya.
Hagia Sofia, chrám Boží /Svaté/ Moudrosti, později zvaný Megalé ekklésiá = Velký chrám, dal postavit císař Konstancius II. v r. 360, císař Justinián (vládl 527 – 576) chrám přestavěl. V tomto chrámu byla patriarchou Michalem Kerullariosem položena na oltář exkomunikační bula, která dovršila roztržku na západní a východní církev (zrušena v r. 1965 papežem Pavlem VI. a patriarchou Athenagorasem). V r. 2007 představitelé pravoslavné církve, cařihradský patriarcha Bartoloměj I. a další východní biskupové, podepsali dokument o uznání prvenství římského biskupa před ostatními biskupy a patriarchy.
Chrám byl v 15. století přeměněný na mešitu, v r. 1920 se stal muzeem. Při návštěvě papeže Benedikta XVI. v Turecku (29.11.–2.12.2006) slíbila turecká vláda jeho navrácení katolické církvi. Vedle Hagie Sofie byl postaven chrám pro ikonu Hodégétrie = Průvodkyně na cestách (cařihradské Paladium).
(ש) Sofonjáš starozákonní prorok, hebr.: ze – fan – jah = chráněnec Jahveho (Boha), ukryl Hospodin, Bůh ukrývá, chrání, žil v 7. století př. Kr.
(╬) Sofronius 11. 3. biskup, sv. Sofronius Jeruzalémský, patriarcha, * 6. století Damašek v Sýrii, + 11. 3. 638 Jeruzalém. Mudroslav
(╬) Sola sv. 3.12. kněz a poustevník, sv. Sola, + 790 Solnhofen v Německu, v r. 750 odešel se sv. Bonifácem (5. 6.) z Anglie, usadil se v Bavorsku v r. 758, Karel Veliký mu daroval kus země v údolí Altmühlu, kde si postavil poustevnu, později zde vzniklo město nazvané jeho jménem Solův dvůr (Solnhofen)
(♣)(╬) Soňa bl. 28. 3. mučednice, bl. Sofia Ximenéz (Chimenéz), oběť pronásledování ve španělské občanské válce v r. 1936, Sofie, Žofie, Sonja
(╬) Soter sv. 22. 4. papež a mučedník, řec.: sótéris = zachránce, spasitel, stal se 12. papežem v letech 166 – 175, pomáhal řeckým věřícím, odsouzeným do dolů, roku 175 byl s nimi umučen, v českém církevním kalendáři do r. 1969 svátek společně s 28. papežem sv. Kajem
(╬) Spiridion z Trimitonu sv. 14.12. biskup, sv. Spiridion z Trimitonu, + 346 Trimiton na Kypru, když ovdověl, stal se biskupem zúčastnil se nicejského koncilu, pohřben na ostrově Korfu, ve východní církvi je nazýván Thaumaturg = Divotvůrce.
(╬) Spyridon sv. 12.12. vyznavač, sv. Spiridion žil v Ledře na Kypru, kde zemřel, + 368, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, opět v r. 2006, společně se sv. Janou Františkou de Chantal, zrušen v r. 2007, Spyridion
(♣) Spytihněv 31. 1. kníže, slovan.: spytý hněv = opilý hněvem, vzteklý, zlostný, první nositel tohoto jména z českých panovníků byl kníže Spytihněv, * 876, + 915, syn sv. Ludmily a knížete Bořivoje, bratr knížete Vratislava, strýc sv. Václava, při své vládě osamostatnil Čechy od Velké Moravy, vládl 894 – 915. V roce 915 zemřel.
(♣)(╬) Stanislav sv. 7. 5./11. 4. biskup a mučedník, slovan.: stani v slave = staň se slavným, silným, sv. Stanislav, * 1039 Szcepanów (Štěpánov) u Krakova, + 11. 4.1079 Krakov, studoval v Paříži, stal se knězem a po smrti krakovského biskupa Lamberta Zuly jeho nástupcem, krakovským biskupem v letech 1072 – 1079.
Vytýkal polskému králi Boleslavu II. Smělému (nazývaný také Krutý) jeho nemravný život a zabírání církevního majetku, krále exkomunikoval, ale ten to nebral na vědomí, chodil na bohoslužby dál a působil veřejné pohoršení, biskup přenesl bohoslužby za město, do kostela sv. Michala. Tam přijel král a zabil ho při mši u oltáře. Lidé krále vyhnali ze země a dožil v benediktinském klášteře jako bratr laik.
Biskupovy ostatky byly přeneseny v r. 1088 do Krakova, 181. papežem Inocencem IV. svatořečen v Assisi 7. 5.1253, hlavní patron Polska, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen ze 7. 5., Stanislava
(╬) Stanislav Hosius ct. 5. 8. biskup, ct. Stanislav Hosius, * 5. 5.1504 Krakov, + 5. 8.1579 Capranica v Itálii, studoval v Krakově, Bologni a Padově, v r. 1543 vysvěcen na kněze, v r. 1549 se stal biskupem v Kulmu (Chelmo), v r. 1551 v Ermlandu, v r. 1561 byl jmenován za papežského legáta a kardinála
(╬) Stanislav Kostka sv. 13.11. řeholník, * 28.10.1550 zámek v Mazowiecké u Varšavy v Polsku, + 18. 8.1568 Řím, pocházel z polské šlechtické rodiny, ve 13 letech odešel s bratrem na studia do Vídně, po jedné své nemoci se rozhodl vstoupit do řádu jezuitů SJ (TJ) a šel převlečen za žebráka 600 km z Vídně do německého Dillingenu, kde působil jako provinciálem sv. Petr Kanisius.
Byl přijat a poslal ho do noviciátu v Římě, kde byl generálem sv. František Borgiáš v den jeho 17 narozenin, po 9 měsících onemocněl a zemřel, byl pohřben v kostele sv. Ondřeje na Kvirinálu v Římě, v r. 1726 byl kanonizován 246. papežem Benediktem XIII., v českém církevním kalendáři svátek do r. 1989, v jeho pokoji je mramorová socha ležící na posteli.
(♣) Stanislava 9. 6. Stanislav
(╬) Starosta sv. 20. 7. panna a mučednice, lat.: Virgo = panna, fortis = silná. Sv. Wilgefortis (zkomolené jméno), německy Kümmernis, španělsky a potrugalsky Liberata = osvobozená. Sv. Starosta, +139 Portugalsko.
Podle legendy byla portugalskou princeznou a otec ji chtěl provdat za pohanského panovníka. Nechtěla si ho vzít a vyprosila si na Bohu mužský plnovous, aby se podobala Kristu. Otec prohlásil, že když chce být podobná Ježíši Kristu, bude mu podobná i ve smrti a dal ji ukřižovat.
Úcta k ní se rozšířila ve 14. století. Nebyla nikdy kanonizována a její jméno je zapsáno až v římském martyrologiu z roku 1583. Její sochy a obrazy jsou po celé Evropě. Nejstarší dřevěná socha je ze 17. století v pražské Loretě, kam ji darovali kapucíni ze Španělska. Socha je oblečená do skutečných šatů. Centrem její úcty je italské město Lucca.
Sv. Starosta se znázorňuje jako vousatá žena s královskou korunou přibitá na kříži. Patronka nespravedlivě odsouzených.
(╬) Stašek 20. 9. Eustach
(♣)(╬) Stela 4. 3./12. 9. lat.: stella = hvězda, ze semitského jména hvězdné bohyně Aštarty (astér, stér, stel, stella), Římané ji pojmenovali Venuše, ve španělsky mluvících zemích se slaví v církevním kalendáři na svátek Jména Panny Marie – Stella maris = hvězda mořská, Stella, Stilla, Stila, Ester
(╬) Stilla sv. 21. 7. vyznavačka, lat.: stella = hvězda, sv. Stilla z Abenbergu, žila v 11. a 12. století v Anbergu, Bavorsko, 12. 1.1927 ji svatořečil 260. papež Pius XI., Stella, Stila, Ester
(♣) Střezislav, Střezislava 23. 6. slovan.: střeží (chrání) slávu. Střezislava z rodu Přemyslovců. Sestra sv. Václava a Boleslava I., manželka knížete Radslava, později knížete Slavníka, matka sv. Vojtěcha, Střezimír, Střezimíra, Střezislava, není v českém kalendáři.
(╬) Sturm sv. 17.12. opat, sv. Sturmus, * 715 v Bavorsku nebo v Rakousku, + 17.12. 779 Fulda v Hesensku, Německo, v r. 735 se připojil ke sv. Bonifáci (5. 6.) a stal se jeho žákem, v r. 740 přijal kněžské svěcení, několik let žil o samotě, pak ho sv. Bonifác poslal na misie do Hesenska, v r. 744 založil proslulý klášter ve Fuldě, po mučednické smrti sv. Bonifáce převezl jeho tělo do kláštera ve Fuldě, Pipin Mladší (Krátký) ho poslal na dva roky do vyhnanství, protože byl obviněn, že nechce vydat klášter mohučskému arcibiskupovi, po vyšetření této záležitosti se mohl vrátit, v r. 779 se vydal v doprovodu Karla Velikého na cestu k Sasům, po svém návratu zemřel, Sturmius
(╬) Successu sv. 28. 3. mučedník, lat.: successio = nástupnictví, posloupnost, sv. Successu, umučen v Africe společně se sv. Rogátem, datum smrti je nezmámý (pravděpodobně 2. – 3. století), v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Suitbert sv. 1. 3. biskup, žil v 7. století, podle legendy jeho matka viděla hvězdu před jeho narozením a byla upozorněna na to, že její syn bude významnou osobností, pocházel z Anglie, kde byl benediktinem, v r. 690 odešel do Německa jako věrozvěst Frísů, kterým hlásal evangelium, po návratu do Anglie ho vysvětil biskup Wilfrith z Yorku na misijního biskupa, vydal se do Vestfálska, v r. 694 vtrhli do Fríska Sasové a celé jeho dílo zničili, odešel na rýnský ostrov Kaiserswőrth (dnes čtvrť v Düsseldorfu), + 1. 3. 713 Düsseldorf, 4. 9. 810 ho svatořečil 97. papež sv. Lev III., v německém kalendáři svátek 4. 9., v církevním kalendáři svátek do r. 2006, Swidbert, Swibert
(╬) Suitbert sv. 30. 4. biskup, sv. Suitbert z Verdenu, + 800 Verden v Dolním Sasku, Swidbert, Swibert
(╬) Sulpicius Severus sv. 29. 1. vyznavač, lat.: Sulpicius = jméno římského rodu, severus = přísný, vážný, krutý, tvrdý, mrzutý, (Sulpicius Galba, císař po Neronovi v r. 68), sv. Sulpicius Severus, + 5. století Toulouse, právník, historik a spisovatel, po smrti své manželky odešel do Toursu, kde se spřátelil se sv. Martinem, napsal knihu „Posvátné dějiny“ do r. 300 a životopis svého učitele a přítele sv. Martina.
(╬) Sulpicius Severus sv. 29. 1. biskup, další je sv. Sulpicius Severus, biskup v Bourgessu, + v 6. století
(╬) Sunniva sv. 8. 7. panna a mučednice, sv. Sunniva, * 10. století v Irsku, + Selje v Norsku, irská princezna, která uprchla se svým bratrem před nápadníkem, tam spolu s dalšími křesťany byli při vyznání víry zabiti norskými pohany, král Olav I. Tryggvason vyzvedl jejich ostatky v r. 996 a uložil je v novém kostele jim zasvěceném.
(♣) Svatava 11. 5. slovan.: svant, svent = silná, oplývající silou. Olga
(♣) Svatopluk 23. 2. kníže, slovan.: svanti, sventi polk (z germánského Folk=lid) = silný v pluku (lidu), mocný panovník s velkým množstvím svého lidu, moravský kníže Svatopluk 870 – 894, vyhnal z Moravy slovanské žáky sv. Cyrila a Metoděje, Svatoslav
(♣) Svatoslav 3.12. slovan.: svant, sventi slave = silný a slavný, odvozené jméno podle Svatopluka, v občanském kalendáři svátek přeložen z 23. 2. od r. 1990, Svatopluk
(♣) Svatoslava 12. 2.
(╬) Svatých ostatků 5.11. vyznavači a mučedníci, tento svátek byl zaveden ve 12. století, aby se uctili ostatky všech, i neznámých světců, které byly v kostelích uloženy v oltářích, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(♣) Sven 13. 8. není v českém kalendáři
(♣) Světlana 20. 3. rusky: svetlana = nositelka světla. V českém občanském kalendáři do r. 1989 uvedena jako Roxana. Od r. 1990 dána ve slovanské (ruské) podobě. Lucie, Apolena, Aurora, Jitřenka, Lucius, Lucián, Lukáš, Světluše.
(♣)(╬) Světluše 13.12. mučednice, slovan.: světluše = nositelka světla, lat.: lux, lucis = světlo, záře, viz sv. Lucie, + 13.12. 304 Syrakusy, Lucie, Lucius, Lucián, Světla, Světlana, Roxana, Jasna, Jasněnka, Lukáš
(♣) Sylva 29.10. Silvie
(╬) Swithun sv. 2. 7. biskup,sv. Swithun, * 800 Anglie, + 2. 7. 863 Winchester v Anglii, svatořečen v r. 1093
(╬) Symforosa sv. 18. 7. mučednice, sv. Symforosa a synové, manželka sv. Getulia, matka sedmi synů, byla se svými syny přivedena do Herkulova chrámu, kde jí rozřízli obličej a vytrhali vlasy, pak ji s přivázaným kamenem hodili do řeky Ania v Tivoli u Říma, + 120, její synové byli přibiti ke křížům a umučeni za císaře Hadriána (117 – 138), v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Symforián sv. 22. 8. mučedník, za císaře Aureliána (270 – 275) umučen ve 13 letech u Autunu, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Syrus sv. 9.12. biskup, pocházel z řecko-židovské rodiny v Galileji, žil v 1. století, podle tradice byl tím chlapcem, který měl pět chlebů a dvě ryby, toto jídlo Ježíš rozmnožil pro 5 000 lidí (J 6, 9; Mt 14,17; Mk 6, 38; L 9,13), do Říma přišel se sv. Petrem, který ho vysvětil a poslal jako biskupa do Pavie, kde byl 56 let.
Podle jeho životopisu „procházel svěřené území a Boží slovo se od něho šířilo jako světelný paprsek“, pohřben v katedrále v Pavii, kde je jeho tělo uloženo v kapli, podle některých legend žil ve 2. – 3. století, v Miláně je jeho jménem nazván stadion, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Š
(♣) Šalamoun 25. 6. hebr.: solom, salom, šalem, šalom = pokoj, mír, milující mír. 3. izraelský král, 1000/980 – 960/922 před Kristem, byl proslulý svou moudrostí, kterou si vyprosil od Boha, podle legendy měl syna Menelika s královnou ze Sáby Sibylou, Menelik ho jednou přijel navštívit a při té příležitosti odvezl archu úmluvy. Ta je podle legend od té doby v Etiopii.
V r. 1000 zde vzniklo Etiopské křesťanské království, jediný křesťanský stát na území afrického kontinentu, v letech 1200 – 1230 zde vládl král Lalibela, jeho jméno bylo později přeneseno na název království, do r. 1974 zde vládli potomci krále Šalamouna a královny ze Sáby (Sibyla). Etiopští panovníci měli titul „Lev Judeje“. Bedřich, Fridrich, Miroslav, Irenej, Irena, Lubomír, Kleofáš, Pacifik, arabsky: Sulejman.
(╬) Šarbel sv. mučedník, sv. Charbel žil v Antiochii ve 2. století, zemřel mučednickou smrtí. Charbel
(╬) Šarbel sv. 24. 7. řeholník, sv. Charbel Machlouf (Šarbel Makhlúf), křestním jménem Josef Antonín, * 8. 5.1828 Beka´ (Bika´) Kafra v Libanonu, + 24.12.1898 Annaya, Libanon, pocházel z rolnické rodiny jako nejmladší z 5 sourozenců (dva synové a dvě dcery). Otec Antonín, matka Brigita. Byl vychován v maronitské východní katolické církvi. V r. 1831 mu zemřel otec a s výchovou pomáhal jeho kmotr (otcův bratr) strýc Tanios. Jeho dva strýcové (bratři matky) vstopili do kláštera sv. Antonína Velikého v Kozhayi. Tím se mu stali vzorem.
Ve 23 letech v r. 1851 opustil tajně domov a studoval v klášteře Panny Marie v Mayfúku. Po roce odešel do kláštera sv. Marona v Annaya. Stal se mnichem a složil sliby 1.11.1853. Přijal jméno Charbel (Šarbel) podle antiošského mučedníka. Teologii studoval v klášteře sv. Cypriána v Kfifanu. Vysvěcen na kněze v r. 1859 v Bkerki (sídlo patriarchy) u Bejrútu. Vrátil se do kláštera v Annaya, kde byl dalších 16 let. Žil velice přísným životem, pracoval na poli, každý den klečel a modlil se od půlnoci do rána před svatostánkem. Jedl chleba, zeleninu a luštěniny, pil pouze vodu. Měl dar uzdravování a opat ho pověřil službou pro nemocné. Chodil po domech, zpovídal a léčil nemocné. Umírajícím uděloval pomazání nemocných.
Po svolení představených odešel v r. 1875 do poustevny sv. Petra a Pavla u kláštera, kde žil 23 let. 2 roky před smrtí onemocněl a byl mu přidělen bratr Josef Arsuni, který mu posluhoval. V prosinci 1898 dostal při mši svaté záchvat mrtvice a byl v bezvědomí až do své smrti. Zemřel na Štědrý den a byl pohřben na klášterním hřbitově.
Už za svého života byl ctěn jako světec a vzor dokonalého mnicha. Za několik měsíců byla vidět u jeho hrobu veliká záře. Když spolubratři otevřeli hrob, viděli jeho nerozložené tělo, které bylo přeneseno do klášterní krypty. V r. 1927 a v r. 1950 bylo zkoumáno lékařskou komisí, protože z jednoho místa stále krvácí. Jeho hrob se stal poutním místem, kam přichází mnoho křesťanů i muslimů.
Na jeho přímluvu se stalo mnoho zázraků. 8. 5.1950 se u jeho hrobu vyfotili 4 mniši a strážce hrobu. Po vyvolání snímku zjistili, že je na fotografii šestá postava s bílými vousy a kapucí na hlavě. Staří mniši, kteří ho pamatovali potvrdili, že je to jejich světec Šarbel. On sám se za svého života nikdy nefotografoval. To se stalo před druhým zkoumáním jeho těla. 5.12.1965 ho blahořečil 263. papež bl Pavel VI. a svatořečil ho 9.10.1977, v církevním kalendáři od r. 2006, Charbel.
(♣) Šárka 30. 6. románsky: sarra, sierra, šarana = návrší, v českých pověstech vystupuje lstivá Šárka, kterou osvobodil Ctirad v dívčí válce, podle ní bylo pojmenováno skalnaté údolí Divoká Šárka (Šárecké údolí a skála Dívčí skok) na západním okraji Prahy.
(♣) Šarlota 27.10./14. 7. v občanském kalendáři jméno přidáno v roce 1991. Charlotta, Lotty, Karolína
(╬) Šebestián 20. 1. mučedník, řec.: sebas = úcta ke starším, vznešenost, majestátnost, velebnost, nebo také člověk z města Sebasty v Arménii (dnes Sivas v Turecku), sv. Sebastián, * 3. století v Miláně, stal se římským vojákem a velitel za císaře Carina, pomáhal pronásledovaným křesťanům. Po Carinově smrti nastoupil Dioklecián, který si ho původně velice vážil, ale když se dověděl, že je křesťan, dal ho přivázat ke kůlu, kde byl prostřílen šípy.
Jeho tělo vzala sv. Irena, vdova, chtěla ho pohřbít, ale všimla si, že je živý, uzdravil se, šel k císaři a obvinil ho ze zločinu mučení křesťanů, císař ho dal ovést do cirku, zbičovat a ubít palicemi, + 20. 1.288, jeho tělo bylo vhozeno do stoky (cloaca Maxima), odkud ho vytáhla sv. Lucina a pohřbila ho u Via Appia (Appiova cesta, silnice).
Ve 4. století zde byla postavena basilika sv. Apoštolů, později přesvěcena na San Sebastiano, v r. 680 přestala epidemie moru v Římě, když byly v procesí neseny mučedníkovi ostatky, patron proti moru, (svátek společný se sv. Fabiánem), Sebastián, Šebestian, Sebestián, Sebastian, Sebestian, Augustus, Augustin
(♣)(╬) Šimon sv. 22.12./28.10. apoštol, hebr.: šhi me ón = Bůh slyší, naslouchá. Sv. Šimon Horlivec (zelota), Kananejský a Juda Tadeáš. Zvaný Horlivec, protože patřil ke straně zelotů (horlivců, hebr.: quan´an, kvanan = horlivec). Nesprávně bývá uvedeno, že pocházel z Kanaanu (Kanánu). Podle legendy byl ženichem na svatbě v Káně Galilejské (J 2, 1 – 11), kam byl pozván i Ježíš se svými učedníky a kde udělal svůj první zázrak. Podle tradice byl rozřezán pilou, ale také popraven mečem, kyjem nebo sekerou. Umučen společně se sv. Judou Tadeášem (28.10.), + v 1. století v Persii. Patron dřevorubců.
(╬) Šimon sv. 26. 8. vyznavač, sv. Šimon z Kyrény (Cyrena), pocházel z města Kyréna v severní Africe. Sv. Marek ve svém evangeliu (Mk 15, 21), o něm píše, že pomohl Ježíšovi nést kříž (podle biblistů asi polovinu cesty, 500 – 600 metrů). Podle pravoslavné tradice byl manželem sv. Veroniky, která na křížové cestě podala Ježíšovi šátek, aby si utřel tvář. Měl dva syny sv. Rufina (Rufa) a sv. Alexandra (společný svátek 26. 8.).
Podle tradice byl Šimon vysvěcen na biskupa sv. Petrem apoštolem a kázal ve Španělsku i v Jeruzalémě. Pak odešel do Bosry v Arábii, kde zemřel. Slovensky: Cyrenejský, polsky: Cyrenejczik
(╬) Šimon Ballachi sv. 3.11. řeholník, sv. Šimon Ballachi, * 1250 Sant Archangelo u Rimini + 3.11.1319 Rimini v Itálii, svatořečen 252. papežem Piem VII. v r. 1817
(╬) Šimon z La Cava sv. 26.11. opat, sv. Šimon z La Cava, * 1080, + 26.11.1141 La Cava u Neapole, svatořečil ho 260. papež Pius XI. 16. 5.1928
(╬) Šimon z Lipnice sv. 18. 7. řeholník, sv. Šimon z Lipnice, * 1438 Lipnice, + 18. 7.1482 Lipnice v Polsku. Působil v řádu františkánů. Svatořečil ho v Římě 266. papež Benedikt XVI. 3. 6.2007.
(╬) Šimon Lourdel ct. 12. 5. kněz a misionář, ct. Šimon Lourdel, * 20.12.1853 Dury u arrasu, + 12. 5.1890 Uganda, vstoupil v r. 1874 do Společnosti Bílých Otců MAfr. v afrických misiích (zal.1868), r. 1877 byl vysvěcen na kněze, za rok odešel do Ugandy, následujících 11 let působil po celé zemi, zprostředkovával mír mezi králem, arabskými obchodníky, anglickými protestanty a africkými pohany, byl nazván apoštolem Ugandy, zemřel vysokou horečkou a vyčerpáním
(╬) Šimon Stock sv. 16. 5. poustevník, sv. Šimon Stock, * 1200 Aylesford v Kentu (Anglie), + 16. 5.1265 Bordeaux ve Francii, v r. 1245 se stal generálem řádu karmelitánů, ve 12 letech se stal poustevníkem a žil v dutém pařezu (stock), v r. 1241 se stal karmelitánem OCarm., 6 let pobýval na Karmelu, byl zvolen generálem řádu, zemřel na vizitační cestě, podle tradice se mu 16. 7.1251 zjevila Panna Maria a svěřila mu škapulíř (roucho, lat. scapulae = lopatky, plece, ramena), pruh látky splývající vpředu i vzadu hábitu s otvorem pro hlavu (část řádového šatu), někdy spojený po stranách páskami, jako ochranu pro ty, kdo ho budou nosit.
234. papež Pavel V. v r. 1613 dovolil laikům, aby byl upraven škapulíř tak, že se dal nosit pod běžným oblečením, 258. papež sv. Pius X. dovolil změnit škapulíř na škapulířovou medaili, kde je na jedné straně znázorněno Nejsvětější Srdce Ježíšovo a na druhé straně obraz Panny Marie, po vyhnání řeholníků Saracény ze Svaté země se jeho zásluhou řád šířil v Anglii a v celé Evropě.
(╬) Šimon Stylita sv. 25. 7. poustevník, řec.: stylit = sloup, sv. Šimon Stylita Starší (Sloupovník), * 390 Kilikie v Antiochii, + 25. 7. 459 Kalat Seman v Sýrii, zakladatel stylitismu (sloupovnictví), ve věku 13 let se stal mnichem poustevníkem, v r. 422/423 si v Kalat Semanu postavil sloup, který postupně zvýšil na 18 (20) metrů, jídlo mu posílali v koši.
1x za týden dostával sv. přijímání, dvakrát denně kázal lidem, kteří za ním putovali v okruhu 50 kilometrů a shromažďovali se kolem sloupu, nahoře na sloupu měl plošinku, kde bydlel až do své smrti, stal se vzorem pro sv. Šimona Stylitu Mlašího (24. 5.) a Daniela Stylitu (11.12.), Simeon, Simon, Simona
(╬) Šimon Stylita mladší sv. 24. 5. poustevník, sv. Šimon Stylita Mladší, mnich, * 521 Syrská Antiochie, + 24. 5. 592 Syrská Antiochie, v 10 letech odešel do kláštera, ve 12 letech přijal jáhenské svěcení a vystoupil na sloup, kde se zabydlel, jeho vzorem byl Šimon Stylita Starší (25. 7.), po 11 letech odešel na samotu na Mons Admirabilis (podivnou horu, hora zázraků), kde si 4. 6. 551 vybudoval vysoký sloup, jeho žáci bydleli v chatrčích okolo něho, za pomoci jeho matky Marty vznikl klášter se sloupem uprostřed, kde bydlel do své smrti, byl pohřben v klášteře vedle své matky
(╬) Šimon z Tridentu sv. 24. 3. sv. Šimon z Tridentu, chlapec, mučedník, * 1472 Trident, + 1475 Trident, zmizel na Zelený čtrvrtek a na Velkou neděli byl nalezen rituálně zmrzačený a zavražděný v místním potoce, tuto rituální vraždu měli spáchat židé na malém kř esťanském chlapci, ale ukázalo se, že pachatelem byl křesťan, který se chtěl mstít židům, jeho úcta byla schválena pro tridentskou diecézi, v r. 1585 byl svatořečen 228. papežem Sixtem V.
(╬) Španělští mučedníci bl. 28.10. mučedníci, bl. 498 mučedníků (beatificación mártires de Espaňa), 28.10.2007 blahořečil 266. papež Benedikt XVI. na náměstí sv. Petra v Římě, byl to nejvyšší počet blahořečených najednou v dějinách církve, 2 biskupové, 24 kněží, 462 řeholníků, 2 jáhni, 1 bohoslovec a 7 laiků, třetina z nich byli ve věku 20 – 30 let.
Byli umučeni v letech 1934 – 1937 za pronásledování komunistickou vládou ve Španělsku, nejvíce jich bylo v červenci a listopadu v r. 1936. Reprezentovali církev a jejich likvidace měla symbolický význam, neměli nic společného s válkou a na nikoho neútočili. Svatý Otec vyzdvihl jejich ctnost, svědectví a příkladnost.
(♣)(╬) Štědrý den 24.12. Bůh byl štědrý k lidem a dal jim svého Syna jako největší dar. Lidé si tohoto daru vážili a začali být štědří k sobě, dělali si radost. Příprava bohaté – štědré večeře, hojnost jídla (do r. 1969 to byl církevní postní den).
24. prosinec = Štědrý den je posledním dnem Adventu, ale není to první den Vánoc. Štědrovečerní večeři zahajovala (postní) rybí polévka a kapr s bramborovým salátem, tím končil půst. Maso (řízky, klobásy ap.) se salátem byly podávány až na další chod. Po večeři byla štědrá nadílka dárků. Na Štědrý večer večeří se začaly slavit Vánoce (předvečer = vigilie). Ve starověku nezačínal nový den o půlnoci (00.00 hodin), ale kolem šesté hodiny večer. V pozdní večer se odchází na půlnoční vánoční mši (ještě na Štědrý večer), ale půlnoční mše začíná na začátku Hodu Božího 25. prosince (00.00).
(♣) Štefan 9.10. jméno převzaté ze slovenštiny, Štěpán
(♣)(╬) Štěpán sv. 26.12. jáhen a prvomučedník, řec.: stefanos (lat. stephanus – ph = f) = ověnčený slávou, vítěz olympiády. Sv. Štěpán, helénský Žid (Helénista = Řek), jáhen, spolužák a bratranec Saula (Šavla, pozdějšího apoštola sv. Pavla).
Štěpán byl velice vzdělaný, znal Bibli-Starý Zákon, proroctví a tradice. Zápis o jeho mučednické smrti je v Novém Zákoně v knize Skutky apoštolů (Sk 6,8-15; 7,1-60). Byl obviněn z rouhání a popírání Mojžíšova zákona. Odsouzen k smrti ukamenováním. Zemřel v Jeruzalémě + 38/40, pohřben za hradbami Jeruzaléma.
Roku 415/417 našel kněz Lucius jeho ostatky (svátek 3.8. Nalezení ostatků). V roce 1218 uherský král Ondřej II. přivezl z Jeruzaléma z křížové výpravy lebku sv. Štěpána do Vídně a uložil ji do chrámu (dnes katedrála) sv. Štěpána) .
Na jeho svátek se chodilo na koledu na památku toho, že jáhen Štěpán rozděloval almužny chudým. Původní koleda (lat. kalendae = kalendář) byl 1. den každého měsíce. Později rytmická píseň a obdarování chudých koledníků. V r. 1990 svátek obnoven v občanském kalendáři (do r. 1989 byl 2. svátek vánoční).
Patron litoměřické diecéze, koní, kočích, krejčích, tkalců, tesařů, bedářů, kameníků a zedníků.
Atributy sv. Štěpána: jáhenská dalmatika, palmová větev (symbol mučedníků), kameny.
Ženská podoba jména je Štěpánka, protože Štěpána znělo našim předkům velice tvrdě. Štefan (slovensky), Etiénne (francouzsky), Istvan, Pišta (maďarsky), Steven, Věnek, Viktor, Vincenc, Vincent, Vítězslav, Vaněk.
(╬) Nalezení sv. Štěpána 3. 8. v r. 415/417 našel kněz Lucius jeho ostatky v Kafardamale u Jeruzaléma a přenesl je na Sion (večeřadlo) do Jeruzaléma. V r. 439 bylo jeho tělo přeneseno nejdříve do Cařihradu (Konstantinopol, Istanbul), v r. 560 se dostaly do Říma a pohřbeny v basilice sv. Vavřince. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Štěpán I. sv. 2. 8. papež a mučedník, sv. Štěpán I. byl zvolen jako 23. papež v r. 254, obrátil na víru mnoho Římanů a to i z urozených patricijských rodin, odmítl rozhodnutí biskupské synody v Kartágu z r. 256, že: „lidi pokřtěné kacířem je třeba při návratu do církve pokřtít znovu“, při sloužení mše svaté byl zavražděn v katakombách, + 2. 8. 257, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Štěpán Bellesini bl. 2. 2. řeholník, bl. Štěpán Belessini, řeholník, * 25.11.1774 Trident, + 2. 2.1840 Genazzan v Itálii, augustiniánský kněz, OESA, zemřel při pomoci nemocným na epidemii cholery, 258. papežem sv. Piem X. blahořečen 1.11.1904
(╬) Štěpán z Die sv. 6. 9. biskup, sv. Štěpán z Die, * 1155 Lyon, + 6. 9.1213 Die ve Francii, jako biskup působil několik měsíců, vedl vzorný život, že ho lidé ctili jako světce už za jeho života, měl dar uzdravování a vidění, 258. papežem sv. Piem X. svatořečen 9.12.1903
(╬) Štěpán Harding sv. 16. 7. řeholník, sv. Štěpán Harding, * 1059 Merriott v Anglii, + 28. 3.1134 Cîteaux ve Francii, cisterciák OCist., založil další kláštery, v r. 1133 oslepl, odstoupil z úřadu, 235. papež Řehoř XV. ho svatořečil v r. 1623, původní den svátku byl 17. 4., později přeložen.
(╬) Štěpán z Hälsinglandu sv. 2. 6. biskup a mučedník, sv. Štěpán z Hälsinglandu, + 2. 6.1072.
(♣)(╬) Štěpán I. Uherský sv. 30. 8./16. 8. král a vyznavač, původním jménem Vajk, *970 Ostřihom (Gran, Esztergom), + 15. 8.1038 v Budíně (Budapešť), syn knížete Gejzy (Gézy). Pokřtěn a biřmován sv. Vojtěchem na jméno Štěpán. Oženil se ve 26 letech roku 996 a jeho manželkou byla princezna bl. Gisela (7. 5.), sestra německého krále sv. Jindřicha II. (13. 7.). Spolu měli syna Imricha. V r. 997 se stal hlavním uherským knížetem.
V r. 1000 dostal od 140. papeže Silvestra II. císařskou korunu (později s nahnutým křížkem) a od byzantského císaře královskou čelenku, obojí bylo spojeno v jednu korunu, nazvanou svatoštěpánská, kterou byl korunován 25.12.1000 na prvního uherského krále.
Koruna je národní poklad Maďarů (v r. 1945 se dostala do USA, které ji vrátily až v r. 1978).
Od papeže Silvestra II. dostal dědičný titul Apoštolský král Uher. Podporoval chudé, zakládal kláštery, školy a kostely. Zasloužil se o pokřtění Uher (Maďarska) a založil několik biskupství.
Pohřben 20.8. pohřben v katedrále v Székesfeherváru (Stoliční Bělehrad = trůnní bílý hrad). Tento den byl do r. 1948 státním svátkem Maďarska, v letech 1948–1990 Den ústavy a od r. 1990 opět Den sv. Štěpána. Hlavní patron Maďarska.
Svatořečen 158. papežem sv. Řehořem VII. v roce 1083. Svátek v českém církevním kalendáři přeložen v r. 1969 z 2.9., v občanském kalendáři svátek do r. 1989, István, Pišta, Štěpán, Štefan
(♣) Štěpánka 31.10. Štěpán, Štefan, Vítězslava
(╬) Štěpánka sv. 2. 1. řeholnice, sv. Štěpánka Quinzaniová (Kvinzaniová), * 5. 2.1457 Orcinuovo u Brescie, + 2. 1.1530 Soncino, jako mladá vstoupila do řádu dominikánek OP. v Cremě, r. 1485 založila klášter v Soncinu, od Velkého pátku 1489 měla po 40 let stigmata až do své smrti.
