M (2) / Marie - Maximin
M
(╬) Marie Anna sv. 26. 5. řeholnice, sv. Marie Anna od Ježíše, křestním jménem Mariana de Parades y Flores (Marie Anna od květů z ráje), * 31.10.1618 Quit, + 26. 5.1645 Quit v Ekvádoru, františkánka OFM, pomáhala bližním, při morové epidemii ošetřovala nemocné, nakazila se a zemřela ve 26 letech, 256. papeže bl. Pius IX. ji blahořečil v r. 1853, svatořečena byla 261. papežem ct. Piem XII. 9. 7.1950
(╬) Marie Anna bl. 1. 2. řeholnice a mučednice, bl. Marie-Anna Vaillotová a bl. Odilie Baumgartenová, Marie * 13. 5.1736 Fontainebleau, + 1. 2.1794 Angers ve Francii, v r. 1761 vstoupila do řádu, obě patřily do řádu Dcer křesťanské lásky, PCh (vincentky), za Francouzské revoluce byly popraveny s mnoha jinými mučedníky, 19. 2.1984 blahořečeny 265. papežem sv. Janem Pavlem II.
(╬) Marie Antonína bl. 2.10. řeholnice a mučednice. Bl. Marie Antonína Kratochvílová, * 21. 8.1881 Ostrava, + 2.10.1942 Stanislavov v Polsku (dnes Ivano-Frankivsk na Ukrajině). Vlastním jménem Marie Anna. Narodila se v dělnické rodině Janu a Johanně Kratochvílovým v Ostravě - Vítkovicích. Pokřtěna 3. 9.1881 farářem Janem Spurným.
Ve dvaceti letech vstoupila do kongregace Chudých školských sester Naší Paní. Učitelský ústav školských sester dokončila v roce 1906 v Těšíně. V roce 1910 složila první řeholní sliby. 9. 7.1942 byla jako představená komunity sester v Mikuličíně (Ukrajina) zatčena gestapem a uvězněna ve Stanislavově (dnes Ivano-Frankivsk). Během věznění byla mnohokrát vyslýchána a fyzicky týrána.
Propuštěna byla 26. 9.1942 ve velmi špatném zdravotním stavu. Zemřela 2.10.1942 ve stanislavovské nemocnici. 13. 6.1999 ji blahořečil společně s dalšími 108 mučedníky z doby 2. světové války 265. pp. sv. Jan Pavel II. Patronka ostravsko-opavské diecéze.
(╬) Marie Assunta bl. 7. 4. vyznavačka, bl. Marie Assunta Pallotta, * 20. 8.1878 Force v Itálii, + 7. 4.1905 v Číně, blahořečena 7.11.1954
(╬) Marie Bernarda sv. 16. 4. řeholnice, sv. Marie Bernarda, Bernardeta Soubirousová, vizionářka Panny Marie v Lourdech, v církevním kalendáři svátek od r. 1934, v r. 2007 upraven na Marie Bernarda, Bernardeta, Bernardetta
(╬) Marie Bertilla sv. 20.10. řeholnice, sv. Marie Bertilla Boscardinová, * 6.10.1888 Brendole v Itálii, + 20.10.1922 Trevis v Itálii, v 17 letech vstoupila do řádu dorotejek SSD, za 1. světové války pečovala o nemocné v lazaretech, 11. 5.1961 ji svatořečil 262. papež bl. Jan XXIII.
(╬) Marie Crucifixa sv. 15.12. řeholnice, lat.: crucifixus = ukřižovaný (Ježíš), di rosa = z růže, sv. Marie Crucifixa di Rosa, + 6.11.1803 Brescie, + 15.12.1855 v Brescii v Itálii, založila řád Ancelle della Caritá (služebnice lásky), přijala řeholní jméno Pavla od Ukřižovaného (Paola Crucifixa), sestry se starají o nemocné v nemocnicích, 261. papež ct. Pius XII.ji blahořečil v r. 1940 a 12. 6.1954 ji svatořečil
(╬) Marie Dolorosa sv. 18. 6. poustevnice a mučednice, lat.: dolorosa = bolestná, podle Panny Marie Bolestné, sv. Marie Dolorosa z Barbantu, + 18. 6.1290 Woluwe u Bruselu v Belgii, protože se zasvětila Bohu, odmítala jednoho mladíka, ten ji obvinil z krádeže, byla naražena na kůl a zaživa pohřbena, u jejího hrobu se událo několik zázraků a tajemných jevů
(╬) Marie Dominika sv. 14. 5. řeholnice, sv. Marie Dominika Mazzarelová, * 9. 5.1837 Mornese v Itálii, + 14. 5.1881 Nizza Montferrato v Itálii, jako mladá dívka se starala výchově sirotků, se sv. Janem Boskem založila v r. 1872 řád Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů, stala se první představenou, 24. 6.1951 ji svatořečil 261. papež ct. Pius XII.
(╬) Marie Drosteová bl. 8. 6. řeholnice, bl. Marie Drosteová z Vischeringů, * 8. 9.1863 Münster v Německu, + 8. 6.1899 Port v Portugalsku, ve věku 25 let vstoupila do řádu sester Dobrého Pastýře, kde přijala řeholní jméno Marie od Božského Srdce, v r. 1894 se stala představenou v Portu, celý život trpěla nemocí míchy a brzy byla upoutána na lůžko, měla různá mystická vidění, v r. 1897 sdělila, že ji Pán Ježíš přednesl přání, aby byl celý svět zasvěcen Srdci Ježíšovu, předala toto přání 257. papeži Lvu XIII., který po důkladném prošetření vydal encykliku Annum Sacrum (Svatý rok), kde stanovil zasvěcení na 11. 6.1899, zemřela tři dny před tímto dnem ve 35 letech, blahořečil ji 263. papež bl. Pavel VI. 1.11.1975
(╬) Marie Egyptská sv. 2. 4. poustevnice, sv. Marie Egyptská, + 430 v Egyptě, vydělávala si jako nevěstka, jednou nabízela své služby poutníkům do Svaté země, ti její služby odmítli, ale nabídli ji, aby šla s nimi, vzali ji sebou do Jeruzaléma, cestou ji vysvětlili křesťanské učení, v Jeruzalémě byla pokřtěna a odešla do pouště, kde žila dalších 47 let podle legendy ji jednou za rok navštěvoval mnich Zosimus, který ji podal sv. přijímání, zanechala zprávu s prosbou, aby byla pohřbena, za necelý rok zemřela, mnich Zosim přečetl tuto zprávu, k tomu přišel lev, který ji vyhrabal hrob a Zosim ji pohřbil.
(╬) Marie Elekta ct. 11. 1. abatyše, lat.: Electa = vyvolená, vybraná, * 28.1.1605 Terni v Itálii, + 11.1.1663 Praha. Vlastním jménem Kateřina Tramazzoliová. 1612 - 1626 na vychování v klášteře. 16.6.1626 vstoupila se svou sestrou Lucií do kláštera karmelitek OCD v Terni a přijala řeholní jméno Marie Elekta od svatého Jana Předchůdce Páně (ve starších životopisech bývá uveden sv. Jan Miláček Páně). Lucie přijala jméno Gerarda (Jarolíma) od Ducha Svatého. 17. 6. 1627 složila Marie Elekta věčné sliby.
Byla velkou ctitelkou Nejsvětější Svátosti a k Panny Marie. Na přání císaře Ferdinanda II. založila v r. 1629 se třemi řeholními sestrami Karmel u kostela sv. Josefa ve Vídni (Rakousko). Po příchodu do Vídně začala používat nové jméno Marie Elekta od Ježíše (cestou do Vídně měla její spolusestra Marie Pavla vidění Ježíše, který ji řekl, že si Marii Elektu zvolil pro sebe, a tak má být i jmenována). Zde v klášteře byla Marie Elekta od Ježíše v r. 1638 zvolena převorkou.
V r. 1643 založila a byla v klášteře ve Štýrském Hradci. V roce 1656 byla poslaná do Prahy, aby založila nový Karmel. 31.8. se výprava ubytovala v Brandýse nad Labem. 1.9.1656 se Marie Elekta zúčastnila mše svaté v kostele Panny Marie Staroboleslavské a druhý den v kostele sv. Václava, aby uctila památku patrona České země. V Praze byly u kostela Panny Marie Vítězné (Pražského Jezulátka) sestry uvítány polskými sestrami, které zpívaly "Benedictus qui venit in nomine Domini" (Požehnaný, který přichází ve jménu Páně) a uvedeny do prozatímního kláštera u sv. Josefa na Malé Straně (u Karlova mostu). Klášter byl dostavěn r. 1672, kostel sv. Josefa dostavěn 1692.
Marie Elekta velice rychle zvládla češtinu. Byla laskavá, pomáhala chudým a nemocným, o velkých svátcích nechala sestry spát a sama v noci připravovala jídlo, které měly sestry rády. Často byla sama velmi nemocná horečkami. Už za jejího života se ukazovaly u kláštera podivné jevy.
Trpěla vředem na hlavě a vodnatelností. 10. ledna zavolala sestru Eufrásii a řekla jí, že zemře. Předpověděla jí, že bude Eufrásie zvolena převorkou. Pak požádala o přijetí svátostí. Ve 22 hodin přijala Tělo Páně. Mezi druhou a třetí hodinou ráno 11. ledna 1663 zemřela v pověsti svatosti ve věku 58 let a ve 38 roce řeholního života v silných bolestech (podle výzkumů z roku 2003 měla cirhózu jater).
Její tělo bylo, podle dobových zpráv, vtěsnáno do rakve násilím. Přitom ji byl zlomen vaz. Vodnatelností se vzdouvalo břicho a nakonec z něj prý vytekla dvě vědra podivné tekutiny. Nedařilo se ani přiklopit víko rakve. 14.1. se konal velmi okázalý pohřeb. Po pohřbu zedníci dozdili hrob, ale pro velký mráz použili při míchání malty vařící vodu. Ta natekla i do pootevřené rakve. Brzy po pohřbu okolí hrobu začala naplňovat zvláštní vůně připomínající vůni fialek. Sestry to považovaly za zázrak. U jejího hrobu se objevovaly různé úkazy a uzdravení nemocných.
Za tři roky, ve výroční den její smrti, měla sestra Marie Terezie sen, kde se jí zjevila Marie Elekta a řekla ji, že její tělo leží v hrobě neporušené. Nová převorka dala ihned příkaz k exhumaci těla. 14.1. 1666 byl její hrob tajně otevřen, hrobka byla plná zapáchající vody a v rakvi byla plíseň. Přesto byla cítit silná vůně fialek. Její tělo bylo neporušené vyzvednuto z hrobu. Sestry uložily tělo na klášterní půdu, aby vyschlo, ale ani na půdě se nezačalo rozkládat. 17.3.1667 potvrdili lékaři neporušenost těla a 12.8.1667 potvrdil tým lékařů veřejně zázrak neporušenosti přirozeným zákonem nevysvětlitelný. Po čtyřech letech tělo zcela vyschlo a prý nebylo „těžší než pytel peří“. Mumie Marie Elekty váží 7,5 kilogramu.
Sestry tělo omyly odvarem z růží a rozmarýny. Kůže zemřelé abatyše zhnědla, aby to sestry napravily, omyly obličej octovým roztokem a ten zčernal. Při omývání sestry zjistily, že je tělo ohebné.
Sestry chtěly dát tělo do nové rakve a opřely ho o zeď, u které stála židle, na kterou ji chtěly sestry posadit. Ctihodná abatyše byla tehdejší představenou vyzvána, aby byla poslušná jako za svého života a posadila se. Opět byla vyzvána k poslušnosti, aby pozvedla hlavu (měla zlomený vaz) a ona tak učinila.
Mezi písemnými materiály z pozůstalosti první převorky bosých karmelitek v Praze, Matky Elekty, se našly Sentence, které sepsala. Zatím nebyly nikdy uveřejněny (rok 2011). Měly sloužit sestrám jako krátké doprovodné modlitby („aspirace“) při všem, co dělají od ranního procitnutí až do večera.
V roce 1670 věnoval arcibiskup pražský Matouš Ferdinand Sobek (*1618, bp. HK 1659-1668, arcbp. Prahy 1668-1675) prosklenou vitrinu (skříň), ve které ctihodná abytyše Marie Elekta sedí dodnes.
Klášter na Malé Straně byl v r. 1782 zrušen císařem Josefem II. a karmelitky se odstěhovaly do Pohledu u Havlíčkova Brodu, kam převezly i sedící tělo ctihodné abatyše Marie Elekty. Po návratu do Prahy 4.6.1792 dostaly zrušený klášter barnabitů (podle kostela sv. Barnabáše v místě založení, oficiálně Kongregace sv. Pavla, nebo také passionisté, podle úcty k umučení Krista – passio Christi) u kostela sv. Benedikta na Hradčanech.
12.8.1677 zahájil proces blahořečení arcibiskup pražský Jan Bedřich z Valdštejna (1675-1695). V roce 1865 požádal Bedřich Josef kardinál Schwarzenberg (arcbp.1849-1885) i jeho nástupce František kardinál Schönborn (arcbp.1885-1899) papeže Pia IX. o pokračování procesu beatifikace. V roce 1924 byla Marie Elekta prohlášena za ctihodnou. Proces blahořečení byl zahájen v Praze v roce 1925, ale v roce 1948 byl zastaven.
Velkou pohromou se pro mumii Marie Elekty mohl stát rok 1950. V tomto roce byly řádové sestry na příkaz komunistů převezeny do internačního kláštera v Jiřetíně pod Jedlou. Karmelitky však odmítly odejít bez ctihodné matky Marie Elekty. Pražský arcibiskup Beran sestrám vzkázal: „Nechte ji tady, jestli je svatá, ona se postará o sebe i svůj klášter.“ V r. 1950 byly násilně vystěhovány. Do r. 1964 bylo z kláštera ubytovací centrum pro státní návštěvy a členy ÚV KSČ a MV (ústřední výbor komunistické strany Československa a Ministerstvo vnitra).
Tělo ctihodné abatyše bylo ve skleněné skříni schováno za postranním oltářem v kostele sv. Benedikta. V roce 1989 se karmelitky vrátily na hradčanský Karmel a 28.11.1992 byla uzavřena klauzura. Od roku 1992 je tělo Marie Elekty v sakristii na pravé straně vedle hlavního oltáře. Zachované tělo ctihodné abatyše, sedící na židli v zasklené skříni. Tělo zůstává po několika stoletích ve vynikajícím stavu. Zuby Marie Elekty jsou kompletní, bez kazů a parodontických změn.
V roce 2003 bylo k mumifikovanému tělu sezváno konsorcium vědců, kteří měli zhodnotit současný stav mumie. Výrok vědecké komise, vedené antropologem profesorem MUDr. Emanuelem Vlčkem, byl takový, že vyschlé tělo ctihodné abatyše je v perfektním stavu. "Zachování těla je jev pozoruhodný, mimořádný a vzácný." Zůstává otázkou, jak je to možné.
Atribut: monstrance, v jedné ruce lilie, v druhé kříž, nebo hořící srdce. Česká patronka.
(╬) Marie Eufrasie sv. 24. 4. řeholnice, sv. Marie Eufrasie Pelletierová, křestním jménem Růžena Virginie, * 31. 7.1796 Noirmoutier, + 24. 4.1868 Angers ve Francii, v 18 letech vstoupila do řádu sester Notre Dame od Útočiště, který založil sv. Jan Eudes, v r. 1825 se stala představenou, v řádu založila společnost magdalenitek, pro ženy kajícnice, zreformovala řád sester Notre Dame, který přejmenovala na Sestry Naší milé Paní od lásky Dobrého Pastýře, pětkrát byla zvolena představenou, Eufrásie, Eufrázie, Eufrazie.
(╬) Marie Euthymie ct. 9. 9. řeholnice, ct. Marie Euthymie, vlastním jménem Emma Űffingová, * 8. 4.1914 Halverde v Německu, + 9. 9.1955 Münster.
V r. 1934 vstoupila do řádu sester klementinek, během 2. světové války se starala o raněné válečné zajatce. Nazývali ji andělem lásky. Svým přístupem překonávala hranice národností a jazyků. Byla skromná, laskavá a zbožná.
Zemřela na klinice sv. Rafaela v Münsteru. 17.6.1985 byly její ostatky přeneseny do nového hrobu.
(╬) Marie Fidelis ct. 11. 2. řeholnice, ct. Marie Fidelis Weissová, * 12.6.1882 Kempten v Bavorsku, + 11.2.1923 Reutberg v Bavorsku. V 18 letech vstoupila do řádu františkánek. Každý čtvrtek a pátek prožívala Kristovo utrpení, trpělivě snášela velké bolesti.
(╬) Marie Fortunata bl. 20.11. řeholnice, lat.: fortunata = šťastná, bl. Marie Fortunata, * 10. 2.1827 Veroli + 20.11.1922 Veroli v Itálii, vlastním jménem Anna Felice Viti, 8.10.1967 ji blahořečil 263. papež Pavel VI.
(╬) Marie Františka sv. 6.10. řeholnice, sv. Marie Františka od Pěti ran Krista, mystička, vlastním jménem Anna Marie Rosa Nicoletta Gallová, * 25. 3.1715 Neapol, + 6.10.1791 Neapol, svatořečena 256. papežem Piem IX. v r.1867
(╬) Marie Gorettiová sv. 6. 7. mučednice, * 16.10.1890 Corinaldo v Itálii, byla nejstarší ze 6 dětí. Její rodiče se po narození 6 dítěte přestěhovali do Ferriere u Neapole, kde si pronajali u vdovce Serenelliho a jeho syna Alessandra statek.
Za rok Mariin otec zemřel a matka se starala i o vdovce a jeho dospívajícího 16 letého syna, který se pokoušel dvakrát znásilnit dvanáctileté děvče. Marie se bránila a opakovala, že je to hřích. Alessandr vzal šídlo a zasadil ji 14 bodných ran. Na její křik přiběhli sousedé a odvezli ji do nemocnice v Nettunu.
Pět týdnů před vraždou byla u 1. svatého přijímání, lékařům řekla, že vrahovi odpustila, zemřela ve věku 12 let, + 6. 7.1902 Ferriere di Conca v Itálii.
Alessandr byl odsouzen ke 30 letům nucených prací, v r. 1928 byl po 26 letech propuštěn a vstoupil do řádu kapucínů jako laický bratr. Navštívil matku Marie Gorretiové a 24. 6.1950 se spolu zúčastnili Mariiny kanonizace na svatopetrském náměstí v Římě, kde ji 261. papež ct. Pius XII. svatořečil. V církevním kalendáři svátek od r. 1951
(╬) Marie od Ježíše sv. 13. 9. řeholnice, sv. Marie od Ježíše, vlastním jménem Marie Lopez de Rivas, * 18. 8.1560 Tartaned v Mexiku, + 13. 9.1640 Toledo ve Španělsku, v 18 letech vstoupila do řádu karmelitek OCD, stala se rádkyní kněží, biskupů, politiků i krále Filipa III., blahořečena 263. papežem ct. Pavlem VI. 14.11.1976
(╬) Marie Jindřiška sv. 21. 2. abatyše, bl. Marie Jindřiška Dominiciová, * 10.10.1829 Carmagnole v Itálii, + 21. 2.1894 Turín, v klášteře sester svaté Anny od Boží Prozřetelnosti se věnovala výchově mládeže, při epidemii cholery ošetřovala nemocné, ve věku 32 let byla zvolena generální představenou v r. 1861, blahořečena 263. papežem ct. Pavlem VI. 7. 5.1978
(╬) Marie Josefa sv. 7.12. řeholnice, sv. Marie Josefa Rossellová, * 27. 5.1811 Albisola v Itálii, + 7.12.1880 Savona, v r. 1840 založila řád Panny Marie od Milosrdenství, kde se stala se představenou, řád měl za úkol vykupovat děti z otroctví, 260. papež Pius XI. ji v r. 1938 blahořečil, 12. 6.1949 ji svatořečil 261. papež ct. Pius XII.
(╬) Marie Kleofášova sv. 9. 4. vyznavačka, + 1. století. Sestřenice nebo nevlastní sestra Panny Marie z druhého manželství sv. Anny po smrti manžela sv. Jáchyma.
Manželka Ježíšova učedníka sv. Kleofáše (Alfeus Kleofáš bratr sv. Josefa Pěstouna), matka sv. Judy Tadeáše, Jakuba Mladšího, Simeona, Josefa a Marie Salome, babička sv. Jana Evangelisty a sv. Jakuba Staršího.
V letech 2006 - 2013 svátek v církevním kalendáři nebyl.
(╬) Marie Kasperová bl. 2. 2. řeholnice, bl. Marie Kasperová, křestním jménem Kateřina, * 26. 5.1820 Dernbach v Hessensku, + 2. 2.1898 Dernbach, pocházela ze selské rodiny, 15. 8.1851 založila sdružení Chudých služebnic Ježíše Krista, AD, řád schválil papež Lev XIII. v r. 1890, dernbašské sestry se věnovaly péči o staré, nemocné a výuce náboženství, 263. papež bl. Pavel VI. ji blahoslavil v r. 1975.
(╬) Marie Klementa bl. 1.12. řeholnice a mučednice, bl. Maria Klemente Anuarite Nengapetová, * 29.12.1939 Zair, + 1.12.1964 Zair, v r. 1964 ve zmatcích po vyhlášení samostatnosti Belgického Konga se dostala do moci povstalců kmene Simba, odmítla být po vůli vojákům a byla jedním plukovníkem zastřelena, 1. blahoslavená domorodá Afričanka, 265. papežem Janem Pavlem II. blahořečena 15. 8.1985, slavnosti se zúčastnili její rodiče a její tři sestry
(╬) Marie Lichteneggerová ct. 8. 7. vyznavačka, ct. Marie Lichteneggerová, * 4. 8.1906 St. Marien, + 8. 7.1923 St. Marien v Rakousku, byla zbožná, jednou před svatostánkem slyšela Ježíše, který ji řekl: „Až pokvetou růže a lilie, vezmu tě domů a budeš u mne, v květnu 1923 těžce onemocněla, všechny bolesti snášela trpělivě
(♣)(╬) Marie Magdalena sv. 22. 7. vyznavačka a kajícnice, hebr.: mag džál, magdala = strážní věž, lat.: Magdala = pochází z města Magdaly (strážní město).
Sv. Marie z Magdaly žila a + v 1. století u Baume v Provenci. Sv. Maří Magdalena, Marie Magdalena (z Magdaly), sv. Marie z Betánie (v některých seznamech svatých jsou na tento den uvedeny dvě osoby: sv. Marie Magdalena a sv. Marie z Betánie, ta má v některých kalendářích svátek se sv. Martou 29. 7.), sestra sv. Lazara a sv. Marty z Betánie. Jedna z žen, které doprovázely Ježíše na jeho cestách.
O jejím životě píší všichni 4 evangelisté: Ježíš ji uzdravil od démonů (L 8, 2), Ježíš a cizoložnice (J 8, 3 – 11), Pomazání v Betanii v domě Šimona Malomocného (Mt 26, 6 – 13; Mk 14,3 – 9; L 7, 36 – 50; J 12,1 – 10), kde libru (500 ml) nardu v alabastrové nádobě použila Marie Magdalena, aby pomazala nohy Ježíšovi v domě Šimona Malomocného. Jidáš chtěl tuto mast prodat za 300 denárů a peníze dát chudým. To byla roční mzda.
Ježíš je navštěvoval v jejich domě. Vzkřísil z mrtvých jejich bratra Lazara (L 10, 38 – 42; J 11, 1 – 5; 12, 2 – 3). S Pannou Marií a apoštolem Janem stála Marie Magdalena u Ježíšova kříže (Mt 27, 55 – 61; Mk 15, 40 – 47; L 23, 49 – 55; J 19, 25). Marii Magdaleně se první zjevil Kristus po svém vzkříšení a poslal ji oznámit apoštolům jeho zmrtvýchvstání (Mt 28, 1 – 10; Mk 16, 1 – 11; L 24, 1 – 10; J 20, 1 – 18).
Podle legendy byla po Ježíšově nanebevstoupení vyhnána z Izraele a připlula se svojí sestrou sv. Martou a bratrem sv. Lazarem do Francie. Hlásala evangelium (radostnou zprávu) a je nazývaná apoštolkou Francie (někdy i apoštolkou národů). Podle legend žila na pustinách u Baume. Podle legend východní církve zemřela v Efesu, kde pomáhala Panně Marii a apoštolu Janovi. Odtud byla přenesena část jejích ostatků v roce 899 do Konstantinopole.
Jejím atributem je lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti. Marie Magdalena, Máří Magdalena, Alena, Lenka, Majda, Majdalena, Magda, viz Magdalena
(╬) Marie Magdalena z Bengy ct. 5. 4. řeholnice, ct. Marie Magdalena z Bengy, * 21. 9.1781 Chāteau-roux ve Francii, + 5. 4.1858 Paříž, zakladatelka kongregace věrných družek Ježíšových v r. 1820 v Amiensu
(╬) Marie Magdalena Martinengo sv. 27. 7. řeholnice, sv. Marie Magdalena Martinengo di Barco, * 5.10.1687 Bresci v Itálii, + 27. 7.1737, klariska kapucínka OSCICap., měla mystická (tajemná) vidění, blahořečena 257. papežem Lvem XIII. 18. 4.1900
(╬) Marie Magdalena de Pazzi sv. 25. 5. řeholnice, * 2. 4.1566 Florencie, křestním jménem Kateřina, pocházela ze šlechtické rodiny, dětství prožila v klášteře rytířek sv. Jana, kde mohla o velkých svátcích přijímat sv. přijímání. 14. 8.1582 vstoupila do řádu karmelitek OCarm.
Nové jméno přijala 30. 1.1583, prožívala velké duchovní zkoušky, na 2 – 3 hodiny denně měla mystická vidění. Při jednom z nich dostala stigmata (Kristovy rány). Snažila se o reformu církve, adresovala několik listů tehdejším papežům a kardinálům, mívala vidění Ducha Svatého v různých podobách: oheň, proud vody, holubice, sloup, oblak, blesk, paprsek, větvička, šíp, pečeť, desky Desatera a další podoby.
Modlila se za lidi, kteří dobrovolně páchali těžké hříchy, před svou smrtí prohlásila: „mnoho věcí jsem v životě pochopila, ale nechápu, jak lidé mohou svolit ke smrtelnému hříchu proti Bohu“.
+ 29. 5.1607 Florencie. 8. 5.1626 blahořečena 236. papežem Urbanem VIII. 28. 4.1669 ji svatořečil 239. papež Klement IX. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 29. 5., společně se sv. Bédou Ctihodným a sv. Řehořem VII.
(╬) Marie Magdalena Postelová sv. 16. 7. řeholnice, sv. Marie Magdalena Postelová, křestním jménem Julie, * 28.11.1756 Barfleur ve Francii, + 16. 7.1846 St. Saveur ve Francii, vstoupila k benediktinkám OSB, ale ve zmatcích Francouzské revoluce se starala o děti a mladistvé, zařídila školu a v r. 1798 jako františkánská terciářka přijala jméno Marie Magdalena, schovávala pronásledované kněze, pomáhala jim kútěku do Anglie, vyučovala náboženství, v r. 1807 založila řád sester křesťanských škol milosrdenství, v r. 1832 získala zpustlý benediktinský klášter ve St. Saveur le Vicomte, zemřela v 90 letech, svatořečil ji 260. papež Pius XI. 24. 5.1925
(╬) Marie Markéta Dufrostová sv. 23.12. řeholnice, sv. Marie Markéta Dufrostová z Lajemmerais, * 15.10.1701 Varennes v Kanadě, + 23.12.1771 Montreal, Kanada.
Její dva synové byli vysvěceni na kněze a ona po smrti manžela založila ve svém domě v Montrealu hospic, ze kterého vznikl klášter řádu šedých sester lásky. Po uznání řádu zakládala další domy v Kanadě a USA. Všude se sestry ujímaly sirotků, uprchlíků a zajatců. Blahořečil ji 262. papež Jan XXIII. 3.5.1959.
(╬) Marie od sv. Matěje bl. 20. 8. řeholnice, bl. Marie od sv. Matěje, * 4. 2.1805 Vallecorsa v Itálii, + 20. 8.1866 Řím, blahořečena 261. papežem ct. Piem XII. 1.10.1950
(╬) Marie Michaela sv. 24. 8. řeholnice, sv. Marie Michaela Desmaisieresová, * 1. 1.1809 Madrid, + 24. 8.1865 Valencie, španělská hraběnka, založila v r. 1859 řád služebnic Nejsvětější Svátosti, kde vykonávala hrubé práce a obětovala se pro chudé a nemocné, v r. 1925 ji beatifikoval 260. papež Pius XI. a 4. 3.1934 ji svatořečil
(╬) Marie z Oignies sv. 23. 6. vyznavačka, sv. Marie z Oignies, * 1177 v Nivelles v Belgii, + 23. 6.1213 Oignies v Belgii
(╬) Marie Růžena sv. 8. 4. řeholnice, sv. Marie Růžena Julie Billiartová, * 12. 7.1751 Cuvilla ve Francii, + 8. 4.1816 Namur v Belgii.
Vyučovala děti katechismu. V r. 1774 byl spáchán atentát na jejího otce, kterého doprovázela. Byla zraněná a zůstala ochrnutá. Za Francouzské revoluce byla obviněna z toho, že poskytuje úkryt kněžím a měla být upálena. S pomocí přátel byla odvezena ve snopu slámy ven z vesnice.
Mnoho let byla na útěku. Později našla úkryt v Amiensu a zde v r. 1804 založila řád sorrores Notre Dame (sestry Naší paní). Po založení řádu se uzdravila.
V r. 1809 musel řád opustit Francii a byl přestěhován do Belgie. V březnu 1816 byla povolena existence SND ve Francii.
263. papež bl. Pavel VI. ji svatořečil 22. 6.1969.
(╬) Marie Salome sv. 22.10. vyznavačka, hebr.: šalom = mír, pokoj, mírná, sv. Marie Salome Galilejská, jedna z žen, které doprovázely Ježíše na jeho cestách. Manželka Zebedea, matka sv. Jana Evangelisty a sv. Jakuba Staršího. Podle evangelia stála u Ježíšova kříže a stala se svědkyní u jeho prázdného hrobu. V pravoslavném kalendáři 3. 8. (16. 8.) sv. Salome Myronosnica. V církevním kalendáři svátek do r. 2006. Saloma, Salamona, Šalamoun, Irena, Lubomír, Miroslava, Pacifika
(╬) Marie Salová bl. 24.11. řeholnice, bl. Marie Salová, * 21. 4.1829 Brivio v Itálii, + 24.11.1891 Milán, působila jako učitelka v řádu školských sester, přesto, že byla nemocná, nedávala najevo bolest, byla veselá a skromná, blahořečil ji 265. papež Jan Pavel II. v r. 1991
(╬) Marie Smetová bl. 7. 2. řeholnice, bl. Marie od Prozřetelnosti, vlastním jménem Evženie Smetová, řeholnice, * 25. 3.1815 v Lille v Belgii, + 7. 2.1871 Paříž, založila řád Pomocnice ubohých duší, stala se generální představenou, blahořečena 261. papežem ct. Piem XII. 21. 4.1957
(╬) Marie Soledadová bl. 11.10. řeholnice, bl. Marie Soledadová, * 2.12.1826 Madrid, + 11.10.1887 Madrid, založila řád Mariiny služebnice nemocných, 5. 2.1950 ji blahořečil 261. papež ct. Pius XII., 25. 1.1970 ji svatořečil 263. papež bl. Pavel VI.
(╬) Marie Stollenwerková ct. 3. 2. řeholnice, ct. Marie Stollenwerková, křestním jménem Helena, * 28.11.1852 Rollesbroich, Severní Porýní-Vestfálsko, + 3. 2.1900 Steyl v Holandsku, založila spolu s bl. Arnoldem Janssenem (15. 1.) v r. 1889 steylské misijní sestry a stala se představenou, v r.1898 se vzdala úřadu a přestoupila do řádu k steylským sestrám věčného klanění, měla hlubokou úctu k Nejsvětější Svátosti, zemřela na tuberkulózu a zánět mozkových blan.
(╬) Marie Tauscherová ct. 20. 9. řeholnice, ct. Marie Tauscherová, * 19. 6.1855 Žandov v Prusku (Żandow v Polsku), + 20. 9.1938 Sittard v Holandsku, dcera evangelického pastora, ve 33 letech konvertovala ke katolické církvi a založila domov sv. Josefa pro bezdomovce, v r. 1893 se z domova stal klášter sester karmelitánek, stala se představenou a přijala jméno Marie Terezie od sv. Josefa, v r. 1899 přeložila sídlo do Sittardu.
(╬) Marie Terezie ct. 6. 2. řeholnice, ct. Marie Terezie Bonzelová, vlastním jménem Alina, řeholnice, * 17. 9.1830 Olpe, Severní Porýní-Vestfálsko, + 6. 2.1905 Olpe, na radu diecézního biskupa založila 20.12.1860 řád Františkánek věčného klanění, s několika sestrami začala pečovat o zanedbané děti, po rozšíření řádu byla přibrána péče o chudé a nemocné, ze zděděného majetku po rodičích dala stavět nemocnice a přispěla k rozvoji německého zdravotnictví, v r. 1875 se dílo rozšířilo do USA, řád byl schválen v r. 1963
(╬) Marie Terezie sv. 26. 9. řeholnice, sv. Marie Terezie Viktorie Coudercová, * 1. 2.180 Le Mans ve Francii, + 26. 9.1885 Lyon, v r. 1827 založila řád sester od Večeřadla, který se věnoval náboženskému vzdělávání a setkávání žen, 10. 5.1970 ji svatořečil 263. papež bl. Pavel VI.
(╬) Marie Terezie bl. 9. 1. řeholnice, bl. Marie Terezie od Ježíše, * 2. 2.1576 Remremont ve Francii, + 9. 1.1622 Nancy, vlastním jménem Alexie le Clerc, spoluzakladatelka „Školských sester de Notre Dame, byla velice činná a sestry v ní měly velký vzor, 261. papež ct. Pius XII. ji blahořečil 4. 5.1947
(╬) Marie Terezie bl. 6. 7. vyznavačka, bl. Marie Terezie Ledochowská (Ledóchowská), * 29. 4.1863 Loosdorf v Rakousku, + 6. 7.1922 Řím, rakouská hraběnka, která věnovala svůj život africkým misiím, v r. 1888 založila různé spolky proti otroctví v Africe, založila několik náboženských tiskáren a šířila věroučné spisy, její sestra byla sv. Julie Uršula (29. 5.) a bratr Vladimír. 25. 9.1975 ji blahoslavil 263. papež bl. Pavel VI.
(╬) Marie Terezie ct. 7. 1. řeholnice, ct. Marie Terezie od Nejsvětějšího Srdce, vl. jménem Jana Hazeová, * 27. 2.1777 Lutych, Belgie, + 7. 1.1876 Lutych, založila řád Dcery od Svatého Kříže FrC., podle augustiniánů a jezuitů, staraly se o školy, sirotčince a věznice
(╬) Marie Terezie ct. 16. 6. řeholnice, ct. Marie Terezie Schererová, křestním jménem Kateřina, * 31.10.1825 Meggen ve Švýcarsku, + 16. 6.1888 Ingenbohl, Švýcarsko, v r. 1844 vstoupila do řádu sester Sv. Kříže a byla jednou z prvních členek tohoto řádu, v r. 1857 byla zvolena generální představenou, zemřela v pověsti svatosti
(╬) Marie Terezie sv. 7. 6. řeholnice, sv. Marie Terezie de Soubiran (ze Soubiranu). * 16. 5.1834 Castelnaudary ve Francii, + 7. 6.1889 Paříž. Ve 21 letech založila společnost beginage (bekyně) pro ženy, které vedly klášterní život. Společnost byla přejmenována na Společenství Panny Marie Ustavičné pomoci (Société de Marie Auxiliatrice). Ve svých 34 letech se stala představenou, ale z důvodu pomluv byla nucena v r. 1873 odstoupit z úřadu a odešla do kláštera Milosrdných sester Panny Marie v Paříži. Veškeré pomluvy trpělivě snášela. Po letech vyšetřování se ukázaly pomluvy jako neopodstatněné. 261. papežem ct. Piem XII. byla prohlášena za blahoslavenou 20.10.1946.
(╬) Marie Terezie bl. 25.12. řeholnice, bl. Marie Terezie z Wüllenweberu, * 19. 2.1833 zámek Myllendonk v Německu, + 25.12.1907 Řím, od mládí prosila o přijetí do mnoha řádů, ale nikde ji nevzali, v Římě se setkala s knězem ct. Františkem Maria od Kříže Jordanem (8. 9.) a spolu založili v r. 1888 řád sester Božského Spasitele (salvatoriánky) SorDS, který pracuje ve školách, výchovných ústavech, sirotčincích, starobincích a na misiích, řádové jméno si dala podle sv. Terezie Veliké, blahořečena 263. papežem ct. Pavlem VI. 13.10.1968
(╬) Marie Toribia sv. 8. 9. vyznavačka, sv. Marie Toribia, + 8. 9.1140/75 Caraquiz ve Španělsku, manželka sv. Izidora z Madridu (15. 5.), svatořečena 243. papežem Inocencem XII. v r. 1697
(╬) Marie od Ukřižovaného Ježíše sv. 25. 8. řeholnice, sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše, vlastním jménem Marie (Mariam) Baouardová, * 5. 1.1846 Abellin u Nazareta v Izraeli, + 25. 8.1878 Betlém v Palestině, když ji byly 2 roky zemřeli jí oba rodiče, později odešla do Francie, kde vstoupila do karmelitánského kláštera sv. Josefa, protože se u ní objevila různá vidění a stigmata, byla z kláštera uvolněna, přešla do kláštera karmelitek v Mangalore v Indii, odkud ji poslaly sestry pro mimořádné zážitky do Betléma, tam založila nový klášter karmelitánek, při nesení vody při výstavbě kláštera upadla, způsobila si ránu a na její zanícení zemřela ve 32 letech, 265. papež Jan Pavel II. ji blahořečil 13.11.1983
(╬) Marie od Ukřižovaného Krista sv. 24.11. řeholnice, původním jménem Pavla Marie di Rossa z Bresci, v textilní továrně svého otce pracovala jako přadlena, stala se duchovní vůdkyní 70 dělnic, při epidemii cholery pracovala v lazaretu, založila 2 školy pro hluchoněmé, založila sdružení ošetřovatelek, které schválil 256. papež bl. Pius IX. jako řád, stala se jeho představenou, + 24.11.1855, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Marie Viléma Emilie sv. 19. 9. řeholnice, sv. Marie Viléma Emilie z Rodatu, * 6. 9.1787 St. Martin de Limouze ve Francii, + 19. 9.1852 Villefranche, Francie, založila ústav, kde se sestry věnovaly zpustlým dětem, zajatcům a nemocným, 261. papež ct. Pius XII. ji v r. 1940 blahořečil a za svatou prohlásil 23. 4.1950.
(╬) Marie od Vtělení bl. 18. 4. řeholnice, bl. Marie od Vtělení, vlastním jménem Barbe Acariová, * 26. 2.1566 Paříž, + 18. 4.1618 Pontoise ve Francii, po smrti manžela vstoupila do kláštera k bosým karmelitánkám OCD, měla tajemná (mystická) vidění. V roce 1791 ji blahořečil 251. papež Pius VI.
(╬) Marie Wardová sv. 30. 1. řeholnice, sv. Marie Wardová, * 23. 1.1585 Mulwith v Anglii, + 30. 1.1645 Hewarth v Anglii, v 21 letech vstoupila do kláštera klarisek, v r. 1609 založila v St-Omeru (ve Francii) společnost Blahoslavené Panny Marie IBVM, lidově zvaná anglických panen, s jezuitskou řeholí, která měla na starost výchovu dívek
(♣) Marika 31. 1. maď.: Marie, Miriam.
(╬) Marin sv. 1.12. kněz a misionář, sv. Marin, pocházel z Irska, žil v 8. století v Rakousku, přišel na misie se svými druhy sv. biskupem Virgilem (27.11.) a sv. Deklanem (Teklan = Irsko, 1.12.), sv. Virgil se stal v r. 755 biskupem v Sazburgu, kde byl pohřben, ostatky obou misionářů se dostaly do premonstrátského kláštera Neustift u Freisingu, ale ztratily se za třicetileté války.
(♣)(╬) Marina sv. 13.7./20.7. panna a mučednice, sv. Markéta z Antiochie.
(♣)(╬) Marina sv. 10.10./18. 6. mučednice, lat.: mare = moře, mořská, dívka od moře, sv. Marina, umučena v Alexandrii ve 3. století. Jiná sv. Marina Spoletská, řeholnice augustiniánka, založila útulek pro pohozené děti, + 1265, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 do r. 2006, Maryna
(╬) Marina sv. 17. 7. řeholnice, sv. Marina, žila v 5. století v Sýrii, o jejím životě se dochovalo málo zpráv.
(╬) Marin z Rimini sv. 4. 9. poustevník, sv. Marin z Rimini, poustevník, * 285, + 360 San Marino, v r. 305 pracoval na nucených pracích v Diokleciánových dolech, pak se usadil jako poustevník na na Monte Titano na italské Adrii, později zde vzniklo několik chýší jako útulky pro křesťany pronásledované pro víru, s těmito prvními křesťany založil malý stát pojmenovaný jeho jménem San Marino (sv. Marin), od 4. století je státním heslem Libertas = svoboda.
(╬) Marinus sv. 12. 6. řeholník, sv. Marinus, + 1153, a misionáři Zimius, Vimius (+ 1154 Einsiedel). Žili jako poustevníci v údolí Altmühlu v Einsiedelu, měli přezdívku tři ubozí (= cizí) světci. Stali se vyhledávanými rádci a pomocníky. Po své smrti byli ihned ctěni jako blahoslavení. V r. 1689 byly vyzvednuty jejich ostatky. 2. 7.1862 byli všichni tři svatořečeni 256. papežem bl. Piem IX.
V Bavorsku je ctěna druhá skupina „tří cizích (ubohých) světců: sv. Archus (schránka), sv. Gardan a sv. Haindritt.
(╬) Márius sv. 19. 1./25. 3. mučedník, sv. Márius, Marta a jejich synové, lat.: z rodu Mariů, patří Mariovi, sv. Márius byl urozený Peršan, který se vydal s rodinou do Říma pomáhat chudým, navštěvovali vězněné křesťany, pohřbívali křesťanské mučedníky, za císaře Klaudia (268-270) umučen s manželkou sv. Martou a syny Audifacem a Abachem, + r. 269, Marius, Marián
(╬) Marius sv. 31.12. biskup, sv. Marius z Avenches-Lausanne, * 530 Autun ve Francii, + 31.12. 594 Lausanne ve Švýcarsku, pracoval jako zlatník, později se stal biskupem, svatořečen 232. papežem Klementem VIII. v r. 1605
(♣)(╬) Markéta sv. 13. 7./20. 7. panna a mučednice, lat. margarita = perla. Sv. Markéta Antiochijská, + 13.7. 275/282, pocházela z Antiochie Pisidské.
Dcera pohanského kněze Edesia. Po smrti matky ji otec svěřil chůvě a ta ji vychovávala v křesťanské víře. Markéta byla v 15 letech pokřtěna. Otec ji za trest poslal na venkov, kde pásla ovce. Při projížďce ji uviděl prefekt (místní panovník) Olibrius, který ji nabídl ruku, pod podmínkou zřeknutí se víry v Krista. Odmítla se stát jeho ženou a byla zatčena.
Ve vězení byla krutě mučena, pálena pochodní, drásána železnými hřebeny a natahována na skřipec. Svým mučitelům odpovídala: "Kdybyste znali Krista, sami se dáte pro něho mučit." Podle legendy se jí ve vězení ukázal obrovský drak, který ji chtěl pohltit, ale ona ho zkrotila znamením kříže. Její rány byly uzdraveny. Druhý den ji svázanou hodili do jezera, ze kterého vyšla volná. Olibrius ji dal na náměstí popravit mečem. Patří mezi 14 sv. Pomocníků (24.3. společný svátek do roku 1969).
Její ostatky byly převezeny v roce 908 do Bolzana. v roce 1212 část ostatků získaly Benátky. Od 182. papeže Alexandra IV. (1195-1261). získal její ostatky (ruka, zub a část lebky) český král Přemysl Otakar II. – král Železný a Zlatý, který den před jejím svátkem (12.7.1260) zvítězil nad Uhry (Maďary) v bitvě u Kressenbrunnu (u Vídně). Ostatky věnoval basilice sv. Víta, a do kláštera v Plasích a ve Zlaté Koruně.
V roce 1262 bylo v Čechách veliké sucho a pražský biskup Jan III. z Dražic (1235-1278) nařídil kající průvod s ramenem sv. Markéty z Prahy do břevnovského kostela sv. Benedikta a sv. Vojtěcha. Před břevnovským kostelem se spustil déšť. Z vděčnosti bylo rameno světice uloženo v břevnovském kostele, který ji byl zasvěcen. Císař a král Karel IV. dal v katedrále sv. Víta postavit oltář sv. Markéty a její obraz je i mezi deskovými obrazy v kostele (Zlatá kaple) Sv. Kříže na Karlštejně.
Jako atribut má šňůru perel, které jsou významem jejího jména: Margareta = perla. Zobrazována společně se sv. Barborou, Dorotou a Kateřinou Alexandrijskou – Quattuor Virgines Capitales = čtyři panny hlavní (vynikající, znamenité). K jejímu svátku se vztahovaly polní práce. Jedno z českých přísloví praví: Svatá Markyta hodila srp do žita. Svátek je v občanském kalendáři, v církevním kalendáři svátek byl do r. 1969.
Východní církve ji ctí pod jménem Marina. Margita, Margareta, Margarita, Gita, Malgorzata, Markyta, Gréta, Perla, Marina.
Princezny a královny jménem Markéta v našich i evropských dějinách:
Markéta Přemyslovna sv., *1186 Praha. +24.5.1213 Ribe v Dánsku. Dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Adléty Míšeňské. Vdala se do Dánska za krále Valdemara II. Vítězného. V Dánsku ji začali říkat Dagmar Dánská (Jitřenka). Měla syna Valdemara Mladého (1209-1231), který zahynul při lovu. Zemřela při porodu druhého syna.
Sv. Dagmar Dánská patří mezi hlavní dánské světce.
Markéta Babenberská. *1204. +29. října 1266. Manželka českého krále Přemysla Otakara II.
Markéta Přemyslovna. *21. února 1296. +8. dubna 1322. Dcera českého krále Václava II. a královny Judity (Guty) Habsburské. Sestra Elišky Přemyslovny (matky Karla IV.) a Václava III. Manželka Boleslava III. Lehnického zv. Bílý, Marnotratný.
Zemřela v Hradci Králové, den po narození třetího dítěte Mikuláše. Pohřbena i se synem Mikulášem na Zbraslavi (Zbraslavská kronika), nebo v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem (podle historika Karla Josefa Bienera a Antonína Konstantina Vitáka).
Markéta Lucemburská. * 8. července 1313. +13. července 1341. Dcera českého krále Jana Lucemburského a královny Elišky Přemyslovny. Sestra Karla IV. Vdala se za dolnobavorského vévodu Jindřicha XIV.
Markéta z Valois, přezdívaná ve Francii Blanche, v Čechách Blanka. *1317. +1.srpna 1348. Manželka českého prince Václava, kterému ve Francii začali říkat Karel (později IV.). Oba byli 2. září 1347 korunováni českou svatováclavskou korunou. Měli dceru Markétu (*1335).
Markéta Lucemburská, *1335 Křivoklát, + 7.9.1349 Visegrád (Vyšehrad v Maďarsku, 10 km od Štúrova a Ostřihomi). Dcera Karla IV. a Blanky z Valois. Manželka Ludvíka I. Velikého (Ludvík I. Uherský z Anjou). Královna uherská a chorvatská. Zemřela na mor. Pohřbena ve Székesfehérváru (Stoličný Bělehrad, Maďarsko).
Markéta "Mladší" Lucemburská, *29.5.1373 Praha, + 4.6.1410 Budín (Budapešť, Maďarsko). Dcera Karla IV. a Alžběty (Elišky) Pomořanské. Manželka norimberského purkrabího. Zemřela na návštěvě u bratra Zikmunda. Pohřbena v katedrále Panny Marie (Matyášův chrám) v Budapešti.
Markéta Habsburská. *12. července 1651. +13. března 1673. Španělská princezna, dcera španělského krále Filipa IV. (bratr Leopolda I.) a královny Marie Anny. Neteř a manželka římského císaře a českého krále Leopolda I.
Markéta Provensálská. Francouzská královna. *1221. +20.prosince 1295. Dcera hraběte Ramona Berenguera a Beatrice (Beatrix) Savojské. Manželka sv. Ludvíka IX.
Dánské královny:
Markéta I. *1363, +28. října 1412. Dcera dánského krále Valdemara IV. a Helvigy Šlesvické.
Markéta II. (Markéta Alexandra Porhildur Ingrid) *16. dubna 1940. Od roku 1972 dánská královna.
---------------------------------------------------------------------------------
(╬) Markéta Marie sv. 16.10. řeholnice, sv. Markéta Marie Alacoque (Alakok), * 22. 7.1647 Lauthecourt v Burgundsku ve Francii.
Otec byl královským notářem a soudcem, zemřel když ji bylo 8 let. Za dva roky onemocněla obrnou, ze které se po několika letech vyléčila nevysvětlitelným způsobem, trpěla od příbuzných různá příkoří.
V r. 1671 vstoupila do kláštera Navštívení Panny Marie v Paray-le-Monial, kde měla v letech 1673 – 1675 několik vidění Ježíše se srdcem plným lásky k lidem. Srdce bylo ověnčené trním a uprostřed hořícího srdce byl kříž.
16. 6.1675 dostala při zjevení v klášterní kapli za úkol zavést, v pátek po slavnosti Božího Těla, svátek Srdce Ježíšova. Přes různé obviňování a nesnáze začala šířit úctu k Božskému Srdci Ježíšovu. Představené i kněží ji ukládali zvláštní zkoušky její víry, v kterých obstála a zůstala pevná ve víře.
+ 17.10.1690 Paray-le-Monial ve Francii, 256. papež bl.Pius IX. v r. 1856 zavedl v celé církvi, poprvé podle jejích vidění, svátek Nejsvětější Srdce Ježíšovo, Božské Srdce Páně.
Svatořečena 259. papežem Benediktem XV. 13. 5.1920, dostala titul apoštolka Božského Srdce Páně. V církevním kalendáři v r. 1969 byl svátek přeložen ze 17.10., společně se sv. Hedvikou
(╬) Markéta Bavorská sv. 27. 8. vyznavačka, sv. Markéta Bavorská, * 1372, + 27. 8.1434 Nancy ve Francii, dcera vévody Ruprechta falckého, pozdějšího wittelsbašského a německého krále, v r. 1392 ve 20 letech se provdala za vévodu Karla II. Lotrinského, své poslání viděla v pomoci chudým a nemocným, mnoho času trávila v nemocnicích, které založila, těšila trpící a umírající, v r. 1407 svou vroucí modlitbou rozhodla bitvu mezi Lotrinskem a Orleánsem, po smrti manžela rozdělila svůj čas na vládu a ošetřování, pohřbena v rodinné hrobce v kostele sv. Jiří v Nancy
(╬) Markéta Bosková ct. 15.11. vyznavačka, ct. Markéta Bosková, matka dona Boska. * 1. 4.1788 Serra di Capriglio, + 25.11.1856 Turín. Otec Melichar (Melchior) Occhiena, matka Dominika Occhienová.
Pocházela z rolnické rodiny, měla 2 sestry a 2 bratry. Ve vesnici nebyla škola, proto neuměla číst a psát, ale znala nazpaměť velkou část Bible, katechismus a denní kázání.
6. 6.1812 se provdala ve 24 letech za 27 letého Františka Bosca z Becchi (* 1784, + 11. 5.1817), který byl vdovec a měl 3 letého syna Antonína (* 1809, + 1849). Společně se jim narodil syn Josef * 8. 4.1813 a Jan Melichar (Giovanni Melchior – sv. Jan Bosko) * 16. 8.1815. Za dva roky manžel zemřel ve věku 33 letech. Starala se o tři syny (9, 4, 2) a nemocnou babičku (tchýně + 1826).
Z Antonína se po smrti babičky stal arogantní vztekloun, který nesnášel vzdělání, protože podle jeho slov měl sedlák umět s koňmi. Ubližoval mladším sourozencům i nevlastní matce. Protože už dále nechtěla snášet příkoří nevlastního syna, rozdělila v r. 1830 spravedlivě dědictví po otci. Antonín se 22. 3.1831 oženil a zakoupil vlastní dům. S manželkou měli 7 dětí. Později se usmířil s rodinou svého otce.
Po Antonínově odchodu z domu mohla poslat Jana do školy. V r. 1833 se oženil i Josef a narodilo se jim 10 dětí.
3.11.1846 odešla Markéta za synem Janem do Turína, aby mu pomáhala vést domov pro opuštěné chlapce, kteří ji nazývali matka Markéta. Stala se spoluzakladatelkou salesiánského hnutí. V r. 1854 bylo v domově 100 chlapců, když si myslela, že to nezvládne, odešla za Janem a řekla mu, že chce odejít. Ukázal jí na kříž a ona řekla: „máš pravdu“, oblékla zástěru a šla do kuchyně. O všechny chlapce se starala jako jejich skutečná matka po celý svůj život.
V polovině listopadu 1856 dostala zápal plic a za několik dní zemřela. Podle svého přání byla pohřbena do společného hrobu a její jméno nebylo napsáno na náhrobku. Nezanechala na zemi nic hmotného.
Zůstala tady její velká láska.
Měla 5 zásad, podle kterých žila celý život: 1) Bůh tě vidí a stará se o tebe, 2) jak dobrý je Pán (říkala, když něco budilo úžas a obdiv), 3) s Bohem se nežertuje, 4) máme málo času ke konání dobra, 5) k čemu jsou krásné šaty, když by byla duše ošklivá. Jejím bohatstvím byla odvaha, pokora a chudoba, žila katechismus lásky a svátostí, ukazovala, že svatost je žít v Boží přítomnosti a s Ním ve spojení modlitbou.
(╬) Markéta Bourgeoysová sv. 12. 1. vyznavačka, sv. Markéta Bourgeoysová, zakladatelka kongregace Panny Marie Montrealské, * 17. 4.1620 Troyes ve Francii, + 12. 1.1700 Montreal, Kanada, pracovala jako vychovatelka mládeže, 261. papežem ct. Piem XII. beatifikována 12.11.1950, 265. papežem Janem Pavlem II. svatořečena 31.10.1982
(╬) Markéta Ebnerová sv. 20. 6. řeholnice, sv. Markéta Ebnerová, * 1291 Donauwörth u Augšpurku, Bavorsko, + 20. 6.1351 Mödingen v Bavorsku, dominikánka OP., v 15 letech v r. 1306 vstoupila do řádu, od r. 1312 byla upoutána na lůžko, měla různá vidění a úkazy, svatořečena 265. papežem Janem Pavlem II. 24. 2.1979
(╬) Markéta Kortonská sv. 22. 2. řeholnice, sv. Markéta Kortonská, * 1247 Lavian ve Francii, + 22. 2.1297 Kortona (Cortona) v Itálii, v 16 letech opustila rodiče a žila s jedním šlechticem v Montepulcianu, měli spolu syna, který jako malý zemřel, jeho otce přepadli lupiči a zabili, když viděla jeho zohavené tělo, změnila svůj život a žádala o přijetí do kláštera františkánek, byla odmítnuta pro své mládí, ale prošla všemi zkouškami, které ji sestry uložily a byla přijata, založila nemocnici (špitál) pro chudé, mívala mystická vidění, 246. papež Benedikt XIII. ji svatořečil v r. 1728
(╬) Markéta Lotrinská sv. 2.11. řeholnice, sv. Markéta Lotrinská, * 1463 Vaudémont ve Francii, + 2.11.1521 Argentan ve Francii, dcera lotrinského vévody Bedřicha, snažila se žít podle sv. Alžběty Durynské, ve 25 letech se vdala za vévodu Reného d´Alenon, který zemřel za 4 roky, měli tři děti, 20 let vládla jako dobrotivá a spravedlivá panovnice, když děti dorostly a zaopatřila je do života,vstoupila do kláštera klarisek OSCI, založila několik klášterů, v jednom z nich zemřela, ostatky byly zničeny za Francouzské revoluce v 18. století, 20. 3.1921 ji svatořečil 259. papež Benedikt XV.
(╬) Markéta z Löwenu sv. 2. 9. mučednice, sv. Markéta z Löwenu, * 1207 Löwen, + 2. 9.1227 Löwen v Belgii, pracovala jako děvečka na statku, ve 20 letech v r. 1227 chtěla vstoupit do kláštera a na cestě ji přepadli lupiči, nejdříve chtěli, aby jim sloužila a nakonec ji zabili, tělo hodili do řeky, vesničané tělo vylovili, poznali ji a pohřbili jako světici v kostele v Löwenu
(╬) Markéta Poleová bl. 27. 5. mučednice, bl. Markéta Poleová, * 14. 8.1473 Farley Castle v Anglii, + 27. 5.1541 East Smithfield, Anglie, hraběnka z rodu Tudorů, byla vychovatelkou Marie Katolické, dcery Jindřicha VIII., její syn byl sv. Reginald, v r. 1538 dal popravit i jejího druhého syna, 1539 byla hraběnka zatčena a popravena, 257. papežem Lvem XIII. blahořečena v r. 1886
(╬) Markéta z Roskildu sv. 25.10. mučednice, sv. Markéta z Roskildu, + 25.10.1176 Olsa v Dánsku, zavražděna svým manželem, na jejím hrobě se staly různé zázraky
(╬) Markéta Savojská sv. 23.11. řeholnice, sv. Markéta Savojská, * 1390 Pinerol v Itálii, + 23.11.1464 Alba v Itálii, savojská markraběnka a později dominikánka OP.
(╬) Markéta Skotská sv. 16.11. vyznavačka, anglická a uherská princezna. * 1046 Tesca (Resca) v Uhrách, + 10. 6. 1093 Edinburgh ve Skotsku, její otec Eduard Atheling, anglický král byl ve vyhnanství v Uhrách, matka uherská princezna Agáta. V roce 1057 se mohli vrátit do Anglie, král Eduard zanedlouho zemřel a Markéta byla na výchovu u strýce Eduarda Vyznavače.
Po bitvě v r. 1066 se chtěla vrátit do Uher, ale bouře zahnala její loď k břehům Skotska, kde se ve 20 letech provdala za krále Malcoma III. a stala se skotskou královnou, měli 8 dětí, svou dobrotou přemohla královu drsnou povahu.
Postavila mnoho kostelů a klášterů na ošetřování nemocných. Denně se starala o chudé, vychovala šest dětí. Ve věku 47 let zemřela. Patronka Skotska, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 10.6.
(╬) Markéta Uherská sv. 18. 1. řeholnice, sv. Markéta Uherská, * 1242 Klisse v Dolních Uhrách (Maďarsko), + 18. 1.1270 Budapešť. Dcera krále Bély IV. Štěpána. Odmítla nápadníky, jeden z nich byl český král Přemysl Otakar II., a složila dominikánské sliby.
Otec Béla (Vojtěch) ji dal postavit na Zaječím ostrově (ostrov sv. Markéty) klášter dominikánek OP., kde žila v přísné kajícnosti. Ošetřovala nemocné s nejtěžšími nemocemi. Hned po své smrti byla maďarským národem ctěna jako svatá. Blahořečena 18. 1.1276, svatořečena 261. papežem ct. Piem XII. 19.11.1943.
(╬) Markéta z Ypernu sv. 20. 7. řeholnice, sv. Markéta z Ypernu, * 1216 Ypern, + 20. 7.1237 Ypern v Belgii
(╬) Markian sv. vyznavač, lat.: marcian = vlastní marku (peníz, hřivna, území), sv. Marcian a sv. Pankratius, učedníci sv. Petra apoštola. Jako očitý svědek zapsal autentický zápis o mučení a smrti sv. Polykarpa (+ 26. 1.155). Velkou úctu má ve východních církvích.
(╬) Markián sv. 25.10. mučedník, lat.: marcian = vlastní marku (peníz, hřivna, území), sv. Markián a sv. Martyr, * 300, + 358 Konstantinopol.
(╬) Markulf sv. 1. 5. opat, sv. Markulf z Nanteuilu, * 490 Bayeux ve Francii, + 1. 5. 558 Nanteuil, Francie, založil klášter benediktinů OSB v Normandii a vedl ho jako první opat, Marcoul, Markhulf
(╬) Markvard sv. 27. 2. opat, sv. Markvard z Prümu, + 27. 2. 853 Prüm, Porýní-Falc
(╬) Markward sv. 6. 5. opat, sv. Markward z Wiltenu, * ve Švýcarsku, + 6. 5.1142 v klášteře premonstrátů OPraem. ve Wiltenu u Innsbrucku v Rakousku, jako jeho 1. opat
(╬) Marsus sv. 4.10. kněz, lat.: Mars, Martis = pohanský bůh války, velký (bojovník) válečník, původně staroitalský bůh zemědělství (řecky Ares), otec Romula a Rema, sv. Marsus, žil ve 4. století v Galii (Francie), Mars, Martus, Mart, Martin
(♣)(╬) Marta sv. 29. 7. vyznavačka, hebr.. mar a thá = paní domu, hospodyně, sv. Marta sestra sv. Lazara a sv. Marie Magdaleny. Zmiňují se o ní evangelia v souvislosti s Ježíšovou návštěvou v jejich rodině. Při jedné Ježíšově návštěvě si mu postěžovala, že jí sestra nepomáhá, ale jen poslouchá jeho slova. Ježíš jí řekl: „Marto, Marto, pečlivá jsi a děláš si starosti o mnoho věcí, jen jedno je potřeba. Marie volila dobře, vybrala si to, o co nepřijde.“ (L 10, 38 – 42)
Další setkání sv. Marty s Ježíšem popisuje v evangeliu sv. Jan při Lazarově vzkříšení (J 11, 1 – 44). Po Ježíšově nanebevstoupení byla vyhnána. Připlula se svými sourozenci do Marseille ve Francii, kde se stal bratr sv. Lazar biskupem.
Podle legendy žila ve společenství žen v jednom domě, ze kterého později vznikl klášter. Zemřela v Taraskoně u Avignonu, + 1 století. Ve 12. století nad jejím hrobem postavili kostel.
Její ostatky se ztratily v 18. století v době Francouzské revoluce, rus.: Marfuša. V občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1989 ze 30. 1.
(╬) Marta sv. 19. 1. mučednice, manželka urozeného Peršana Mária, který se vydal s rodinou do Říma, pomáhali chudým, navštěvovali vězněné křesťany, pohřbívali křesťanské mučedníky, za císaře Klaudia (268-270) umučena s manželem a dvěma syny Audiphacem a Abachem, + r. 269
(♣)(╬) Martin sv. 11.11. biskup, lat.: martius = velký (bojovník) válečník, patřící bohu války Martovi, sv. Martin * 316 Sabaria v Panonii (Szombathely–Kamenec v Maďarsku), + 8.11.397 v Candes u Tours ve Francii. Jeho otec se po vojenské službě v Sabarii odstěhoval do Pavie. V Pavii Martin navštěvoval shromáždění křesťanů. V r. 326 se ve věku 10 letech připravoval ke křtu.
V 15 letech se stal na příkaz otce a proti své vůli římským vojákem v galské armádě. Ve službě ve francouzském Amiensu (120 km od Paříže) se setkal u brány s polonahým žebrákem. Byla zima a šlehal ledový déšť. Martin neměl u sebe peníze, vzal meč a rozpůlil teplý důstojnický plášť. O polovinu pláště se rozdělil s prokřehlým žebrákem. V noci se mu zjevil s anděly Kristus oblečený půlkou pláště a řekl, že on byl tím žebrákem a poděkoval mu za plášť, který od něho dostal a andělům řekl: „pohleďte na Martina, oblékl mě do vlastního roucha i přesto, že dosud není křesťanem.“
Martin procestoval Dalmácii a Itálii. Zanechal vojenskou službu, odešel do Poitiers (Poatie), kde byl žákem sv. Hilaria, od něho šel do samoty na ostrov Gallinara na italské Riviéře, kde žil jako poustevník. V r. 360 ho sv. Hilarius povolal do Poitiers, kde mu nechal v Ligugé u Poitiersu postavit poustevnu, později se k němu přidali další mladí muži a postavili mnišskou osadu, ze které se rozvinul první klášter v Galii.
V r. 371 zemřel v Tours na Loiře místní biskup. Podle legendy měl být biskupem ten, kdo ráno první vejde do městské brány. Tím prvním byl poustevník Martin. Když viděl, že ho chtějí obyvatelé za biskupa, ukryl se do husího chlívku, ale husy ho prozradily kejháním. A byl zvolen biskupem v Toursu. Jako biskup jezdil po svém biskupství a staral se o zlepšení poměrů ve své diecézi. Na jedné cestě za císařem zemřel ve městě Candes.
Pohřben 11.11.397. Nad jeho hrobem v Tours dal jeho nástupce biskup Perpetuus postavit malý kostel (kapli = capelle, lat. cappella = plášť, později název pro menší kostely), kde byl uložen plášť sv. Martina.
Sv. Martin byl ctěn jako 1. světec nemučedník (tzv. confessor = vyznavač) na světě. Ve Francii má jeho jméno 485 měst a 3700 kostelů, v Bratislavě mu je zasvěcena arcibiskupská katedrála (dříve korunovační chrám uherských králů). Známé je i přísloví o prvním sněhu: „svatý Martin přijíždí na bílém koni“, Marek, Marcel, Marsus.
(╬) Martin z Bragy sv. 20. 3. arcibiskup, sv. Martin z Bragy, * 515 Panonie (Maďarsko), + 580 Braga v Portugalsku
(╬) Marin z La Cava sv. 15.12. opat, sv. Marin z La Cava, + 1170 La Cava u Neapole, 16. 5.1928 svatořečen 260. papežem Piem XI.
(╬) Martin I. sv. 13. 4. papež a mučedník, * 600 Todi v Umbrii, syn kněze Fabricia, jako jáhen byl nunciem na císařském dvoře v Konstantinopoli, stal se 74. papežem v letech 642 – 653, za odsouzení monotheletických bludů císaře Konstanse II. na synodě v Lateránu (monotheletisté učili, že Kristus má jen jednu božskou vůli a tím zpochybňovali Kristovo lidství), byl na rozkaz císaře 17. 6. 653 zatčen, odvezen do Konstantinopole a odsouzen k trestu smrti pro velezradu, dostal milost, ale byl odvezen do vyhnanství na Chersonu, kde ve vězení zemřel hladem, už za jeho života byl zvolen jeho nástupce, který však nastoupil do úřadu až po jeho smrti, + 16. 9. 655 Cherson na Krymu (Sevastopol), v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 12.11.
(╬) Martin de Porres sv. 3.11. řeholník, * 9.12.1569 Lima v Peru, otec byl španělský rytíř Juan de Porres, matka bývalá otrokyně černoška Anna Velaques z Panamy. Otec ho odmítl, protože po matce měl tmavou kůži. Martin měl sestru Janu, která byla o dva roky mladší. Otec zjistil, že matka vychovala děti v křesťanské víře a přihlásil se k nim. Vzal si je i s matkou do Guayaquil (přístav v Ekvádoru). Stal se místokrálem Panamy. Janu dal na výchovu k příbuzným a Martina odvezl k matce do Limy. Martin od dětství trpěl tím, že je mulat (míšenec). Otec si přál, aby se vyučil řemeslu a finančně ho zabezpečil.
Ve 12 letech se vyučil lazebníkem a ranhojičem, získal lékařské znalosti a v roce 1583 dostal lékařský diplom. Bylo mu 14 let. V 15 letech vstoupil do kláštera dominikánů OP., ale knězem se stát nemohl. Podle zákona v té době nemohli být přijímáni do řeholních řádů indiáni, černoši a mulati, ani jejich potomci do řeholního řádu. Nepomohlo mu ani vysoké postavení jeho otce. Byly tu přesně vymezené stupně: Španělé, indiáni, černoši a poslední mulati. Představený kláštera Svatého růžence Jan de Lorenzano přijal Martina jako terciáře (laický bratr) a Martin vykonával podřadné práce. Za 9 let po jeho příchodu mu Jan de Lorenzano umožnil složit řeholní sliby a 2. 6.1603 ho přijal za řádového bratra.
Martin uměl vysvětlit i složité teologické otázky, protože měl rád na prvním místě Boha, potom lidi a zvířata. Byl také nazýván americkým Františkem z Assisi. Podle jedné legendy mu opat řekl, že ho přijme do řádu, až bude myš, kočka a pes žrát z jedné misky. Jednoho dne uviděl opat Martina uklízet v sakristii. Tam byla v rohu miska s mlékem a u ní myš, kočka a pes. Podle další pověsti Martin řekl myším, že nemohou žít v klášteře, kde je i jídlo pro chudé a musí žít jinde. Nastavil veliký koš a vynesl je do přírody. Pro toulavé psy a kočky založil útulek. Oživil i starého psa, kterého majitel zabil.
Opat se dozvěděl, že Martin je lékař a svěřil mu péči o nemocné. Pracoval jako ošetřovatel a lékař, střídal modlitby s prací ve dne i v noci, změnil část kláštera na nemocnici pro nejubožejší lidi bez rozdílu rasy, později založil v Limě první sirotčinec a první školu pro chudé děti v Peru. Mezi lidmi měl přezdívku „Martin od lásky,“ a mluvilo se o tom, že má zázračné schopnosti. Uzdravil mexického arcibiskupa a pro radu i vyléčení si k němu chodili prostí i vznešení. Své přátelství mu nabídl i peruánský místokrál hrabě Chinchon, který mu nabídl finanční podporu.
Nemocnice v klášteře nestačila a tak přestavěl dům své sestry Jany na další nemocnici, málo jedl a spal jen 3 hodiny, velice si ho vážila sv. Růžena z Limy (byla o 17 let mladší). Při epidemii moru se staral o 60 řeholních spolubratrů a všichni se uzdravili. Měl dat bilokace, to znamená, že se mohl ukázat ve stejnou dobu na dvou místech.
Velice vyčerpaný těžce onemocněl tyfem, nebo malárií měsíc před svými 60 narozeninami. U jeho postele klečel se spolubratry i i hrabě Chinchón. Martin řekl svému spolubratru Antonínovi řekl: „Neplač, možná budu v nebi užitečnější než tady.“ Bratři začali zpívat Krédo (Credo = Věřím). Martin všem požehnal a v 9 hodin ráno zemřel. + 3.11.1639 Lima (Peru). Druhý den byl pohřben za účasti několika tisíc lidí. Jeho rakev nesli biskupové a šlechtici. Po pohřbu se u jeho hrobu začali lidé zázračně uzdravovat.
V roce 1660 byl zahájen proces kanonizace (svatořečení). Běloši tvrdili, že mulat, který patřil do "nejnižšího řádu lidí", nemůže být svatořečen. Blahořečil ho 255. papež Řehoř XVI. 29.10.1837, oficiálně svatořečen (kanonizován) 262. bl. papežem Janem XXIII. 6. 5.1962.
Je znázorňován v hábitu dominikánského řádu. V ruce drží kříž a koště, u nohou má psa, kočku a myš. Patron sociálně slabých, školství a televize.
(╬) Martin Středa ct. 26. 8. řeholník, * 11.11.1587/8 Gliwice v Horním Slezsku (dnes v Polsku), + 26. 8.1649 Brno, teologii vystudoval ve Štýrském Hradci, působil v Praze a v Brně, kde vstoupil k jezuitům SI (Societas Iesu), získal doktorát filosofie a teologie, v r. 1627 se stal rektorem UK a později rektorem a profesorem brněnské jezuitské koleje, zavedl roráty, šířil mariánskou úctu, žil příkladným životem a povzbuzoval lidi okolo sebe, za třicetileté války v r. 1645 oblehli Švédové Brno, zorganizoval s velitelem Luďkem (Ludvíkem) Radvítem obranu města mezi studenty, rozdával zásoby jídla z klášterních zásob, modlil se za své město, dověděl se, že švédský velitel dal lhůtu o dobytí města do 12 hodin, Martin zachránil Brno tím, že nechal zvonit poledne v 11 hodin, Švédové odtáhli, od té doby se v Brně zvoní poledne v 11 hodin. Městská rada mu udělila titul Zachránce města a vlasti, Obhájce Brna proti Švédům a slíbila, že každý rok bude oslavovat Nanebevzetí Panny Marie 15. 8. průvodem a bohoslužbou, Brňané věřili, že město bylo zachráněno přímluvou Panny Marie a jeho modlitbami, žil velmi skromně, jako své heslo si napsal: „Chudoba ať je mi matkou, pokora a trpělivost ať jsou mými sestrami.“, pohřben v kostele Nanebevzetí Panny Marie, při otevření hrobu v r. 1876 bylo nalezeno jeho neporušené tělo, v církevním kalendáři od r. 1972
(♣)(╬) Martina sv. 17. 7./30. 1. mučednice, lat.: martia = velká bojovnice, sv. Martina, žila ve 3. století za císaře Alexandra Severa, dcera římského konsula, odmítla výzvu k obětování římským bohům, byla zbičována, trhána kleštěmi a nakonec sťata mečem, +230 v Římě, v r. 677 byla nad jejím hrobem postavena basilika, v r. 1634 byly nalezeny její ostatky, Martin, Marcela
(╬) Martinián sv. 2. 7. mučedník, lat. Martinianus = patří Martovi (Mars), bůžku války (velký bojovník, válečník jako bůžek války Martus), sv. Martinián a Processus byli strážci mamertinského vězení, kde byl uvězněn sv. Petr a Pavel, s dalšími 40 strážci byli od apoštolů oba pokřtěni, veřejně se přiznali k víře v Ježíše Krista a byli popraveni, + 67,/70 Řím, pohřbeni ve svatopetrském velechrámu, v církevním kalendáři svátek do r. 1969
(╬) Martyr sv. 29. 5. kněz a mučedník, lat.: martyr = svědek, mučedník, svědek o víře, sv. Martyr, Sisin a Alexandr z Nonsbergu, + 29. 5. 397 Nonsberg u Tridentu, byli vysláni sv. Ambrožem z Milána do Tridentu na misie, několik let se jim dařilo hlásat evangelium, postavili kostel a pomáhali biskupu Vigilovi, po jedné pohanské slavnosti byli přepadeni a zavražděni
(╬) Martyr sv. 25.10. mučedník, sv. Martyr a sv. Markián, * 300, + 358 Konstantinopol.
(♣) Den matek druhá neděle v květnu. Tento svátek vznikl v antickém Řecku na oslavu matek, které měly více dětí. Po zániku antické civilizace se na tento svátek zapomnělo. V roce 1906 zemřela matka Anny Jarvisové, která na ni nemohla zapomenout. Anna měla 11 dětí a chtěla, aby i její děti si připomínaly památku její matky. Postupně se rozšířil do Evropy, kde se slavil poprvé v Anglii v roce 1913. U nás ho rozšířila dcera prezidenta T.G. Masaryka Alice Masaryková a díky ní se poprvé slavil v roce 1923. V letech 1950 - 1989 nebyl v českém občanském kalendáři (viz Den otců, Den rodiny).
(╬) Materna sv. 14. 9. biskup, sv. Materna (Maternus), + 315, první biskup v Kolíně nad Rýnem a v Trevíru. Patron vinařů. Jeho kult se slaví na německém i francouzském břehu Rýna. V Ústí nad Labem stál v letech 1320 - 1895 kostel zasvěcený svatému Maternovi.
(╬) Materna sv. 2. 6. mučednice, sv. Materna, + 177. Svátek 47 Lyonských mučedníků. První z nich je devadesátiletý biskupa Potina a služka Blandýna. V celé skupině jsou tito mučedníci: Albína, Alexandr, Antonie, Apolon, Aristeus, Asklibiades, Atal, Ausona, Biblis, Emílie, Filomen, Gemin, Geminián, Gráta, Helpis, Jamnika, Julie, Juliana, Julius, Justa, Justus, Komélius, Komin, Kvarcia, Makarius, Materna, Maturus, Oktober, Pompeia, Pompeiaa, Pontik, Potamia, Primus, Rodana, Sanctus, Silvius, Titus, Trofima, Ulpius, Vecius Epagatus, Vital, Zachariáš, Zosim a Zotik. V jižní Galii byli umučeni na jednom místě a během krátké doby zemřeli mučednickou smrtí. Byli bičováni, páleni a pohozeni dravým zvířatům. Ti, kteří byli římskými občany, byli sťati mečem.
(♣)(╬) Matěj sv. 24. 2./14. 5. apoštol, hebr.: mattih jáh = dar Boží. Narodil se v Betlémě. + 24. 2. 63 Etiopie. Pocházel ze zámožné rodiny.
Patřil mezi 72 Ježíšových učedníků. Po Jidášově smrti a po Ježíšově vzkříšení byl vybrán z Ježíšových učedníků do apoštolského sboru (Sk 1, 23). Pozdější opisovatelé Bible do latiny, byli zmatení ze dvou Ježíšových apoštolů stejného jména Mattih-jáh. Staršího nazvali Matoušem (Matheus), mladšího Matějem (Mathias, Matyas = Matejas).
Byl zajat, přivázán na kříž a kamenován. Nakonec byl rozsekán nebo sťat sekerou v Kappadocii (v Etiopii?). Jeho ostatky přenesla sv. Helena z Palestiny do Říma. Později je darovala do Trevíru, kam je dovezl biskup sv. Agricius (19. 1.) a uložil v kostele sv. Matěje (původně sv. Eucharia, Eucheria, 19. 2.). Několik ostatků s hlavou sv. Matěje jsou uloženy v basilice Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore) v Římě.
V českém církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1971, aby se slavil v době velikonoční. Patron Trevíru, Hannoveru, stavařů, řezníků, kovářů, krejčích, školního roku, proti černému kašli a neplodnosti. Matouš, Matyáš, Mathias, Bohdan, Teodor, Božena, Božidara, Diana, Dorota, Dora, Dorotea, Theodora, Natanael.
(♣)(╬) Matouš sv. 21. 9. apoštol a evangelista, hebr.: mattih jáh = dar Boží. Sv. Matouš, + 70 Etiopie, původním jménem Levi (pocházel z kmene Leviho). Byl celníkem v Kafarnau (celníci byli v Izraeli tehdy vnímáni jako kolaboranti, vybírali peníze od Židů a odváděli je Římanům). Jednoho dne ho Ježíš povolal za svého apoštola a on vystrojil velikou hostinu.
Kristově nanebevstoupení odešel v r. 42 do Egypta. Působil v Sýrii, Persii, Indii a Etiopii. V r. 70 napsal v rodné aramejštině první zprávu o Ježíši Kristu – evangelium (dříve se uváděl r. 42). V Etiopii vzkřísil z mrtvých syna krále Egipa a princeznu Ifigenii uzdravil ze záchvatů. Celé království obrátil na víru. Po smrti krále Egipa se dostal na trůn jeho bratr a chtěl si vzít princeznu Ifigenii. Její odmítnutí přičítal král působení apoštola Matouše. Dal ho probodnout oštěpem u oltáře. Jiné legendy uvádějí, že byl zabit sekerou nebo dýkou.
Jeho ostatky byly převezeny v r. 954 z Paesta do Salerma v Itálii a do Francie. Znázorňuje se s Biblí a s člověkem nebo andělem (člověk s křídly, Zj 4, 7 – 8), protože začíná své evangelium lidskými předky Ježíše Krista. Matyáš, Matěj, Mathias, Bohdan, Teodor, Božena, Božidara, Diana, Dora, Dorotea, Theodora, Natanael.
(♣) Matyáš 24. 2. hebr.: mattih jáh = dar Boží, Matouš, Matěj, Mathias, Bohdan, Teodor, Božena, Božidara, Diana, Dora, Dorotea, Theodora, Natanael.
(♣)(╬) Matylda Saská sv. 14. 3. vyznavačka, germ.: macht thild, maht hilt ja, maht hildi = mocná bojovnice, silná v boji. Sv. Matilda Saská, královna, * 895 Engern v Sasku, + 14. 3. 968 Quedlinburg v Sasku. Byla velice vzdělaná a moudrá. Od roku 909 manželka německého krále Jindřicha I. Ptáčníka a matka 1. německého císaře Oty I. a čtyř dalších dětí. Jeden z jejich synů byl sv. Bruno (11. 6./6.10.), kolínský arcibiskup. Císař Jindřich I. (+ 932) ji na smrtelné posteli vyjádřil vděčnost, že na něho měla dobrý vlyv. Děkoval ji přede všemi, že mu dávala dobré rady a krotila jeho hněv, odvracela od nespravedlnosti a učila ho, aby byl laskavý. Čím víc uznání měla od poddaných, tím méně pochopení měla od svých synů Oty a Jindřicha, kteří ji navzájem vyčítali, že upřednostňuje jednoho na úkor druhého. Hned po zádušní mši za manžela a otce se oba princové začali dohadovat o královskou důstojnost. Řekla jim: „Podívejte se na svého otce a pamatujte, že všechna lidská sláva je k ničemu.“ Po smrti manžela pečovala o chudé a nemocné, založila kláštery v, Nordhausenu, Engernu a Pölde. Pohřbena byla v klášteře v Quedlinburgu. Matilda, Mechtilda, Mechtylda.
(╬) Matilda sv. 19.11. řeholnice, sv. Mechtilda Durynská z Hackebornu z Helfty, * 1241 Hackebor v Sasku, Německo, vstoupila v r. 1258 do kláštera benediktinek OSB v Helftě, kde byla její sestra Gertruda abatyší, stala se vedoucí klášterní školy, byla oblíbena u žáků i u spolusester, které napsaly její mystické zážitky v knize „Liber specialis gratiae = kniha zvláštní milosti“, + 19.11.1298 Helfta v Německu, v církevním kalendáři svátek od r. 1969, Matylda
(╬) Matilda sv. 31. 5. abatyše, sv. Mechtilda z Diessenu, + 31. 5.1160 Diessen v Bavorsku, dcera hraběte Bertolda II. se narodila na zámku v Andechsu, v pěti letech byla dána na výchovu do augistiniánského kláštera, kde v dospělém věku zůstala a stala se řeholnicí, v r. 1153 byla jmenována abatyší v klášteře Edelstettenu, po několika letech se vrátila zpět do kláštera, kde začínala.
(╬) Matilda Magdeburská sv. 15. 8. řeholnice, sv. Mathilda Magdeburská, * 1210 Magdeburg v Sasku, + 1282 Helfta v Sasku, ve 12 letech zažila první mystická vidění, která se opakovala až do její smrti, v r. 1230 ve 20 letech složila sliby v řeholi dominikánek a 30 let žila jako bekyně (společenství žen. které vedou společný život mimo klášter), nebála se kritizovat různé nevhodné nepřístojnosti laiků i duchovních, pro mnohé pomluvy a pronásledování odešla v r. 1260 do kláštera cisterciaček, kde žila mezi sestrami 12 let, všechny své zážitky a vidění napsal do sedmi knih s názvem „Plynoucí světlo božství“, Mechtilda, Matylda
(╬) Maura sv. 21. 9. vyznavačka, sv. Maura z Troyes, * 800 Troyes, + 850 Troyes ve Francii.
(╬) Maurin sv. 10. 6. opat a mučedník, sv. Maurin z Kolína nad Rýnem. + 10. 6. 890. O jeho životě se dochovalo velice málo zpráv.
(╬) Maurilius sv. 13. 9. biskup, sv. Maurilius Angerský, * 364 Milán, + 13. 9. 453 Angers ve Francii. O jeho životě je velice málo údajů.
(╬) Maurus sv. 15. 1. řeholník, sv. Maurus z Glanfeuil, * 500, + 15. 1. 550/584 v Itálii. Byl synem římského senátora a oblíbeným žákem sv. Benedikta z Nursie. Znal se s ním již od dětství. Toužil po duchovním životě a snažil se žít asketicky, zvlášť v postní době. V rozjímání se soustřeďoval na Kristovo utrpení. V řeholních věcech byl dokonale poslušný. Příběhy z jeho života se dochovaly na fresce v Subiacké jeskyni, kde žila první Benediktova komunita. Zde je znázorněn i příběh zrady. Jeden kněz chtěl prý Benedikta zabít, a tak mu poslal tradiční pozdrav v podobě požehnaného chleba. Benediktovi však stačilo jen se chleba dotknout a poznal, že je otrávený. Zavolal svého ochočeného havrana, ten uchopil chléb do zobáku a odnesl jej. Dva chlapci, kteří to s údivem pozorovali, se jmenovali Placidus a Maurus. Byli svěřeni na výchovu přímo Benediktovi a vypráví se, že byli jeho nejposlušnějšími žáky. Další příběhy zapsal papež sv. Řehoř Veliký (590 – 604), který ve své knize Dialogy píše hlavně o jeho poslušnosti. Vypráví o záchraně Placidia z vody. Placid byl poslaný pro vodu, ale džbán mu vyklouzl. Chtěl ho zachytit, spadl do řeky a unášel ho proud. V jiné legendě spadl do jezera a začal se topit. Benedikt, který byl v tom okamžiku ve své cele, to zahlédl a poslal Maura, aby ho rychle vytáhl. Ten poslechl a rozběhl se i po vodní hladině. Zázrak si uvědomil až Placida vytáhl a Benedikt to přičetl Maurově dokonalé poslušnosti. Maurus měl i mimořádný dar uzdravování. Za sv. Benediktem dovedli rodiče němého chlapce s prosbou o požehnání. Pro jeho nepřítomnost byl požádán Maur, který se vracel z pole s motykou přes rameno. Ten nejprve odmítl a bez konkrétního pověření se nechtěl odvážit Benedikta zastoupit. Nechal se však přemluvit a jeho požehnáním byl němý uzdraven. Proto bývá vzýván s prosbou o různá uzdravení a nemocným bývá udělováno tzv. Maurovo požehnání. V Montecassinském klášteře býval považován za zástupce sv. Benedikta. Ten jej asi se čtyřmi druhy poslal na území dnešní Francie, odkud obdržel nabídku k založení kláštera. Na cestu Maurovi požehnal, předal stanovy řádu a pověřil ho úkolem jeho šíření. Maurus tedy založil v určeném místě benediktinské opatství. Se svými druhy vybudoval klášter v Glanfeuil u břehu řeky Loiry, první mimo Itálii. Po roce 860 se ve Francii objevil velmi čtivý Maurův životopis. Jeho autorem byl Odo z Glanfeuil, který tvrdil, že pouze přepsal vyprávění přítele, s nímž Maurus do Francie přišel. Benedikt prý později vyslal Maura z Montecassinského kláštera do Galie, aby v Glanfeuil u řeky Loiry založil benediktinské opatství. Neexistuje však nic, co by Odonova slova potvrzovalo, nebo co by dokázalo, že Maurus, žák sv. Benedikta, žil část svého života ve Francii. Přesto byl Glanfeuil, odkud Odo pocházel, přejmenován na Saint-Maur-sur-Loire. Po zničení opatství Vikingy se benediktini přestěhovali do Saint-Pierre-des-Fossés a prý s sebou přenesli i ostatky sv. Maura. Opatství se díky nim stalo jedním z nejvyhledávanějších poutních míst ve Francii a roku 1137 bylo dokonce přejmenováno na Saint-Maur-des-Fossés – poté, co byly teprve na přímluvu sv. Maura vyslyšeny modlitby za déšť. Maurovo jméno se opět objevilo v roce 1618, když vznikla ve Francii nová benediktinská kongregace. Řeholníci se nazývali mniši sv. Maura – maurini. V roce 1766 jich bylo okolo dvou tisíc a obývali téměř dvě stě domů. Zánik kongregace představuje jednu z významných kapitol dějin benediktinského řádu. Během zářijových masakrů v revoluční Francii v roce 1792 byl spolu se čtyřiceti spolubratry popraven i poslední generální opat – Augustin Chevreux. Všichni byli benediktini sv. Maura. V r. 529 sv. Benedikt přesídlil roku 529 s několika mnichy na Montecassino a sv. Maur se stal opatem benediktinů OSB kláštera Subiaco v sabinských horách. Po smrti sv. Benedikta se stal jeho nástupcem ve vedení řádu. O hrobu nebo místě uložení ostatků opata Maura nemáme přesné zprávy. Patron měditepců a uhlířů, atributy: benediktinský hábit, opatská berla a voda., měl dar uzdravování, patron měditepců, uhlířů, proti všem nemocem. Mořic, Mauricius, Moric, Móric, Moris, Móritz, Moritz. V církevním kalendáři svátek do r.1969.
(╬) Maurus sv. 3.12. mučedník, sv. Maurus, Klaudius, Hilárie a Iason z Říma, + 284 Řím. Rodiče a jejich synové byli umučeni za císaře Numeriána, sv. Claudius byl utopen, synové Maurus a Iason byli sťati mečem. Vojáci zatkli matku Hilárii, když se modlila u hrobu svých synů a popravili ji. V r. 818 přenesl jejich ostatky 99. papež Paschal I. do kostela sv. Praxedy.
(╬) Max Josef ct. 17. 4. kněz, ct. Max Josef Metzger, * 3. 2.1887 Schopfheim v Bádensku-Württembersku, + 17. 4.1944 Branibor-Gorden, v 1. světové válce se stal přesvědčeným pacifistou (pacis = mír), své další úsilí zaměřil na rozdělení církví a založil Bratrstvo Una Sancta (jedna svatá církev), další byl Mírový svaz německých katolíků a Společnost Krista Krále od Bílého kříže, jeho mírové memorandum se dostalo do rukou gestapa, byl zatčen, obviněn z velezrady a nadržování nepříteli a popraven gilotinou
(╬) Maxim sv. 10. 6. mučedník, lat.: maximus = velký, veliký, sv. Maximus, soudce, kterého cestou na popraviště obrátili na víru bratři sv. Tiburcius (Tiburtius) a Valerián, snoubenec sv. Cecílie, všichni tři byli společně popraveni + 14. 4. 230 Řím, v r. 820 přenesl jejich ostatky 99. papež sv. Paschal I. z Via Appia do kostela sv. Cecílie, v církevním kalendáři svátek přeložen z 14. 4. v r. 1969 do r. 2006
(╬) Maxim sv. 5. 5. vyznavač, sv. Maxim z Jeruzaléma, žil v 3. a 4. století v Jeruzalémě
(╬) Maxim sv. 27. 6. biskup a mučedník, sv. Maxim a sv. Krescenc, Aureus, a Teonest, + 406 Mohuč, Teonest + 425 v Itálii, všichni byli postupně krátkou dobu mohučskými biskupy, umučeni při vpádu Germánů, poslední z nich uprchl do Itálie, kde byl umučen
(╬) Maxim Vyznavač sv. 13. 8. mnich, sv. Maxim Vyznavač, * 580 Konstantinopol (Istanbul), + 13. 8. 662 Kastel Schemaria u Černého moře, byl velkým spisovatelem a teologem, snažil se o čistotu křesťanské víry, potíral bludné učení monofyzitismu a monotheletismu a byl poslán do vyhnanství, tam byl mučen a později zemřel
(╬) Maximilián sv. 12. 3. mučedník, lat.: maximus = velký, veliký, aemilianus = horlivý, velký horlivec. Max Emilián = jméno vzniklo spojením dvou jmen: Fabius Maximus a Scipius Aemilianus (dva římští vojevůdci na území dnešního Tunisu) = velký horlivec (Maxémilián – Maximilián). Žil ve 3. století v africké Tebasse, ve 20 letech odmítl nastoupit vojenskou službu, aby nenosil císařův božský portrét. Prokonsul Dion Cassi ho za to nechal popravit. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(♣)(╬) Maxim, Maxmilián sv. 29. 5. biskup, sv. Maxmilián, Maximin. Byl vychovatelem a později se stal biskupem v Trevíru. Obhajoval víru proti ariánům, kteří chtěli potlačit na Západě katolickou víru. + 29. 5. 349. V církevním kalendáři svátek od r. 1969, v občanském kalendáři svátek Maxmilián od r. 1990.
(╬) Maxmilián, Maximián sv. 3.10. biskup, sv. Maximián, Maxmilián, byl biskupem v Numidii, obhajoval katolické učení proti donatistům, + 3.10. 406, německý císař Fridrich III. (1415 – 1493) upravil jméno pro svého syna (1459 – 1519) jako Maximilián, Maximin, v církevním kalendáři svátek od r. 1969 do roku 2006
(╬) Maximián sv. 3.10. arcibiskup, sv. Maximián z Ravenny, * 500 Pulja v Chorvatsku, + 21. 2. 556 Ravenna v Itálii, dokončil stavbu basiliky sv. Vitala a sv. Apolináře v Ravenně, 59. papež Vigilius ho vysvětil v r. 546 na biskupa, v ravennském muzeu je uložen jeho biskupský stolec, Maxmilián, Maximilián
(╬) Maximilián Kolbe sv. 14. 8. kněz a mučedník. Sv. Maximilián Maria Kolbe, vlastním jménem Rajmund Kolbe. * 7./8. 1.1894 Zdunska Wola v Polsku, + 14. 8.1941 Osvětim v Polsku. Pocházel z dělnické rodiny, v 17 letech vstoupil k minoritům (františkánům, OFM) a složil sliby, studoval ve Lvově (v té době patřil Polsku) a na Gregoriánské univerzitě v Římě, byl vysvěcen na kněze, v r. 1922 se vrátil do vlasti, založil družinu Neposkvrněné Panny Marie a v r. 1927 město Niepokalanów (Neposkvrněnov), které bylo zničeno v r. 1939. V letech 1930 – 1936 byl jako misionář v Japonsku, vystupoval proti nacionálnímu socialismu a byl zatčen nacisty 17. 9.1940. Dopraven do tábora v Oranienburgu, v únoru 1941 byl uvězněn v koncentračním táboře v Osvětimi pod číslem 16 670. Po zjištěném útěku několika vězňů rozhodl velitel tábora Fritsch, že každý desátý vězeň zemře hlady. Maximilián se nabídl za svého spoluvězně Františka Gajowniczka, otce rodiny. Z hladomorny byl slyšet zpěv nábožných písní a modlitby. Přežil mučení plynem a byl zabit fenolovou injekcí. Prohlášen 17.10.1971 za blahoslaveného 263. papežem ct. Pavlem VI. 10.10.1982 svatořečen 265. papežem Janem Pavlem II. V církevním kalendáři svátek od r. 1983, společně se sv. Tarsiciem
(╬) Maximilián z Lorchu sv. 12.10. biskup a mučedník, sv. Maximilián z Lorchu (z Pongau), + 284 Lorch, Rakousko, pocházel z Chorvatska, v r. 710 byla nad jeho hrobem postavena kaple.
(╬) Maximin Trevírský sv. 12. 9. biskup, sv. Maximin Trevírský, * 280 Silla ve Francii, + 12. 9. 346 Poitiers (Poatie), Francie, v r. 330 se stal biskupem, v letech 335 – 337 poskytl azyl alexandrijskému patriarchovi Atanášovi, kterého pronásledovali ariáni, obhajoval ho u císaře Konstantina II. a dokázal , že se Atanáš mohl vrátit do Alexandrie, vydal se do Konstantinopole na synodu o míru a na zpáteční cestě se zastavil u příbuzných v Poitiers, kde zemřel, jeho nástupce biskup Pavlín převezl 29. 5. 347 jeho tělo do Trevíru, byl pohřben v katedrále sv. Jana, která byla zasvěcena jeho jménem. Patron proti křivé přísaze.