J
(╬) John Newman sv. 9.10. biskup. Sv. John Henry Newman. *21.2.1801 Londýn, +11.8.1890 Birmingham. Měl 5 sourozenců (2 bratry a tři sestry). Otec byl bankéř, matka byla s dětmi doma. V roce 1816 jeho otec zbankrotoval a stal se ředitelem pivovaru.
John byl původně anglikánský kněz a teolog. V anglikánské církvi vysvěcen na jáhna 13.6.1824 a na kněze 29.5.1825. Stal se vikářem v St. Mary v Oxfordu. V roce 1832 byl poslán ze zdravotních důvodů na cestu po Středomoří. V dopise domů popsal Řím jako nejkrásnější místo na Zemi, ale katolické náboženství jako ponižující. Na Sicílii onemocněl břišním tyfem, ale uzdravil se.
V roce 1839 při studiu dějin křesťanství a knih sv. Augustina z Hippo začal pochybovat o anglikánství. Stal se představitelem reformního Oxfordského hnutí, které usilovalo o anglokatolicismus. O rok později napsal,že 39 článků anglikánského náboženství se shoduje s katolickou věroukou. Za další důkaz, že anglikánská církev není apoštolská, považoval založení anglikánsko-luteránského biskupství v Jeruzalémě v roce 1841.
Odstěhoval se do Littlemore, kde založil školu a v roce 1845 konvertoval ke katolicismu. Po podání žádosti o uznání teologického studia byl přijat do katolické církve 9.10.1845 a v únoru 1846 byl vysvěcen na římskokatolického kněze. 1854 se stal rektorem Katolické univerzity v Dublinu. Za 4 roky založil v Birminghamu oratoř sv. Filipa Neriho řádu passionistů. 12.5.1879 ho papež Lev XIII. jmenoval kardinálem. Do znaku si dal tři srdce a heslo: COR AD COR LOQUITUR = srdce k srdci mluví (Heart speaks unto heart). V letech 1886–1889 byl těžce nemocný, ale uzdravil se a připravoval svou katolickou primici (první mše), kterou byla půlnoční mše z 24. na 25.12.1889. Za 8 měsíců zemřel na zápal plic.
Pro velkou úctu mezi britskými katolíky ho 265. papež sv. Jan Pavel II. prohlásil 21.1.1991 za ctihodného. V roce 2002 byl na základě modliteb k Johnovi Newmanovi uzdraven jáhen ve věku 24 let. Kardinálův hrob byl 2.10.2008 otevřen a byly v něm kosti Johna Newmana. Blahořečen 266. papežem Benediktem XVI. na jeho návštěvě Velké Británie na slavnostní mši v Birminghamu 19.9.2010. Byl první, koho papež Benedikt XVI. osobně blahořečil od svého zvolení papežem. Kardinála bl. Johna Newmana svatořečil ho 267. papež František 13.10.2019.
Za den svátku sv. Johna Newmana byl určen 9. říjen, den jeho přijetí do katolické církve. Jan, Johan, Jana
(♣)(╬) Johana sv. 21. 8./12. 8. vdova a řeholnice, viz sv. Jana Františka de Chantal, *28.1.1572 Dijon ve Francii, +21.8.1641 Moulins ve Francii (podle některých životopisů zemřela 13.12.1641), kde byla pohřbena.
V církevním kalendáři svátek r. 1969 přeložen z 29.1. na 21.8., znovu přeložen z 21.8. na 12.12. a v r. 2006 přeložen z 12.12. na 12.8. V občanském kalendáři zůstal na původním datu. Svátek Johana, Šantal, Jana, Chantal, Johan, Joanna, něm.: Johana, fr.: Jeannette = Žaneta, Jan
(♣) Jolana 15. 9. maď.: Jóleán (Jóláňa) = hodné, správné, dobré děvče, Helena (ohnivé světlo = v maďarské verzi šíří světlo – dobro), Ilona, Jolanta, rus.: Jelena
(╬) Jolanda z Marienthalu sv. 17.12. řeholnice, sv. Jolanda z Marienthalu, *1220 Vindeno v Lucembursku, +17.12.1283 Marienthal v Lucembursku, převorka, dominikánka OP.
(╬) Jolenta sv. 11. 6. řeholnice, sv. Jolenta, *1235 Uhry (Maďarsko), +11.6.1298 Gniezno (Hnězdno, Polsko). Pocházela z vévodské rodiny. Vstoupila do řádu sester cisterciaček OCist. V klášteře mívala zjevení Pána Ježíše s trnovou korunou na hlavě.
(╬) Jón sv. 23. 4. biskup, sv. Jón Ögmundsson, *1052 Breidabólsstadur na Islandu, +23.4.1121 Hólar na Islandu. 1. biskup Hólaru. Jeho ostatky přeneseny r. 1198 do katedrály.
(♣)(╬) Jonáš sv. 27. 9./21. 9. starozákonní prorok, hebr. יוֹנָה Jónah = holub, holubice. Jona ben Amítaj, syn Amítajův (=pravdivý, věrný). Narodil se v 8. století př. Kr. v severním Izraeli ve městě Gad-ha-Šefer (Mašhad, 5 km od Nazaretu). Pohřben v Mosulu (Irák), nedaleko Ninive.
Prorok, který měl oznámit v Ninive Boží soud-zničení obyvatel i města. Jonáš chtěl, aby město bylo zničeno, nesplnil Boží příkaz a odmítl jít do města Ninive. Odplul lodí, která směřovala do Taršíše (Tartéssos, jižní Španělsko). Moře se rozbouřilo a námořníci zjišťovali, kdo za bouři může, kdo rozhněval některého z bohů. Rozhodli losem, který ukázal na Jonáše. Jonáš se přiznal, námořníci ho hodili přes palubu a moře se uklidnilo. V moři ho spolkla velká ryba, po třech dnech ho dovezla ke břehu a vyvrhla u města Ninive (hebr.: nin – nun- newh = rybí dům, příbytek ryby). Město mělo obvod hradeb 100 km.
Tři dny Jonáše v břiše veliké ryby jsou symbolem Krista v hrobě, který třetí den vstal z mrtvých.
Jonáš vešel do města a kázal: "Ještě 40 dní a Ninive bude vyvráceno." Obyvatelé vyhlásili pokání a půst a Bůh je nezahubil. To se Jonášovi nelíbilo a na protest ulehl do stínu pod veliký strom. Bůh nechal strom zaschnout a Jonáš si stěžoval na nespravedlnost. Bůh ho pokáral, že je mu líto uschlého stromu, s kterým neměl žádnou práci a nelituje 120.000 obyvatel města Ninive.
Prorok Jonáš (Júnus Dhu n-Nún=Jonáš pán ryby) je uctíván i v islámu. V českém občanském kalendáři v roce 1990 přeložen z 12.11.
(╬) Jonáš sv. 29. 3. mniši a mučedníci, sv. Jonáš a Barachisus, +326 v Persii, rodní bratři. Umučeni za vlády krále Sapora II. Dodávali útěchu zajatým křesťanům. Byli zatčeni a vyzváni, aby se poklonili slunci a ohni. Odmítli a byl umučeni 28.3.326. Barachisus byl umučen 29.3.
(♣) Jonatan 26.11. princ, hebr.: syn krále Saula (1 S 18. – 19. kapitola), přítel budoucího krále Davida. Jonathan
(╬) Jordan Forsaté sv. 7. 8. řeholník, hebr.: yarad = padat, téci dolů, sv. Jordan Forsaté, *1158 Padova, +7.8.1248 Celestie u Benátek. V 16 letech vstoupil do kamaldulského řádu. Byl velice učený a stal se poradcem papeže Řehoře IX. V r. 1236 byl zajat císařem Bedřichem II., za tři roky byl propuštěn, dožil v klášteře cisterciáků.
(╬) Jordan Mai ct. 20. 2. řeholník, ct. Jordán Mai, křestním jménem Jindřich, *1.9.1866 Buer, Severní Porýní-Vestfálsko, +20.2.1922 Dortmund. Vstoupil do řádu františkánů OFM. V r. 1904 složil řádové sliby, dal si životní úkol: konat smír za hříšníky. 21.1.1922 se vloupali do kláštera zloději a ukradli svatostánek. Řekl: „Za tuto svatokrádež obětuji Bohu svůj život, ode dneška za měsíc si ho vezme.“
To se splnilo a hned po své smrti byl ctěn jako světec. V r. 1950 byly jeho ostatky přeneseny ze hřbitova do kostela za účasti 100.000 lidí.
(╬) Jordan Saský bl. 13. 2. řeholník, bl. Jordán Saský, představený OP., *1200 Borgberge v Německu, +13.2.1237 na pobřeží v Sýrii. Studoval v Paříži a v r. 1220 vstoupil k dominikánům OP. V r. 1222 se stal druhým představeným po sv. Dominikovi. Za jeho působení získal řád dvě katedry na univerzitě v Paříži. Byl skvělým kazatelem, velmi vzdělaný, charismatický a citlivý.
Na jedné vizitační cestě utonul při ztroskotání lodi na syrském pobřeží, když se vracel z kláštera v Palestině. Pohřben v dominikánském kostele (dnes sv. Jany z Arku) v městě Akka u Bejrútu v Libanonu. Beatifikoval ho 253. papež Lev XII. Jordán
(♣) Jorga 15. 2. není v českém kalendáři.
(╬) Josafat sv. 12.11. arcibiskup a mučedník, hebr.: Jo sa daf = Bůh soudí, Bůh bude soudit. Ze Starého Zákona je známý Josafat, judský král.
Sv. Josafat Kuncevič, křestním jménem Ivan (Jan), *1580 Vladimir Volynskij na Ukrajině, +12/14.11.1623 ve Vitebsku v Bělorusku. Pocházel z pravoslavné kupecké rodiny ve Vladiměři Volyňské, vyučil se jako obchodní učeň ve Vilnu.
V r. 1596 vznikla v Brestu Litevském rusínská unie (řeckokatolická církev), kam přestoupil. Ve svých 24 letech, roku 1604, vstoupil do kláštera Svaté (Nejsvětější) Trojice ve Vilně řádu sv. Basila OBas, přijal řádové jméno Josafat. Vystudoval teologii a v r. 1609 vysvěcen na kněze. Svým působením přivedl do katolické církve několik tisíc věřících, takže mu pravoslavní dali přezdívku „dušechvat“.
V roce 1618 se stal arcibiskupem v Poloci v Bělorusku, jeho působení vyvolalo nenávist pravoslavných věřících, od kterých byl na vizitační cestě po diecézi přepaden a zavražděn. Král zachránil jeho tělo před zneuctěním a dal ho převézt do vídeňského řeckokatolického chrámu sv. Barbory. Král dal pro výstrahu nad touto vraždou popravit mnoho lidí a město přišlo o svá práva.
Josafata blahořečil 236. papež Urban VIII. v roce 1643, roku 1867 ho svatořečil 256. papež bl. Pius IX. Sv. Josafat byl prohlášen jako mučedník za jednotu církve. V církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1972 ze 14.11.
(╬) Josafat z Indie sv. 27.11. mnich, sv. Josafat z Indie, podle legendy žil v 5.–6. století, byl královským princem v Indii. Jeho otec ho chránil od všeho nepříjemného ve světě. Poustevník Barlaam přivedl prince ke křesťanství a k mnišskému životu.
Jeho životopis byl přeložen v 11. století do latiny a ve 12. století do řečtiny, podle některých historiků se jedná o dvě legendární postavy.
(ש) Josef (sv.) 31. 3. patriarcha. Hebr. יוסף - Jo saa f = Bůh přidá, rozmnoží, dá co je potřeba, Bůh rozmnoží radost. Biblický patriarcha Josef Egyptský (1562-1452 př. Kr.), syn praotce Jakuba a jeho ženy Ráchel. Měl 11 bratrů, kteří ho neměli rádi. Otec ho před nimi velice protěžoval a bratři ho chtěli zabít. Bratr Juda navrhl, aby ho prodali do egyptského otroctví. Koupil ho královský úředník Putifar. Jeho manželka Zulejcha chtěla Josefa svést, ten ji odmítl a ona ho obžalovala ze znásilnění. Josef byl uvězněn. Byl prouštěn na základě vyložení snů samotného faraona Senusreta III. Jeho sny se vyplnily a Josef byl jmenován místokrálem. Při nastalé neúrodě zachránil i svoji rodinu, která se vydala pro obilí do Egypta. Smířil se s bratry, poznal nejmladšího bratra Benjamína (výsl. Benjamín) a přestěhoval celou rodinu do Egypta do úrodné krajiny Gošen.
Josef Egyptský je jako prorok uctíván i v islámu. V pravoslavné církvi zvaný sv. Josef Egyptský Prekrasnyj (Sličný). V pravoslavném kalendáři 31.3. zároveň svátek sv. Josefa Snoubence Panny Marie.
(♣)(╬) Josef sv. 19. 3. pěstoun Páně, hebr. Jo saa f = Bůh přidá, Bůh rozmnoží radost. Sv. Josef, snoubenec a manžel Panny Marie, Ježíšův pěstoun, je uveden v Novém Zákoně. Pocházel z rodu starozákonního krále Davida (1039-969 př.Kr.), z Betléma.
Sv. Josef *roku 27 před Kristem v Nazaretě, +roku 25 po Kristu v Nazaretě. Někteří biblisté uvádí místo Josefova narození Betlém. Josef byl tesařem (hebrejsky charaš = tvoří ze dřeva, řecky = tekton, lat. faber = tesař). Řemeslník, který pracuje se dřevem, kamenem nebo železem. Truhlář, kolář, stolař, výrobce nábytku a zemědělského náčiní. V talmudu (soupis židovského učení) je název tesař označením i pro židovského mudrce, učence. Vzdělaní Židé manuálně pracovali, protože práce patřila k životní moudrosti.
O jeho životě píše evangelista sv. Matouš a sv. Lukáš, (Mt 1, 18-25; 2, 13-15; 2, 19-23; L 1, 27; 2, 4-5; 2, 33; 2, 39; 2, 41-51; 3, 23). Jeho otcem byl Jakub z kmene Judy. Podle židovského práva se zasnoubení rovnalo sňatku. Podle tradice Panna Maria byla Josefovi zasnoubena ve svých 14 letech. Než spolu s Pannou Marií začali bydlet (žít), počala z Ducha Svatého (Mt 1,18). Protože Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, rozhodl se ji potají propustit. Zjevil se mu anděl Páně a řekl, aby se nebál vzít Marii k sobě, protože dítě bylo počato z Ducha Svatého. Narodí se jí syn, kterému má dát jméno Ježíš. Podle nařízení císaře Augusta (Lk 2,1) probíhalo v Izraeli sčítání lidu. Josef byl z rodu Davidova a musel se jít s těhotnou Marií nechat zapsat do Judska, do Betléma, odkud Davidův rod pocházel. Zde se Ježíš narodil.
Tam se mu přišli poklonit mudrci od východu (tři králové) a když odešli, zjevil se Josefovi anděl, který mu řekl, aby vzal dítě a matku a uprchnul do Egypta. Herodes bude v Betlémě hledat dítě, aby ho zabil. Prchli do Egypta. Podle tradice do města Heliopole, kde žila židovská komunita. Po roce odešli do Mataraje u Káhiry, kde byli až do Herodovy smrti. Když Herodes zemřel, řekl anděl Josefovi, aby se vrátil zpátky do Izraelské země (Mt 2,21). V Judsku kraloval Archealos, Herodův syn, odešel Josef na pokyn anděla do města Nazareta v Galileji. Poslední zmínka v evangeliích o sv. Josefovi je vyprávění o pouti do Jeruzaléma a hledání dvanáctiletého Ježíše v chrámu (L 2, 41-52).
Podle spisovatele Hegesippa ze 2. století byl bratrem sv. Kleofáše, učedníka v Emauzích. Podle pravoslavné tradice měl 70 let, byl vdovec a měl 4 syny a 2 dcery (nevlastní Ježíšovi bratři a sestry). Podle evangelické (protestantské) tradice to byly s Pannou Marií děti po Ježíšovi, katolická tradice je uvádí jako Ježíšovi bratrance a sestřenice (Mt 12,46; Mt 13,55 – jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda; Mk 3, 31; L 8,19; J 2,12; Sk 1,14).
Svátek sv. Josefa se slaví od 9. století na Východě a na Západě od 10. století. Od 15. století šířili úctu k sv. Josefu františkáni, hlavně sv. Bernardin Sienský a kancléř pařížské university Jean Gerson (autor svátku Zasnoubení Panny Marie /pro bludy vyloučil ze studií Jeronýma Pražského/). Velkou úctu k sv. Josefovi měl sv. Jan Berchmans, sv. František Saleský a sv. Terezie Veliká z Ávily, která mu svěřila celý svůj řád karmelitánek. Roku 1487 byl svátek přijat do římského kalendáře a zaveden v celé církvi. V roce 1621 ho 235. papež Řehoř XV. určil jako zasvěcený svátek. 244. papež Klement XI. určil v roce 1701 svátek na den 19. března.
Na poděkování za ukončení Třicetileté války a za mír v Čechách ho 28.5.1654 prohlásil zemský sněm Českého království zasvěcení Zemí svatováclavské koruny České sv. Josefovi a vyhlásil ho za patrona Čech, spolu se sv. Václavem a ostatními českými patrony. Slavnostně vyhlášen patronem Českých zemí 11.5.1655 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě arcibiskupem pražským Arnoštem Vojtěchem (Albrechtem) kardinálem hrabětem z Harrachu.
Papež Klement XI. určil svátek závazně pro celou církev v r. 1714. V roce 1847 ustanovil 256. papež bl. Pius IX. sv. Josefa za Ochránce katolické církve a na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1870 určil, aby byl tento svátek sv. Josefa v celocírkevním kalendáři.
O rozšíření tohoto jména se v Evropě nejvíce zasloužil Josef II. prvorozený syn Marie Terezie, římský císař a český král, který byl v Čechách oblíben jako „lidový“ císař.
Atribut sv. Josefa: malý Ježíšek, hůl, sekyrka, velká sekera (pantok), pila, lilie – symbol čistoty. Patron (ochránce) Církve, otců, manželů, rodin, dětí, mládeže, dělníků, řemeslníků, truhlářů, tesařů, dřevorubců, kolářů, inřenýrů, vychovatelů, cestujících, vyhnanců, hrobníků, při bytové nouzi, v zoufalých situacích, proti očním nemocem, umírajících, za dobrou smrt, Mexika 1555, Filipín, 1565, Kanady 1624, Čech 1654, Bavorska 1663, Rakouska 1675, Chorvatska 1687, Peru 1828. Za patrona všech stavů ho prohlásil 257. papež Lev XIII. v roce 1889.
České jméno Pepa vzniklo z italského Beppe. Někteří autoři se domnívají, že Pépe znamená Pater putatibus (myslící otec) = P.P. = Pépé. Bobeš, Bobšík, Josefa, Jozefa, Josefína, ital.: Giusseppe, Beppe (čes.: Pepa), něm.: Sepp, slov.: Jozef, pol.: Józef (Juzef), srbochorv.: Josip, rus.: Josif, maď.: Jozsef, (Jozef), arab.: Yusuf, v latinské Americe se používá forma José (Chosé). Svátek je slaven na celém světě. Zasvěcený svátek.
(╬) Josef sv. Ochránce Církve středa po 2. velikonoční neděli sv. Josef Ochránce celé Církve. Sv. Josefa, pěstouna Páně, prohlásil 256. papež bl. Pius IX. patronem (ochráncem) Církve v roce 1847 a 8.12.1870 ustanovil tento svátek v církevním kalendáři. V roce 1969 svátek zrušil 263. papež sv. Pavel VI.
(╬) Josef Dělník sv. 1. 5. Sv. Josefa, pěstouna Páně, vyhlásil 261. papež ct. Pius XII. za patrona všech dělníků a určil 1.5. Svátek práce, První máj, za svátek sv. Josefa Dělníka. V církevním kalendáři svátek pro celou katolickou církev od roku 1955.
(╬) Josef sv. 30.12. Sv. Rodina, svátek Svaté Rodiny–Ježíše, Marie a Josefa, neděle v oktávu Narození Páně, nebo 30.12. Východní církve (pravoslaví) slaví 26.12. svátek: Sbor sv. Josefa a Přesvaté Bohorodičky (Ježíš, Maria a Josef).
(╬) Josef z Anchiety bl. 9. 6. kněz, bl. Josef z Anchiety, *19.3.1534 San Cristobal na Tenerifu ve Španělsku, +9.6.1591 Reritiba v Brazílii. Spolu s dalšími jezuity přišel jako misionář v r. 1553 do Brazílie, kde založil misijní stanici sv. Pavla (San Paulo). Další stanicí byla Lednová řeka (Rio de Janiero).
Byl jedním z nejvýznamnějších spisovatelů, básníků a jazykozpytců. Pro domorodé Indiány napsal gramatiku a několik slovníků.
22.6.1980 byl prohlášen za blahoslaveného 265. papežem sv. Janem Pavlem II. Národní světec Brazílie.
(╬) Josef z Arimatie sv. 17. 3. vyznavač, sv. Josef z Arimatie (Arimathia), žil v 1. století. Současník Ježíše Krista. Člen židovské velerady, zúčastnil se Ježíšova odsouzení. Kladl důraz na nezákonnost nočního výslechu a soudu. S farizeem sv. Nikodémem (13.12.) si vyžádal Kristovo tělo, aby ho pohřbil do vlastního hrobu.
Podle legendy sv. Josef z Arimathie došel do Francie, kam přinesl kalich z Ježíšovy poslední večeře nazvaný Svatý Grál (lat. gradalis, crater=nádoba).
Kalich z Ježíšovy Poslední večeře nazval Svatým Grálem ve 12. století francouzský básník Robert de Boron.
Patron hrobníků. Pravoslavný svátek sv. Josefa z Arimathie 31.7. (13.8.)
(╬) Josef Cafasso sv. 23. 6. kněz, sv. Josef Cafasso, *15.1.1811 Castelnuovo d´Asti v Itálii, +23. 6.1860 Turín, měl malou a slabou postavu, stal se knězem, v Turíně v Itálii přednášel morální teologii, byl rektorem seminárního kostela a vězeňským farářem, měl přezdívku farář šibenic, jako hlavní pracovnu si určil zpovědnici, kde mnoho lidí přivedl ke správnému životu, byl duchovním rádcem sv. Jana Boska a pomáhal mu se založením řádu salesiánů, svatořečil ho 261. papež ct. Pius XII. 22. 6.1947
(╬) Josef Petr Coudrin sv. 27. 3. řeholník, sv. Josef Petr Coudrin, *1.3.1768 Coussay-les-Bois, + 27. 3.1837 Paříž, dal se vysvětit na kněze v době Francouzské revoluce, působil jako duchovní správce s nasazením života, založil Společnost Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie, později přeložil sídlo do Rue de Pictus (picpusští misonáři), kněží se věnovali pastorační činnosti a sestry se zabývaly výchovou dívek
(╬) Josef Benedikt Cottolengo sv. 30. 4. kněz, sv. Josef Benedikt Cottolengo, *3.5.1786 Brá v Itálii, +30.4.1842 Chieri v Itálii, působil v Turínu, jako kanovník, v r. 1828 založil dům pro nemocné, chudé a lidi bez pomoci, dnes je z tohoto domu nemocnice s 2000 lůžky, na svátek sv. Josefa 19. 3.1934 byl svatořečen 260. papežem Piem XI.
(╬) Josef Engling ct. 4.10. vyznavač, ct. Josef Engling, * 5. 1.1898 Prossitte v Prusku (Polsko), + 4.10.1918 Cambrai ve Francii, pocházel z Ermlandu (východní Prusko), ve 14 letech vstoupil v Schönstattu k palotinům, v 18 letech v r. 1916 musel narukovat do 1. světové války, na frontě pokračoval v apoštolátu, do svého deníku si v červnu 1918 zapsal: „Mater ter admirabilis (Matko třikrát podivuhodná) jsem tvůj, disponuj se mnou, ať jsem obětí pro Boží plány“, za čtyři měsíce zemřel v nepřátelské palbě, jeho hrob se nikdy nenašel
(╬) Josef Alois Faller sv. 23.11. kněz, sv. Josef Alois Faller, * 8. 5.1816 Barr ve Francii, + 23.11.1894 St. Cosme, Francie, v r. 1851 založil řád sester věčného klanění Svátosti Oltářní, ve svém působišti založil sirotčinec pro osamělé a odložené děti
(╬) Josef Freinademetz bl. 28. 1. řeholník, bl. Josef Freinademetz, * 15. 4.1852 Abtei v Itálii, + 28. 1.1908 Šantung v Číně. Pocházel ze selské rodiny z jižního Tyrolska, stal se knězem a řeholníkem v řádu Verbistů SVD (Společnost Božího slova). Odešel jako první misionář verbistů do Číny, kde za stálého pronásledování hlásal evangelium. Číňané mu přezdívali Fu Shenfu - šťastný kněz. 19.10.1975 blahořečen 263. papežem ct. Pavlem VI. a 5.10.2003 svatořečen 265. papežem bl. Janem Pavlem II.
(╬) Josef Kalasanský sv. 25. 8. kněz a řeholník, sv. Josef z Kalasanzy, * 11. 3.1556 na zámku Calasanza u Peralty ve Španělsku, Giuseppe della Madre di Dio (Josef od Matky Boží), španělský právník, vystudoval filosofii a teologii, v r. 1583 se stal knězem, po smrti otce v r. 1592 rozdal majetek a šel do Říma, pozoroval děti bez přístřeší a vzdělání.
V r. 1597 založil v Římě první bezplatnou školu v Evropě pro chudé děti, nájem platil papež Klement VIII., přicházeli k němu další kněží – učitelé, s nimi založil školské bratrstvo SP, později kongregace piaristů (kněžský řád zbožných škol, denně vyučovali až 1000 dětí, v r.1621 potvrzen 235. papežem Řehořem XV.), piaristé byli povoláni do Čech ještě za jeho života. Zemřel v 92 letech.
+27. 8.1648 Řím, pohřben v kostele sv. Pantaleona, 49. papežem Klementem XIII. svatořečen v r. 1767, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 27.8., přítel olomouckého biskupa Františka kardinála Dietriechštejna (1570–1636), Kalasánský.
(╬) Josef Kentenich ct. 15. 9. řeholník, ct. Josef Kentenich, * 18.11.1885 Gymnich u Kolína nad Rýnem, Německo, + 15. 9.1968 Schönstatt v Porýní, Německo, vstupil do řádu palotinů. V r. 1953 založil schönstattské hnutí „k šíření, obraně a prohloubení křesťanského života“, byl zatčen nacisty jako nebezpečný nepřítel státu a vězněn čtyři roky v koncentračním táboře Dachau, po válce se dostal se svým hnutím do církevní kritiky.
V r. 1951 byl poslán představenými do Milwaukee v USA, kde působil jako farář německé farnosti, v r. 1965 ho přijal 263. papež bl. Pavel VI. a poslal ho zpět do Schönstattu, tam až do své smrti přijímal světské i církevní představitele z celého světa, kteří k němu jezdili pro radu, po odsložení mše svaté zemřel v sakristii kostela Nejsvětější Trojice, byl pohřben na místě úmrtí, na jeho náhrobku je latinský nápis: „Dilexit Ecclesiam – miloval církev“
(╬) Josef Kupertinský sv. 18. 9. řeholník, vlastním jménem Josef Maria Desa, sv. Josef Kupertinský (Kopertinský), *17.6.1603 Kopertino v Neapolském království (Itálie) ve stáji, +18.9.1663 Osimo (Itálie).
Otec Felix byl kolářem a kastelánem hradu Pinelli, matka Františka roz. Panacová (+1647). Měli dceru Lívii. Před Josefovým narozením podepsal otec ručení za markýze Pinelliho a dostal se do dluhů. Exekutor vymáhal splátky a zabral jim dům. Otec utekl a skrýval se u jednoho sedláka, kde zemřel. Matka se schovala do chléva, kde se narodil Josef. Ten byl od narození velice neduživý, měl slabý zrak, ale byl trpělivý, pokorný a zbožný. V 10 letech onemocněl rakovinovým hnisavým nádorem na hýždi a byl 5 let připoutaný na lůžko (ve starší literatuře je uvedeno, že měl nádor na koleně). Kvůli zápachu z rány se mu všichni vyhýbali. Vyučil se obuvníkem. Přes velké zdravotní obtíže byl přijat do františkánského řádu a stal se knězem. Od r. 1630 měl extáze a levitace (vznášení), které trvaly i několik hodin. Uzdravil mnoho nemocných a nemravné lidi poznával v jejich přítomnosti podle zápachu. Protože za ním chodilo čím dál více lidí, byl rád když ho představení posílali do jiných klášterů, kterých vystřídal několik. Měl přezdívku Bocca perta (otevřená ústa), kterou dostal, když v údivu nad vším novým otvíral ústa.
Roku 1753 byl blahořečen 248. papežem Benediktem XIV., v r. 1767 ho svatořečil 249. papež Klement XIII. Patron za dobré zkoušky studentů, obuvníků, obrácených hříšníků, od r. 1940 pilotů, od r. 1963 kosmonautů.
(╬) Josef z Leonessy sv. 4. 2. řeholník, sv. Josef z Leonessy, *8.1.1556 Leonessa v Itálii, +4.2.1612 Amatrica v Itálii, v r. 1572 vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., od r. 1587 působil jako misionář mezi křesťanskými zajatci v Istanbulu (Konstantinopoli), po krutém mučení se vrátil do Itálie, měl dar uzdravování, zemřel v Amatrice.
Nedaleko svého rodiště Leonessy (Latium), svatořečen 1746, patron misií v Turecku
(╬) Josef Müller ct. 11. 9. kněz a mučedník, ct. Josef Müller, * 19. 8.1894 Salmünster, Hesensko v Německu, + 11. 9.1944 Braniborsko. Farář v Gross-Düngenu. Nechtěl prozradit člověka o kterém věděl, že vypráví politické vtipy na nacisty, za to byl obviněn z velezrady. Zemřel ve vězení.
(╬) Josef Moscati sv. 12. 4. vyznavač, sv. Josef Moscati, lékař, *25.7.1880 Benevento, +12.4.1927 Neapol. Staral se o nemocné a umírající, snažil se být k dispozici každému, kdo jeho pomoc potřeboval. Zemřel vyčerpáním ve věku 46 let. Za blahoslaveného byl 263. papežem sv. Pavlem VI. prohlášen 16.11.1975, svatořečen 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 25.10.1987.
(╬) Josef Oriol sv. 22. 3. kněz, sv. Josef Oriol, *23.11.1650 Barcelona, +22.3.1702 Barcelona, v r. 1676 přijal kněžské svěcení. Na sebe byl velice přísný a obětavý pro chudé a nemocné. Uměl léčit a uzdravovat. Lidé mu přezdívali doktor chleba a vody (doktor Pa i Aigua – Panis et Aqua), 20. 5.1909 svatořečen 258. papežem sv. Piem X., José
(╬) Josef Pignatelli sv. 15.11. řeholník, sv. Josef Pignatelli, *27.12.1737 Zaragoza, Španělsko, +15.11.1811 Řím, v r. 1753 v 16 letech vstoupil do řádu jezuitů SJ (TJ), se svým bratrem, který byl také jezuitou, se v r. 1767 dobrovolně připojil k 600 jezuitům, kteří byli deportováni (násilně odvezeni) na Korsiku a o rok později do italské Ferrary, v r. 1771 složil sliby, za dva roky byl jezuitský řád oficiálně zrušen, v letech 1773 – 1797 působil v Bologni.
V r. 1803 ho generální vikář Ruska jmenoval provinciálem (pravoslavná ruská carevna Kateřina a evangelický pruský císař Bedřich řád nezrušili), řád byl v katolických zemích Evropy obnoven 3 roky po jeho smrti v r. 1814.
Byl pohřben v jezuitském kostele Al Gesú v Římě, 260. papež ct. Pius XII. ho svatořečil 12. 6.1954
(╬) Josef Skladatel sv. 3. 4. mnich, sv. Josef Skladatel, *816 Syrakusy na Sicílii, +3.4.886 Konstantinopol, basiliánský mnich, společně s řehořem Dekapolitou měl zásluhu o zastavení obrazoborectví, na cestě do Říma byl zajat piráty, v r. 850 se vrátil do Konstantinopole a u hrobu sv. Jana Zlatoústého klášter, složil mnoho hymnů na různé svátky, v letech 858 – 867 byl vypovězen s patriarchou Ignatiosem (Ignatiem), v r. 866 se vrátil a stal se knězem v chrámu Hagia Sofia (Svaté /Boží/ Moudrosti, postaven v r. 360 císařem Konstanciem II.), je ctěný ve východní církvi
(╬) Josef Maria sv. 30.12. /1. 1. řeholník, sv. Josef Maria Tomasi, OCR., *12.9.1649, Licata na Sicílii, +1.1.1713 Řím, pocházel z rodiny vévody z Palmy na Sicílii, kníže z Palmy a z Lampedusy, v r. 1664 vstoupil v 15 letech do řádu trapistů v Palermu, kde studoval, v 17 letech vstoupil do řádu Theatinů, jeho sestra vstoupila k benediktinkám, jeho heslo: „Miluj Boha, všechno ostatní je marnost“.
Byl skromný a velmi vzdělaný, studoval liturgii a hebrejštinu, stal se zpovědníkem 244. papeže Klementa XI., který, ho za zásluhy o Církev jmenoval 18. 5.1712 kardinálem, a to i přes jeho námitky, zůstal skromný a pokorný, blahořečen 1804 Piem VII., svatořečen 12.10.1986 Janem Pavlem II., v církevním kalendáři svátek 30.12. do r. 1969, v r.1986 přeložen na 1. 1., slaví se v některých kalendářích
(╬) Josemaría Escrivá bl. 26. 6. kněz, bl. Josemaría Escrivá de Balaguer, *9.1.1902 Barbastr ve Španělsku, +26.6.1975 Řím, vystudoval práva, stal se kancléřem university Navarry ve Španělsku, později v Piuře v Peru.
V r. 1925 byl vysvěcen na kněze. Za tři roky, v r. 1928, založil společenství Opus Dei (Dílo Boží), které dostalo papežské schválení 16.6.1950, ženskou větev založil v r. 1930, členové Opus Dei jsou výhradně laici. Společenství kněží od Sv. Kříže vzniklo pod jeho vedením roku 1943, od r. 1946 žil v Římě.
Pohřben v kostele Panny Marie Královny míru (Regina pacis), 17. 5.1992 ho blahoslavil 265. papež sv. Jan Pavel II.
(╬) Josefa Bachita sv. 8. 2. sv. Josefina Bakhita, celé křestní jméno měla Josefa Bakhita Markéta Fortunata. *1869 Darfur v Súdánu, +8.2.1947 Benátky v Itálii. Černoška, pocházela z bohaté rodiny. Její strýc byl náčelník kmene. Měla starší 3 bratry a 3 sestry. V r. 1878.
Ve svých 9 letech byla zajata obchodníky s otroky a prodána v El Obeidu a Chartúmu. Od únosců dostala jméno Bakhita = štěstí. Byla mnohokrát zbičována a pětkrát byla prodána jako otrokyně na súdánských tržištích. Po čtrvrtém prodeji se dostala do rodiny afrického generála, kde byla od paní domu denně bičována.
Naposledy byla prodána v r. 1882 do rodiny italského konsula Callista Legnaniho, který ji při svém návratu vzal sebou do Benátek v Itálii. V této rodině se jí dařilo dobře. Sama se divila, že není bita, majitelé se s ní také radili o rodinných záležitostech a při této příležitosti poznala, že její pán ctí ještě jiného Pána. Dověděla se o Pánu, který je nad všemi lidmi, že ji stvořil a má ji rád. Tento Pán byl zbičován a ukřižován a čeká na ni.
Když od svých italských pánů dostala svobodu a mohla odjet do Súdánu, odmítla a začala se připravovat na křest. Ten přijala 9. 1.1890 z rukou benátského patriarchy Josefa Melichara kardinála Sarta (258. pp. sv. Pius X.), který ji zároveň biřmoval a podal ji první svaté přijímání.
8.12.1896 se stala řeholnicí v klášteře kanosiánek ve Veroně. Velké utrpení ji způsobovala senzace, kterou budila jako černoška. V klášteře sv. Marie Magdaleny Cannosské pracovala jako sakristiánka a vrátná. Patronka Sudánu. V roce 2000 ji svatořečil 266. pp. Jan Pavel II. V církevním kalendáři svátek od r. 2006, společně s bl. Mladou a sv. Jeronýmem Emilianim.
(╬) Josefa sv. 21. 1. řeholnice, sv. Josefa Marie od svaté Anežky, * 9. 2.1625 Beniganim ve Španělsku, + 21. 1.1696 Beniganim, mívala tajemná (mystická) vidění Pána Ježíše, mystička
(╬) Josefina bl. 22.10. řeholnice a mučednice, bl. Josefína Leroux, pocházela ze severní Francie, ve 23 letech vstoupila do kláštera klarisek, při revoluci byla nucena se sestrami opustit klášter, přešla k voršilkám do Valeconu, ale i odtud byla ona, i sestry vyhnány, v r. 1794 popravena, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(ש) Josue izraelský vůdce, hebr.: Jaho šua, Jeho šua, Jesse, Jošua, Jisa ja, Jišaj = Zachránce (Bůh je záchrana, spása), Vykupitel, Spasitel (ve staroslověnštině spasí = zachrání, v ruštině děkuji = spasíbo = spasí Bog – ať tě zachrání Bůh, zaplať ti Bůh). Jozue byl Mojžíšův nástupce, žil v letech 1180 – 1050 př. Kr., jeho otec byl Núna (nun = ryba).
Stal se po Mojžíšovi vůdcem izraelského národa, aby ho dovedl do zaslíbené země. O jeho životě se píše v Bibli v 5. knize Mojžíšově Deuteronomium (Dt 3, 28) a v následující knize Jozue. Další toho jména byl Jesse, otec krále Davida, z jeho rodu pocházel Ježíš Kristus. Jako křestní jméno se používá v zemích Latinské Ameriky, lat.: Jesus, řec.: Iásón, Jošua, Jozue, Ozeáš, Izaiáš, Izajáš (prorok žil v 8.století př. Kr.), jméno není v českém kalendáři.
(╬) Jošt sv. 13.12. poustevník a kněz, Josse = Pán, silný bojovník. Sv. Jodok z Bretaně, * 601, + 668/675. Pocházel z Bretaně. Byl druhým synem bretaňského knížete Judhaëla (+605). Po smrti otce nastoupil na trůn starší syn Judikael, ale v roce 640 se vzdal trůnu ve prospěch Jošta a vstoupil do kláštera sv. Jana.
Jošt vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze. Odmítl trůn po bratrovi a připojil se ke skupině poutníků do Říma, aby si vyprosil od Boha požehnání pro svůj život. Po návratu se stal farářem u hraběte Haymona v Ponthieu. V roce 644 se stal poustevníkem v Brahicu (dnes Saint Josse au Bois). Ze své poustevny se vydával na cesty a prochodil celou Francii. Zobrazuje se v poutnickém plášti s mušlí, někdy s opatskou berlou a mitrou. V ruce má Bibli a u nohou knížecí korunu. Judok, fr. (keltsky) Josse, ženské jméno angl. Joise (radovat se), Joyce.
Jménem sv. Jošta byl pokřtěn syn Jana Jindřicha Lucemburského a synovec Karla IV. Jošt Lucemburský (1351-1411), moravský markrabě.
V Českém Krumlově byl v roce 1344 postaven špitální kostel sv. Jošta. Petr Vok z Rožmberka dal v letech 1596-1604 přistavět věž a kostel přestavět na luteránskou modlitebnu Nejsvětější Trojice. V roce 1600 nařídil císař Rudolf II. její vrácení katolíkům. V roce 1602 převzali kostel jezuité a zasvětili ho sv. Joštovi. V roce 1788 byl kostel zrušen a oltáře odstěhovány do různých kostelů. V letech 1790-1791 byl zbořen presbytář (kněžiště) a kostel přestavěn na obytný měšťanský dům. V roce 1802 přestavěl kostel-dům Karel Neumüller na kasino s tanečním sálem v 1. patře. Ve 20. století se v domě opět bydlelo. Špitál fungoval do roku 1922. V druhé polovině 20. století bylo v kostele-domě umístěno Muzeum marionet.
(╬) Jovián sv. 4.10. mučedník, sv. Jovián z Trevíru, + 304 v Trevíru, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.
(╬) Jovin sv. 12. 7. biskup, sv. Jovin z Tridentu, žil ve 4. století, stal se prvním biskupem v Tridentu
(╬) Jovita sv. 15. 2. mučedník, lat.: Iovis, Iovida = daný Jupiterem – Jovem (nejvyšší božstvo, totožný s řeckým Diem), mučedníci, rodní bratři sv. Jovita jáhen a sv. Faustin kněz, pocházeli z Brescie, vysvěceni biskupem Apoloniem, hlásali křesťanství za císaře Trajana, vysvěceni biskupem Apoloniem, za císaře Hadriána byli v Brescii r. 120 zajati, mučeni a popraveni mečem, nad jejich hrobem byl v r. 600 postaven kostel, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Jucundin sv. 21.7. mučedník, lat.: iucundus = příjemný, vítaný, milý, radostný. Umučen v Troyes ve 3. století za císaře Aureliána. O jeho životě se zachovalo málo zpráv, Jukundina
(╬) Juda Tadeáš sv. 28.10. apoštol a mučedník, a Šimon Horlivec, hebr.: Jahú dit, Jehúd hád, Judaiois=Judejec, muž z Judska, Judaei (lat.), Žid (ital.: Judaio), v původním významu znamená Jahúdit=chválit, oslavovat, chvála Boha.
Sv. Juda Tadeáš, vlastním jménem Juda Lebbeus Alfeův zvaný Tadeáš (Mt 10, 3), řec.: tha deos = přebožský, přemýšlivý, rozumný, moudrý, srdnatý. *1. století v Galilei, +28.10. v 1. století v Persii (Fenicie). Syn Kleofáše–Alfea a Marie, bratr sv. Jakuba Mladšího, apoštol, Ježíšův příbuzný (pravděpodobně bratranec). Sv. Jeroným ho nazývá Trinomius (tříjmenný: Juda, Lebbedus, Tadeáš). V evangeliu sv. Matouše a sv. Marka je jmenován jako Tadeáš Lebeus, u sv. Lukáše je napsán jako Juda Jakubův. Bývá nazýván Zelóta=horlivec. Znázorňuje se s obrazem Ježíšova obličeje (stejné znázornění jako na Veroničině roušce). Podle legendy došel jako misionář k edesskému králi Abgarovi (v Edesse bylo uchováváno Ježíšovo pohřební plátno, které se později dostalo do Turína).
Kázal v Asýrii a Persii, kde byl umučen společně se sv. Šimonem Horlivcem (Zelóta) Kananejským, ubit kyjem. Ostatky jsou uloženy ve svatopetrském velechrámu v Římě, patron beznadějných případů, v těžké nouzi a v zoufalých situacích. Znázorňuje se s kyjem a Biblí. Juda Tadeáš, Judas, Judita, Jitka, Jidáš.
X Jidáš, Juda z Kariotu,hebr.: iš kariot=muž z Kariotu, v českých překladech Bible apoštol Jidáš Iškariotský. V ostatních překladech je uveden jako Judas Kariot. Zradil Ježíše Krista a vydal ho na smrt. Po této zradě se oběsil. Jméno je symbolem zrady a proto není v žádném světovém kalendáři.
(╬) Juda Cyriak sv. 4. 5. arcibiskup a mučedník, sv. Juda Cyriak, +362 v Anconě, jeho původním vyznáním byl Žid, který konvertoval (přestoupil) na křesťanství, vystudoval teologii, byl vysvěcen na kněze a stal se arcibiskupem, zanedlouho byl zavražděn najatým židovským vrahem, Judas Kyriak.
(♣) Judita 29.12. hebr.: Jahú dit, Jehúd hád, Jehú–dit, Judaiois, Júdith=žena z Judeje, Židovka, chvála Židů, Judaei (lat.), Žid (ital.: Judaio), v původním významu znamená Jahúdit=chválit, oslavovat Boha.
Ve Starém Zákoně hrdinka Judita zachránila své rodné město Bethulii, obležené Assyřany, a tím i svůj národ od nepřátel, tím, že usekla hlavu jejich vůdci Holofernovi (v germánském prostředí vznik jména Diet munde–Dita=ochránkyně lidu), Juda, Jitka, Dita, Juta, Jutta, Judas, Iveta, Yvetta.
(╬) Judita sv. 6. 5. /29. 6. poustevnice, sv. Judita a sv. Salome z Niederaltaichu, žily v 11. století v Anglii, zemřely v Německu.
(╬) Julián sv. 9. 1. mučedník, lat.: julianus = patřící (oddaný božskému) Juliovi, císaři Juliu Caesarovi. Sv. Julián pocházel z Antiochie. Se svou manželkou Basilisou žil zdrženlivě. Svůj dům v egyptské Thebaidě proměnili na ošetřovnu nemocných. Oba byli umučeni v Římě r. 305 při pronásledování křesťanů. Podle legendy byl napnut mezi čtyři sloupy a ubit holemi. V církevním kalendáři svátek do r. 2006, Julius, Julianus, Julie, Juliana
(╬) Julián sv. 27. 1. biskup, sv. Julián z Le Mans, žil ve 3. století v Le Mans, v r. 250 se stal prvním biskupem v Le Mans, nad jeho hrobem byl postaven kostel. V r. 835 byly jeho ostatky přeneseny do katedrály St. Julien.
(╬) Julián Maunoir bl. 28. 1. kněz, bl. Julián Maunoir, * 1.10.1606 St-Georges de Reintembault ve Francii, + 28. 1.1683 Plévin, Francie, je ctěn jako velký lidový misionář Bretaně, od r. 1640 vykonával tuto činnost jako jezuita TJ, používal nástěnné obrazy, divadla, průvody, jeho výuku převzal velký počet mladých jezuitů, na výuku se mu sešlo občas i 1000 kněží, pro které založil v Quimperu exerciční dům, na jedné misijní cestě zemřel, 261. papež ct. Pius XII. ho blahořečil 20.5.1951.
(╬) Julián sv. 29. 1. vyznavač, sv. Julián Hospitator, kajícník. Založil v Itálii špitál pro cestující, odtud jeho přezdívka Hostitel. Patron cestujících, poutníků a hostinských.
(╬) Julián sv. 8. 3. arcibiskup, sv. Julián z Toleda, * 652 Španělsko, + 8. 3. 690 Toledo.
(♣)(╬) Julie sv. 10.12. mučednice, sv. Julie a Eulálie, +10.12.304 Mérida ve Španělsku, za císaře Dilokleciána byla umučena ve věku 12 let se sv. Eulálií. Bili je železnými háky a nakonec byly upáleny. V církevním kalendáři svátek od r. 1969, Julius, Julián.
(╬) Juliana z Falconieri sv. 19. 6. panna, sv. Juliana Falkonierská, *1270 Florencie, +19.6.1341 Florencie, v r. 1284 založila ženskou větev řádu servitů (její bratr Alexius byl spoluzakladatelem řádu), před smrtí nemohla už přijmout svaté přijímání, kněz ji položil hostii na hruď, ta se rozplynula a ona zemřela, svatořečena 247. papežem Klementem XII. v r. 1737, je jedinou světicí řádu servitů, v českém církevním kalendáři do r. 1969
(♣)(╬) Juliana sv. 10. 2. / 5. 4. řeholnice, lat.: iovlius = zarostlý, chlupatý, pozdější vysvětlení v lat.: iovilius = zářící, božský, sv. Juliána z Lutychu (z Cornillonu, z Kornelionu, Kornelionská), *1191 Rétienne u Lutychu, +5.4.1258 Fosses v Belgii. Od svých 5 let žila v klášteře begninek v Kornelinbergu, v r. 1207 dostala řeholní šaty augustiniánek CSA.
Od r. 1209 mívala vidění Poslední večeře Páně a oslavy Těla a Krve Páně. Byla přítelkyní sv. Evy z Lutychu (5.4.), která pokračovala v jejím úsilí zavést svátek Těla a Krve Páně (Božího Těla). V r. 1230 se Juliana stala převorkou kláštera, dvakrát vyhnána z kláštera. V r. 1248 odešla jako poustevnice do Fosses, kde žila dalších 10 let. Svatořečena v r. 1869, v církevním kalendáři byl svátek v r. 1969 přeložen na 5.4., v r. 1985 zrušen, v českém občanském kalendáři do r. 1989, Julius, Julie, Julián, Juliána, Liana, Liána.
Svátek Těla a Krve Páně (Boží Tělo) zavedl v r. 1246 Jakub Panthaleon Court – Palais, arcijáhen v Lutychu. Jako 183. papež Urban IV. (Jakub Panthaleon) ustanovil svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně) pro celou církev v r. 1264.
(╬) Juliana sv. 16. 2. panna a mučednice, sv. Juliána z Nikomedie, *285 v Nikomedii (Nicej, Iznik, Izmid, Izmit) Turecko, rodiče byli pohané, ona navštěvovala tajná shromáždění křesťanů, v 9 leetch ji otec zasnoubil mladému pohanu Eleusiovi, svatba měla být v den jejích 18 narozenin, v ten den prohlásila, že si ho vezme, když se Eleusius dá pokřtít, otec i ženich ji udali, byla bičována důtkami, vojáci ji probili hřeby do hlavy, polili ji tekutým olovem a byla sťata.
+16.2.304, její ostatky byly v 6. století přeneseny do Kumy u Neapole a v r. 1207 se dostaly do Neapole. Znázorňuje se s ďáblem, který je v poutech.
(╬) Juliana sv. 13. 5. / 5. 4 poustevnice, sv. matka Juliána z Norwichu, * 1342, + 1414/1416. O jejím životě se zachovalo málo zpráv. Podle některých výzkumů Johna Juliana Swansona pocházela paní Juliána z bohaté rodiny Erpinghamových z Norwichu (kraj Norfolk).
Žila v době panování Eduarda III. (1337-1377) a jeho synovce Richarda II. (1377-1399, manžela Anny Anglické, České, dceři Karla IV.). Měla i služebnou. Vdala se za Rogera Hauteyna. Ovdověla 1373. 1376 se vdala za Johna Phelipa, s kterým měla tři děti: Růženu, Viléma a Jana (Rose, Wiliam a John *1389). Po narození Johna ovdověla a onemocněla. V roce 1393 se vdala její dcera Růžena, Juliána se stala reklúzou a své syny svěřila dceři.
Podle badatelů v 18. a 19. století měla být původně benediktinkou v klášteře Carrow u Norwichu a potom se stala poustevnicí. Proto se zobrazuje v černém hábitu benediktinského řádu. Někteří se domnívali, že není známé ani její původní jméno a jméno Juliána si dala podle titulu kostela. V nemoci dostala svátost nemocných, kterou ji udělil kněz z farnosti. Kdyby byla předtím benediktinkou, svátost by ji udělil řeholní kněz.
Ve věku 47 let napsala knihu o svých viděních Zjevení božské lásky. Ve svém spisu napsala, že měla 16 soukromých zjevení Ježíše Krista 8. - 13. 5. 1373. Bylo jí 30 let a byla vážně nemocná.
Žila u kostela sv. Juliána z Le Mans (francouzský biskup, 3. století), kde měla svou celu (reklusu - uzavření). Jako poustevnice žila 20 let. Cela byla zbořena při reformaci v 16. století. Kostel byl vybombardován v roce 1942. Královna Anna navštívila v roce 1383 Norwich a setkala se s Juliánou.
V letech 1951 - 1953 anglikánský rektor kostela Paul Jevon Raybould dal kostel i poustevnu (rekluzu) znovu postavit. Přičinil se o zachování památky sv. Juliány. Do nové cely dal historizující nábytek. Na okně je vyobrazena sv. Juliána v benediktinském hábitu. Pod oknem je deska s vytesaným křížem a nápisem: "Zde žila matka Juliana, reklúza z Norwichu."
Její knihy s duchovní i teologickou tématikou vycházejí v katolické i anglikánské církvi, ale jsou vydávány i v církvích luteránských (evangelických). Katolický katechizmus uvádí: "Naučila jsem se Boží milosti, že se musím přidržovat pevně víry a s nemenší pevností věřit, že vše skončí dobře. Uvidíš sama, že všechny věci budou k dobru" (Zjevení Božské lásky, 32 KKC). V roce 1985 vznikl v Norwichu (stát Connecticut v USA) řád sv. Juliány z Norwichu, který založil John Julian Swanson, farář episkopální církve anglikánského společenství. Řád dodržuje benediktinskou řeholi..
Její socha je od roku 2000 v norwichské anglikánské katedrále. Její památku ctí v Anglii katolická i anglikánská církev. 1.12.2010 zdůraznil její důležitost pro Evropu i pro obě církve 266. papež Benedikt XVI., který mluvil o jedné z velkých osobností Anglie, kterou je mystička Juliána z Norwichu.
Juliána nebyla v katolické církvi nikdy oficiálně blahořečena ani svatořečena, přesto ji jako svatou ctí všechny křesťanské církve. Luteránské církve a církev anglikánská slaví její svátek 8.5., katolická církev je ctí 13.5. V katechizmu katolické církve je zařazen citát ke Krédu (Credo - Věřím).
(╬) Julie sv. 22. 5. mučednice, sv. Julie z Korsiky, * 400 Kartágo v Tunisu, + 439 Korsika, Francie, pocházela z bohaté africké rodiny, odvlečena do Sýrie jako otrokyně, její pán ji nechal žít podle víry, protože byla svědomitá a vzdělaná, později byla převezena na ostrov Korsiku, kde si ji dal předvést vladař, nabídl ji svobodu, když se odřekne Krista, ona odmítla a při vpádu Vandalů v r. 439 byla ukřižována.
Podle jiné verze jejího životopisu byla umučena v Kartágu a na Korsiku byly převezeny její ostatky, v církevním kalendáři samostatný svátek, od r. 2006 společně se sv. Ritou
(╬) Julita sv. 16. 6. mučednice, sv. Julita a Kyrik, + 305 Tars, Turecko, pocházeli z Ikonia (Konya, Turecko).
Julius římský státník a senátor, lat.: iovlius = zarostlý, chlupatý (barbatus = vousatý, z toho barbarus = zarostlý nevzdělanec, nevzdělaný, surový, cizinec). Sám césar změnil výklad a poskytl pozdější vysvětlení: je synem římského boha Jupitera, Jova (Iovis, božský), latinsky: iovilius (ne iovlius) = zářící, božský, z rodu Juliů. Jeho praotcem byl Julus, syn knížete Aenea z Tróje, který podle legendy připlul po prohrané válce (1193 – 1183 př. Kr.) na Apeninský poloostrov, kde založil rod a město Řím. Gaius Iulius Caesar, 100 – 44 př. Kr., římský vojevůdce, státník, spisovatel, senátor, triumvir. 1. triumvirát byl v r. 60 př. Kr. V r. 47 porazil u Zely v Malé Asii vojska krále Farnaka a poslal o vítězství zprávu do Říma: „Veni, vidi, vici“ (přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). V r. 46 zreformoval kalendář, který se jmenuje po něm. Adoptoval Gaia Octaviana, který se v r. 31 stal 1. císařem. Juliánský kalendář používá pravoslavná církev.
(♣)(╬) Julius sv. 12. 4. papež, lat.: iovlius = zarostlý, chlupatý, pozdější vysvětlení v lat.: iovilius = zářící, božský, z rodu Juliů, sv. Julius I., zvolen 35. papežem v r. 337, dal postavit v Římě kostel Dvanácti sv. Apoštolů, obhajoval víru proti ariánům a poskytl útočiště alexandrijskému patriarchovi sv. Athanasiovi, kterého potvrdil za alexandrijského patriarchu, + 12. 4. 352 Řím, Julie, Julián, Juliana, Julián
(╬) Julius Římský sv. 28.12. mučedník, sv. Julius Římský, žil ve 2. století v Římě, popraven v 10 letech, jeho ostatky se dostaly do Vídně a byly pohřbeny 26.12.1746 v kostele U dvora, 19. 6.1771 přeneseny do kostela sv. archanděla Michaela ve Vídni
(╬) Justa sv. 19. 7. mučednice, lat. iustus = spravedlivý, sv. Justa a Rufina ze Sevilly, žily ve 3. století v Seville
(♣)(╬) Justin sv. 14. 4./1. 6. mučedník, lat. iustus = spravedlivý, patří Justovi, sv. Justinus, * 100 Flavia Neapolis (původně Sichem, dnes Nabulus) v Samaří, + 14. 4. 165 Řím, pocházel z řecké pohanské rodiny, studoval vědy a filosofii, hledal pravdu o pravém Bohu, navštěvoval nejlepší učitele, ale žádný mu neuměl odpovědět, na pobřeží potkal jednoho starce, který mu řekl o Bohu a o příchodu Božího Syna, po studiu Bible se dal pokřtít, odešel do Říma, kde založil školu křesťanské moudrosti, napsal dvě Apologie křesťanské víry, jednu věnoval císaři Antonínu Piovi, druhou jeho synu Marku Aureliovi, obviňoval soudce a obhajoval pronásledované křesťany, poukazoval na vysokou mravní úroveň křesťanů, s tím, že: „křesťanství je pravá filosofie a moudrost.“, protože odmítl sloužit modlám, byl zbičován a popraven, později byl přenesen a pohřben v kostele sv. Pudentie, jeho ostatky se dostaly do Čech v r. 1729, v českém církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1989 ze 14. 4., Justýna, Justus, Justýn, Pravomil, Pravoslav, Probus
(╬) Justin de Iacobis sv. 31. 7. biskup, sv. Justin de Iacobis, * 9.10.1800 San Fele u Neapole, + 31. 7.1860 Aligada v Etiopii, řeholník řádu lazaristů CM, vysvěcen na kněze v r. 1824, byl poslán do Habeše (Etiopie), kde se stal v r. 1847 apoštolským vikářem a v r. 1849 biskupem, přizpůsobil se životu Habešanů, byl oblíben u obyvatel, ale pronásledován protestanty a vládou, uvězněn a později vypovězen ze země, ukrýval se u přátel v poušti, kde zemřel, blahořečil ho 261. papež ct. Pius XII., kanonizaci 26.10.1975 vyhlásil 263. papež bl. Pavel VI.
(╬) Justin sv. 6. 2. biskup, sv. Justin ze Štrasburku, žil ve 4. století ve Štrasburku, Francie
(╬) Justus sv. 2. 9. biskup, lat. iustus = spravedlivý, sv. Justus, v Lyonu ve Francii, pro horlivé zachovávání víry byl různě trápen, nakonec s lektorem Viatorem odešel tajně do Egypta, + 390, další svátek sv. Justus z Clermontu, biskup, + 2. 9. 630, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, Justin, Justýna, Probus, Pravoslav
(╬) Justus sv. 7. 6. mnich, sv. Justus z Condatu, + 7. 6. 700 Condat ve Francii, benediktin OSB, 9.12.1903 svatořečen 258. papežem sv. Piem X.
(╬) Justus sv. školák, mučedník, sv. Justus a Pastor, ve 4. století španělští školáci
(╬) Justus z Lyonu sv. 14.10. biskup, sv. Justus z Lyonu, pocházel z Lyonu ve Francii, + 14.10. 390 Egypt, byl 13. biskupem v Lyonu, v r. 382 rezignoval na svůj úřad, když pomatený muž uprchl k biskupovi a dav shromážděný před chrámem žádal jeho vydání, biskup odmítl, ale dav vnikl do kostela a muže zabil, biskup odešel do kláštera v egyptské poušti, 4. 8. 500 byly jeho ostatky převezeny do Lyonu
(╬) Justina sv. 12. 3. řeholnice, sv. Justina Francuci Bezzoliová, * 13. století Arezzo, + 12. 3.1319 Arezzo, svatořečena 1890
(╬) Justina sv. 26. 9. mučednice, a Cyprián, křesťanka, kterou měl získat pro jednoho mladíka pohanský kouzelník a čaroděj Cyprián, snažil se ji omámit svými kouzly, všimla, ona mladíka odmítala, kouzelník nic nezmohl, vyvolal satana, zeptal se na svůj neúspěch a dověděl se, že proti pravým vyznavačům Krista nic nezmůže, začal přemýšlet nad Kristovým učením a dal se pokřtít, sv. Justina zemřela společně se sv. Cypriánem mučednickou smrtí v r. 304, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(♣)(╬) Justýna sv. 7.10./7.10. mučednice, sv. Justina z Padovy, + 300 Padova, o jejím životě se dochovalo málo zpráv, v občanském kalendáři od r.1990, Justina, Justus, Pravoslav, Probus
(♣)(╬) Juta sv. 29.12./5. 5. poustevnice, sv. Juta ze Sangershausenu, * 1200 Sangerhausen v Sasku, + 5. 5.1260 Chelmza v Prusku (Polsko), Jitka, Dita, Guta, Judita, Jutta, Iveta, Yveta
(╬) Jutta sv. 29.11. abatyše, sv. Jutta z Heiligentalu, * 1200 Franken v Německu, + 29.11.1250 Heiligental, Německo, kde byla první abatyší v klášteře cisterciaček OCist., Julitta
(╬) Jutta ze Spanheimu sv. 22.12. poustevnice, sv. Jutta ze Spanheimu (Jitka ze Sponheimu) a z Disibodenbergu, * 1090 hrad Spanheim (Sponheim), Německo, + 22.12.1136 Disibodenberg, Německo, pocházela ze šlechtického rodu Spanheim, v r. 1106 postavila v Disibodenbergu poustevnu (reklúsu), kde žila až do své smrti, stala se rádkyní pro mnoho lidí, kteří přicházeli z blízka i z daleka, přidali se k ní další mladé dívky a ženy, z poustevny vznikl klášter, kde se stala představenou, její nástupkyní se stala její neteř sv. Hildegarda z Bingenu (17. 9.), která byla u ní na vychování a napsala její první životopis, kde vypravovala o mnoha zázracích, které se staly na hrobě její tety
(╬) Juvenal sv. 3. 5. biskup, lat.: iuvenilis = mladistvý, mladický, bujarý, (iunior, iuniores = mladší, ve smyslu vojenském 17 – 45 let). Sv. Juvenal byl biskupem v Narni, zemřel mučednickou smrtí v roce 376. V církevním kalendáři svátek do roku 1969.
