Abecední seznam svatých a význam jmen

B

(♣) Babeta 4.12. V době národního obrození bylo toto jméno omylem považováno za podobné jménu Barbora. Později bylo zjištěno jako odvozenina jména Alžběta. V kalendáři byl dříve svátek na den sv. Barbory. Alžběta, Bety, Elisabeta

(╬) Badurad sv. 17. 9. biskup, sv. Badurad, *780 Sasko, +17.9.862 Paderborn v Porýní.

(╬) Bakchus sv. 7.10. mučedník, řec.: Dionýsos, lat.: Bacchus = řecký a římský bůžek vína, označení vína. Podle řecké mytologie byl synem Dia (Zeus) a Semely.
     Původně byl bůžkem úrody a plodnosti, později vína. Doprovázely ho ženy zvané Bakchantky nebo mainády (Mainádes = šílící), které upadaly do šílenství. Ukamenovaly pěvce Orfea, který truchlil nad smrtí manželky. Bakchantky nebyly jen mýtické ženy, ale i skutečné osoby, a při některých bakchanáliích ve starém Římě museli zasahovat i vojáci.
     Sv. Bakchus žil ve 4. století. Byl římský důstojník, umučen společně se sv. Sergiem u řeky Eufratu (Irák), ubičován k smrti, + 305 Sýrie, v církevním kalendáři do r. 1969. Dionys.

(╬) Balbína sv. 31. 3. mučednice, lat.: balbus = koktavý, sv. Balbína, *2. století v Římě, dcera tribuna Quirina, vyhlášená v Římě jako velká krasavice. Podle legendy se jí vytvořila na krku hnisavá rána, kterou ji uzdravil dotykem vězeňských řetězů 6. papež Alexandr I. (+115).
     Otec Balbíny Kvirin splnil slib, že když se dcera uzdraví, dá se on s celou rodinou pokřtít. Chodili za ní mladíci, kteří ji žádali o ruku. Když je odmítala, udali ji, že je křesťanka. Byla zajata i se svým otcem Kvirinem, který byl popraven 30.3.130. Balbína byla umučena den po otcově smrti, +31.3.130 Řím. Pohřbena na Via Appia, patronka proti strumě (voleti).

(╬) Baldomer sv. 27. 2. mnich, sv. Baldomer, *600 Lyon, +661 Lyon ve Francii, původním povoláním byl kovář, vstoupil do řádu benediktinů

(╬) Baldvin z Rieti sv. 21. 8. opat, sv. Baldvin z Rieti, žil v 11. století v Rieti v Itálii v klášteře cisterciáků OCist.

(╬) Balsam sv. 24.11. opat, řec.: balzam = směs olejů (panovníci starověku se dávali balsamovat, domnívali se, že když budou zachováni balsamováním, mohou přejít do věčného života), sv. Balsam, +24.11.1232 La Cava u Neapole v Itálii, 16.5.1928 ho svatořečil 260. papež Pius XI., Balzam, Balzam, Balsám

(♣)(╬) Baltazar sv. 6. 1. mudrc, starobabylonsky (persky): Bell – šasar = obětující (božstvu) Bálovi, sv. Baltasar, třetí z mudrců, mágů (tří králů), kteří donesli dary malému Ježíškovi do Betléma. Baltazar přinesl myrrhu, jako symbol utrpení a věčného života, zároveň jako předzvěst Ježíšova nabalsamování při pohřbu (panovníci starověku se dávali balsamovat, aby se jejich tělo zachovalo a oni mohli přejít do věčnosti).
     Svatý Matouš ve svém evangeliu v Bibli (Mt 2,1-12), napsal: „Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě... Vešli do domu, padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu své dary: zlato, kadidlo a myrrhu“.
     Byli to mágové (mudrci, věštci, hadači, astronomové, astrologové, poradci babylonského krále). Ve starověku a středověku kolísal počet mudrců–králů mezi 2–12, od 12. století se ustálil na třech. Podle počtu darů v zápisu Matoušova evangelia, který píše o třech královských darech (zlato, kadidlo, myrrha). Všichni „tři králové“ byli původně zobrazováni jako mladí běloši. Po objevení Ameriky každý z nich představoval jednu lidskou rasu, bílý Kašpar (Evropu), rudý Melichar (Ameriku), černý Baltazar (Afriku).
     Při mši svaté v předvečer (5.1.) jejich svátku (6.1.), se světí kadidlo, voda a křída, kterou se označují domy, svěcení vody připomíná Kristův křest v řece Jordánu (toto svěcení převzala v Čechách katolická církev od církve pravoslavné). Posvěcenou křídou se označují domy třemi písmeny s křížky: +C+M+B (nebo česky K+M+B+letopočet). Nápis vyjadřuje prosbu o požehnání v nastávajícím roce: Christus Mansionem Benedicat (Kristus toto obydlí ať požehná–v tomto roce, ať žehná po celý tento rok). Tři křížky (není to plus mezi písmeny !) znamenají Trojjediného Boha – Nejsvětější Trojici = Otec +, Syn + a Duch Svatý +.
     Tři křížky používali ve středověku negramotní lidé a svůj podpis psali třemi křížky. Tím brali Trojjediného Boha jako svědka svého podpisu a prosili o Jeho požehnání.
     Z tohoto požehnání domů v předvečer (5.1.) jejich svátku (6.1.) vznikla jména „tří králů“. První autor, který uvedl počet tří králů, byl v 6. století sv. Caesarius z Arles (470-542). Jména tří králů Casparius, Melchiorius et Baltasarius zapsal v 7. století sv. Beda Ctihodný (Venerabilis, 672-735):
     „Mágové (kouzelníci) přinesli dary Pánu. První byl Kašpar, starý muž s bílými vlasy a plnovousem, oblečený do purpurové tuniky s krátkým zeleným pláštěm a purpurovými botami s bílým prošíváním. Na hlavě měl frygickou čapku z látek různých barev. Pánu, svému králi, nabídl zlato. Druhý byl Melchior, s tmavými černými vlasy a vousy, oblečený v zelené tunice s červeným pláštěm a purpurovými botami. Pánu, svému Bohu, daroval kadidlo. Třetí se jmenoval Balthasar, bezvousý mladík oblečený v červené tunice, s bílým krátkým pláštěm a měl zelené boty. Myrrhou uctil budoucí utrpení svého Pána. Všechny jejich oděvy byly vyrobeny z hedvábí.“
     Ve 12. století kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor (1100-1180) vysvětlil původ tří králů: Kašpar pocházel z Arábie (Šéby), Melichar ze Sáby a Baltazar z Tarsu. Seznámili se v Babyloně, kde se věnovali hvězdářství a studiu starých knih. Ve 13. století zapsal jejich jména v knize Legenda aurea (Zlatá legenda) janovský arcibiskup bl. Jakub z Voragine (Jacobus de Voragine (1230-1298): hebrejsky Galgalat, Malgalat, Sarathin; řecky Appelios, Amerios, Damascos; latinsky Casparus, Melchior, Balthasarius.
     Podle legendy všechny tři později vysvětil na biskupy apoštol sv. Tomáš. Po mnoha letech zemřeli v jednom týdnu a byli pohřbeni ve společném hrobě v arménském městě Sewa. Ve 4. století sv. císařovna Helena vyzvedla jejich ostatky a darovala je biskupovi Eustorgiovi do Milána. Jeho nástupce Protasius zasvětil milánský kostel sv. Eustrogiovi a pro ostatky sv. Tří králů dal postavit velký náhrobek (od r. 1194 prázdný).
     Město Milán se dostalo do války s císařem Fridrichem Barbarossou (Bedřichem Rudovousem), který je dobyl. Císař dal odvést v roce 1194 všechny cennosti (i svícen z jeruzalémského chrámu, dnes uložený v Praze v katedrále) a ostatky (i sv. Petra Veronského). Mezi nimi i údajné ostatky tří králů do nového chrámu sv. Petra v Kolíně nad Rýnem (Kőln am Rheim, ve 20. století bylo zjištěno, že se jedná o ostatky tří chlapců). Císař je předal kolínskému arcibiskupovi Rainaldu von Dasselovi.
     Baltasar, svátek se slaví od 4. století, v občanském kalendáři uveden svátek Tří králů: Kašpar, Melichar, Baltazar. V církevním kalendáři slavnost Zjevení Páně–sv. Tří Králů (Epifanie). Původně kult Tří králů jako svatých byl uznán pouze pro město Kolín nad Rýnem. Oficiálně nebyl nikdy svatořečen ani jeden z nich, Baltasar, Belšasar.

(╬) Baltasar Ravaschieri sv. 18. 9. řeholník, sv. Baltasar Ravaschieri, + 18. 9.1492 Milán, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.

(╬) Baltylda sv. 30. 1. řeholnice, sv. Baltylda, královna, * 630 v Anglii, 30. 1. 680 v Chelles ve Francii. Jako malé děvče ji v r. 634 unesli Vikingové a prodali hofmistrovi krále Chlodvíka II., kterému sloužila jako otrokyně. V r. 649 si ji všiml král Chlodvík a oženil s ní. V r. 657 zemřel a ona se stala regentkou nedospělého syna Chlotara III. Starala se o chudé a nemocné, zakázala otroctví, zakládala kláštery se špitály. V r. 675 se proti ní vzbouřili šlechtici a byla vypovězena. Odešla do kláštera v Chelles, kde zemřela jako řeholnice. Její ostatky byly vyzvednuty v r. 833. Batylda.

(╬) Baptista Mantuanus bl. 20. 3. řeholník, bl. Baptista Mantuanus, vl. jménem (Giovanni Baptista) Jan Křtitel Spagnoli, * 17. 4.1448 Mantova, + 20. 3.1516 Mantova, v r. 1464 v 16 letech vstouil do řádu karmelitánů OCarm., v r. 1483 se stal vikářem a v r. 1513 generálním představeným, byl činným spisovatelem a básníkem, přítel Erasma Rotterdamského, blahořečen 257. papežem Lvem XIII. v r. 1885.

(╬) Barachisus sv. 29. 3. mniši a mučedníci, sv. Barachisus a sv. Jonáš, + 29. 3. 326 v Persii, rodní bratři, umučeni za vlády krále Sapora II., oni dodávali útěchu zajatým křesťanům, byli zatčeni a vyzváni, aby se poklonili slunci a ohni, odmítli a byli umučeni, jeho bratr Jonáš zemřel o den dříve 28. 3.

(╬) Barbatus sv. 19. 2. biskup, lat.: barbatus = vousatý, z toho barbarus = nevzdělaný, surový, cizinec, sv. Barbatus, * 612 Benevento, + 19. 2. 682 Benevento.

(♣)(╬) Barbora sv. 4.12. panna a mučednice, řec.: barbaros (barbar) = cizinec, sv. Barbora, princezna z Nikomedie, + 237/305 Nikomedie (Nikaj, Nicej, Iznik, Izmid, Izmit v Turecku). Byla vzdělaná a bystrá. Ucházeli se o ni nejlepší mladíci ze šlechtických rodin. Od své komorné slyšela o Kristu a začala se scházet se skupinou křesťanů. Zjistil to její otec král Dioscuros, který byl pohan. Před svým odjezdem na dlouhou cestu dal Barboru zavřít do obytné věže, aby nepoznala křesťanskou víru. Cestou se jí o šaty zachytila větvička z keře. Věž měla dvě okna.
     Barbora se dala pokřtít a ve věži si nechala udělat ještě jedno, aby si připomínala Boha v Nejsvětější Trojici. Otec se po svém návratu dozvěděl, že se dcera stala křesťankou a udal ji u prefekta. Barboře se podařilo uprchnout ke skále, která podle legendy se sama otevřela a schovala ji. Místní pastýř prozradil, že se hledaná princezna schovává v jeskyni. Barbora byla zajata a zbičována. V noci se jí zjevil Kristus a zahojil její rány. Druhý den ji dal místodržitel pálit pochodněmi, uříznout prsa a bít kyjem.
     Sťata mečem od vlastního otce. V té chvíli sjel blesk a otce Dioscura zabil. Na větvičce z keře, kterou měla ve vězení, vykvetlo několik květů. Proto na den sv. Barbory se dává do vázy "barborka" větvička z třešně nebo zlatého deště. Jestliže větvička vykvetla na Štědrý den (za 20 dní), měla se dívka do roka vdát.
     Sv. Barbora patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969). Je jí zasvěcen gotický chrám v Kutné Hoře. Patronka horníků (schovala se ve skále), dělostřelců a pyrotechniků (blesk zabil jejího otce), hrobařů, proti horečce, proti náhlé smrti.
     Sv. Barbora byla patronkou horníků v polských a německých dolech. Z německé strany převzali patronát sv. Barbory čeští havíři v Mostě. Původně hlavním patronem českých horníků byl opat sv. Prokop.
     Den jejího svátku slavili horníci okázalými slavnostmi. V roce 1949 byl určen den horníků na 9.9., kdy se slavilo 700. výročí vydání horního práva v Jihlavě roku 1249. 
     3.12. večer před svátkem sv. Barbory chodily ve dvojici nebo ve trojici po vesnici „Barborky“, bíle oděné postavy, které rozdávaly jablka a ořechy, nepořádným hospodyním vymetaly kamna. Později si děti dávaly za okno obuv nebo ponožku, kam jim v noci sv. Barbora něco nadělila. Protože nebyly celý rok úplně hodné, objevilo se mezi sladkými dárky také kus dřeva, uhlí nebo nahnilá brambora.
     Bára, Barunka, Barbara. Atribut: věž s třemi okny (Nejsvětější Trojice), kalich s hostií (svaté přijímání), královská koruna (princezna), meč (popravčí nástroj).

(╬) Barbora ct. 10. 3. řeholnice, ct. Barbora Pfisterová, * 1. 9.1867 Wattenheim, Porýní-Falc, 9. 3.1909 Špýr, Porýní-Falc, v r. 1890 ve věku 22 let dostala stigmata, v r. 1897 vstoupila do kláštera milosrdných sester, zemřela ve 41 letech

(╬) Bardo sv. 10. 6. arcibiskup, sv. Bardo, * 980 Oppershofen v Hesensku, + 10. 6.1051 Paderborn v Severním Porýní-Vestfálsku, syn šlechtické rodiny, vychován ve zbožnosti a dobročinnosti, ve Fuldě vstoupil do kláštera benediktinů OSB, byl opatem dvou klášterů, od r. 1031 mohučský arcibiskup, žil tak skromně, že ho musel napomenout 153. papež sv. Lev IX., aby dbal na více jídla a zůstal při síle, zemřel na vizitační cestě po své diecézi

(╬) Barnabáš sv. 11. 6. apoštol, hebr.: ben nebuch = syn útěchy, nabhá, bar nabihá, = syn proroctví. Jeho jméno bývá zaměňováno s odsouzencem Barabášem, který byl propuštěn Pilátem místo Ježíše na Velký pátek. Zločinec Barabáš = bar – abbas = syn otce.
     Sv. Barnabáš (Barsabas), původním jménem Josef (Sk 1, 23), pocházel z izraelského pokolení Levi, * 1. století Kypr, + 62 Salamida u Famagust, ve Skutcích apoštolů je o něm napsáno, že prodal majetek a peníze položil apoštolům k nohám (Sk 4, 36 – 37), v Jeruzalémě se učil v Gamalielově škole, na jeho doporučení byl přijat sv. Pavel do společenství věřících, pomocník sv. Pavla na jeho 1. cestě, v Lystře uzdravil sv. Pavel chromého a místní pohané jim chtěli obětovat býky v domnění, že Pavel je Hermés (Merkur – posel bohů) a Barnabáš je Zeus (Jupiter), tato událost je popsána ve Skutcích apoštolů (Sk 13, 14.), v r. 51 se Barnabáš plavil se sv. Markem (evangelista, byl jeho bratranec) na Kypr, kde hlásal evangelium, zde zemřel mučednickou smrtí probodením nožem nebo ukamenováním, nepatřil k původním 12 apoštolům, ale dostal jejich titul, podle legendy působil ve Florenciia Miláně, patron proti bouřce, hádkám, sporům a smutku

(╬) Barnard sv. 23. 1. arcibiskup, sv. Barnard, * 770, + 23. 1. 849 Romans ve Francii. Byl vojákem císaře sv. Karla I. Velikého, v r. 790 vstoupil do řádu benediktinů OSB, v r. 810 se stal arcibiskupem ve Vienne.

(♣)(╬) Bartoloměj sv. 24. 8. apoštol a mučedník, hebr.: ben, bar – talmai = brázda, vráska, syn Talmaje, Toloma, syn brázdy, syn vrásčitého (staršího) otce, původním jménem Nathanael, Natanael = darovaný Bohem, oráč, pocházel z Kány Galilejské (podle některých biblistů to byl ženich na svatbě v Káni Galilejské).
     K Ježíšovi ho přivedl apoštol Filip a Kristus ho přivítal slovy: „hle pravý Izraelita, ve kterém není lsti“ (J 1, 48). Jeden z apoštolů, misionář na Arabském poloostrově (tam donesl Matoušovo evangelium), v Turecku, Indii a ve Velké Arménii. Ve městě Albanopoli (Bílé město) uzdravil dceru arménského krále Polimia a ten se nechal pokřtít s celou rodinou.
     Jeho bratr Astyages poslal pohanské kněze, aby ho zabili. Vražda se jim nepodařila. Dal ho ukřižovat a podle perského trestu smrti z něho zaživa sedřít (stáhnout) kůži, zemřel v Sýrii.
     Jeho ostatky byly z Albanopoli v 11. století přeneseny do kostela sv. Vojtěcha v Římě (kostel byl po přenesení ostatků zasvěcen sv. Bartoloměji, tam je křtitelnice s nejstarším vyobrazením podoby sv. Vojtěcha), Bartoš, Bárta, Bartoň.

(╬) Bartoloměj Agricola ct. 23. 5. řeholník, lat.: agricola = rolník, sedlák, zemědělec, venkovan, ct. Bartoloměj Rolník (Agricola, přezdívku měl podle svého původu), * 16. století Amberg, Bavorsko, + 23. 5.1621 Neapol v Itálii, stal se františkánem a kazatelem, v Itálii se ujímal zajatců a chudých, napsal několik spisů o askezi, v r. 1744 byl prohlášen za ctihodného

(╬) Bartoloměj Bompedoni sv. 12.12. kněz, sv. Bartoloměj Bompedoni, * 1228 Mucchio v Itálii, + 12.12.1300 Cellola, Itálie, 19. 4.1910 svatořečen 258. papežem sv. Piem X.

(╬) Bartoloměj Fanti sv. 5.12. řeholník, sv. Bartoloměj Fanti, * 1410 Mantova, + 5.12.1495 Mantova, karmelitán OCarm., 18. 3.1909 svatořečen 258. papežem sv. Piem X.

(╬) Bartoloměj Holzhauser ct. 20. 5. kněz, ct. Bartoloměj Holzhauser, * 24. 8.1613 Laugna v Německu, + 20. 5.1658 Bingen v Porýní-Falci, založil společenství světských kněží v r. 1640, v r. 1655 ustanovil latinskou školu, byl velice ctěn už za svého života

(╬) Bartolomějka Marie sv. 26. 7. řeholnice, sv. Bartolomějka Marie Capitaniová, * 13. 2.1807 Lovere, + 26. 7.1833 Lovere v Itálii, působila jako učitelka od 15 let, v r. 1832 založila řád sester lásky Dítěte Marie, které se staraly o chudé, nemocné a děti, svatořečena 261. papežem ct. Piem XII. 18. 5.1950

(ש) Baruk starozákonní prorok, hebr.: Bá – ruch = Boží popžehnání, žil v 6. století př. Kr., není v českém kalendáři

(╬) Basil Starší sv. 30. 5. vyznavač, sv. Basil Starší a sv. Emelie, * 270 Kappadokie, + 330 Kappadokie v Turecku, rodiče sv. Basila Velikého Mladšího, sv. Řehoře z Nyssy, sv. Petra ze Sebasty a sv. Makriny, která, po otcově smrti, odešla s matkou do kláštera.

(╬) Basil sv. 2. 1. arcibiskup a církevní učitel, řec.: basileos = panovník, král, sv. Basil Veliký, *330 Cesarea v Kapadocii v Turecku (Kappadokie, dnes Kayseria), +1.1.379 Cesarea. Jeho rodiče, babička Makrina a tři sourozenci (sv. Řehoř z Nyssy, sv. Petr ze Sebasty a sv. Makrina), byli prohlášeni za svaté.
     Právník, lékař, rétor, církevní učitel, biskup v Cesareji, pokřtěn v r. 356, studoval v Athénách, se svým spolužákem a přítelem sv. Řehořem Naziánským Mladším kázal proti ariánům.
     Sestavil liturgii, kterou používá pravoslavná a řeckokatolická církev, založil řád basiliánů (podobný benediktinské řeholi), řád se rozšířil z Řecka do Ruska (pečerská lávra – klášter, je střediskem basiliánů). Roku 364 vysvěcen na kněze. Po smrti biskupa Eusebia se 15. 6. 370 stal jeho nástupcem arcibiskupem. V r. 380 vysvětil bratra sv. Petra ze Sebasty na biskupa.
     Ve východní církvi patří mezi čtyři velké církevní otce (sv. Atanáš, Jan Zlatoústý, Řehoř Naziánský Mladší), patron východního mnišství, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 14. 6., společný svátek se sv. Řehořem Naziánským, Bazil, Basilius, Vasil, Vasilij

(╬) Basilides sv. 12. 6. voják a mučedník, řec.: basileos = panovník, král, basilides = patřící panovníkovi, v přeneseném smyslu patřící Panovníkovi Bohu, sv. Basilides, římský voják umučený spolu se sv. Naborem a sv. Nazariem za císaře Diokleciána na přelomu 3. a 4. století, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Basilisa sv. 3. 9. mučednice, sv. Basilisa, * 290 Nikomedie (Nicej, Izmid) v Turecku, + 300 Nikomedie (Izmid) v Turecku, za císaře Diokleciána podstoupila v 10 letech mučení, které bylo tak strašné, že pohanský místodržitel uvěřil v Boha, po vyznání své víry byl také popraven

(╬) Batho sv. 30. 7. mnich, sv. Batho z Freisingu, žil v 11. století, misionář Slovanů v údolí Puster, stal se kaplanem a později kanovníkem v benediktinském OSB klášteře sv. Ondřeje ve Freisingu v Bavorsku, v 18. století byl klášter zbořen a jeho ostatky byly přeneseny do Nandlstadtu, Bado. 

(ש) Batšeba Bet-šeba, hebr. Batšeba = Dcera přísahy.

(╬) Bavo sv. 1.10. sv. Bavo, reklús, * 590 Haspengau v Belgii, + 1.10. 655 Gent v Belgii, žil jako poustevník (reklús) vedle kostela, později benediktinský mnich OSB, Allowin, Baav, Baaf.

(╬) Beata sv. 8. 4. řeholnice, lat.: beata = blahoslavená, blažená, sv. Beatrice (Beatrix), sv. Beata Meklenburská, + 8. 4.1399 Ribnitze v Německu, dcera vévody Jindřicha z Meklenburska, stala se klariskou v Ribnitzi, byla vzorem pokory, lásky k bližním a kajícnosti, Beáta.

(♣)(╬) Beáta sv. 25.10./29. 7. mučednice, sv. Beata Římská, její bratři sv. Faustinus a sv. Simplicius byli za císaře Diokleciána r. 303 utopeni v Tibeře v Římě, vytáhla jejich těla a pohřbila. Za to byla uvězněna a ve vězení uškrcena. Nad jejich hrobem byl ve 4. století postaven kostel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, v občanském kalendáři svátek od r. 1990, Beata, Blažena, Beatrix, Beatrice, Felicita = Štěstěna.

(╬) Beáta sv. 6. 9. mučednice, sv. Beáta žila v době císaře Aureliána (270 – 275), s ní byl umučen sv. Augustin a Santianus v Sensu u Paříže, všichni tři byli popraveni, za císaře sv. Konstantina byl nad jejich hrobem postaven kostel, v r. 730 ho zbořili muslimští Saracéni, v r. 877 byly přeneseny jejich ostatky do kostela v Saint Pierre le Vif a v 18. století za Francouzské revoluce byly uloženy v katedrále v Sensu.

(╬) Beata sv. 29. 6. mučednice, sv. Beata, * 3. století ve Španělsku, + 29. 6. 277 Sens ve Francii.

(╬) Beatrix da Silva sv. 16. 8. řeholnice, sv. Beatrix da Silva Meneses, * 1424 Ceuta v Maroku, + 16. 8.1490 Toledo ve Šapnělsku, sestra bl. Amadea IX. Savojského, dvorní dáma španělské královny Isabely Kastilské, odešla do kláštera cisterciaček a tam žila bez slibů 30 let, v r. 1484 založila pro rozjímavý život řád sester Neposkvrněného Početí (Conceptionis, koncepcionistky), svatořečena 263. papežem ct. Pavlem VI. 3.10.1976.

(╬) Beatus sv. 9. 5. kněz, lat.: blažený, blahoslavený, sv. Beatus Poustevník, * ve Francii, + 112 Beatenberg ve Švýcarsku, podle legendy byl vysvěcen na kněze od sv. apoštola Petra a odešel jako věrozvěst do Švýcarska, u Thunského jezera se zabydlel v jeskyni jedné hory, kde zabil draka, hora byla později nazvána blažená hora (Beatenberg), další legenda umísťuje tohoto světce do 7. století s místem narození ve Skotsku, který došel do Švýcarska z alsaského kláštera v Honau, Blažený.

(╬) Beatus sv. 28. 7. poustevník, sv. Beatus a Bantus, žili v 7. století v Trevíru.

(╬) Beda sv. 25. 5. kněz a učitel církve, výklad tohoto jména je nejasný, pravděpodobně jde o zkomoleninu bene = dobře, sv. Beda Ctihodný, * 673 Wearmouth v Anglii, + 26. 5. 735 Sunderland.
     Od 7 let benediktin OSB ve Wearmouthu, v 10 letech přešel do kláštera Jarow v Sunderlandu u Durhamu, v 19 letech v r. 692 přijal jáhenské svěcení, v r. 703 ve 30 letech byl vysvěcen na kněze. Učenec v přírodních a náboženských vědách, napsal první historii západních klášterů, jeho výklady teologie se četly na veřejných místech.
     Už za svého života byl nazýván Venerabilis = ctihodný, stal se rádcem panovníků, biskupů a mnoha dalších lidí, pohřben v katedrále v Durhamu v Anglii, za církevního učitele prohlášen v r. 1899, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 27. 5., společně se sv. Řehořem VII. a sv. Marií Magdalenou de Pazzi, Béda, Bena, Béna.

(♣) Bedřich 1. 3. česká zkomolená podoba německého jména Fridrich, v občanském kalendáři svátek v r. 1990 přeložen ze 6. 3., Friedrich, dán.: Frederik, švéd.: Fredrik, angl.: Frederic, it.: Frederico, maď.: Frigyes (Friděš), Bedřiška, Irenej, Irena, Lubomír, Luboš, Miroslav, Mansuet, Kleofáš, Šalamoun, Pacifik.

(╬) Bedřich z Hirsau sv. 8. 5. opat, sv. Bedřich z Hirsau, + 8. 51071 Heidelberg v Německu, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.

(╬) Bedřich 3. 3. řeholník, sv. Bedřich z Mariengaarde, * 1100 Hallum, + 3. 3.1175 Mariengaarde, Holandsko, člen řádu OPraem., ve svém klášteře se stal opatem.

(╬) Bedřich z Řezna sv. 29.11. řeholník, bl. Bedřich z Řezna, + 29.11.1329 Řezno, augustiniánský mnich OESA, pracoval jako truhlář, mezi lidmi byl velice oblíben, pohřben v řádovém kostele sv. Cecílie v Řezně, blahořečil ho 258. papež Pius X. 12. 5.1909.

(╬) Bedřich z Utrechtu sv. 18. 7. biskup a mučedník, sv. Bedřich z Utrechtu, * 780 Frísko, + 18. 7. 835 Utrecht v Holandsku, zavražděn při mši u oltáře, znázorňuje se proboden dvěma dýkami nebo meči.

(╬) Begga sv. 18.12. řeholnice, sv. Begga z Andenne, * 620 Landen v Belgii, + 17.12.691/693 Andenne. Otec Pipin I. Starší, matka sv. Iduberga (Itta). Sv. Begga měla starší sestru sv. Gertrudu.
     Begga se provdala za Ansegizela, syna métského biskupa Arnulfa. Měli tři děti: Pipin II. Prostřední, Martin z Laonu, Klotylda z Herstalu.  Založila několik kostelů a klášter v Andenne u Namuru (hlavní město Valonska v Belgii). Po smrti manžela vstoupila Begga do kláštera, kde byla zvolena abatyší.
     Její syn Pipin Prostřední měl syna Karla Martela a ten měl vnuka Karla I. Velikého (Karlova praprababička). Svatořečena v 11. století.

(╬) Béla IV. sv. 3. 5. vyznavač, sv. Béla IV., * 1206 Bratislava (Presburg) na Slovensku, + 3. 5.1270 Budapešť. Uherský král. Bela, Vojtěch, Adalbert.

(♣)(╬) Běla 21. 1./21. 1. staročesky: bílá, čistá, řec.: agneia, hagia = čistá, bílá, neposkvrněná, svatá, boží, (svatá boží ovečka), lat.: agnus = (čistý, svatý) beránek, sv. Anežka Římská, mučednice 13 let.
     Jako křesťanku ji udal svému otci syn římského prefekta Symfronius, který se s ní chtěl zasnoubit, byla odvlečena na několik dní do nevěstince, ale po vzývání anděla strážného se jí nic nestalo, odvedena na hranici, oheň byl uhašen náhlým přívalovým deštěm, popravena mečem, + 21. 1.304, Anežka, Albína, Blanka.

(╬) Benedikt z Nursie sv. 11. 7. opat, lat.: benedictus = požehnaný (bene dicere = dobro řečit = žehnat, říkat – svolávat dobro, blaho od Boha), sv. Benedikt zakladatel řádu benediktinů na Monte Casinu, * 480 Norcia (Nursie), bratr (dvojče) sv. Scholastiky (+10. 2. 543).
     Studoval v Římě, po vzoru sv. Antonína Velikého odešel na poušť u Subiaca, kde žil 3 roky. Jeho heslem bylo: „Ora et labora = modli se a pracuj“. Přidali se k němu další muži. Sv. Benedikt je nazýván patriarcha mnichů (otec mnichů, otec mnišství).
     Byl na něho spáchán atentát otravou jedem, viníkem byl jeden z mnichů, který nechtěl reformu mnišské obce. Sv. Benedikt založil 12 klášterů, z nich v r. 529 klášter na Monte Cassinu, kde napsal Regula Benedicti = Benediktova řehole.
     Zemřel na Zelený čtvrtek, + 21. 3. 547 Montecassino v Itálii. 11.7. 673 byly jeho ostatky přeneseny do Fleury ve Francii (město nazváno Saint Benoît sur Loire), 11.7. 703 přeneseny opět na Monte Cassino a pohřbeny vedle sestry Scholastiky.
     Od 8. do 12. století to byl jediný řád západního mnišství, rodný statek byl přestavěn na kostel sv. Benedikta. Kaple stojí na místě světnice, kde se narodila dvočata Benedikt a Scholastika. Klášter Monte Cassino byl zcela rozbombardován v r. 1944. Hrob světce byl odkryt při nové výstavbě kláštera.
     V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 21.3. Za patrona Evropy ho 19.10.1964 vyhlásil 263. papež bl. Pavel VI., 31.12.1980 k němu jako spolupatrony Evropy přidal 265. papež sv. Jan Pavel II. sv. Cyrila a Metoděje. České jméno Beneš, Pešek, Blahoslav, řec.: Makarios, ital.: Benedetto.

(╬) Benedikt II. sv. 7. 5. papež, sv. Benedikt II., zvolen 81. papežem v letech 684 – 685, za jeho pontifikátu se císař Konstantin IV. vzdal práva potvrzovat volbu papeže, snažil se, aby kněží a biskupové měli vysokou duchovní vzdělanost, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 do r. 2006.

(♣)(╬) Benedikt a druhové sv. 12.11./25. 8. řeholník a mučedník, sv. Benedikt s bratřími, * v Beneventu v Itálii, +12.11.1003 Kaziměř v Prusku. Stal se kanovníkem, později se zřekl úřadu a vstoupil k benediktinům. U Ravenny se seznámil s sv. Janem Gradenigem, spolu odešli na žádost císaře Oty III. a Boleslava Chrabrého jako misionáři do Polska. V Kaziměři se k nim připojili polští benediktini Matouš, Izák a laický kuchař Kristin (Pět bratří), aby je naučili polsky.
     Sv. Benedikt zapsal smrt sv. Vojtěcha. V poustevně byli přepadeni a zavražděni pruskými lupiči. Jejich těla byla přenesena v r. 1006 do katedrály ve Hnězdně. V roce 1038 vpadl do Polska český kníže Břetislav, dobyl Hnězdno (Gniezno) a po třídenním postu, nařízeném pražským biskupem Šebířem, odvezl jejich ostatky i těla sv. Vojtěcha a Radima z Polska.
     Průvod došel 22./24.8.1039 do Prahy. 25.8.1039 byla sloužena slavnostní bohoslužba. Byli zařazeni mezi české světce. Poláci si stěžovali u 146. papeže Benedikta IX. Kníže Břetislav musel za pokání (pokutu) postavit chrám na místě mučednické smrti sv. Václava ve Staré Boleslavi. Ostatky zůstaly v Praze a nemusel je vracet.
     30.6.1131 dal olomoucký biskup ct. Jindřich Zdík (25.6.) tělo sv. Kristina převézt do katedrály v Olomouci a biskup Zdík ho prohlásil patronem Moravy. Církevní svátek na Moravě: sv. Kristýn s bratřími. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 12.11. V r. 1973 byl změněn název svátku Přenesení Pěti bratří 12.11. na svátek Pěti bratří s datem 25.8., kdy měl svátek sv. Radim, kterého svátek byl přeložen na den jeho smrti 12.10.

(╬) Benedikt sv. 17. 7. řeholník a mučedník, sv. Benedikt a Ondřej Svorad, * 980 v Polsku, + 1037, stal se mnichem v klášteře sv. Hypolita na Zoboru u Nitry na Slovensku (tehdy Horní Uhry), odkud byl později poslán jako pomocník k poustevníkovi sv. Ondřeji Svoradovi (17. 7.) na Skalku u Trenčína, po jeho smrti v r. 1034 pokračoval v jeho činnosti, v r. 1037 ho zabili zbojníci, kteří si mysleli, že má v poustevně poklad, oba byli pohřbeni v nitranské katedrále, na prosbu uherského krále sv. Ladislava (27. 6.) je kanonizoval 158. papež sv. Řehoř VII. v r. 1083, slovenský patron

(╬) Benedikt Aniánský sv. 12. 2. řeholník. Sv. Benedikt z Aniani (z Anianu), vlastním jménem Vitiza. * 750 Francie. Syn vizigótského hraběte Aigulfa z Maguelone.Číšník na dvoře krále Pipina Mladšího (Krátkého). V r. 774 odjel s Karlem I. Velikým do bitvy, ale ocitl se v nebezpečí života a rozhodl se, že se bude věnovat Boží službě. Ještě v tom roce vstoupil do kláštera benediktinů v St-Seine u Dijonu, kde ho později chtěli zvolit opatem. Uprchl do svého rodiště v Akvitánii a tam na statku po svých rodičích, u potoka Aniána založil v r. 779 klášter benediktinů.
     V r. 814 se v tomto klášteře stal opatem. Podle jeho vzoru a v jeho duchu byl reformován klášter v Cluny. Vynikal dobrotivostí a laskavostí. Jeho životním heslem se stala věta sv. Pavla: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé, ale přemáhejte zlé dobrým.“ Stal se rádcem krále Ludvíka Pobožného. Bývá nazýván „první velký otec mnichů germánského kmene“. Později byl zvolen opatem v Maursmünsteru, potom ještě v Indenu a v Kornelimünsteru, kde zemřel. + 11. 2. 821 Kornelimünster u Cách, Severní Porýní-Vestfálsko. Jeho hrob nebyl nikdy nalezen.

(╬) Benedikt Biscop sv. 12. 1. řeholník, sv. Benedikt Biscop Baducing, * 628 Northumbrien v Anglii, +12.1.689, založil klášter benediktinů, vypracoval pro anglosaské křesťany římskou liturgii, patron anglických benediktinů, hudebníků, malířů

(╬) Benedikt Josef Labre sv. 16. 4. řeholník, sv. Benedikt Josef Labre, *26.3.1748 Amettes Pas-de-Calais ve Francii, +16.4.1783 Řím. Od dětství projevoval velkou zbožnost a rodina rozhodla, že se stane knězem. Neměl žádný smysl pro učení a studium, a tím se stalo kněžství nedostupné.
     Zaměřil se na klášterní život, postupně vstoupil do tří řádu kartuziánů, cisterciáků a trapistů. Od r. 1770 se vydal ve 32 letech jako poutník na cestu Evropou, měl mystický dar proroctví a vidění budoucích událostí. Zemřel vyčerpáním v kostele Panny Marie v Římě (Sta.Madona Dei Monti) a byl zde pohřben.
     257. papež Lev XIII. ho svatořečil v r. 1881.

(╬) Benedikt Ricasoli sv. 20. 1. řeholník a poustevník, sv. Benedikt Ricasoli, * 11. století Coltobuon, + 20. 1.1107 u Coltobuonu, vzdělání získal v klášteře benediktinů OSB, který založili jeho rodiče, v dospělosti odešel na blízkou horu za městem, kde žil do své smrti, pouze o velkých svátcích přicházel do kláštera, v r. 1430 byl otevřen jeho hrob, kde bylo nalezeno nerozložené tělo, to bylo přeneseno do klášterního kostela. Oficiálně svatořečen v r. 1907.

(♣)(╬) Benedikta sv. 4. 1./8.10. mučednice, sv. Benedikta, + 360 Soissons ve Francii, o jejím životě se dochovalo málo zpráv, Benedikt

(╬) Benigna sv. 20. 6. panna a mučednice, lat.: Benignus = dobrotivě, ochotně, sv. Benigna (sv. Dobrotivá), *4. století Anglie, +21.10.451 Kolín nad Rýnem. Keltská princezna sv. Voršila (Uršula) měla 11 britských družek (jedna z nich byla sv. Benigna), podle legendy jich bylo 11.000. Tento počet vznikl chybou pozdějších opisovačů legendy, kde bylo napsáno "Unmilia et decim virgines" = Unmilia (1.000) et decim (10) panen. V přepisu 10+1+1000 = 11.000. Podle historiků se jedna z dívek jmenovala Unmillia (lat.: Jedentisíc, 1.000) a s ní bylo dalších 10. 

(╬) Benigna sv. 20. 6. řeholnice a mučednice, lat.: Benignus = dobrotivě, ochotně, sv. Benigna (sv. Dobrotivá), + 449. Její ostatky se dostaly v r. 1326 do obce Ostrov u Berouna (původně Ostrov sv. Máří u Hořovic), který byl přejmenován na Svatá Dobrotivá.
     Podle některých životopisů žila ve 13. století ve Vratislavi (Wroclav) v Polsku, v klášteře cisterciaček OCist., byla zavražděna při vpádu Mongolů do Vratislavi.

(╬) Benignus sv. 13. 2. kněz a mučedník, lat.: Benignus = dobrotivě, ochotně, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Benild sv. 13. 8. řeholník, sv. Benild, vlastním jménem Pierre Romançon *14.6.1805 Thuret ve Francii, +13. 8.1862 Saugues, Francie, člen řádu školských bratří FSC. V Saugues založil v r. 1841 školu a sám ji vedl, blahořečil ho 261. papež ct. Pius XII. v r. 1948, svatořečen 263. papežem ct. Pavlem VI. 29.10.1967, patron učitelů.

(♣)(╬) Benjamín (sv.) 7.12./31. 3. jáhen a mučedník, hebr.: ben = syn, jamin = pravá ruka, syn pravice, syn štěstí, syn zdaru, milovaný syn. Ve Starém Zákoně nejmladší syn biblického patriarchy (praotce) Jakuba (Gen. 35 kapitola), bratr Josefa Egyptského. Sv. Benjamín, * 400 Persie, + 422 Persie. Při pronásledování, křesťanů byl zajat. Odmítl klanět se pohanským božstvům a po krutém mučení byl popraven. V českém občanském kalendáři v r. 1989 svátek přeložen z 31. 3. Benjamin

(♣)(╬) Benon sv. 16. 6. biskup, zdrobnělina jména Bernard, sv. Benno z Míšně, * 1010 Sasko, + 16. 6.1106 Míšeň v Sasku, věrozvěst Sasů a slovanských Lužičanů, kde přijal slovanské jméno Zbyněk, v r. 1066 se stal biskupem v Míšni, dal postavit mnoho kostelů a klášterů, nesouhlasil s válkou Jindřicha IV. a byl v r. 1075 na rok uvězněn, v r. 1085 ho císař sesadil, po třech letech se opět ujal svého úřadu, podle legendy při odchodu hodil do Labe klíče od dómu, když se vrátil vylovili rybáři rybu a v jejím břiše našly klíče od katedrály, vrátili je biskupovi a ten mohl vstoupit do chrámu, věnoval se misiím mezi pohanskými Slovany, zemřel ve věku 96 let.
     V r. 1523 byl svatořečen 219. papežem Hadriánem VI., 16. 6.1524 napsal Martin Luter zlostný spis „proti modle a ďáblu v Míšni“, tím mínil ostatky sv. biskupa, protože i po letech trvaly obavy ze zneuctění, předal je v r. 1576 míšeňský biskup Jan z Haugwitzů vévodovi Albrechtu V. Bavorskému do Mnichova, byly uloženy v katedrále Panny Marie, ve slovenském kalendáři má svátek 18. 6., Zbyšek, Zbyněk, Benno, Beňo

(╬) Benno II. sv. 28. 7. biskup, sv. Benno II. z Osnabrücku, * 1020 Böhningen v Německu, + 28. 7.1088 Osnabrück v Sasku.

(╬) Benno Koglbaur ct. 13.12. řeholník, ct. Benno Koglbaur, * 29. 6.1862 Mönichkirchen v Rakousku, + 13.12.1925 Bregenz, Rakousko, v r. 1907 vstoupil do kláštera františkánů kapucínů OFMCap. v Innsbrucku, později působil v Brixenu, jako fortnýř (vrátný) pracoval v klášteře v Bregenzu, kde zemřel, v r. 1934 byly jeho ostatky přeneseny ze hřbitova do klášterního kostela

(╬) Berengar sv. 29.10. opat, sv. Berengar, +29.10.1108 Formbach v Německu.

(♣) Berenika 9. 7. řec.: beré níké (Phereniké-Fereniké) = nese vítězství, vítězka. Různými přepisy bylo snad původní jméno Bereniké, Berenika změněno na Veroniku.
     Veronika 7. 2. vyznavačka a učednice Páně, řec.: bere niké = nese vítězství, lat.: vera = pravé, řec. niké = vítězství, lat.: vera = pravý, řec.: oikón = obraz (veraiconica). Jedna z žen, které doprovázely Ježíše Krista na křížové cestě, mu podala šátek na utření zkrvavené a zpocené tváře.
    Jméno této soucitné ženy je neznámé, tradice ji pojmenovala jménem Veronika (jméno vzniklo podle Kristovy podoby na šátku–pravý obraz, otisk postavy Krista na Turínském plátně), podle tradice byla sv. Veronika učednicí Pána Ježíše. Podle pravoslavné tradice byl jejím manželem sv. Šimon z Kyrény (město v severní Africe). Sv. Marek ve svém evangeliu (Mk 15, 21), o Šimonovi píše, že pomohl Ježíšovi nést kříž. Měl dva syny sv. Rufina (Rufa) a sv. Alexandra (společný svátek 26. 8.).
    Sv. Veronika je patronka hospodyněk, pradlen, tkalců, obchodníků se lnem, švadlen, za dobrou smrt, při těžkých zraněních, fotografů, reportérů a informatiků, Veronika, Beroniké.

(♣)(╬) Bernard sv. 20. 8. opat a učitel církve, starogermánsky: bero hard = medvědí síla, sv. Bernard z Clairvaux, * 1091 zámek de Fontaines lès Dijon ve Francii, pocházel ze šlechtické rodiny jako třetí ze sedmi dětí, obnovitel řádu cisterciáků OCist., jako mladík odešel ve 21 letech v r. 1112 do vymírající kláštera v Citeaux (cisterciak) u Dijonu (založeného v r. 1098 sv. Robertem z Molesme 29. 4.), s ním odešlo 30 přátel, mezi nimi sv. Robert z Brugg (29. 4.) a 5 jeho rodných bratrů (starší sv. Gerhard, 13. 6., nejmladší sv. Nirvard (Nivard), 7. 2., jejich sestra sv. Humbelina, 12.2., se stala benediktinkou).
     Pro své přívětivé jednání byl nazýván „doctor mellifluus“ = medový učitel, v r. 1115 se stal opatem kláštera v Clairvaux, který založil, později musel založit 70 nových klášterů, stal se rádcem papežů i panovníků, velkou radost zažil v r. 1145, kdy byl jeho žák Petr Bernard Panagelli (Paganelli) zvolen 168. papežem bl. Evžen III. (1145 – 1153), napsal mnoho spisů, která patří mezi vrcholy křesťanské literatury, jako chudý mnich zasahoval do dějin Evropy víc než mocní tehdejšího světa, řídil se heslem: „Omnia videre, multa dissimulare, pauca corrigere = všechno vidět, mnohé přejít, málo napomínat“, tuto radu používal 262. papež bl. Jan XXIII., zemřel po těžké nemoci žaludku, + 20. 8.1153 Clairvaux, Francie, pohřben v opatství Cluny, později přenesen do Clairvaux, 18. 1.1174 byl svatořečen 171. papežem Alexandrem III., za církevního učitele prohlášen 254. papežem Piem VIII. v r. 1830, klášter v Citeaux je od r. 1802 vězením, Bernarda, Bernardeta, Benno, Benon, Artuš, Artur.

(╬) Bernard bl. 12. 1. řeholník, bl. Bernard, + 12. 1.1667, stal se vojákem, při souboji smrtelně zranil druhého vojáka, uvědomil si, že člověk má nejcennější duši, vstoupil ke kapucínům OFM Cap., kde hodně rozjímal o Ježíšově utrpení a žil kajícím životem, spal na holé zemi, spal pouze tři hodiny, uměl léčit nemocné, v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Bernard z Badenu bl. 15. 7. vyznavač, bl. Bernard z Badenu, * 1428 Hohenbaden v Bádensku, +15. 7.1458 Moncalieri u Turína v Itálii, bádenský markrabě se stal mírovým vyslancem císaře Bedřicha III. v Německu, Francii a Itálii, na jedné ze svých cest zemřel ve věku 30 let, pohřben v kostele Panny Marie Na schodech, beeatifikován 250. papežem Klementem XIV. v r. 1769

(╬) Bernard z Hildesheimu sv. 20. 7. biskup, sv. Bernard z Hildesheimu, * 1090 Sasko, + 20. 7.1153 Sasko.

(╬) Bernard Lehner ct. 24. 1. vyznavač, ct. Bernard Lehner, školák, * 4. 1.1930 Herrngiersdorf v Bavorsku, + 24. 1.1944 v Řezně (Regensburg), s těžkým onemocněním byl převezen na dětskou kliniku v Řezně, kde za 10 týdnů zemřel, hrdinně snášel svou nemoc a obětoval ji Bohu za lidi, které měl rád, v r. 1951 prohlášen za ctihodného, 12. 9.1952 byly jeho ostatky přeneseny ze hřbitova do kostela v Herrngiersdorfu za účasti 20.000 lidí.

(╬) Bernard Lichtenburg ct. 5.11. kněz, ct. Bernard Lichtenburg, * 3.12.1875 Olawa v Prusku (Polsko), + 5.11.1943 Hof v Bavorsku, Německo, v r. 1899 byl vysvěcen na kněze, v r. 1932 byl jmenován dómským farářem sv. Hedviky v Berlíně, od r. 1938 vyzýval k veřejným modlitbám za pronásledované Židy, později za vězně v koncentračních táborech, v r. 1941 byl zatčen, ve vězení onemocněl, přesto byl „vybrán“ na odjezd do koncentračního tábora Dachau, během převážení musel být po cestě předán do nemocnice v Hofu, kde za několik dní zemřel.

(╬) Bernard z Menthonu sv. 15. 6. arcijáhen a řeholník, sv. Bernard Menthonský z Aosty, pocházel ze šlechtické rodiny z Aosty v Itálii, studoval v Paříži filosofii a práva, po obhájení doktorátu se vrátil do svého rodiště, rodiče mu našli nevěstu, ale on se na studiích zaslíbil duchovnímu stavu, stal se arcijáhnem a pravou rukou biskupa, z pokory nepřijal kněžské svěcení, podle legendy ho otec zavřel do věže zámku, protože se nechtěl oženit, byl vyveden sv. biskupem Mikulášem oknem na svobodu, za jeho působení vzniklo několik biskupství, svými kázáními obrátil mnoho pohanů, zakladatel dvou augustiniánských klášterů a hospiců v Alpách (průsmyk Velký sv. Bernard a Malý sv. Bernard).
     Mniši pomáhali pocestným a v nepohodě s nimi chodili cvičení psi (bernardýni), + 15. 6.1081 (1008) Novara v Itálii, byl pohřben v katedrále, 163. papež Kalist II. ho v r. 1120 svatořečil, 260. papež Pius XI. ho jmenoval v r. 1923 patronem Alp, horolezců a lyžařů, Bernarda, Bernardeta, Benno, Benon, Artuš, Artur.

(╬) Bernard August sv. 9. 9. biskup, sv. Bernard August Thiel, * 1. 4.1850 Elberfeld, Vestfálsko v Německu, + 9. 9.1901 San José v Kostarice, vstoupil do řádu vincentinů CM, během kulturního boje v Německu šel do Paříže, kde byl vysvěcen na kněze, začal působit v ekvádorském hlavním městě Quito, kde byl v r. 1877 zastřelen arcibiskup otráveným šípem při bohoslužbě, stále více se prosazovalo politické nepřátelství pro církev, byl poslán řádem do Kostariky, 27. 2.1880 byl jmenován za biskupa v San José.
     V r. 1884 se stal obětí politiky a byl vypovězen ze země, několik měsíců řídil biskupství z Panamy a po změně poměrů se v květnu 1885 mohl vrátit do San José, vyjížděl na mnohé misijní cesty za Indiány, mezi kterými byl velice oblíben, když zemřel, vyhlásila vláda na 5 dní státní smutek, státní vlajky byly staženy na půl žerdi a biskupovi byl vypraven církevně státní pohřeb.

(╬) Bernard z Tironu sv. 25. 4. řeholník, sv. Bernard z Tironu, * 1046 Abbéville ve Francii, + 25. 4.1117 Tiron ve Francii, odmítl kardinálskou hodnost a stal se poustevníkem, v r. 1114 založil v tironském lese u Chartresu klášter, ze kterého se vyvinula tironská kongregace benediktinů, patron vězňů.

(╬) Bernard z Tolomei sv. 21. 8. opat, sv. Bernard z Tolomei, * 1272 Siena, + 21. 8.1348 Ankona v Itálii, založil klášter bratrů olivetánů, Naší Paní z Olivové hory (Notre Dame in Mont Oliveto), ve snu viděl žebřík, jak po něm mniši vystupovali do nebe

(╬) Bernardin sv. 20. 5. kněz, původní jméno Bernard bylo přechýleno do ženské podoby Bernardina (patří Bernardovi) a toto ženské jméno bylo opět převedeno do mužské formy jako Bernardin, sv. Bernardin Sienský, * 8. 9.1380 Massa-Carrara u Sieny v Itálii, +20.5.1444 L´Aquila, po smrti rodičů ho vychovávali příbuzní, měl mimořádné nadání a v 11 letech začal studovat na universitě v Sieně, v 17 letech přerušil studia a ošetřoval nemocné morem, který vypukl v r. 1397, sám se nakazil, ale uzdravil se a v r. 1402 vstoupil k františkánům OFM, v r. 1404 vysvěcen na kněze, v té době byla v Itálii náboženská lhostejnost, v r. 1417 se rozhodl, že se vydá jako lidový kazatel, hlásal mravní obrodu, kázal o Ježíši a jeho lásce.
     Měl úctu ke jménu Ježíš, nosil prapor (korouhev) s monogramem IHS (Iesus Homini Salvator = Ježíš lidí /lidstva/ Spasitel), tento jeho „erb“ zvolil 100 let po jeho smrti sv. Ignác z Loyoly jako symbol jezuitského řádu, měl velkou úctu k Panně Marii a ke sv. Josefu, o kterém napsal několik spisů.
     Císař Zikmund Lucemburský, za svého pobytu v Sieně, chodil devět měsíců denně na jeho mše, v r. 1438 se stal generálním představeným františkánů (observantů), na koncilu ve Florencii došlo 6. 7.1439 jeho přičiněním k unii latinské a řecké církve (název Uniaté = sjednocení, řeckokatolíci) a ke schválení basilejských kompaktát, jedním z jeho žáků byl sv. Jan Kapistrán, 3 x mu byla nabídnuta biskupská hodnost (Urbinum, Siena, Ferrara), ale ze skromnosti ji odmítl.
     Založil v Sieně teologickou školu a učiliště, zemřel ve věku 64 let, svatořečen 209. papežem Mikulášem V. za velké účasti věřících v r. 1450, nejvíce se o jeho kanonizaci zasloužil jeho přítel sv. Jan Kapistránský (23.10.), v muzeu v L´Aquilei je uložena jeho posmrtná maska, podle které byly malovány jeho obrazy, v církevním kalendáři svátek od r. 1990 společný se sv. Klementem Maria Dvořákem (Hofbauerem), Bernarda, Bernardeta, Bernardina, Benno, Benon, Artuš, Artur.

(╬) Bernardin Realino sv. 2. 7. řeholník, sv. Bernardin Realino, * 1.12.1530 Carpi, Itálie, + 2. 7.1616 Lecce v Itálii, měl vybudovanou skvělou kariéru starosty, vládního návladního a úspěchy právníka a lékaře, když v r. 1564 ve 34 letech měl zjevení Panny Marie, rozhodl se vstoupit k jezuitům TJ, v r. 1567 byl vysvěcen na kněze, 261. papež ct. Pius XII. ho svatořečil 22. 6.1947.

(╬) Bernardeta sv. 16. 4. řeholnice, sv. Marie Bernarda, Bernardeta Soubirousová, * 17. 2.1844 Lourdy (Lurdy) ve Francii, dcera zchudlého mlynáře, od narození trpěla astmatem, 6 dní před svými 14. narozeninami měla vidění krásné Paní (Panny Marie) v jeskyni Massabielle v Lurdech, oblečené do bílých šatů s modrým pásem, na nohou měla zlaté růže a v ruce velký růženec, Paní ji řekla, že je Neposkvrněné Početí, celkem 18 zjevení trvalo od 11. 2. do 25. 3.1858, na místě zjevení vytryskl 25.2. léčivý pramen, kde se vyléčilo mnoho nemocných.
     Byla několikrát úředně i církevně vyšetřována, místní děkan se vzdal odporu proti zjevením až když došlo k viditelným zázrakům, aby unikla zvědavcům, byla ubytována 7.7.1866 v klášteře milosrdných sester Božské lásky v Neversu, kde se stala později řeholnicí, o zjeveních se v klášteře nesmělo mluvit, těžce nemocná Bernardeta byla některými sestrami podezřívána, že se jí nechce pracovat a že ze sebe dělá vyvolenou nemocnou, zemřela ve věku 35 let, + 16. 4.1879 Nevers nad Loirou, kanonizována 260. papežem Piem XI. na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1933, v církevním kalendáři svátek od r. 1934, v r. 2006 upraven na Marie Bernarda, Bernardetta.

(╬) Berno sv. 13. 1. řeholník, sv. Berno z Cluny, řeholník, * 850 Burgundsko ve Francii, + 13. 1.927 Cluny, s vévodou z Akvitánie založil 7. 9. 910 klášter v Cluny a stal se jeho opatem.

(╬) Bernold Presbyter sv. 25.11. mnich, lat.: presbyter = kněz, sv. Bernold Presbyter, žil v 11. století v Ottobeurenu v Německu, měl dar zázraků a různých mimořádných zážitků, celý život konal pokání, další zázraky se staly po jeho smrti u jeho hrobu, jeho ostatky byly přeneseny asi 100 let po jeho smrti 25.11.1189 a uloženy v klášterním kostele, Bernulf.

(╬) Bernulf z Utrechtu sv. 19. 7. biskup, sv. Bernulf z Utrechtu, + 19. 7.1054 Utrecht v Holandsku, Bernold.

(╬) Bernward sv. 20.11. biskup, sv. Bernward z Hildesheimu, * 960 Sasko, + 20.11.1022 Hildesheim v Dolním Sasku, Německo, v r. 993 se stal biskupem v Hildesheimu u Hannoveru, v r. 1007 položil základní kámen katedrály sv. archanděla Michaela (dnes hlavní evangelický chrám), kde byl pohřben, chrám byl dokončen až v r. 1033, za protestantské reformace v 16. století byly jeho ostatky přeneseny do katolického kostela sv. Magdaleny v Hildesheimu, kde byly uloženy do nového sarkofágu, znázorňuje se jak opracovává kalich pasířským kladívkem.

(♣) Berta 23. 9. starogerm.: bert = skvělá, zářící. V jihočeských legendách Bílá paní Perchta z Rožmberka. V českém prostředí vyznělo toto jméno jako Perchta, Pechta.

(╬) Berta sv. 6. 4. abatyše, sv. Berta, + 6. 4.1197 Cauriglia v Itálii, pozdějšími kronikáři pojmenována jako Bardi, založila v r. 1150 ženskou větev řádu valumbrozanek (valumbrozani, valumbroziáni založeni sv. Janem Qualbertem r. 1039), Bardi.

(╬) Berta sv. 15. 5. vyznavačka, sv. Berta z Bingenu, žila v 7. a 8. století v Bingenu v Porýní-Falci, matka sv. Ruperta z Bingenu

(╬) Berta z Blangy sv. 4. 7 abatyše, sv. Berta z Blangy, + 725 Blang u Arrasu ve Francii, benediktinka OSB

(╬) Bertar sv. 22.10. opat a mučedník, sv. Bertar, * 810 Itálie, + 22.10. 884 Montecassino v Itálii

(╬) Bertold sv. 29. 3. poustevník, germ.: berath waltan = výborný vládce, sv. Bertold, rytíř ze Solignacu, z Kalábrie * 1100 v Limoges ve Francii, + 1195 na Karmelu v Izraeli, spoluzakladatel karmelitánského řádu, je nazýván dux et pater karmelitae = vedoucí (kníže) a otec karmelitánů, dostal přízvisko z Kalábrie, protože tak byli v Palestině nazýváni západní přistěhovalci, podle legendy byl prvním poustevníkem, kterého vysvobodila Panna Maria ze zajetí Saracénů a on slíbil, že odejde do ústraní a bude sloužit Bohu postem a modlitbou.
     V r. 1155/1185 připutoval na horu Karmel (zahrada) v Izraeli, kde pobýval ve Starém Zákoně prorok Eliáš, a vybral si místo poblíž Eliášovy jeskyně, jeho příklad následovali další rytíři, vytvořili komunitu poustevníků, pro kterou vytvořil pravidla, schválená jeruzalémským patriarchou sv. Albertem z Vercelli a 178. papežem Honoriem III. v r. 1224, z poustevnického bratrstva utvořili Řád Bratří blahoslavené Marie Panny z hory Karmel, (OCarm., Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo, dřívější název Ordo Fratres Beatissimae Dei Genetrix et Virginis Mariae de Monte Carmelo – Řád Bratří blahoslavené Boží Rodičky a Panny Marie z hory Karmel), karmelitáni, při pronásledování Saracény v r. 1238 se mnoho karmelitánů vrátilo do Evropy, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, ve světovém kalendáři svátek 29. 3., Bertram.

(╬) Bertold z Engelbergu sv. 3.11. opat, sv. Bertold z Engelbergu, + 3.11.1197 Engelberg ve Švýcarsku

(╬) Bertold sv. 27. 7. opat, sv. z Garstenu, + 27. 7.1142 Garsten v Rakousku, svatořečen 263. papežem ct. Pavlem VI. 8. 1.1970

(♣)(╬) Bertold z Řezna sv. 14.12./14.12. řeholník, sv. Bertold z Řezna, * 1210 Řezno, + 14.12.1272 Řezno, vstoupil do řádu františkánů OFMConv., studoval v Magdeburku, kde působil jako lektor v letech 1236 – 1240, stal se vynikajícím kazatelem v Bavorsku, Slezsku, v Čechách a na Moravě, Rakousku, Uhrách a Švýcarsku, vystupoval proti pronásledování Židů, kázal venku, protože jeho posluchačů přibývalo, v Paříži se setkal s francouzským králem sv. Ludvíkem IX., v občanském kalendáři do r. 1989

(╬) Bertrand z Akvileje sv. 6. 6. biskup a mučedník, sv. Bertrand z Akvileje, * 1260 Francie, + 6. 6.1350 Spilimberg v Itálii, od r. 1334 patriarcha v Akvileji, zavražděn na rozkaz hraběte z Gorice

(╬) Bertrand z Garrigue sv. 6. 6. řeholník, sv. Bertrand z Garrigue, * 12. století Garrigue u Toulouse ve Francii, + 1230 Provence ve Francii, byl žákem a společníkem sv. Dominika, stal se svědkem jeho zázraků, po založení klášterů byl jmenován představeným v Toulouse, později sám založil dominikánský OP. klášter sv. Jakuba v Paříži, svatořečen v r. 1881

(╬) Bertwald 13. 1. arcibiskup, sv. Bertwald z Canterbury, * 650, + 13. 1. 731

(╬) Bertylda ze Chelles sv. 5.11. abatyše, sv. Bertylda ze Chelles, * 630 ve Francii, + 5.11. 705 Chelles, Francie, v klášteře benediktinek OSB v Chelles se stala 1. abatyší, v r. 1185 svatořečena 172. papežem Luciem III.

(╬) Bibiána sv. 2.12. panna a mučednice, lat.: vivus, vividus = živý, životaplný, sv. Bibiána, * 350 Řím, + 363 Řím. Za císaře Juliána Odpadlíka zemřeli její rodiče Dafrosa a Flavián Florius (22.12.) a sestra Demetria mučednickou smrtí. Jejich majetek zabral praetorius Aponian a Bibiánu daroval kuplířce, která ji dala do nevěstince. Bibiána se ubránila, byla přivázána ke sloupu a Aponianus ji ubil biči s olověnými konci. Její tělo bylo dva dny vystaveno na náměstí, odkud ji vzal kněz Jan a pohřbil vedle rodičů a sestry.
     Později byl na místě jejich hrobu postaven chrán zasvěcený sv. Bibiáně. Viviana, Vivien, Biana, Bianka

(╬) Bilhilda z Altmünsteru sv. 27.11. abatyše, sv. Bilhilda z Altmünsteru, + 734 Mohuč, manželka pohanského durynského krále Hetana I., kterého obrátila na křesťanství, s podporou svého strýce mohučského arcibiskupa Sigiberta založila po manželově smrti klášter Altmünster, kde se stala abatyší, její hrob se během staletí ztratil.

(♣) Birgita 21.10. Brigita

(♣) Bivoj 13.10. slovan.: bij voje = bije vojska, davy, zástupy, v českých pověstech hrdina, který přinesl na Vyšehrad živého kance, přede všemi ho zabil a za jeho odvahu si ho vzala za manžela Kazi, sestra kněžny Libuše, v českém kalendáři do r. 1950

(♣) Blahomil 30. 4. slovansky: blago mil = miluje blaho, Blahomír = blahý svět, nebo mír, ve staroslověnštině mir znamenalo svět i mír, sv. Makarios (Blahomír) opat v Cařihradě, hájil církev proti obrazoborectví a byl poslán do vyhnanství, + 820, řec.: Makarios, Blahoslav, Blahoslava, Benedikt, Blahomila, Blahomír, Blahomíra, v občanském kalendáři do r. 1989

(♣)(╬) Blahomír sv. 30. 4./1. 4. opat, slovansky: blago mir = blahý svět, nebo mír, ve staroslověnštině mir znamenalo svět i mír, řec.: Makarios, Blahomil, Blahoslav, Benedikt, v církevním kalendáři svátek do r. 2006

(╬) Blahomír sv. 2. 1. opat, sv. Makarios (Blahomír) Alexandrijský Mladší, * 300, + 394 Alexandrie, žil na poušti v egyptské Alexandrii, lidé mu dali přezdívku „mladší“, na rozdíl od sv. Makaria Egyptského, který byl jeho současník (15. 1.), Makarius, Macarius, Blahoslav, Blahoslava, Benedikt, Blahomila, Blahomír, Blahomíra, svátek v církevním kalendáři svátek do r. 1969

(♣) Blahoslav 30. 4. slovan.: slaví blaho = blahoslavený, Blahomil, Makarios, Benedikt

(╬) Blandina sv. 2. 6. mučednice, sv. Blandina, + 177 Lyon, otrokyně, za panování Marka Aurelia byla předhozena v síti divokým býkům

(╬) Blandina sv. 18. 5. řeholnice,sv. Blandina Mertenová, křestním jménem Marie Magdalena, * 10. 7.1883 Düppenweiler v Německu, + 18. 5.1918 Trevír, působila jako učitelka, vstoupila v r. 1908 do řádu voršilek OSU, zemřela ve věku 34 let na tuberkulozu, 265. papež sv. Jan Pavel II. ji blahořečil 1.11.1987

(♣)(╬) Blanka sv. 2.12./ 1.12. královna a vyznavačka, starogerm.: franc. blanche = bílá, čistá, Albína, Běla, sv. Blanka, * (1170) 1188 Kastilie, Španělsko, + 1.12. (1230) 1252 Maubuisson ve Francii, dcera Alfonse IX., matka krále sv. Ludvíka IX., v e12 letech se staal manželkou francouzského krále Ludvíka VIII., který zemřel v r. 1236, ona převzala vládu do synovi dospělosti v r. 1236, zakládala nemocnice a podporovala kláštery, které je zřizovaly, v r. 1252 odešla do cisterciáckého kláštera Maubuisson, aby v klidu dožila svůj život, její smrt zasáhla všechny lidi ve Francii, u kterých byla velice oblíbená

(♣)(╬) Blažej sv. 3. 2. biskup a mučedník, řec.: blachós = mdlý (mdloba), blasiós = má zápal kloubů, nemá nic společného s českým výrazem pro blaženost, sv. Blažej, * ve 3. století, + 3. 2. 316 / 320 Sebasta (Sivas v Turecku). Lékař (lidí i zvířat), později biskup v Sebastě v Arménii (dnes Sivas v Turecku).
   Jedné chudé ženě zachránil modlitbou vepře, kterého odnesl vlk. Jako křesťan byl za císaře Licinia zatčen, bičován, přivázán na strom a drásán železnými hřebeny. Za prokurátora Agrikola byl veden na popravu, když k němu přistoupila jedna žena, že jejímu synovi uvízla v krku rybí kost a on se dusí. On mu dal na hlavu ruce svázané do kříže, ve kterých držel dvě svíce, pomodlil se a chlapec se uzdravil. Blažej byl popraven mečem. Patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969).
   Na jeho svátek se uděluje tak zvané svatoblažejské požehnání se zkříženými svícemi, na východě od 6. století, na západě od 16. století.
   Patron dobré zpovědi, dobrého počasí, Dubrovníku, proti kašli, krčním bolestem, bolestem zubů, močového měchýře, krvácení, vředům, kolikám, moru, lékařů, obchodníků s vlnou, obuvníků, krejčích, sádrařů, tkalců, koželuhů, pekařů, zedníků, kloboučníků, hudebníků, domácích zvířat, proti škodám od vichřice. Atribut: biskupský oděv, zkřížené svíce, hřeben, ptáci, chlapec.

(♣) Blažena (sv.) 10. 5. vyznavačka, staročesky: blažena = blažená, blahoslavená. Blažena Vilemína Česká nebo Milánská, * 1210 Praha, + 1281 Milán v Itálii. Dcera české královny Konstancie a krále Přemysla Otakara I., sestra sv. Anežky České. Tajemná postava, která byla objevena v zápisech milánského procesu v r. 1300. Podle legendy se nepohodla s otcem a uprchla před ním z Čech. Své sestře Anežce řekla: „Mne nenajde. Zaniknu a zmizím jako kámen v hlubinách.“ Podle výpovědí svědků procesu přišla v r. 1260 do Milána žena jménem Felicita, Felix (Blažena). Zde žila se svým malým synem a bylo o ní známo pouze to, že její matka se jmenovala Konstancie, otec Premislaus i její bratr nosili královskou korunu. Začala se starat o chudé a zbídačelé lidi. Není známo, co se stalo s jejím synem, ale žila jako poustevnice. Proslula tolik, že ji obklopil velký okruh ctitelů. Zemřela v pověsti svatosti. Dva její přátelé přišli do Prahy a chtěli zprávu o její smrti sdělit českému králi. V Čechách v té době žádný král nebyl. Přemysl Otakar II. už nežil a nezletilý Václav II. byl vězněn v Braniborech. Zprávu údajně předali sv. Anežce. Její ctitelé ji začali zbožťovat a ztotožňovat s Duchem Svatým. Později přenesli její tělo z Milána do cisterciáckého opatství do nedalekého Chiaravalle (Klářino údolí) a slavnostně pohřbili. Její obdivovatelky založily řád beátek (blaženek), vilemínek, který nebyl nikdy oficiálně uznán. Pro božskou úctu projevovanou své učitelce se stala činnost řádu podezřelou z kacířství a horlivé členky byly v r. 1300 upáleny. Na hranici skončily i exhumované ostatky české princezny Blaženy zv. Vilémy. V 19. století byla rehabilitována a jako světice je uctívána v milánské diecézi. Podle některých historiků mohla být provdána za některého vévodu za Alpami, nebo za těžký prohřešek (neznámý otec jejího syna) byla vypovězena z Čech. Podrobné zápisy s málo fakty o ní, jsou na dvoře vévodů v Korutanech. Nebo to byla neznámá žena, která svými znalostmi o Přemyslovcích okouzlila ctitele svým „urozeným“ původem. Beáta, Beatrix, Felicita, Zita, it. Guillelma, Guilemina, Viléma, Vilma.

(♣)(╬) Bohdan sv. 9.11./9.11. mučedník, slovan.: Boh(em) dan(ý), řec. Theos doros = Boží dar, viz 23.10. sv. Teodor z Euchaïty, + 9.11. 303/306 Euchaïta v Malé Asii, římský voják, zvaný Rekrut, v českém církevním kalendáři do r. 1969, Theodor (toto jméno má 20 světců), Bogdan, Theodosius, Teodot, Teodul, Božidar, Božidara, Božena, Matouš, Matěj, ang.:Ted, řec.: Fedor a rus.: Fjodor.

(♣) Bohdana 11. 1. slovanský překlad řeckého jména Theodosius byl v občanském kalendáři přejmenován do ženské varianty. Sv. Theodosius, opat, + 11. 1. 529, patron nástrojařů, v církevním kalendáři do r. 1969, Teodora, Teodota, Theodosia, Božena, Božidara, Božidar, Bohdan.

(♣) Bohdara 14.11. Bohdana, není v českém kalendáři.

(♣)(╬) Bohumil sv. 3.10./10. 6. biskup, řec. Theos filos = Boha miluje – Bohu milý, sv. Teofil (Bohumil), spolupracovník sv. apoštola Pavla + v 1. století, Bohumil, Bohumila, Teofila, něm.: Gotlieb, Teofil, Amadeus, Amandus, Milan.

(╬) Bohuchval 10. 7. jedno z mnoha jmen chválících Boha. Tato jména vznikla překladem v době národního obrození.

(╬) Bohumil bl. 10. 6. biskup, * Kožmin v Polsku, v r. 1167 byl vysvěcen na hnězdenského arcibiskupa, ztotožňován s hnězdenským arcibiskupem Petrem II., v r. 1170 rezignoval z úřadu a odešel do poustevny u Dobrowa, tam žil velice přísným životem, rodinný majetek daroval na misie mezi pohany v Prusku, podle legendy přešel suchou nohou přes řeku, když pospíchal a k mostu bylo daleko, je patronem polských rybářů, + 10. 6.1182, v církevním kalendáři svátek od r. 2007, Bohumila, Teofila, něm.: Gotlieb, Teofil, Amadeus, Amandus, Milan.

(╬) Bohumil sv. 5. 3. biskup, sv. Teofil, byl biskupem v Caesareji, v té době se vyřešil spor, který rozhodl 14. papež sv. Viktor I., slavit Velikonoce v 1. neděli po jarním úplňku, nikoli začátkem dubna (14. nisanu) společně se židy, + 200

(♣) Bohumila 28.12. Bohumil, Teofila.

(♣)(╬) Bohumír sv. 8.11. biskup, slovansky Boží mír, germ.: Gottes fried = Boží mír, mír od Boha, sv. Gottfried z Amiens, * 1065 Soissons ve Francii, pocházel ze šlechtické rodiny, stal se benediktinem, v r. 1090 byl vysvěcen na kněze, v r. 1091 byl zvolen opatem v Campagni, v r. 1101 se stal biskupem ve francouzském Amiensu, sám žil chudě, ale denně zval ke stolu 13 mužů (symbol Ježíše a 12 apoštolů), mezi duchovními a šlechtici nebyl oblíben, protože je kritizoval pro světský způsob života, některé vyloučil z církve, podle legendy tušil útok na jeho život, dal psu kousek chleba namočeného ve víně a pes pošel, protože víno bylo otrávené, svůj odpočinek hledal ve svém klášteře, kde také zemřel, + 8.11.1118 Soissons ve Francii, v r. 1135 byly jeho ostatky přeneseny do klášterního kostela, Gottfried, Gotfríd, Bohumíra, Bohuš, Bohuše.

(╬) Bohumír sv. 13. 1. řeholník, sv. Bohumír, * 1097 hrad Cappenberg, Severní Porýní-Vestfálsko, + 13. 1.1127 Ilbenstadt v Hesensku, pocházel z hraběcího rodu, měl manželku Juttu, v r. 1122 se setkal se sv. Norbertem, spolu se svým bratrem Otou vstoupili do řádu a svůj rodný zámek přeměnili na ženský klášter, druhý zámek Ilbenstadt se stal mužským premonstrátským proboštvím OPraem., kde se oba bratři stali řeholníky, v r. 1139 dali postavit klášterní kostel, jeho manželka Jutta, jejich sestra Gerberga a Baetrice se stali premonstrátkami, Gottfied.

(♣) Bohuslav sv. 22. 8./22. 8. kněz, řec. timos Theos = oslavuje Boha, sv. Timotheus, Timotej přišel z Antiochie do Říma, kde působil jako kazatel u 32. papeže Melchiada (Miltiades), v r.312 byl uvězněn, mučen a popraven mečem, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, v občanském zůstal v českém překladu Bohuslav, Timotej, Timoteus, Timotheus,Tymeš, Bohuš.

(♣) Bohuslava 7. 7. Bohuslav, Božislava, Timothea, Timotej, Timotheus.

(♣) Bojan 26.10. slovan.: bojovník, Bojslav, Bojana.

(♣) Bolemír 6. 9. staroslovan.: bolšoj mir = velký mír, svět, jméno používané v době obrození. Známý je český vlastenec Bolemír Nebeský. Jméno, není v českém kalendáři.

(♣) Boleslav 6. 9. staroslovan.: bolšoj slava = velká sláva, jméno českých a polských knížat 10. století, u nás je nejvíce známý Boleslav I. Ukrutný, bratrovrah sv. Václava, v Polsku jeho vnuk Boleslav I. Chrabrý, Magnus, Boleslava.

 (╬) Bona sv. 29. 5. řeholnice, lat.: bona = dobrá, sv. Bona z Pisy, * 1156 Pisa, + 1208 Pisa, Itálie, jako sestra augustiniánka OESA podnikla poutní cesty do Svaté země, do Santiaga de Compostela a do Říma

(╬) Bonaventura sv. 15. 7. biskup a učitel církve, lat.: bonum venturum = dobrá budoucnost, šťastná událost, dobrota a štěstí, sv. Bonaventura z Bagnoregia, vlastním jménem Jan z Fidanzy (Giovanni di Fidanza), * 1221 Bagnoreggio u Viterba v Toskánsku, Itálie, jako malého chlapce ho donesla matka k sv. Františkovi z Assisi, aby mu požehnal, když mu bylo 5 let přivedla ho matka znovu do Assisi k sv. Františkovi, aby poděkovala za jeho uzdravení, sv. František zvolal: „buona ventura = to je šťastná událost“, ve 14 letech v r. 1235 vstoupil do řádu františkánů, 1236 – 1242 studoval v Paříži, pro své vzdělání a nadání byl nazýván „doctor seraphinus“ = serafínský učitel, v 35 letech se stal v r. 1256 doktorem teologie ThDr. a za rok byl jmenován generálním představeným řádu františkánů, který řídil z Paříže 17 let, přítel sv. Tomáše Akvinského, v r. 1273 byl jmenován biskupem kardinálem v Albanu u Říma, napsal životopis sv. Františka, měl velkou zásluhu na svolání a řízení 2. lyonského koncilu, jeho závěru se nedožil, + 15. 7.1274 Lyon, Francie, kanonizován 213. papežem Sixtem IV. 14. 4.1482, v r. 1562 vydrancovali kalvíni jeho hrob a ostatky spálili, zachovala se pouze jeho lebka, která je nezvěstná od r. 1807, v r. 1588 byl prohlášen 228. papežem Sixtem V. za církevního učitele, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 14. 7. Dobrota.

(╬) Bonaventura sv. 31. 3. kněz a řeholník, sv. Bonaventura zv. Barbetta, * 1410 Forli v Itálii, + 31. 3.1491 Udine v Itálii, vlastním jménem Bonaventura Tornielli, pro svůj tenký vous přezdívaný Barbetta (Barbetta dětský vous, vousek), vystudoval v řádu servitů, kam vstoupil jako řeholník, byl vynikajícím kazatelem, v r. 1488 se stal generálním vikářem řádu, zemřel ve věku 80 let, 6. 9.1911 byl svatořečen 258. papežem sv. Piem X.

(╬) Bonaventura z Barcelony sv. 11. 9. řeholník, sv. Bonaventura z Barcelony, * 24.11.1620 v Riudomsu ve Španělsku, + 11. 9.1684 Řím, založil v Římě klášter františkánů OFM, 21. 5.1906 ho blahořečil 258. papež sv. Pius X.

(♣)(╬) Bonifác sv. 5. 6. arcibiskup a mučedník, lat.: bonus facis = dobrý čin, skutek, obrozenci toto jméno překládali jako Dobroděj, sv. Dobroslav, Bonifác, * 672/5 na zámku Krirton v Devonu v jižním Wessexu, Anglie, vlastním jménem Winfrid (Winfríd, Winfrith), bratr sv. Vunny (7. 2.), anglické královny, studoval v klášteře v Exteru, stal se benediktinem v klášteře v Nurslingu, věnoval se vědě, napsal latinskou gramatiku, básně a výklad Bible, odešel v r. 716 jako misionář do pohanské Frísie v Německu, v r. 719 se setkal v Římě s 89. papežem Řehořem II. Velikým, ten mu dal jméno Bonifác (Dobroslav, dobrodinec), protože den po svátku sv. mučedníka Bonifáce, 15. 5. 719 ho vyslal jako misionáře do Durynska a Bavorska, třikrát odjel do Říma podat zprávu o svém působení, na druhé cestě do Říma byl v r. 722 vysvěcen na biskupa a v r. 732 na arcibiskupa, v r. 738 se stal apoštolským legátem pro Franskou říši, v r. 744 založil se sv. Sturmem (17.12.) klášter ve Fuldě, v r. 747 se stal 1. arcibiskupem v Mohuči, založil biskupství ve Freising, Pasov, Řezno a Salzburg, ve svých 80 letech se vydal na další misijní cestu do Friska (Frísie), kde byl se svými 51 společníky misionáři přepaden a brutálně umučen (sv. Adalar, sv. Eoban), zemřeli na svatodušní svátky u řeky Borne, + 5. 6. 757 (754) v Dokkumi v Holandsku, jeho žák sv. Sturm ho za několik let přenesl a pohřbil ve Fuldě v Německu, kde si přál být pohřben, od 16. století zvaný apoštol Němců a Německa, patron Anglie a Německa, Dobroslav.

(╬) Bonifác I. sv. 4. 9. papež, v r. 418 byl zvolen 42. papežem, + 4. 9. 422 Řím

(╬) Bonifác IV. sv. 20. 4./ 8. 5. papež, zvolen 67. papežem v r. 608, císař Focasus mu daroval zříceninu pohanského chrámu Pantheonu = všech bohů, papež ji nechal přestavět a zasvětil ji Panně Marii a všem svatým mučedníkům, + 8. 5. 615 Řím, pohřben u sv. Petra. V r. 1520 byl v Pantheonu pohřben malíř Rafael Santi, jsou zde i hroby italských králů. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Bonifác sv. 19. 2. biskup, sv. Bonifác z Lausannu, * 1180 Brusel, + 19. 2.1260 Lausann (La Cambre) u Bruselu

(♣)(╬) Bonifác sv. 14. 5. /14. 5. mučedník, sv. Bonifác z Tarsu, * 3. století Řím, v pohanském prostředí žil velice hříšně, když ho bohatá římská křesťanka Aglae ho pověřila, aby v Tarsu v Malé Asii vyhledával ostatky mučedníků. O křesťanství se nezajímal a cestu bral jako dobrodružství. V Tarsu se stal mnohokrát svědkem toho, že křesťané byli bez soudu krutě vražděni. Uvěřil v Boha a pomáhal pronásledovaným křesťanům. Byl uvařen ve vařící smůle, + 306 umučen v Tarsu, jeho tělo bylo převezeno do Říma a darováno Aglae, která vystavěla nad jeho hrobem chrám na Via Latina, kde po kajícím životě byla také pohřbena, v církevním kalendáři svátek do r. 1971, vztahuje se k němu pranostika o třech zmrzlých mužích (Pankrác, Servác, Bonifác), Dobroslav, Dobromil, Agathon, Agáta, Bona.

(╬) Bonosus sv. 17. 2. biskup, sv. Bonosus z Trevíru, + 374 Trevír, o jeho životě je málo zpráv.

(╬) Boris sv. 7. 5. mnich, sv. Boris Bulharský, car, 1. křesťanský panovník Bulharska v letech 853 – 890, v r. 865 přijal křest, přiklonil se k Byzanci a konstantinopolský patriarcha Ignác mu poslal arcibiskupa a deset biskupů, žáci sv. Cyrila a Metoděje, kteří byli vyhnaní z Moravy, přinesli ke konci jeho vlády do Bulharska slovanskou liturgii, v r. 890 odstoupil z trůnu a stal se mnichem, +7.5. 907, protože žil ještě před rozdělením církve je pro katolíky i pravoslavné národním patronem Bulharska.

(♣)(╬) Boris sv. 5. 9./5. 9. mučedník, slovan.: bori = bojující, borislav = bojující o slávu, sv. Boris a Gleb (Glěb), synové sv. Vladimíra Velikého, knížete v Kyjevské Rusi.     
  Boris byl pokřtěn jménem Roman, Gleb pokřtěn jménem David. Jejich otec Vladimír před smrtí rozdělil zemi mezi své syny. Borisovi připadlo Vladimirsko a Rostovsko, Glebovi Muronsko a Svatoplukovi Kyjevská Rus. 15.    
  7.1015 otec zemřel a Svatopluk se chtěl zbavit svých bratrů. Oba dal zavraždit bratr Svjatopolk (Svatopluk) Vladimirovič Prokletý nebo Zlořečený (Svatopluk, 979-1018/19). Borise dal svými sluhy (Puťša, Talec, Jelovič, Ljaško) probodnout kopím. S ním zahynul i kněz Jiří. Boris +24.7. Byl pohřben ve Vyšegrodském chrámu sv. Basila.     
  Svjatopolk pozval bratra Glěba do Kyjeva, kde ho na cestě Glebův kuchař Torčin podřízl nožem. Gleb +5.9.1015. Svjatopolk byl po smrti obou bratrů vyhnán z Kyjeva a vlády se ujal mladší bratr Jaroslav. Ten dal ostatky obou bratrů přenést v Kyjevě do nového chrámu postaveného k jejich poctě. Na jejich hrobě docházelo k zázračným uzdravením. Patroni kupců. Národní patroni Ukrajiny a Ruska, s titulem страстотерпци (strastoterpci = strašně trpící). Kanonizováni 24.7.1020 kyjevským arcibiskupem metropolitou Janem I.          
  Část jejich ostatků se nachází v Sázavském klášteře sv. Prokopa, kde v r. 1095 posvětil oltář 8. pražský biskup Kosmas. 
  V římskokatolické církvi je v roce 1724 svatořečil 246. papež Benedikt XIII. Borek, Bořek, Borislav, Borislava, Bořislav, Bořislava, Bořivoj, (Ctibor).

(♣) Bořek 12. 7. Boris, Borek, Borislav, Borislava, Bořislav, Bořislava, Bořivoj, Ctibor.

(♣) Bořivoj 30. 7. slovan.: borit voje = bojující proti vojům, vojskům, zástupům, český kníže Bořivoj, manžel sv. Ludmily, dědeček sv. Václava, + 889, obrozenci toto jméno překládali nesprávně do latiny jako Abdon = hebrejsky sluha, proto bylo toto jméno dáno na den sv. Abdona, mučedníka.

(♣) Božena 11. 2. slovan.: Bozie(m da)na = Bohem daná, Bohem darovaná. V našich dějinách venkovská dívka, kterou si vzal za ženu kníže Oldřich, Teodora, Teodota, Bohdana. V občanském kalendáři byl svátek v r. 1989 přeložen z 29. 7.

(♣) Božetěch 26. 2. slovan.: Bozie tiech = Boží útěcha, Bůh potěší, opat kláštera na Sázavě, místo pražského biskupa svévolně korunoval prvního českého krále Vratislava, za trest musel vyřezat a odnést kříž v životní velikosti až do Říma, v občanském kalendáři do r. 1989 (Dora a Božetěch), Božetěcha, Teobald.

(♣) Božetěcha 23. 9. Božetěch

(♣) Božidara 9.11. slovan.: Boží dar, Božidar, Bohdan, Bohdar, Teodor, Teodora, Teodosie, v českém občanském kalendáři svátek do r. 1989.

(╬) Boží milosrdenství 2. neděle velikonoční
265. papež sv. Jan Pavel II. vyhověl 23. 1.1995 biskupům v Polsku, aby v polských diecézích byla 2. neděle velikonoční nedělí Božího milosrdenství. Při kanonizaci řeholnice Faustyny Kowalské z Kongregace sester Matky Božího milosrdenství stanovil papež sv. Jan Pavel II. 30. 4.2000 tento svátek pro celou církev.       
        Sv. Faustyna měla 22. 2.1931 v klášteře v Plocku zvláštní vidění Pána Ježíše v bílém oblečení a s dvěma velkými paprsky, které mu proudily ze srdce. Bílý paprsek symbol vody (křest) a červený paprsek symbol krve  (Eucharistie). Podle tohoto zjevení namalovala obraz Božího milosrdenství s nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti!“, ale obraz se jí nepovedl.
       Koncem roku 1933 P. Michal Sopoćko pověřil Evžena Kazimirowského namalováním obrazu. Eugeniusz (Evžen) Kazimirowski podle pokynů sestry Faustyny začal 2. ledna 1934 malovat nový obraz. Ten byl dokončen v červnu a umístěn v kostele sv. Michaela kláštera bernardinek ve Vilně, kde byl rektorem Michael Sopoćko (duchovní vůdce sestry Faustyny).
       P. Sopoćko 4.4.1937 obraz posvětil. Srpnu 1948 byl kostel uzavřen a obraz přenesen do kostela Sv. Ducha ve Vilně. V roce 1956 byl převezen do Nové Rudy v Bělorusku, odkud se vrátil v roce 1987 a opět byl umístěn do kostela Sv. Ducha ve Vilně. 5. 9.1993 se u tohoto obrazu modlil 265. papež sv. Jan Pavel II.
        Další malíř Adolf Hyła namaloval nový obraz a věnoval ho sestrám v Krakově-Łagiewnikách. Tento obraz byl votivním darem za záchranu jeho rodiny od válečných neštěstí. Posvěcen 7.3.1943. Protože se nevešel do bočního oltáře, objednala matka představená u téhož malíře nový obraz, kde Ježíš stál na louce. 16.4.1944 obraz posvětil P. J. Andrasz SI (druhý duchovní vůdce sestry Faustyny). V roce 1954 A. Hyła přemaloval na obraze tmavé pozadí a pod nohama Ježíše namaloval dlažbu.
        Podle tohoto jeho obrazu se zhotovují další kopie.

(╬) Boží Tělo čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice. Svátek Těla a Krve Páně (Boží Tělo) zavedl v roce 1246 Jakub Panthaleon Court–Palais, arcijáhen v Lutychu. Jako 183. papež Urban IV. (Jakub Panthaleon) ustanovil svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně) pro celou církev v r. 1264 na základě vidění řeholnice sv. Juliany z Lutychu (1191-1258) a poustevnice sv. Evy z Lutychu (1200-1265).
     K urychlení ustanovení tohoto svátku přispěl také český kněz Petr z Prahy, mistr práva, notář, pronotář a kancléř Českého království, vyšehradský kanovník, kaplan a vyslanec krále Přemysla Otakara II., který pochyboval o tom, že ve mši při jeho slovech se promění chleba a víno v Kristovo Tělo a Krev. Vydal se v roce 1263 na pouť do Říma za papežem, aby se zřekl kněžství. Cestou se zastavil ve městě Bolsena, kde v kostele sv. Kristiny sloužil mši svatou, v okamžiku proměňování při slovech „Toto je moje Tělo“ a „Toto je moje Krev“ začala hostie krvácet, kněz Petr ji chtěl ukrýt a zabalil ji do korporálu (ubrousek pod hostii a kalich), na kterém začaly prosakovat krvavé obrysy mužské postavy.
     Petr se vydal do nedalekého Orvieta k papeži Urbanovi IV., ten mu nařídil pokání a slavnostní přenesení relikvie biskupem do katedrály v Orvietu, kde je korporál s hostií trvale vystaven. V roce 1264 se poprvé slavil svátek Božího Těla. Svátek se radostně slaví ve čtvrtek (po velikonoční době) jako připomínka mše na Zelený čtvrtek, kdy nastává smutek před Velkým pátkem. Viz Tělo a Krev Páně.

(♣) Brian 6. 9. není v českém občanském kalendáři

(♣)(╬) Brigita sv. 21.10./21.10. řeholnice, kelt.: brigh = síla, silná, Brighid byla keltská bohyně síly, Brigantés byl mocný a bojovný keltský kmen v Anglii, sv. Brigita Irská založila řeholní řád Brigitek, + 518, pohřbena v katedrále ve městě Downpatrick, společně se sv. Patrikem a sv. Kolumbánem, Birgita

(╬) Brigita sv. 23. 7. vdova a řeholnice, sv. Brigita Švédská, * 1302 Finstad u Uppsaly, švédská princezna, od 7 let měla vidění Ježíše na kříži, ve 14 letech provdána za 18 letého knížete Ulfa Gudmarssona, matka 8 dětí (4 synové a 4 dcery), s manželem vykonala pouť k hrobu sv. Jakuba do španělského Santiaga de Compostella, dohodli se, že budou žít mniškým životem, Ulf vstoupil do kláštera, kde v r. 1344 zemřel, po smrti manžela měla opět vidění Ježíše a z jeho podnětu založila řeholní řád Nejsvětějšího Spasitele světa, s dcerou Kateřinou (24. 3., později svatořečenou) a synem vykonala pouť do Svaté země, v r. 1349 odešla do Říma, kde žila 24 let, různými jednáními se zasazovala o nastolení míru mezi evropskými panovníky, vykonala ještě jednou pouť do Svaté země, krátce po svém návratu zemřela v Římě, + 8.10.1373 Řím, svatořečena 204. papežem Bonifácem IX. v r. 1391, patronka Švédska, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 8.10.

(╬) Brigita sv. 1. 2. abatyše, sv. Brigita z Kildare, * 453 Kildare v Irsku, + 1. 2. 525 Kildare, pocházela ze selské rodiny, pokřtěna sv. Patrikem, založila klášter, kde se stala představenou, později založila mužský klášter, byla velkou dobroditelkou chudým, patronka Irska, Essenu, šestinedělek, dětí, proti nehodám a úhynu dobytka

(╬) Brikcius sv. 13.11. biskup, sv. Brikcius z Tours, + 444 Tours, Francie, nástupce sv. Martina

(╬) Britto sv. 6. 5. vyznavač, sv. Britto z Trevíru, + 385 Trevír

(♣) Bronislav 3. 9. polsky: broň v slave = slavně se bránící, Bronislava, Branislav, Braňo, Branko

(╬) Bronislava sv. 29. 8. řeholnice, sv. Bronislava, * 1219 Kámen (Kamień) v Polsku, + 29. 8.1259 Zwierzyniec v Polsku, vstoupila do řádu premonstrátek OPraem., mimo jiné měla zjevení, ve kterém předpověděla smrt sv. Hyacinta Polského, který zemřel 2 roky před ní, úcta hlavně v krakovské diecézi, biskupství Zhořelec (Gorlitz) slaví její svátek 1. 9.

(♣)(╬) Bruno sv. 11. 6./6.10. biskup a řeholník, germ.: brun = snědý, opálený, tmavý, obyvatelé starogermánských národů byli světlovlasí, kdo z nich měl vlasy hnědé byl bruno, brunet. Sv. Bruno Kartuzián, * 1030 /1035 Kolín nad Rýnem, + 6.10.1101 San Stefano di Bosco, Calabrie v Itálii. Syn sv. Matyldy Saské (14. 3.) a Jindřicha I. Ptáčníka, bratr císaře Oty I. Zakladatel řádu kartuziánů, profesor katedrální školy a kanovník v Remeši. 20 let učil na dómské škole v Remeši. V r. 953 se stal biskupem Kolína n. R., ale zřekl se úřadu a v r. 1083 odešel do kláštera v Molesme. V r. 1084 odešel se 6 přáteli do horské pustiny v údolí La Chartreuse (Cartusium u Grenoblu ve Francii), kde založil Velkou Kartouzu (La Grande Chartreuse, Kartousa, Cartusium) u Grenoblu. Údolí mu daroval biskup Grenoblu sv. Hugo (16.11.), jeho žák, který se stal spoluzakladatelem řádu. Další kláštery byly nazvané kartouzy. V r. 1088 ho povolal do Říma další jeho bývalý žák 160. papež bl. Urban II. (Odo z Lagery) za svého poradce. V Calabrii (Kalábrie) na poušti La Torre založil druhou kartousu Panny Marie Poustevnické (Santa Maria dell Eremo), třetí kartouzu založil v San Stefano di Bosco, kde zemřel. Oficiálně nebyl nikdy svatořečen, jeho kult byl potvrzen v r. 1514 a 1623. V českém občanském kalendáři svátek od r. 1990, Brunon, Brunonus.

Řád kartusiánů OCart. je jeden z nejpřísnějších řádů. Stal se jím, když Guido, pátý převor předepsal mnichům věčné mlčení a samotu. Řád byl potvrzen 2. 9.1176 papežem Alexandrem III. s řeholí sv. Benedikta, doplněná kamuldským řádem = bílí benediktini – poustevníci z r. 1012. Mniši vedou rozjímavý život, 8 hodin modlitby a duchovních cvičení, zákaz masa, studium a manuální práce. Do Čech byl řád uveden ve 14. století (Praha, Olomouc, Brno, Jičín–Valdice, dnes věznice), heslo: Stat crux, dum volvitur orbis (stojí kříž, i když klesá svět), mezi mnichy jiných řádů se říká: „Cartusia numquam reformata, quia numquam deformata“ (nikdy nepotřeboval být reformován, protože nikdy nebyl deformován).

(╬) Bruno sv. 11.10. arcibiskup, sv. Bruno I. z Kolína, * 925 Německo, + 11.10. 965 Remeš ve Francii, maldší syn krále Jindřicha I. a královny Matyldy, v 15 letech v r. 940 se stal kancléřem na dvoře svého staršího bratra krále Oty I., v r. 953 se stal kolínským arcibiskupem, založil kolínské opatství sv. Pantaleona a několik dalších klášterů, podporoval vzdělání a výchovu kleriků, stal se poradcem bratra Oty I., který byl v r. 962 korunován na císaře, vydal se na návštěvu do Francie, na zpáteční cestě zemřel v Remeši, odkud byl převezen do Kolína.

(╬) Bruno sv. 9. 3. arcibiskup a mučedník, sv. Bruno z Querfurtu, * 974 Querfurt v Sasku (Německo), + 9. 3.1009 Braunsberg u Gdaňska v Polsku (tehdy v Prusku), v r. 1004 se stal benediktinský mnich OSB, magdeburským biskupem, odešel na misie ke Slovanům, do Sedmihradska, Ruska a Pruska, byl nazýván druhým apoštolem Pruska (po sv. Vojtěchovi), spolu s 18 spolubratry benediktiny byl umučen.

(╬) Bruno sv. 18. 7. biskup, sv. Bruno ze Segni, * 1047 Solero, Itálie, + 18. 7.1123 Segni, Itálie, v r. 1181 kanonizován 171. papežem Alexandrem III.

(╬) Bruno sv. 27. 5. biskup, sv. Bruno z Würzburgu, + 27. 5.1045 Persenbergu v Rakousku, syn vévody Konráda Korutanského a Matyldy Švábské, byl kancléřem císaře Konráda II., v r. 1034 se stal biskupem

(╬) Brynolf sv. 6. 2. biskup, sv. Brynolf Algotsson, * 1240 Švédsko, + 6. 2.1317 Skara ve Švédsku

(♣) Břetislav 10. 1. slovan.: břenče v slave = slavný bojovým křikem, jásotem, hlučením. Český kníže Břetislav I. panoval v letech 1037 – 1055. * 1002, + 10. 1.1055 v Chrudimi. Vzal si za manželku Jitku, kterou unesl z klášterní školy ve Schweinfurtu (Svinibrod) a měl s ní 5 synů. Pro své bojovné skutky měl přezdívku „český Achilles“. Odvezl z Polska ostatky sv. Vojtěcha a pěti bratří. (viz Benedikt). Zemřel na vojenském tažení do Uher a byl pohřben v katedrále sv. Víta na Hradě. Na Školním náměstí v Chrudimi jsou ve výklencích domu, kde kníže zemřel, sochy knížete Břetislava I. (1885 Ant. Myslivec z Hořic) a císaře Karla IV. (1890 sochař Lešina z Hořic), Břetislava.

(♣) Budivoj 26. 9. slovan.: budi voje = budí vojska, vojáky; nadšenec, buditel v boji, není v českém občanském kalendáři

(╬) Buchard sv. 3. 8. řeholník, germ.: burg hard = hrad silný, sv. Buchard, + 3. 8.1140 Rot v Německu, byl 1. proboštem OPraem. ve württemberském Rotu, kam přišel z Prémontré, byl velice zbožný a učený, Burghard, Burkard

(╬) Burghard sv. 25. 6. opat, sv. Burghard z Mallersdorfu, + 25. 6.1122 Mallersdorf v Bavorsku, benediktin OSB, svatořečen při přenesení ostatků v r. 1695 za 243. papeže Inocence XII.

(╬) Burkard sv. 18. 5. kněz, sv. Burkard z Beinwilu, + 18. 5.1192 Beinwil ve Švýcarsku, Burkhard

(╬) Burkhard sv. 2. 2. biskup, sv. Burkhard (Burkard) z Würzburgu, * 700 Anglie, + 2. 2. 753/754 Homburg u Mohuče, anglický benediktin OSB se v r. 735 vylodil na evropskou pevninu, začal spolupracovat se sv. Bonifácem (5. 6.), který ho v r. 741 vysvětil na 1. biskupa Würzburgu, v r. 750 založil klášter sv. Ondřeje, dal postavit dóm Sv. Salvátora (Sv. Spasitele), v r. 752 vyzvedl ostatky sv. Kiliána, zemřel v krápníkové jeskyni, kde si chtěl odpočinout na cestě, pohřben v katedrále Sv. Salvátora (Neumünster), 14.10. 986 byly jeho ostatky přeneseny biskupem Hugem do kláštera sv. Bukharda (sv. Ondřeje), patron proti revmatismu, bolestem ledvin, Burkard

(╬) Bystrík sv. 11. 9./24. 9. biskup a mučedník, sv. Bystrík, + 24. 9.1047, třetí nitranský biskup od r. 1000, ve slovenské literatuře je uveden jako druhý biskup Nitry, ve slovenském kalendáři svátek 11. 9.