Abecední seznam svatých a význam jmen

Abecední seznam jmen v kalendáři

(občanský i církevní, občanský / církevní katolický kalendář)

církevní kalendář je z velké části katolický, některé svátky se vztahují k církvi pravoslavné;

červeně a podtrženě je označen stejný svátek v občanském i církevním kalendáři,
černě (♣) je označen občanský svátek,
modře (╬) je vyznačen církevní svátek.

Platné svátky jsou označeny silně (♣)(╬),
Katolické svátky zrušené (2. vatikánským koncilem v roce 1969) nebo uvedené v jiném kalendáři jsou označeny kursívou (♣)(╬),
označení židovských jmen a starozákonních proroků (ש)

     V občanském kalendáři jsou osobní jména. V církevním kalendáři jsou jména svatých (blahoslavených nebo ctihodných).
     Datum svátku křesťanských světců a světic je většinou v den jejich pozemské smrti, to je den vstupu do nebeské slávy (narozen pro nebe).
    V případě, že ten den je již jiný významný svátek, připadne den nového světce na nejbližší volný den. Kdy nebylo známé úmrtí světce nebo světice, byl svátek určen na den přenesení ostatků dotyčného svatého. Jindy je svátek určen na den beatifikace (blahořečení),  kanonizace (svatořečení) nebo jiné důležité události v životě dotyčného světce.
     
    Jméno nebylo člověku dáváno nahodile, ale od počátku lidstva znamenalo titul, funkci nebo určovalo jeho nositeli životní cestu, jméno mělo nově narozeného člověka chránit a dodávat mu sílu. Jména křesťanských svatých se dávala narozeným dětem při křtu, dotyčný světec nebo světice se stali pro nového člověka patronem (ochráncem), vzorem a příkladem ve víře v Krista.
     V současné době už málokdo spojuje jméno svého dítěte se jménem a životem křesťanského světce, přesto je zajímavé vědět, jak jednotlivá jména vznikla, co znamenají a vyjadřují, a kteří světci byli jejich nositeli. Velká úcta, kterou k nim lidé měli, se zasloužila o rozšíření jejich jména.

Tento seznam svatých byl inspirován knihou NAŠE SVĚTLA z roku 1947, doplněn podle římského (katolického) kánonu svatých a českého občanského kalendáře. 
---------------------------------------------------------------------------------------

A

(╬) Abach sv. 19. 1. mučedník, hebr. abba, lat. abavus, abachus = otec, předek, praděd, lat.: abacus (z řeč.). Abak = deska pro hru s kaménky, počítací deska, deska stolu, přepychový stůl.
     Sv. Abachus, +269, urozený Peršan. Přišel do Říma z Persie se svými rodiči Marius a Marta a bratrem Audifaxem (Audifacem). Pomáhali chudým, navštěvovali vězněné křesťany a pohřbívali křesťanské mučedníky. Umučen za císaře Klaudia (Claudius 268–270). S ním byli umučeni i jeho rodiče a bratr. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(ש) Abakuk starozákonní prorok, hebr.: chá–ba–kúk = ten, který objímá, Boží objetí. Žil v 7. století př. Kr.,  napsal jednu ze starozákonních knih Bible. Habakuk.

(ש) Abdijáš starozákonní prorok, hebr.: abd–jah = ctitel Boha, služebník Jahveho (Hospodina). Prorok Abdiáš žil na přelomu 7.–6. století př. Kr.

(╬) Abdon sv. 30. 7. mučedník, hebr.: áb don = sluha, lat.: abdo = odkládat stranou, tajit, ukrývat. Sv. Abdon, s přítelem Sennenem byli přivezeni z Persie (Irák) do Říma jako otroci. Po nabytí svobody si zakoupili statek a pomáhali křesťanům. Sami přijali křest a za Deciova pronásledování pohřbívali umučené křesťany. Byli obžalováni a popraveni mečem. Oba byli umučeni v koloseu v Římě za císaře Decia roku 250.
     Čeští obrozenci v 19. století překládali nesprávně toto jméno z latiny jako Bořivoj. V občanském kalendáři bylo uvedeno ve stejný den. V českém církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Ábel hebr.: ab El = dech Boží, dech od Boha. Syn Adama a Evy. Zavraždil ho bratr Kain, kterému vadilo, že Bůh nepřijal jeho oběť (1 M/Gn 4, 8.).

(╬) Abrahám 16. 8. vyznavač, hebr: ab, abí–ráhám = otec národů, původně Abram = otec rodu. Starozákonní praotec Abrahám, *2166 př. Kr., +1991 př. Kr. Podle Bible žil 175 let. Jeho manželkou byla Sára, s kterou měl syna Izáka.
     Do Svaté země přišel z Chaldejské země (dnešní Irák) z města Ur (kniha Genesis = 1 M 11.– 25. kapitola). Abraham je nazýván otcem víry a za svého praotce ho považují Židé, křesťané i muslimové. Jako svatý je uctíván ve východních církvích. Abram, Abraham, Aram, Abraháma.

(╬) Abrahám sv. 16. 3. poustevníci, sv. Abrahám z Kiduny a sv. Marie Kajícnice, žili ve 4. století v Kiduně v Turecku. Obrátil na víru mnoho pohanů. Svou neteř Marii, která žila v nevěstinci, dokázal přesvědčit o správné víře, ona změnila svůj život a zasvětila se Bohu.

(♣)(╬) Absolon sv. 2. 9./21. 3. arcibiskup, hebr.: Ab šalom, Abú salom = otec míru, ve Starém Zákoně syn krále Davida, který se zachytil o své dlouhé vlasy za větve stromu (2 S 18, 9.).
   Sv. Absolon z Lundu, *1128 Fjenneslev, Dánsko, +21.3.1201 v Sorö v Dánsku, biskup Roskildu, později arcibiskup v Lundu se stal jednou z nejvýznamnějších osobností v Dánsku. Rádce dánských králů, založil kláštery a v r. 1170 biskupské město a hrad Havn, z kterého později vzniklo hlavní město Kodaň (København).
   Axel, Absalom. Není v českém kalendáři.

(♣) Ada 26. 6.

(╬) Adalar sv. 5. 6. biskup a mučedník, sv. Adalar, pocházel z Anglie, +5.6.754 Dokkum v Holandsku. Byl prvním biskupem v Erfurtu. Přítel sv. Bonifáce, spolu s ním, Eobanem a dalšími 50 misionáři byl zavražděn v Dokkumu. Pohřben v biskupském dómu (katedrále) v Erfurtu.

(╬) Adalbert sv. 28. 4. biskup, něm.: adal–beracht = velká sláva, vznešený, urozený. Sv. Adalbert z Augsburgu. +28.4.909 Augsburg. Albrecht, Albertina, Adalbero

(╬) Adalbert sv. 20. 6. arcibiskup, sv. Adalbert z Magdeburku, *910 Lotrinsko ve Francii, +20.6.981 Zscherben u Magdeburgu v Sasku-Anhaltsku.
     Na své cestě se zastavil na slavníkovském hradišti na Libici. Tam ho biřmoval jménem. Pozval sv. Vojtěcha na studia do Magdeburgu. Adalbert (v cizině synonymum pro jméno Vojtěch).

(╬) Adalbert ct. 26.11. řeholník, ct. Adalbert z Oberaltaichu, *1239 Haigerloch, Bádensko v Německu, +26.11.1311 Oberaltaichu v Německu. Převor benediktinů OSB.
     Založil špitál pro malomocné. Uctíván je nejvíce v Oberaltaichu a Niederaltaichu.

(╬) Adalbert z Würzburgu sv. 6.10. biskup, sv. Adalbert z Würzburgu, *1010 Lambach, +6.10.1090 Lambach v Rakousku. Od r. 1045 byl biskupem. Dal postavit dóm v Lambachu a několik kostelů. Rodinný hrad v Lambachu přestavěl na klášter benediktinů OSB, rezignoval na biskupský úřad a vstoupil do kláštera. 257. papež Lev XIII. Adalberta kanonizoval v roce 1883. 

(╬) Adalpret sv. 27. 3. biskup a mučedník, sv. Adalpret z Tridentu, +1180 Rovereto v Itálii. Jméno Adalbert zkomolené různými přepisy a výslovností. Adalbert, Albrecht.

(╬) Adalhard sv. 2. 1. opat, germ.: adal hard = slavný a silný, sv. Adalhard z Corbie, opat OSB, *753 Huyse, +2.1.827 Corbie. Bratranec sv. Karla Velikého. Se svým bratrem Walou (Vala, 31.8.) založil benediktinské opatství Corvey (Korvej, Korvey, Nova Corbeia) u Hőxteru na Weseře a ženský klášter Herford.
     Byl štědrý a rozdával almužny. Pracoval na zahradě, ze které rozdával plodiny vesničanům. Patron zahradníků, proti infekci, horečce a tyfu.

(╬) Adalgag sv. 28. 4. biskup, sv. Adalgag, *900 Sasko, +28.4.988 Hamburg. Od r. 937 v Brémách, později v Hamburku, založil dalších 5 biskupství.

(╬) Adalgar sv. 9. 5. arcibiskup, sv. Adalgar z Brém, *840 Brémy, +9.5.909 Brémy.

(╬) Adalgunda sv. 30. 1. abatyše, sv. Adalgunda, *630/635 v Belgii, +30.1.694. Pocházela z královského rodu Merovejců. Uprchla před rodiči, kteří ji nutili do sňatku. Se svou sestrou Valdetrudou založila klášter benediktinek v Maubeuge u francouzsko-belgických hranic. Zde je uložen její závoj a obuv.
     Patronka proti rakovině, náhlé smrti, dětským nemocem, dětí nechodících a těžce se učících chodit, Aldegunda

(♣) Adam 24.12. praotec lidstva, a Eva, hebr.: h´adá–mah=červená zemina–hlína, stvořený pozemšťan, člověk. Adam, první člověk stvořený Bohem, praotec všech lidí. Za manželku mu Bůh dal ženu Evu.
     Oba dva jsou patroni krejčích, snoubenců a zahradníků. Lidová pranostika říká: "Na Adama, Evu, čekejme oblevu". V době národního obrození u nás bylo jméno Adam překládáno jako Zemislav.

(╬) Adameus sv. 10. 4., není v českém kalendáři.

(╬) Adauctus sv. 30. 8. mučedník, lat.: Adauctus = přidaný. Neznámý jáhen, kterému první křesťané dali toto jméno. Umučen za císaře Diokleciána s knězem sv. Felixem, který byl veden na popravu. Po cestě se k němu přidal tento neznámý jáhen, aby se s ním rozloučil. Vyznal víru v Krista a byl s Felixem popraven. +30.8.300.
     Jejich hrob byl objeven při vykopávkách v r. 1905. Byla nalezena autentika (tabulka) s jejich jmény. V církevním kalendáři svátek do r. 1969, Adauktus, Adaukt.

(╬) Adelgott sv. 3.10. biskup, germ.: adel Gott = šlechtic Boží, urozenost od Boha, sv. Adelgott z Churu, *1100, +3.10.1160 Chur ve Švýcarsku.

(♣)(╬) Adéla sv. 2. 9./16.12. vyznavačka, něm.: adel – heid = urozenost, urozená, ušlechtilá, sv. Adhelaida, *931 Burgundsko ve Francii, +16.12.999 Selz v Alsasku ve Francii. Dcera krále Rudolfa II. Burgundského. V 16 ti letech se vdala za krále Lothara Italského.
    Starala se o chudé, dávala peníze na různé útulky a špitály. Italská knížata uznala Lothara za krále pod podmínkou, že se jeho 1. rádcem stane jejich vůdce Berengar. V listopadu 950 dal Berengar krále otrávit a královnu Adélu zbavil trůnu i koruny. Chtěl, aby si vzala jeho syna. Adéla ho odmítla a byla uvězněna. Na pomoc ji přišel král Oto I., porazil Berengara a vrátil ji vládu.
     V r. 951 se ve věku 20 let za Otu provdala. V r. 962 je 131. papež Jan XII. korunoval v basilice sv. Petra císařskou korunou. Když císař Ota I. zemřel v r. 973, vzniklo napětí mezi vdovou Adélou a manželkou jejího syna Oty II. Řekyní Teofanou. Předala trůn svému synu Otovi II. a odešla do kláštera, který sama založila.
     V r. 1097 ji svatořečil 160. papež bl. Urban II. Ve slovenském kalendáři svátek: 29.1., 5.2., 22.12. V době obrození překládáno jako Šlechtislava, Alice, Adelaida, Adelida, Adhelaida, Adléta, Alida, Alethea, Ethela, Etela.

(╬) Adéla Ciniová ct. 28. 3. řeholnice, ct. Adéla Ciniová, *25.10.1838 La Valetta na Maltě, +28.3.1885 Hamrun na Maltě. Založila hospic (nemocnici) pro ohrožené ženy.

(╬) Adéla z Pfalzelu sv. 24.12. abatyše, sv. Adéla z Pfalzelu, + 24.12. 734 Pfalzel u Trevíru, dcera krále sv. Dagoberta II. (23.12.) a sv. Irminy (24.12.), sestra sv. Plektrudy (10. 8.), teta sv. Notburgy z Kolína (31.10.).
    Byla svatořečena 157. papežem Alexandrem II. v r. 1072. Její ostatky se ztratily po roce 1871 při sekularizaci (zesvětštění) Německa.

(╬) Adelaida ze Scharbeeku sv. 11. 6. vyznavačka, sv. Adelaida ze Scharbeeku, * 1200 Scharbeeck v Belgii, +11. 6.1249 Maria Kammern u Bruselu v Belgii

(╬) Adelaida sv. 5. 2. abatyše, sv. Adelaida z Vilichu, * 960 Německo, + 1015 Kolín nad Rýnem (Köln a. Rh.), 1. abatyše benediktinského kláštera ve Vilichu, který založili její rodiče v r. 980, později se stala abatyší u Panny Marie v Kolíně, podle legendy udělala zázrak s pramenem vody a vyléčila oční nemoc, studánka byla nazvaná jejím jménem

(╬) Adelheim sv. 25. 2. opat, sv. Adelheim, +25.2.1131 Engelberg (andělská hora), Švýcarsko. Působil v klášteře benediktinů OSB, sv. Blažeje ve Schwazwaldu, v r. 1122 se stal převorem v Engelbergu, v r. 1124 opatem. Už za svého života byl ctěn jako světec, svatořečen v r. 1147.

(╬) Adelinda sv. 28. 8. abatyše, sv. Adelinda, + 28.8.926 Buchau v Německu, bádenská hraběnka. Matka tří synů, kteří byli zavražděni spolu s otcem. Jako vdova založila klášter benediktinek u jezera Feder. V r. 1803 byl sekularizován (zesvětštěn) a prodán Thurn-Taxisům, kteří ho přebudovali na zámek. V r. 1939 se našel její ve farním kostela (od r. 1770 farní).

(╬) Adelman sv. 4.12. biskup, sv. Adelman, + 846 Beauvais ve Francii.

(♣) Adina 17. 6. hebr.: adí – ne = jemná, citlivá.

(╬) Ado z Vienne sv. 16.12. arcibiskup, sv. Ado z Vienne, * 800 Sens, Francie, + 16.12. 875 Vienne, Francie.

(♣) Adolf sv. 17. 6. biskup, něm.: adhal wolf, adalf = ušlechtilý, vznešený, urozený vlk. Sv. Adolf, 5. století,  německý biskup.
   V době národního obrození bylo toto jméno překládáno jako Šlechtislav, Adolfína, Adolfina.

(╬) Adolf Kolping sv. 4.12. kněz, bl. Adolf Kolping, * 8.12.1813 Kerpen u Kolína n. R., + 4.12.1865 Kolín, pocházel jako čtvrté dítě z rodiny pastýře ovcí, chodil do základní školy, kterou ukončil v 9 letech, vyučil se a od 12 let pracoval jako obuvník 10 let, nejdříve chodil jako tovaryš od místa k místu, ve 23 letech začal studovat na gymnáziu v Kolíně, teologii studoval v Mnichově a v Bonnu, 13. 4.1845 byl vysvěcen na kněze.
     6. 5.1849 založil spolek katolických tovaryšů, v r. 1853 vybudoval katolický dům tovaryšů jako útulek, aby nemuseli přespávat ve zhýralých noclehárnách, založil další domy, kde bylo mladým mužům poskytnuto další vzdělávání v řemesle a v katechismu, po jeho smrti byly tyto domy nazvány Kolpingovým dílem, papež sv. Jan Pavel II. se modlil 15.11.1980 u jeho hrobu v minoritském (františkánském) kostele v Kolíně nad Rýnem, blahořečil ho 265. papež sv. Jan Pavel II. 27.10.1991.

(╬) Adolf sv. 13. 2. biskup, sv. Adolf, sv. Wiho a sv. Gosberet, z Osnabrücku, + 30. 6.1224, sv. Wiho byl 1. biskupem, + 20. 4. 804, sv. Gosbert + 2. 2. 874, sv. Adolf, cisterciácký mnich, biskupem od r. 1216,

(╬) Adrian sv. 9. 1. opat, lat.. Adrian, Hadrian = muž od moře (Adriatického), občan města Adrie, sv. Adrián z Canterbury, žil v 7. století, vstoupil do kláštera benediktinů v Neridě u Neapole, vynikal mimořádnou inteligencí a byl zvolen opatem, 76. papež Vitalián ho jmenoval na uprázdněný arcibiskupský stolec v anglickém městě Canterbury, on z pokory odmítl, papež ho požádal, aby novému arcibiskupovi dělal poradce, stal se zakladatelem významné školy, kde vyučoval řečtinu, latinu, biblistiku, teologii a právo, Adrianus, Hadrianus, Hadrián, Adrián

(╬) Adrian III. sv. 8. 7. papež, lat.: Arrius, Adrius = rodové římské jméno, první toho jména je známý římský císař Hadrián, sv. Adrián III., * v 9. století v Římě, + 15. 9. 885 ve Spilambertu u Modeny v Itálii, v r. 884 byl zvolen 110. papežem, v r. 885 se vydal za císařem Karlem Tlustým, ale zemřel na cestě, zdejší obyvatelé ho zahrnuli velkou úctou jako světce, 257. papežem Lvem XIII. svatořečen 2. 6.1891, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, Adrianus, Arrius, Hadrianus

(╬) Adrián de Hilvarenbeeck sv. 9. 7. řeholník a mučedník, sv. Adrián de Hilvarenbeeck a sv. Jakub Adrián Fortescue, + 9. 7.1572 Briel v Holandsku, působil v klášteře premonstrátů OPraem. a po dobytí Gorkumu hájili svou víru před Geusy, holandskými kalvíny, neodpadli ani přes výhrůžky smrti.

(╬) Adrian sv. 8. 9. mučedník, sv. Hadrián z Nikomedie, + 290 Nikomedie (Nikaj, Nicej, Iznik, Izmit, Izmid v Turecku), římský voják, měl za manželku křesťanku Natalii, za císaře Maximiána byl poslán do Nikomedie pronásledovat křesťany, ale když viděl jejich hrdinství a statečnost, přijal křesťanskou víru a byl popraven, jeho žena odnesla jeho tělo do Byzance (Konstantinopol), kde ho pohřbila, v 7. století byly ostatky přeneseny do Říma, kde mu byl zasvěcen kostel, úcta se rozšířila ve Francii a Holandsku, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Adriana, Adrián, Hadrian, Hadrián

(╬) Adrian sv. 5. 3. mučedník, sv. Hadrián z Palestiny, zapsán v římském martyrologiu

(♣) Adriana 26. 6. Adrian, Adrián, Adriena, Adriana, Adriána, Hadrian, Hadrián

(╬) Afra sv. 7. 8. mučednice, sv. Afra, * 3. století na Kypru, + 7. 8. 304 Augsburg v Německu, princezna, dcera kyperského krále, přišla s matkou Hilarií (12. 8.) a strýcem sv. Dionýsiem (Diviš 26. 2.), z Augšpurku přes Řím do Německa, tam si zařídily nevěstinec, o několik let později se dostal do města biskup Narcis (Narcissus, 18. 3.) z Gerony s jáhnem Felixem (18. 3.), kteří byli na útěku před popravou, schovali se v jejich domě, když biskup zjistil jejich činnost, zaměřil své modlitby a vysvětlování na jejich obrácení, pokřtil je a s nimi i tři ženy, které tam žily, po zatčení byly všechny upáleny na břehu řeky Lechu

(╬) Agapit sv. 18. 8. mučedník, lat.: ago = jednat, vyjednat, provádět, zacházet, sv. Agapit, * 242 / 257 Palestrina (Praeneste) u Říma, za císaře Aureliána umučen v 15 letech, týrán hladem, byl položen na žhavé uhlí, musel pít vařící vodu, bičován, zavěšen nohama nahoru, dušen dýmem, v koloseu na něho pustili lvy, později předhozen dalším dravým zvířatům, která se ho nedotkla, nakonec byl popraven mečem ve 13 letech, + 18. 8. 255 / 270 Praeneste u Říma, začátkem 19. století tvrdili osvícenci, že nikdy neexistoval, jeho hrob a kostel objevili archeologové v r. 1864, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969

(╬) Agapitus sv. 7. 8. jáhen a mučedník, sv. Agapitus a Felicissimus, + 6. 8. 258 Řím, za pontifikátu 24. papeže sv. Sixta II., vydal císař Valerián rozkaz, aby duchovní všech stupňů byli popraveni na místě zatčení, spolu se svými jáhny byl papež Sixtus zatčen při sloužení mše v Kalixtových katakombách a popraven, spolu s ním zemřeli i jeho jáhni, další jáhen sv. Vavřinec zahynul 10. 8. mučednickou smrtí 4 dny po smrti papeže

(♣)(╬) Agáta sv. 14.10./5. 2. mučednice, řec.: agathé = dobrá, milá. Sv. Agáta, dcera sicilského knížete, + 5. 2. 250/252. Obžalována z křesťanství místodržitelem (zástupce císaře Decia) na Sicilíi Quintiliánem, který se s ní chtěl zasnoubit. Měl hlavní podmínku, aby se vzdala křesťanské víry. Protože odmítla, snažil se ji znásilnit. Potom ji poslal na 20 dní do nevěstince na převýchovu. Byla bičována, natahována na skřipec, uřezali jí prsa, dávána na žhavé uhlí a střepy. Ve vězení zemřela a byla pohřbena v Catanii na Sicílii. Zachoval se její závoj, který ji chránil před popálením.
     Rok po její smrti, při výbuchu Etny, nesli obyvatelé Katánie tento její závoj v procesí a láva se zastavila. Od té doby se závoj uchovává jako relikvie a je s její sochou nesen každý rok v procesí. Pro podobnost tvaru prsů a zvonů se stala patronkou zvonařů, zlatníků, proti rakovině prsu, zánětům, zemětřesení, ohni a výbuchu sopky. Znázorňuje se s ňadry na míse, nebo v kleštích, v ruce má pochodeň nebo svíci. V občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1990 na 14.10. (v občanském kalendáři do r. 1989 Generální stávka 14.10.1918). Původní řecké jméno bylo v době národního obrození doslovně přeloženo do češtiny. Háta, Dobruše, Dobromila, Agathon, Dobromil, Bona.
     V našich dějinách je známá spisovatelka, národní buditelka, autorka českých kuchařských receptů Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845), dcera purkrabího na panství Kouniců a Šporků. Měla pět sourozenců, kteří zemřeli ještě v dětském věku, od 5 let uměla německy číst a psát, plést a šít.
     V r. 1792 ji zemřel otec, matka se s ní odstěhovala do Prahy a v r. 1795 do Plzně. Za rok se vrátila do Prahy a žila u své tety. Zde se naučila číst a psát česky. V r. 1808 se provdala za právníka Jana Sudislava Rettiga.

(╬) Agatangel bl. 7. 8. řeholník a mučedník, řec.: agathé angelos = dobrý, milý posel – anděl. Bl. Agatangel a Kasián, * 31. 7.1597 Vendôme, Francie, + 7. 8.1638 Addis Abeba v Etiopii. Oba byli členy řádu kapucínů OFMCap. a působili v Káhiře, odkud přešli v r. 1637 do Etiopie. Tam je muslimové zatkli a oběsili na vlastních opascích. Blahořečil je 258. papež sv. Pius X. 1. 1.1905.

(╬) Agathon sv. 10. 1. papež, řec.: agathó = dobrý, dobro. Sv. Agathon, * 574 Sicílie. Po vzájemném souhlasu s manželkou vstoupili oba do klášterů v Palermu. Ve svých 104 letech zvolen 79. papežem od r. 678. + 1./10. 1. 681 Řím, Agaton, Dobromil, Agátha, Agáta, Dobromila

(ש) Ageus starozákonní prorok, hebr.: cha – gga – jah= Boží svátek, narozený o svátku. Žil v 6. století př. Kr., není v českém kalendáři.

(╬) Agia sv. 18. 4. řeholnice, řec.: agneia, hagia = čistá, bílá, neposkvrněná, svatá. Sv. Agia z Hennegeu, benediktinka OSB, + 18. 4. 708 Mons v Belgii. Aya, Anežka, Agnes

(╬) Agilolf sv. 9. 7. biskup, sv. Agilolf, + 9. 7. 752 Kolín n. R. V tento den v r. 1068 byly jeho ostatky přeneseny do kolínského kostela Panny Marie.

(♣)(╬) Agnes sv. 21. 1./21. 1. mučednice, řec.: agneia, hagia = čistá, bílá, neposkvrněná, svatá (svatá boží), lat.: agnus = (čistý, svatý) beránek, ovečka. Sv. Anežka Římská, 290 – 304, umučena ve věku 13 let. Viz životopis Anežka, Běla, Ráchel

(╬) Agrikola sv. 4.11. mučedník, lat.: agricola = rolník, sedlák, zemědělec, venkovan, sv. Agricola, + 304 Bologna v Itálii, pán, který byl umučen se svým otrokem sv. Vitalisem, jejich ostatky vyzvedl v r. 380 milánský biskup sv. Ambrož, v církevním kalendáři svátek do r.1969 Agricolus

(╬) Agritius sv. 19. 1. biskup, sv. Agritius z Trevíru, * 260, + 332 Trevír, Porýní-Falc, v opatství sv. Matěje v Trevíru jsou uchovávány ostatky sv. apoštola Matěje, v trevírské katedrále je Kristova suknice, její pravost je dosvědčena od r. 350, 1107, 1933 a 1939, sv. biskup tyto dary dostal ve 4. století od sv. Heleny a dovezl je do Trevíru, pro křesťanství získal mnoho lidí, byl zbožný a dobročinný, Agricius

(╬) Achác sv. 16.1./30.3./31.3./9.4./22.6. voják a mučedník, lat.: achaicus = achajský = řecký. Sv. Achatius, * 277 Kappadocie. + 8.5.303 Ararat. Římský voják, velitel legie.
        Při jedné bitvě na hoře Araratu, kterou prohrávali, se mu zjevil anděl a slíbil mu vítězství, když se stane křesťanem. Po vítězné bitvě se celá legie dala pokřtít.
        V té době císař Hadrián nařídil kruté pronásledování křesťanů. Císař chtěl uctít vítězství a vítěznou legii vyzval, aby obětovali bohům i císaři. Achatius odmítl obětovat a vypověděl panovníkovi službu a přiznal se s ostatními vojáky k "císaři" Ježíši Kristu. Trest stihl jeho i všechny vojáky jeho legie. Císař Dioklecián (284 – 305) ho dal drásat trnovými větvemi a nakonec ukřižovat na hoře Araratu, nebo podle jiné legendy v Byzantionu (Konstantinopol, Cařihrad, Istanbul). Před začátkem popravy požádal Achácius Boha, aby každému, kdo uctí jejich památku, dopřál duševní a tělesné zdraví. Spolu s ním byla umučena celá legie 10.000 vojáků.
        Achatius patří mezi 14 sv. Pomocníků v nouzi (24.3. společný svátek do roku 1969). Do římského martyrologia (seznam mučedníků) byl zapsán za Řehoře XIII. (1572-1585) a jeho ostatky má mnoho měst: Řím, Bologna, Kolín, Bern, Avignon a Praha. Svátek v českém církevním kalendáři 22. 6. do roku 1969. Patron v nouzi, v zoufalých situacích, proti strachu v těžkých nemocech a ze smrti, svátek do r. 1969, Achac, Achat, Agat, Akát, Helena

(╬) Achác sv. 31.3. biskup a mučedník. Sv. Achatius z Melitene. O jeho životě není mnoho zpráv. Byl biskupem v Antiochii Pisýdské.

(♣)(╬) Achileus sv. 2.11./ 12. 5. mučedník, a Nereus. Ve starořeckých bájích národní hrdina v trojské válce. Sv. Achilleus, pretorián (voják) císaře Nera, žák sv. apoštola Petra, sluha sv. Domitily, neteře císaře Domitia, bylo jim kladeno za vinu, že Domicila odmítla sňatek s bohatým pohanem, spolu se svým bratrem Nereem byli popraveni mečem r. 98, pohřbeni v Domiciliných katakombách (na místě jejího statku).
     Ve 4. století byl vybudován kostel k jejich poctě nazývaný Titulus fasciolae = titul se stužkou (ostatky byly zavázené stuhou), později byl kostel pojmenován Titulus Ss. Nerei et Achilei. Jejich ostatky jsou uloženy pod hlavním oltářem, některé legendy je uvádí jako sourozence ze 4. století, Achil, Achiles, Achilles

(╬) Akvilin sv. 29. 1. mučedník, sv. Akvilin, * 970 Würzburg v Bavorsku, + 1015 Milán, probošt v kolínském dómu (katedrále), zavražděn pohany na cestě do Říma, patron nosičů zavazadel, Aquilin

(♣) Aladár maďarsky: Vladimír

(♣)(╬) Alan bl. 14. 8./ 31.12. biskup, keltsky: aln = svorný, soulad, bl. Alan ze Solminihaku, *25.11.1593 Belet ve Francii, +31.12.1659 Mercués, Francie. Původně voják, v r. 1616 vstoupil do řádu augustiniánských kanovníků CRSA. Vysvěcen na kněze v r. 1618, v r. 1619 byl zvolen opatem. Významný reformátor augustinánského řádu. Jeho přítelem byl nechvalně známý kardinál Richelieu. V r. 1636 se Alan stal biskupem v Cahors. Dalších 22 let byl velkým reformátorem biskupství: zavedl pořádek a mravnost mezi kněžími, posiloval víru, stavěl nemocnice a sirotčince. Žil skromně a majetek dával pro potřeby chudých. Blahořečen 265. papežem Janem Pavlem II. 4.10.1981. Alana, Alanka.

(╬) Alban sv. 21. 6. kněz a mučedník, sv. Alban z Mohuče, + 406 Mohuč, pocházel z Itálie, při vpádu Vandalů byl popraven

(╬) Alberich sv. 26. 1. opat, sv. Alberich ze Cîteaux, opat, * 1050 ve Francii, + 26. 1.1109 Cîteaux ve Francii, s Robertem z Molesme spoluzakladatel a druhý opat v klášteře cisterciáků OCist. v Cîteaux u Dijonu, ustanovil řádová pravidla a bílý oblek (obnovitel řádu sv. Bernard z Clairvaux +1153), Aubry

(╬) Alberich z Utrechtu sv. 14.11. biskup, sv. Alberich z Utrechtu, * 710 Kolín, +14.11. 784 Utrecht, Holandsko

(♣)(╬) Albert, Adalbert sv. 21.11./15.11. biskup a učitel církve, něm.: adal – beracht = velká sláva, vznešený, urozený, sv. Albert Veliký (Magnus), * 1193 Laningen (Lauingen na Dunaji) v Bavorsku, +15.11.1280 v Kolíně nad Rýnem, byl synem rytíře, v rodině dostal skvělou výchovu, od r. 1223 studoval v Padově, kde vstoupil do řádu dominikánů OP., v r. 1248 stal se profesorem v Kolíně nad Rýnem a v Paříži. V r. 1248 byl povolán zpět do Kolína, kde založil řádovou školu, kterou vedl a kde byl jeho žákem sv. Tomáš Akvinský.
     Stal se provinciálem řádu a procházel pěšky svěřené kláštery, od r. 1260 byl tři roky biskupem Řezna, které bylo duchovně rozvráceno, když uspořádal náboženský život v diecézi, zřekl se z pokory a skromnosti svého úřadu, jako vysokoškolský učitel působil ve Würzburgu, v r. 1269 se vrátil do Kolína a věnoval se bohovědě, ve svých spisech dokazuje soulad rozumového poznání se zjevenou pravdou, zajímal se o filosofii, metafyziku, fyziku, chemii, biologii, astronomii a etiku.
     Očistil spisy Aristotela od arabských deformací, zasloužil se o to, že nezakládal své učení na autoritativní víře. Ve své době byl nazýván „doctor universalis“ = všeobecný učitel, už za svého života byl ctěn jako světec, na prvních zobrazeních je znázorněn se svatozáří.
     16.12.1931 ho kanonizoval 260. papež Pius XI., který ho zároveň prohlásil učitelem církve (ve starší literatuře bývá uvedeno Ecclesia doctor = církevní doktor = učitel), stal se patronem studentů přírodních věd, v občanském kalendáři svátek přeložen v r. 1950 z 15.11., v Rakousku se slaví 16.11., protože 15.11. je svátek zemského patrona sv. Leopolda III., Adalbert (v cizině synonymum pro jméno Vojtěch), Albrecht, Albertina, Albertýna.

(╬) Albert Chmielowský sv. 25.12. řeholník, sv. Albert Chmielowský, * 20. 8.1845 Aigolonie v Polsku, + 25.12.1916 Krakov. Studoval malířství v Paříži, Gentu a Mnichově. Po studiích přišel do Krakova, kde viděl bídu chudých a založil v r. 1888 třetí řád sv. Františka (albertinů a albertinek), který se stará o lidi v nouzi. Bratr Albert zařizoval ubytování, útulky, dílny a jídlo pro bezdomovce. Blahořečen 265. papežem Janem Pavlem II. 22. 6.1983 a svatořečen s bl. Anežkou Českou 12.11.1989 ve svatopetrském velechrámu ve Vatikánu.

(╬) Albert Jeruzalémský sv. 8. 4. patriarcha a mučedník, * 1150 Gualtieri v Itálii, pocházel ze šlechtické rodiny, vstoupil do kláštera, augustiniánský mnich, v r. 1186 byl vysvěcen na biskupa ve Vercellu (z Vercelli), v r. 1206 se stal latinským jeruzalémským patriarchou, působil i mezi Saracény (muslimy), žil velice skromně, pomáhal chudým, v r. 1209 se sv. Bertoldem ze Solignacu napsal a potvrdil řádová pravidla karmelitánů (Družina Matky Boží z hory Karmel), ti ho považují za zákonodárce řádu, stal se poradcem papeže Inocence III. i císaře, byl pozván 177. papežem Inocencem III. na koncil do Říma (IV. Lateránský), při procesí na cestě z chrámu ho zákeřně probodl dýkou exkomunikovaný kněz Kolanko, jeden z jeho odpůrců, + 14. 9. 1214 Akkona v Palestině, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 ze 14. 9., v r. 2006 zrušen

(╬) Albert z Lutychu sv. 24.11. biskup a mučedník, sv. Albert z Lutychu, * 1160 Brabant v Belgii, + 24.11.1192 Lutych v Belgii

(╬) Albert z Trapani sv. 7. 8. řeholník, sv. Albert z Trapani, * 1212 Trapani na Sicílii, + 7. 8.1307 Mesina na Sicílii, karmelitán OCarm., v r. 1476 svatořečen 213. papežem Sixtem IV.

(♣) Albertina 8. 4. Albert (Jeruzalémský)

(♣)(╬) Albín sv. 21. 6./ 1. 3. biskup a mučedník, lat.: albis = bílý, sv. Albín z Říma (z Kolína), žil v Římě, jeho ostatky jsou uchovávány v kolínském dómu, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, opět od r. 2007, v českém občanském kalendáři svátek do r. 1989, Alban, Albína, Běla, Blanka

(♣) Albína 16.12. Albín, Běla, Blanka

(╬) Albuin sv. 5. 2. biskup, sv. Albuin za Säben-Brixenu, * Korutany, Rakousko, + 5. 2.1005/6 Brixen, Itálie

(╬) Aldebrand sv. 1. 5. biskup, sv. z Fossombrone, + 1. 5.1219 Fossombrone v Itálii

(╬) Aldus sv. 10. 1. poustevník, v Pavii. Žil v 10. století. Byl moudrý a stal se duchovním rádcem mnoha lidí, kteří ho vyhledávali v jeho samotě. Obraceli se na něho hlavně v pochybnostech a v nemoci. V roce 999 se stal opatem v nedalekém Bobbiu na severu Itálie. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(♣)(╬) Alena sv. 13. 8./17. 6. mučednice, Magdalena = strážní věž, Alena = věž. Sv. Alena pocházela z Dielbeeku u Bruselu v Belgii z pohanské rodiny. Dospívající se dala pokřtít v obci Forest. Dozvěděl o tom její otec, který byl místodržitelem a poslal vojáky, aby ji přivedli z kostela. Jeden z vojáků ji chytil a když se bránila, rozdrtil ji rameno. Zemřela na otravu krve 17. 6. 640. Byla pohřbena ve Forestu.
          V r. 1105 byl nad jejím hrobem postaven klášter benediktinek. V r. 1193 byly její ostatky vyzdviženy z hrobu a uloženy na oltáři. V r. 1582 byly dány do stříbrné schránky, Magdalena, Lenka

(♣)(╬) Aleš sv. 13. 4./17. 7. vyznavač, řec.: alexein = chránit, bránit někoho. Sv. Alexius z Edessy, syn bohatého římského patricije, utekl z domu, když ho chtěli proti jeho vůli oženit, pobýval v Edesse v Sýrii. Tam ho začali lidé ctít jako světce.
     Zestárlý a sešlý se po mnoha letech vrátil domů. Bydlel nepoznán 17 let v malé komůrce pod schody. V domě svých rodičů pracoval jako sluha. K jeho smrtelné posteli přišel i 41. papež sv. Zosim. Aleš se dal poznat, když umíral. Podle jiného podání zanechal dopis, ve kterém napsal kdo je. + 17. 7. 417 Edessa (Urfa) v Turecku, v církevním kalendáři svátek do r. 1989, Alex, Alexej, Alexij, Alexius, Aleška

(♣)(╬) Alexandr sv. 27. 2./26. 2. patriarcha a biskup, řec.: Alexó andrós = ochránce mužů, u starověkých národů splývalo slovo muž se slovem člověk, proto se vykládá jako ochránce lidí. Sv. Alexandr, * 250, + 18. 4. 326/8 Alexandrie v Egyptě. Měl velké porozumění pro ty, kteří působili těžkosti a zastal se mladého Aria a dal ho vysvětit na kněze. V r. 313 se stal alexandrijským patriarchou, ale o tuto hodnost měl zájem i Arius a velice těžce to nesl. Později, když začal šířit svoje bludy, snažil se s ním patriarcha dohodnout a pak tvrdě zasáhl. V r. 320 svolal synodu, které se zúčastnilo 100 biskupů Egypta a Libye, kde byly Ariovy bludy odsouzeny. S podporou papeže Silvestra I. a císaře Konstantina I. Velikého vyvolal r. 325 svolání koncilu do Niceje, kde bylo obhájeno vyznání víry (Credo – Krédo). Jeho nástupcem se stal v r. 327 sv. Atanáš (2. 5.). V občanském kalendáři svátek v r. 1950 přeložen z 26. 2. (v některých kalendářích bývá uváděn 18. 4. Alexander.
     Z dějin je známý panovník Alexandr Veliký – Makedonský (356 – 323 př. Kr.). Jeho vychovatelem byl řecký filosof Aristoteles. Po smrti otce Filipa Makedonského rozšířil hranice své říše do Persie. Byl velice schopným válečníkem, nikdy nepodlehl v žádné bitvě. Ptolemaios podle něho pojmenoval nově založené město v Egyptě „Alexandrie“. Jeho manželkou byla sogdianská princezna.

(╬) Alexandr I. sv. 3. 5. papež a mučedník, sv. Alexandr I., + 115 Řím, zvolen 6. papežem v r. 105, + 28. 8. 115, popraven mečem společně se sv. Hermem, římským prefektem, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, část jeho ostatků byla přenesena v 8. století do Freisingu, v kostele Panny Marie Větší v Římě je vyobrazen s knihou, svátky dalších 25 svatých nositelů tohoto jména.

(╬) Alexandr z Nonsbergu sv. 29. 5. kněz a mučedník, sv. Alexandr z Nonsbergu, Sisin a Martyr, + 29. 5. 397 Nonsberg u Tridentu, byli vysláni sv. Ambrožem z Milána do Tridentu na misie, několik let se jim dařilo hlásat evangelium, postavili kostel a pomáhali biskupu Vigilovi, po jedné pohanské slavnosti byli přepadeni a zavražděni.

(╬) Alexandr a šest bratrů sv. 10. 7. mučedníci, sv. Sedm bratrů (Alexandr, Felix, Filip, Januarius, Marcial, Silvan a Vital), *2. století v Římě, +10.7. 165 Řím, za císaře Marka Aurelia (161 – 180) bylo přemlouváno sedm synů sv. Felicity (23.11.), aby se odřekli Kristova učení, oni odmítli a byli mučeni, každý jiným způsobem, sv. Alexandr byl upálen za živa v peci, nakonec byla popravena mečem i jejich matka, která je povzbuzovala k vytrvalosti ve víře, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.

(╬) Alexandr sv. 26. 8. vyznavač, sv. Alexandr, syn Šimona z Kyrény, jak o tom píše sv. Marek ve svém evangeliu (Mk 15, 21), v církevním kalendáři společný svátek s bratrem sv. Rufem (Rufinem).

(╬) Alexandr Něvský sv. 30. 8. kníže, sv. Alexandr Jaroslavič Něvský, *30.5.1220 Pereslavl Zalesskij, +14.11.1263 Novgorod. Otec kníže Jaroslav, matka Feodosije.
     Novgorodský kníže v letech 1236-1252, velkokníže vladimirský v letech 1252-1263. V bitvě na řece Něvě zvítězil 15.7.1240 nad Švédy a 5.4.1242 porazil vojsko Řádu německých rytířů. V roce 1247 mu nabídl papež Inocenc IV. pomoc v boji proti Tatarům. To Alexandr odmítl, protože v tom viděl podřízení ruské pravoslavné církve římskému biskupovi.
     Po své smrti byl pohřben 23.11.1263 v Rožděstvenském kostele (Rožděstvo Bohorodice) ve Vladimiru nad Kljazmou. 16.2.1547 pravoslavná církev prohlásila knížete Alexandra za svatého. Sv. Alexandr Něvský byl v roce 1721 prohlášen za ochránce pravoslaví, za spolupatrona Petrohradu a Ruského impéria spolu se sv. apoštoly Petrem a Pavlem. Car Petr I. Veliký dal v Petrohradu na místě Něvské bitvy postavit Alexandroněvský klášter (lavra), který zasvětil sv. Alexandrovi, a do kterého dal 30.8.1724 přenést jeho ostatky. Do roku 1724 byl Alexandr znázorňován jako mnich. Toto zobrazování car Petr I. zakázal a nařídil ho zobrazovat jako cara a vojevůdce.

(╬) Alexandr Sauli sv. 11.10. biskup, sv. Alexandr Sauli, *15.2.1534 Milán, +11.10.1593 Calosso v Itálii, syn lombardského šlechtice, v r. 1551 v 17 letech vstoupil do nově založeného řádu barnabitů (pauláni) CRSP, v r. 1556 v 23 letech byl vysvěcen na kněze, stal se profesorem teologie a významným kazatelem, na jeho kázání chodilo takové množství lidí, že musel kázat venku. V r. 1567 byl jmenován generálem řádu.
     V 35 letech v r. 1569 byl jmenován za biskupa na Korsice, vysvěcen byl milánským arcibiskupem sv. Karlem Boromejským, který byl dříve jeho žákem. V r. 1591 se stal biskupem v Pavii. Zemřel na vizitační cestě po své diecézi, pohřben ve skleněné rakvi na oltáři katedrály v Pavii.
     258. papež sv. Pius X. ho svatořečil 11.12.1904.

(♣) Alexandra sv. 21. 4. mučednice, sv. Alexandra, +21.4. 303, manželka císaře Diocletiana (+305). U císaře se přimlouvala za jeho generála Jiřího (Drakobijce), který ji učil o víře. Dala se pokřtít a byla uvězněna. Císař ji nechal zemřít hladem.
     Bývá zobrazována se sv. Jiřím, jako dívka, která klečí nebo stojí opodál. Sv. Alexandra je na obrazech symbolem ohrožené víry nebo církve. Z toho vznikly pohádky o rytíři, který vysvobozuje princeznu před drakem.
     V církevním kalendáři svátek do r. 1969. Alexandr

(♣)(╬) Alexej sv. 3. 5./17. 2. řeholník, a druhové, řec.: alexein = chránit, bránit někoho. Sv. Alexius, * 1200 ve šlechtické rodině Falkonierů ve Florencii, + 17. 2.1310 na hoře Senario, ve věku 110 let. V době různých bojů a rozvratů v r. 1233, se svými šesti přáteli obchodníky, se začali společně modlit k Panně Marii za mír a mravní obnovu. Protože šířili modlitby a úctu k Panně Marii, začali na ně florentské děti volat, že jsou sluhové Panny Marie. Toto pojmenování se stalo názvem nového řádu, který založili v r. 1304.
     Řád služebníků Panny Marie – Servité (služebníci) byl založen na Montesanario (hora Sanario) a patří mezi žebravé řády. Jeho sestra sv. Juliana založila ženskou větev řádu. U nás byl řád servitů zrušen za Josefa II. v r. 1779. Pouze v Králíkách vyhověl císař prosbě purkmistra, že klášter a poutě přinášejí obživu místních obyvatel, ale s podmínkou vybudování klášterního špitálu, ten vznikl v r. 1786.
     Ve světovém kalendáři je tento svátek pod názvem Sedm svatých zakladatelů (Bonfilius Monaldi, Buonajunet Manetti, Manetus della Utella, Uguccio /Hugo/ Lippi-Uguccioni, Sosteneus di Sosteno, Amideus, Amidei). Všichni žili na přelomu 13. a 14. století a postupně pohřbeni na hoře Senario. Společně byli svatořečeni 257. papežem Lvem XIII. v r. 1888. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 12. 2. Aleš, Alex, Alexius, Alexis

(╬) Alexij z Edessy sv. 17. 7. vyznavač, sv. Alexij z Edessy, o jeho životě se dochovalo málo zpráv, Alexej, Aleš

(♣)(╬) Alfons sv. 3.10./1. 8. biskup a učitel církve, germánsky: adalfuns = vznešený, ušlechtilý, připravený k boji, sv. Alfons Maria z Liguori v Itálii, * 27. 9.1696 Marianella u Neapole, pocházel ze šlechtické rodiny, nejstarší z 8 dětí, vystudoval práva a v 17 letech měl dokrorát, stal se advokátem klientů ze šlechtických rodin, po prohraném procesu v r. 1723 odešel na studia teologie, v r. 1726 byl vysvěcen na kněze, organizoval pomoc pro nemocné a postižené, v r. 1732 založil řád redemptoristů CSsR, aby členové „mohli dokonale napodobovat Kristův život“, 25 let působil jako lidový misionář.
     V r. 1762 se stal biskupem, i když byl těžce postižen kyfózou (zakřivení zad). Za několik let sloužil mši pouze vsedě a jedl trubičkou, požádal papeže o uvolnění z úřadu, který složil v r. 1775 a vrátil se do kláštera. Napsal knihu Theologia Moralis (Morální teologie) a mnoho dalších knih z oboru teologie a asketiky. V knize Návštěvy Nejsvětější Svátosti, vysvětlil význam a důležitost Eucharistie (přijímání) pro křesťany. Dožil chudý v klášteře svého řádu.
     Zemřel v 91 letech, + 2. 8.1787 Nocera de Pagani u Neapole. V r. 1816 ho blahořečil 252. papež Pius VII., svatořečil ho 255. papež Řehoř XVI. 29. 5.1839. V občanském kalendáři svátek do r. 1950, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 2. 8., Alfonz, Adalfons, Ildefons, Idelfons (španělský překlad).

(╬) Alfons Rodrigues sv. 30.10. řeholník, sv. Alfons Rodrigues, * 25. 7.1531 Segovia ve Španělsku, + 31.10.1617 Palma na Mallorce, po smrti své manželky a svých dětí vstoupil do řádu jezuitů SJ (TJ), byl vzorem pokory, zbožnosti a přísnosti na sebe, měl mystická vidění, která posal ve svých knihách Memorias (Paměti), blahoslaven 253. papežem v r. 1825, svatořečil ho 257. papež Lev XIII. 15. 1.1888. Rodriges, Rodrigés, Rodrigéz

(╬) Alfonsa Anna sv. 28. 7. řeholnice, bl. Alfonsa Anna Muttathu Pandathu, * 19. 8.1910 Arpukara v Indii, + 28. 7.1946 Bharananganam v Indii, jako domorodá Indka vstoupila do kláštera klarisek OSCI, později těžce onemocněla a všechno své utrpení obětovala Bohu za hříšníky, blahořečena 265. papežem Janem Pavlem II. 8. 2.1986

(╬) Alfonsa Marie sv. 31. 7. řeholnice, sv. Alfonsa Marie Eppingerová, křestním jménem Alžběta, * 9. 9.1814 Niederbronn, + 31. 7.1867 Niederbronn ve Francii, od mládí toužila vstoupit do některého řádu, ale různé těžké nemoci ji bránily ve vstupu, proto v r. 1849 založila řád Nejsvětějšího Spasitele a ze svého domu udělala klášter, od té doby se její zdravotní stav stále zlepšoval, v r. 1854 vypukla epidemie cholery a sestry se staraly o nemocné

(♣)(╬) Alfréd sv. 14. 8./28.10. král a vyznavač, starogerm.: adal fried = velký mír, mírotvůrce, sv. Alfred Veliký, * 848 Wantage v Anglii, anglický král, v r. 853 korunován od 104. papeže Lva IV. na krále, v r. 871 nastoupil po smrti svého bratra na trůn, byl nazýván mírotvůrce pro svou odvahu a udatnost, moudrý a spravedlivý panovník, bojoval s pohanskými Dány, kteří vnikli do jeho země, utekl z vězení přestrojený za potulného pěvce.
     Shromažďoval a organizoval obránce k boji proti okupantům, pohyboval se i v nepřátelských leženích a vyslechl jejich plány. Dánové měli několikanásobnou přesilu, Alfrédovi bojovníci měli převahu ve svém odhodlání a touhu po pomstě, k bitvě došlo r. 878 u Eddingtonu, kde byli Dánové poraženi. Zakládal kláštery a školy, dal přeložit z latiny teologické a vědecké knihy a věnoval je učencům, + 28.10. 900 Anglie, ve světovém kalendáři svátek 14. 8., českém občanském kalendáři 28.10.do r. 1920, svátek 8. 8. do r.1989.

(╬) Alfred 2. 2. kněz, ct. Alfred Delp, kněz * 15. 9.1907 Mannheim v Bádensku-Württembersku, + 2. 2.1945 Berlín-Plötzense, stal se členem řádu jezuitů TJ, farářem v mnichovské farnosti Nejsvětější Krve Páně a redaktorem jezuitského časopisu Hlasy doby, který byl v r. 1939 zakázán gestapem, zatčen 28. 7.1944 při mši svaté v kostele sv. Jiřího, za práci s mládeží byl obviněn z velezrady a z dokonalé bezectnosti, popraven se svým spolupracovníkem Helmutem hrabětem von Moltkem v Berlíně-Plötzensee

(╬) Altfrid sv. 15. 8. biskup, germ.: alt fried = starý, moudrý mírotvůrce, sv. Altfrid z Hildesheimu, * 798, + 15. 8. 874 Hildesheim v Sasku, řeholník v saském Korvey, v r. 851 jmenován za biskupa, rádce krále Ludvíka Němce, založil stavbu katedrály v Hildesheimu a klášter v Essenu, kde byl pohřben, v r. 1965 byl svatořečen 263. papežem ct. Pavlem VI., Alfréd, Alfried

(♣) Alice 15. 1. starofranc.: aaliz = urozená, germ.: Adelice, Adéla, Adelaida, Alethea

(╬) Alkuin sv. 19. 5. opat, sv. Alkuin, * 735 Yorku v Anglii, + 19. 5. 804 Tours ve Francii, pocházel ze šlechtické rodiny, v r. 781 se vydal jako jáhen na cestu do Říma a setkal se v Parmě se sv. Karlem I. Velikým, aby mu nabídl, aby s ním šel do Cách, tam vyučoval panovníkovu rodinu, v r. 796 byl zvolen opatem benediktinů OSB v Toursu, kam přišel v r. 801

(♣) Alma 10. 7. lat.: almus = živící, životodárný, úrodný, alma mater – matka živitelka (čestný název universit)

(♣)(╬) Alois sv. 21. 6. řeholník, arabsky: Al – lovis = Bůh je moudrý, původně jméno Louis = Ludvík. Po bojích s Maury si Španělé dávali před jméno arabský člen Al, a to četli jako jiné jméno.
     Sv. Alois z Gonzagy, *9.3.1568 Castiglione u Mantovy, +21.6.1591 Řím. Pocházel ze šlechtické markraběcí (hraběcí) rodiny. Otec Ferdinand I. (Ferente, 1544-1586) chtěl mít z něho vojáka, matka ho vychovávala ke zbožnosti, od dětství ministroval. V 10 letech se stal pážetem u dvora ve Florencii. Složil slib čistoty a ve 12 letech přijal první svaté přijímání od sv. Karla kardinála Boromejského.
     Ve Florencii dospěl k rozhodnutí stát se členem Tovaryšstva Ježíšova. Přes odpor svého otce, který ho neodvrátil od tohoto rozhodnutí ani hrozbami, ani bičem, se vzdal prvorozenství ve prospěch bratra Rudolfa. V 17 letech vstoupil 21.11.1585 do jezuitského řádu, kde byl jeho duchovním vůdcem sv. Robert Belarmin (+13.5.1621).
     Alois studoval teologii, napsal několik spisů pro mládež a ošetřoval nemocné. V březnu 1591 se v Římě nakazil při ošetřování nemocných morem a zemřel ve věku 23 let.
     Beatifikován 234. papežem Pavlem V. v r. 1605, kanonizován 246. papežem Benediktem XIII. r. 1726.
     Patron studentů, ministrantů a mládeže.  Aloisie.
     Johana kněžna z Gonzagy a Castiglione, sestra sv. Aloise, byla manželkou Jiřího Adama Bořity hraběte z Martinic (majitel Bystrého u Poličky), po jeho smrti (+12.11.1651) prodala panství hraběti z Hohenembsů (viz sv. Karel Boromejský). Mezi příbuzné sv. Aloise patřila i jeho vzdálená neteř Anna Kateřina Gonzagová (1566-1621) z Mantovy, manželka arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského (syn českého krále a římského císaře Ferdinanda I. a Anny Jagelonské). Vévoda Vilém (1538-1587), otec Anny Kateřiny měl za manželku Eleonoru Habsburskou, dceru Ferdinanda I. a Anny Jagelonské. Federico I. (Fridrich, 1441-1484) byl praděda vévody Viléma a měl bratra Rudolfa (1452-1495), který byl praděda sv. Aloise.

(╬) Alois Alexandr sv. 2. 2. řeholník, sv. Alois Alexandr Brisson, * 23. 7.1817 Plancy Francie, + 2. 2.1908 Plancy, zpovědník sester Navštívení Panny Marie v Troyes, na návrh představeného v r. 1869 založil řád Oblátů sv. Františka Saleského OSFS, kteří se zabývali výchovou mládeže, řád byl schválen v r. 1897, později založil Oblátky sv. Františka Saleského (uznány v r. 1911)

(╬) Alois Ehrlich ct. 21. 6. řeholník, ct. Alois Ehrlich, * 20. 9.1868 Massing v Bavorsku, + 21. 6.1945 Bamberg v Bavorsku, karmelitán OCarm., měl mimořádné umělecké a řemeslné nadání, byl velkým ctitelem Panny Marie, zemřel v pověsti svatosti a na jeho přímluvu se stalo několik uzdravení, v r. 1948 byly jeho ostatky přeneseny do klášterního kostela

(╬) Alois Guanella bl. 24.10. řeholník, bl. Alois Guanella, * 9.12.1842 Fraciscio v Itálii, + 24.10.1915 Como, Itálie, přítel dona Boska, v r. 1886 založil ústavy pro postižené Domy Boží Prozřetelnosti, blahořečil ho 263. papež bl. Pavel VI.

(╬) Alois Palazzolo bl. 15. 6. řeholník,bl. Alois Palazzolo, * 10.12.1827 Bergamo, + 15. 6.1886 Bergamo v Itálii, v r. 1872 založil řád Bratři Sv. Rodiny, k péči o sirotky, s večerní školou pro pracující mládež, 262. papež bl. Jan XXIII. ho beatifikoval 19. 3.1963

(╬) Alois Rabata bl. 8. 5. řeholník, bl. Alois Rabata, * 1443 Trappani na Sicílii, + 8. 5.1490 Randazzo v Itálii, karmelitán OCarm., jednou při kázání byl po něm vystřelen šíp, který ho zasáhl do čela, po ošetření ještě žil, ale na následky poranění zemřel, protože před smrtí neprozradil viníka, je ctěn jako vyznavač a ne mučedník, v r. 1841 ho blahořečil 255. papež Řehoř XVI.

(╬) Alruna sv. 27. 1. poustevnice, sv. Alruna z Chamu, poustevnice, * 990 v Bavorsku, + 27. 1.1045 Niederaltaich (Dolní Altaich) v Bavorsku, pocházela z hraběcí rodiny a vdala se za hraběte, po smrti manžela odešla do kláštera benediktinek OSB, kde žila jako reklúza (poustevnice u kostela), lidé ji vyhledávali jako rádkyni v duchovních potřebách, patronka těhotných a nemocných horečkou

(╬) Altmann z Pasova sv. 8. 8. biskup, sv. Altmann z Pasova, * 1015 Německo, + 8. 8.1091 Zieselmauer v Rakousku, pocházel z vestfálského šlechtického rodu, studoval v Paříži, stal se kanovníkem v Paderbornu, od r. 1051 dvorní kaplan císaře Jindřicha III., v r. 1056 zvolen biskupem v Pasově, v r. 1078 uprchl před císařem Jindřichem IV., který chtěl zasahovat do církevních záležitostí

(╬) Alto sv. 9. 2. řeholník a poustevník, sv. Alto, pocházel z Anglie, v r. 740 přišel do Bavorska, kázal evangelium, v klášteře benediktinů OSB se stal opatem, později odešel do hlubokého lesa a žil jako poustevník, tento les mu později daroval Pipin Krátký (Mladší), s několika společníky vymýtil část území a postavil kostel a klášter, zachoval se jeho nůž, kterým označoval stromy k vykácení, jedna z listin, které podepsal nese podpis Alto reclusus (reklús = poustevník), založil obec, která byla po jeho smrti pojmenovaná jeho jménem Altomünster (obec mnicha Alta), kde zemřel + 760 Altomünster v Bavorsku,

(╬) Alžběta sv. 5.11. matka sv. Jana Křtitele, hebr.: Elí – šebath = Bohu zasvěcená, můj Bůh je přísaha, Bůh splní to, co slíbí. Sv. Alžběta a Zachariáš.
       Manželka židovského kněze Zachariáše, matka sv. Jana Křtitele, pravděpodobně teta Panny Marie. Píše o ní evangelista Lukáš v kapitole (L 1, 5 – 7; 1, 23 – 25; 1, 57 – 61). Archanděl Gabriel předpověděl sv. Zachariášovi syna, který se narodil 6 měsíců před Kristovým narozením. Jak dlouho žili Janovi rodiče se neví, ani to jak dlouho  se Alžběta starala o svého syna.
       O Alžbětině ani Zachariášově smrti nejsou žádné zprávy. Oba Janovi rodiče byli už v prvokřesťanské době ctěni jako světci. Sv. Alžběta je patronka těhotných žen, starších matek a pilařů (výrobce pil). Babeta, Bety, Eliška, Elisabeta, Elsa, Ela, Ilsa, Ilza, Isabela, Líza, maď.: Erzsébet (Eržebet), Eržika,obrozenci překládali její jméno: Bohuslava.

(╬) Alžběta sv. 4. 1. řeholnice, sv. Alžběta Anna Bayleyová (vdaná Setonová), * 28. 8.1774 New York, + 4. 1.1821 Baltimore, její otec byl lékař, člen episkopální církve metodistů, ve svých 19 letech se vdala a změnila přijmení na Setonová, měla pět dětí, manžel brzy zemřel a ona vstoupila 19. 3.1805 do katolické církve, založila společnost „Sisters of Charity“ Milosrdné sestry, podle řehole sv. Vincence z Pauly, pomáhala chudým a trpícím, blahořečena v r. 1963 papežem Janem XXIII., svatořečena 14. 9.1975 Janem Pavlem II., stala se první světicí, která pocházela z USA

(╬) Alžběta z Dijonu bl. 9.11. řeholnice, bl. Alžběta z Dijonu od Nejsvětější Trojice, vlastním jménem Alžběta Catezová * 18. 7.1880 Bourges ve Francii, + 9.11.1906 Dijon ve Francii, jako klavíristka dosáhla mnoha cen, v r. 1901 vstoupila ke karmelitánkám, později onemocněla tuberkulózou, blahoslavil ji 265. papež sv. Jan Pavel II. 25.11.1984

(╬) Alžběta sv. 22. 2. řeholnice, sv. Alžběta (Isabela) Francouzská, * 1225 Francie, + 22. 2.1270 Longchmap ve Francii, princezna, sestra krále sv. Ludvíka IX. (25. 8.), založila klášter a sama žila přísným kajícím životem, svatořečena 218. papežem Lvem X. v r. 1515

(╬) Alžběta Filomena sv. 3. 4. řeholnice, sv. Alžběta Filomena Kochová, křestním jménem Anna Marie Josefina Kateřina, * 21. 1.1815 Cáchy, + 3. 4.1899 Lovaň v Belgii, v r. 1838 vstoupila do řádu rekolektinek v Eupenu a dostala jméno Filomena, řád pro nedostatek členek dosloužil a ona založila v r. 1856 nový řád Františkánek Sv. Rodiny, který se věnuje péči o duševně a tělesně nemocné, provozuje vývařovny pro školy a chudé, pro nepokoje v Německu přeložila mateřinec do Lovaně

(╬) Alžběta Portugalská sv. 4. 7. královna a vdova, * 1271, aragonská (španělská) princezna, + 4. 7.1336 Estremoz v Portugalsku, praneteř sv. Alžběty Durynské.
     V r. 1282 ve 12 letech byla provdána za portugalského krále Dionýsia, s kterým měla dvě děti. Dovedla mírnit jeho prudkou povahu, svým postojem zažehnala mnoho válek mezi panovníky, starala se o chudé a nemocné. Už za jejího života ji lidé ctili a považovali ji za svou ochránkyni. Po smrti manžela v r. 1325 vstoupila do řádu klarisek v Coimbře.
     Je uctívána jako španělská a portugalská národní patronka, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, opět od r. 2006 přeložen z 8. 7.

(╬) Alžběta z Reutu bl. 25.11. řeholnice, bl. Alžběta z Reutu, * 25.11.1386 Waldsee v Německu, + 25.11.1420 Reut v Německu, vl. jm. Alžběta Achlerová, usadila se jako františkánská poustevnice OFM, lidé si ji oblíbili a nazývali ji dobrá Běta (bona Beta), měla stigmata (Kristovy rána), různá vidění a žila několik let bez jídla, k životu ji stačilo svaté přijímání, blahořečena 249. papežem Klementem XIII. v r. 1766

(♣)(╬) Alžběta Uherská sv. 19.11./17.11. kněžna a řeholnice, sv. Alžběta Durynská, *7.7.1207 Bratislava–hrad (podle legendy bylo její rodné město Košice nebo Sáros Patak v Maďarsku), +17.11.1231 Marburg v Německu. Uherská princezna, dcera uherského krále Ondřeje II. (1177-1235) a jeho manželky Gertrudy Meránské (1185-1213). Alžběta byla neteří české královny Konstancie a sv. Hedviky Slezské (16.10.).
   Ve 4 letech byla zasnoubena s 11 letým durynským landkrabětem Ludvíkem. Přestěhovala se do Durynska a žila pod dohledem ženichovi matky Sofie na hradě Wartburku. Ve 14 letech provdána jako manželka durynského knížete sv. Ludvíka IV. (Svatého). Matka sv. Gertrudy z Altebergu (13. 8.). Roku 1216 zemřel Ludvíkův otec a jeho matka začala vládnout. K Alžbětě se chovala i se služebnictvem velice hrubě a násilně, to zarazil Ludvík ve své dospělosti, když se ujal vlády. Společně se starali o chudé a nemocné, zvali je na hrad a pečovali o ně. V roce 1225 během hladového roku používala peníze bez Ludvíkova omezení a byla tupena jako marnotratnice. Ludvík prohlásil: „když mi nerozdá celý Wartburg, jsem spokojen.“
     Za několik měsíců odjel Ludvík na křížovou výpravu do Svaté země, kde těžce onemocněl a zemřel 11.9.1227. Jeho bratři mladou vdovu i s 3 dětmi vyhodili z hradu, toulala se krajem a byla odkázána na vlastní práci a na pomoc lidí. Děti dala na výchovu do kláštera františkánek, kam sama vstoupila. Na naléhání jejího zpovědníka Konráda z Marburgu ji vyplatil švagr Jindřich peníze jako vyrovnání dědictví. Za peníze založila v Marburgu nemocnici. Zemřela ve 24 letech. 19.11. byla pohřbena.
     V r. 1235 byla prohlášena za svatou 179. papežem Řehořem IX. Její ostatky se dostaly do Vídně a do Stockholmu, část je v Košicích na Slovensku, kde stojí jí zasvěcená arcibiskupská katedrála.
     V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 19.11., světová patronka světlušek–malých skautek.

(╬) Alžběta ze Schönau sv. 18. 6. abatyše, sv. Alžběta ze Schönau, *1128 Bingen v Německu, +18.6.1164 Schönau v Německu, benediktinská řeholnice, od r. 1152 měla častá vidění, o kterých napsala spisy „Revelationes“(zjevení), po jednom mystickém zážitku začala mluvit plynně latinsky i když se tuto řeč nikdy neučila, byla zbožná a skromná

(╬) Alžběta Uherská sv. 31.10. řeholnice, sv. Alžběta Uherská z Tössu, princezna, *1293 Uhry, +31.10.1336 Töss ve Švýcarsku, dcera krále Ondřeje III. Zasnoubena s českým králem Václavem III. (+1306). V roce 1309, v 16 letech, odešla do švýcarského kláštera dominikánek OP. Roku 1311 onemocněla a trpělivě snášela bolesti 25 let. Mezi lidmi i spolusestrami byla velice oblíbená a milá.

(╬) Amadeus z Lausanne sv. 27. 8. biskup, lat.: Amicus Deus = přítel Boží, milý Bohu, sv. Amadeus z Lausanne, *1110 Chatte, Francie, +27.8.1159 Lausanne ve Švýcarsku, jeho hrob byl nalezen v r. 1910 se zachovalými ostatky.
  Blahořečen 244. papežem Klementem XI. v r. 1710, svatořečil ho 258. papež sv. Pius X. v r. 1903, Amadeus, Amat, Amant, Amand, Amandus, Milena, Miloš, Milan

(╬) Amadeus IX. Savojský sv. 30. 3. vyznavač, sv. Amadeus IX. Savojský, vévoda, *1.2.1435 Thonon-les-Bains ve Francii, +30.3.1472 Vercelli v Itálii. Staral se o chudé ve své zemi. Trpěl těžkou epilepsií a proto se vzdal v r. 1469 ve 34 letech vlády ve prospěch manželky a odešel do Vercelli v severoitalském Piemontu, kde za tři roky zemřel.
  Na náhrobku v kostele sv. Eusebia má nápis „Diligite pauperes“ = pečlivý k chudým. Svatořečil ho 241. papež bl. Inocenc XI. v r. 1677. Patron Savojska a královského piemontského rodu.

(♣)(╬) Amadeus sv. 3.10. /18. 6./13. 9. biskup, lat.: Amicus Deus = přítel Boží, milý Bohu, sv. Amat, biskup strasburský, působil jako věrozvěst v Alsasku a v Belgii, + 350, sv. Amandeus z Bordeaux, biskup, žil v 5. století, jméno není v českém občanském, ani církevním kalendáři.

(╬) Amalberga z Gentu sv. 10. 7. řeholnice, sv. Amalberga z Gentu, žila v 8. století v Belgii.

(╬) Amalberga sv. 10. 7. řeholnice, sv. Amalberga z Maubeuge, +690 Maubeuge v Belgii, brabantská vévodkyně, matka sv. Guduly (8.1.) a sv. Reinhildy (16.7.). Po smrti manžela, lotrinského vévody, vstoupila do kláštera, kde zemřela.

(╬) Amand sv. 6. 2. biskup, lat.: Ami Deus = přítel Boží, milý Bohu, sv. Amand Belgičan, biskup, *600 Francie, +6.2.679 /684 Belgie, Amadeus, Amat, Amant, Amandus, Milena, Miloš, Milan.

(╬) Amand ze Strasburgu sv. 26.10. biskup, sv. Amand ze Strasburgu, *290, +335 Strasburg ve Francii. 1.doložený biskup v Alsasku, zmiňují se o něm zápisy sardického a kolínského synodu v r. 346.

(╬) Amandus sv. 25. 1. kněz, sv. Amandus, žil v 7. století, narodil se v bohaté rodině, pocházel z Francie z města Nantes, stal se knězem a odešel na misie do Flander, tam ho nepřijali a byl vyhnán, rozhodl se odejít ke slovanským kmenům (tím mohlo být křesťanství u nás o 100 let dříve), ale francký král Dagobert, který chtěl Slovany pokořit a zajmout jejich krále Sáma, ho vyhnal z celé francké říše.
     Amandus odešel opět do Flander, kde byl úspěšnější než při první misii. V církevním kalendáři svátek do r. 1563, Amadeus, Amat, Miloš, Bohumil, Milan.

(♣)(╬) Amálie sv. 10. 7. vyznavačka, lat.: amabilis = libezná, milá, přívětivá, sv. Amálie, lotrinská kněžna, manželka knížete Witgera z Lotrinska, měli tři děti. Po smrti manžela vstoupila do kláštera v Maubenge, kde  pomáhala chudým a nemocným. + 690.

(♣)(╬) Amálie sv. 10. 7. řeholnice, sv. Amélie, francká šlechtična, zasvětila svůj život Bohu. Ucházel se o ni kníže Karel Martell, který ji zlomil ruku, když se ji pokusil unést při vstupu do kláštera v Gentu, kam vstoupila. +772 v Gentu v Belgii, Libuše, Amálie.

(╬) Amát sv. 13. 9. biskup, sv. Amát ze Sittenu, + 13. 9. 690 Lille v Belgii, Amand, Amadeus.

(♣)(╬) Ambrož sv. 7.12. biskup a učitel církve, řec.: ambrosia = nesmrtelnost – nesmrtelný, sv. Ambrož, vlastním jménem Aurelius Ambrozius, *340 Trevír v Německu, +4.4.397 Milán. Podle legendy spal jako dítě s otevřenými ústy a včelí roj mu do nich vložil med (symbol píle, výmluvnosti a sladkosti jeho kázání). 
     Otec byl vysoký římský úředník – prefekt Galie, matka se po smrti manžela přestěhovala se třemi dětmi do Říma. Ambrož vystudoval administrativu, řečnictví a práva a stal se milánským konsulem v ligurské provincii (zodpovídal za pořádek ve městě). Stal se rádcem biskupů a tří císařů, přesto, že hájil ideu, že: „císař stojí uvnitř církve, ne nad ní“. Po smrti milánského biskupa se snažil zprostředkovat mír mezi znesvářenými ariány a katolíky. Byl zvolen biskupem, i když nebyl ještě pokřtěn. V pozdní antické době bylo běžnou praxí, že se katechumeni dávali křtít až v dospělosti, případně těsně před smrtí. Tak byl pokřtěn i císař (sv.) Konstantin Veliký.
     Ambrož přijal 1.12. 374 křest od kněze sv. Simpliciána (svátek 16.8., ten se později stal biskupem a jeho nástupcem). Vysvěcen na kněze a biskupa 7.12. 374. Celé své jmění rozdal mezi chudé. Začal studovat teologii a církevní Otce, upravil bohoslužebné zpěvy (ambrosiánské zpěvy a ambrosiánská liturgie v Miláně).
     Podle starší tradice měl v roce 387, před křtem sv. Augustina (+430) složit hymnus „Te Deum laudamus = Tebe Bože chválíme“. Ve skutečnosti ho složil sv. Nicetus z Remesiany (dnes Bela Palanka v Srbsku). Sv. Ambrož napsal naučné spisy (katechismus) De mysteriis = o tajemství (křest, biřmování, pokání a přijímání). Na jeho mše svaté začalo chodit několik tisíc lidí. Zavedl při bohoslužbách zpěv lidu a přispěl svými kázáními k obrácení sv. Augustina, kterého pokřtil.
     V té době byl Milán císařským sídelním městem. Císař Theodosios Veliký nechal v Soluni usmrtit 7.000 osob (mezi nimi ženy a děti), aby pomstil smrt svého velitele. Byl vyloučen z církve a za pokání musel 8 měsíců v žebráckých hadrech prosit před chrámem za odpuštění. Po pokání byl přijat zpět do církve. Biskup Ambrož použil první pro bohoslužbu pojem mše svatá (sancta missa).
     Pohřben v basilice sv. Serváse a Protáse, kterou sám založil a která byla po jeho smrti přesvěcena po něm. Oblečené kostry všech tří světců jsou ve skleněné rakvi v kryptě milánského dómu.
     Od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní učitele (sv. Augustin, Jeroným, Řehoř Veliký), oficiálně vyhlášen za učitele církve byl 194. papežem Bonifácem VIII. v r. 1295.
     V předvečer jeho svátku (6.12.), ve středních Čechách a ve farnostech s kostelem sv. Ambrože, chodil muž oblečený do dlouhé bílé košile s vysokou černou špičatou čepicí. Obličej měl zakrytý bílým závojem. V pravé ruce držel proutěné koště, polepené bílým papírem a v levé ruce měl košík se sladkostmi. Ty rozhazoval a lákal na ně děti, které honil koštětem. Dítě, které chtělo sebrat pamlsek, muselo být velice obratné, jinak dostalo ránu koštětem. 7.prosince se nesměla vykonávat žádná práce. Besedovalo se a pila medovina.
     Atributy sv. Ambrože: biskupské oblečení, mitra, berla, včelí úl (byl velmi pilný a výmluvný). Patron včelařů, voskařů a domácích zvířat. V českém kalendáři má svátek na den svého biskupského svěcení. Brož, Brožík, Brůžek, Atanáš, Athanasius.

(╬) Amor sv. 17. 8. řeholník, sv. Amor, + 777 Amorbach v Bavorsku, pocházel ze Skotska, byl benediktinským mnichem OSB, spolu s Pirminem (3.11.) a Burkhardem přišel jako misionář do Německa, v r. 734 založil klášter v Amorbachu.

(♣)(╬) Amos sv. 16. 3./31. 3. starozákonní prorok, hebr.: h´–ámo–s = přinesené břemeno, zvednout náklad, nosič, Jahve Bůh podpírá, prorok žil v 8. století před Kristem. *Tekoy u Jeruzaléma (jižní království).
     Pastýř a pěstitel smokvoní. Vystupoval proti bohopoctě býků v Betelu v Severním království, bojoval proti utiskování chudých, usiloval o jednotu Severního a Jižního království se středem a chrámem v Jeruzalémě. Je pokládán za prvního píšícího proroka, napsal jednu knihu Starého Zákona.
     Podle něho měl své druhé jméno poslední biskup Jednoty bratrské, učitel národů, Jan Amos Komenský, *28.3.1592, +15.11.1670. V církevním kalendáři svátek do r. 1969, v občanském kalendáři svátek do r. 1989, Ámos

(╬) Anastáz sv. 27. 4. papež, řec.: anastásis = vzkříšení, zmrtvýchvstání (titul chrámu Božího Hrobu v Jeruzalémě), sv. Anastás I., *4. století v Římě, +19.12.401 zvolen 39. papežem v r. 399. Z úcty k Božímu Slovu ustanovil stání při evangeliu. V jeho době měl Řím 300.000 obyvatel. Anastasius, Anastáz.

(╬) Anastáz sv. 14. 6. mnich a mučedník, sv. Anastasius Perský (Magundat), opat, *600, +22.1.628 Persie (Irák), původně římský voják z Persie, po svém křtu v r. 620 se vstoupil do kláštera sv. opata Anastasia v Jeruzalémě a stal benediktinským mnichem, zvolen opatem, v té době propuklo pronásledování křesťanů v Cesareji, odešel tam a posiloval místní křesťany, po 7 letech byl zajat a odvezen do Persie, tam byl od krále Chosroa mučen a sťat spolu se 70 druhy.
     70. papež Honorius I. nechal v r. 630 jeho ostatky (spolu s ostatky sv. Vincence ze Zaragozy) přenést do kostela Santi Vincenzo et Anastasio alle tre fontane (sv. Vincenta a Anastasia u tří studní) v Římě. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 22. 1., kde byl společně se sv. Vincencem. Úcta k nim byla schválena na II. nicejském koncilu v r. 787. Patron zlatotepců, proti bolesti hlavy a posedlosti. Paschal, Anastázie, Anastasius, Anastás.

(♣)(╬) Anastázie (sv.) 15. 4. /15. 4./ 25.12. panna a mučednice, řec.: anastásis = vzkříšení, zmrtvýchvstání, sv. Anastásie z Říma pocházela z patricijské rodiny, matka byla křesťanka a brzy zemřela. Otec pohan ji provdal za pohana Publia.
     Učednice apoštolů, ošetřovala vězněné křesťany a pohřbívala mrtvé mučedníky. Když se to její muž Publius dozvěděl, držel ji v domácím vězení, ale zanedlouho zemřel.
     Rozdala majetek jako výkupné za vězněné křesťany, odcestovala na ostrov Palmyr, kde byla s dalšími křesťany zatčena a odvezena do Sirmia (Ilýrie v Chorvatsku). Společně se sv. Basillisou byla v děravém člunu puštěna na moře, oběma se nic nestalo.
     Byly jim useknuty nohy a uříznut jazyk, nakonec byly upáleny. Zemřela za císaře Nera, + 67. V nejstarším kalendáři z r. 354 byl svátek uveden 25.12. (Narození Páně).
     V římské liturgii vznikl zvyk slavení tří mší svatých: 1) v kostele Sancta Maria Maggiore, kde je kopie betlémské jeskyně s relikviemi jeslí. Zde se slavila mše v noci – půlnoční. 2) mše za svítání (in aurora = na zlacení /svítání/) byla v řeckém kostele sv. Anastázie v Římě, původně poutní mše svatá. 3) mše svatá vánoční se slavila ve velechrámu sv. Petra ve dne (9 hodin), původně nejstarší a jediná mše svatá vánoční na svátek Narození Páně. Do r. 2006 v církevním kalendáři svátek 15. 4. Patronka proti bolestem hlavy a duševní nouzi. Anastazie, Anastáz, Paschal, Stázina, Stázka, rusky Natasja, Nasťa.

(♣)(╬) Anastázie sv. 15. 4. /15. 4. panna a mučednice, sv. Anastásie ze Sirmia (Sriemská Mitrovice v Srbsku), umučena za císaře Diokleciána, + 304 Sirmium, pohřbena v Konstantinopoli, odkud byly její ostatky převezeny do Říma a pohřbeny v kostele její jmenovkyně sv. Anastásie

(╬) Anatol sv. 21.10./ 3. 7. biskup, sv. Anatol z Laodiceje, pocházel z Alexandrie, + 280 Laodiceje v Sýrii, byl jedním z největších učenců, napsal rozsáhlou učebnici aritmetiky, v r. 268 byl jmenován biskupem. Anatolie

(♣) Anděla 11. 3. řec.: ággelos, angelos = posel Boží, ženský protějšek mužského jména Anděl, které se u nás přestalo užívat, Angela, Angelika, Angel, Anjela, Malachiáš

(╬) Anděla Astorchová sv. 2.12. abatyše, bl. Anděla Astorchová, * 1. 9.1592 Barcelona ve Španělsku, + 2.12.1665 Murcie, Španělsko, v r. 1609 v 17 letech se stala kapucínkou OSCICap., v r. 1617 ve 25 letech založila v Zaragoze klášter, kde se stala abatyší, další klášter založila v Murcii, 25. 5.1982 blahořečena 265. papežem Janem Pavlem II.

(╬) Anděla Autschová ct. 23.12. řeholnice, ct. Anděla Autschová, křestním jménem Marie Cecílie, * 26. 3.1900 Röllecken v Německu, + 23.12.1944 Osvětim v Polsku. 27. 9.1933 vstoupila do řádu Trinitářek OSST v tyrolském Mötzu v Rakousku, který byl jediný v německy mluvících zemích. 28. 9.1938 složila věčné sliby a přijala jméno Anděla od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
     Pracovala jako vychovatelka, v létě vypomáhala na žních. Po vstupu nacistů do Rakouska pronesla na veřejnosti větu, že: „Hitler je metla pro celou Evropu“. Byla udána pro „urážku vůdce a rozklad obranyschopnosti“.
     12. 8.1940 zatčena a odvezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, za rok a půl ji odvezli do Osvětimi, kam dorazila 26. 3.1942 na den svých 42. narozenin. Pracovala při rozdělování jídla, obstarávala vězenkyním teplou vodu a mýdlo, tajně zašívala prádlo, podstrkovala větší porce jídla. Byla nazývána osvětimským andělem. Při bombovém náletu spojeneckých letadel dostala infarkt, její tělo spálili nacisté v krematoriu.

(╬) Anděla z Foligna bl. 4. 1. řeholnice, sv. Anděla z Foligna, * 1248 Foligno v Itálii, vdala se a měla několik dětí, které brzy zemřely, krátce po nich zemřel i manžel, ctila sv. Františka z Assisi a ve svých 40 letech vstoupila do řádu františkánek OFM, kde ošetřovala nemocné, až do své smrti trpělivě snášela bolesti a přijímala je jako odčiněmí za své viny, + 4. 1.1309 Foligno

(╬) Anděla Mericiová sv. 27. 1. řeholnice, sv. Anděla Mericiová, * 1. 3.1470/74 Desenzano v Itálii, v dětství ji zemřeli oba rodiče a ona vedla spolu se svou sestrou domácnost svému strýci, věnovala se charitativní činnosti, v r. 1524 se ve svých 54 letech vydala na pouť do Svaté země, po návratu v r. 1535 založila řád sv. Voršily OSU, kde se stala v r. 1537 představenou, + 27. 1.1540 v Brescii v 70 letech, pohřbena v kostele jí zasvěceném (do r. 1945 sv. Afry), její nerozložené tělo bylo vyzvednuto z hrobu 31. 5.1540 a uloženo ve skleněné rakvi, svatořečena v r. 1807, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 1. 6.

(♣) Andělín 7.11. řec.: ággelos, angelos = posel Boží. V českém kalendáři od roku 2011. Anděl, Anděla, Angelos, Malachiáš.

(╬) andělé strážní sv. 2.10. ochránci, řecky: angelos = posel. Anděl není jméno nebeských duchů, ale je to označení pro službu.
     Svátek na základě staleté biblické úcty stanovil 234. papež Pavel V. v r. 1608 pro země Římské říše, 240. papež Klement X. rozšířil svátek na celou církev r. 1670. V evangeliu sv. Matouše říká Pán Ježíš o strážných andělech dětí: „Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Říkám vám, že jejich andělé v nebi jsou stále v blízkosti mého nebeského Otce.“ (Mt 18,10).
     Sv. apoštol Pavel píše v listu Efezanům (Ef 1,21) a Kolosanům (Kol 1,16) o sborech andělů. Další zmínka je v knize Zjevení sv. Jana (Zj 4,4-8). Z Bible zná církevní tradice devět sborů (kůrů) andělů: Andělé, Archandělé, Síly, Mocnosti, Panstva, Knížata, Trůny, Cherubíni a Serafíni.
     V církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1670 z 1. neděle v září. Dříve se dávalo mužské jméno Anděl, Andělín, Angel, Angelos, Malachiáš

(╬) archandělé sv. řecky: archón = vládce, angelos = posel.
     Archanděl je poslem důležitých zpráv, nebo vykonává důležitou službu, anděl zvěstuje ostatní zprávy. Podle židovské tradice Kabaly je 7 archandělů: Michael, Gabriel, Rafael (Refáel), Uriel (Ariel - druhý anděl u Kristova hrobu), Sariel, Raguel, Remiel. Jména posledních 4 archandělů se mění v různých církevních seznamech: Zadkiel, Jofiel, Haniel (Boží radost) a Chamuel (Kamuel, Samuel) anděl smrti (není uznán katolickou církví.
     Původně mezi archanděly patřil i serafín Lucifer (Světlonoš, Jitřenec), lat. lucis ferus = nositel světla, který byl z nebe svržený archandělem Michaelem: „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ (Zj 12,7–9).
     Lucifer je padlý anděl (archanděl), kníže pekla a vůdce všech padlých andělů.

Podle jiných seznamů jsou jména nebeských duchů:

 1) Andělé: Abuzaha, Amabiel, Amitiel, Anael, Anafiel, Arcan.
 2) Archandělé: Adraniel, Arragon, Assasiel, Anael, Azrael, Azazel, Bilet, Camael (Samael), Carmax, Cassiel, Castiel, Dokiel, Friagnel, Gabriel, Haniel, Hyniel, Chamuel (Samuel), Jerahmeel, Jofiel, Michael, Munkar, Nakir, Rafael, Raguel, Remiel, Sariel, Uriel (druhý anděl u Kristova hrobu).
 3) Síly, Mocnosti: Orifiel
 4) Panstva: Puriel, Rachiel, Raziel, Sachiel, Satael, Serafiel
 5) Knížata, Trůny (Kola): Machatan, Metatron, Miel, Missabu, Zachariel, Zerachiel.
 6) Cherubíni /Cherubové: Iruel, Jibrail.
 7) Serafíni /Serafové: Semhazai.

(♣) Andrea 26. 9. Ondřej, Andrej

(♣) Andrej 11.10. v občanském kalendáři od r. 1990, Ondřej

(♣) Aneta 17. 5. francouzská zdrobnělina jména Anna, Anita

(♣)(╬) Anežka Česká sv. 2. 3./13.11. panna a řeholnice. Sv. Anežka Česká (Pražská, Přemyslovna), princezna, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Abatyše klarisek. *20.1.1211 na Pražském hradě, +2.3.1282 (pondělí) v klášteře na Františku v Praze. Sestra Václava I., teta Přemysla Otakara II., praprateta Elišky Přemyslovny, matky Karla IV.
     Uměla česky, francouzsky, německy a latinsky. Hrála na harfu. V r. 1225 navštívila se svým otcem Přemyslem Otakarem I. hrad Loket (o 100 let později zde byl vězněn Karel IV., který na hradě těžce onemocněl a na její přímluvu byl uzdraven).
     V roce 1213 byla Anežka zasnoubena princi Konrádovi Slezskému (*1196/98-1213) zv. Kadeřavý, synu Jindřicha Bradatého (Slezského) a sv. Hedviky Slezské. Spolu se svojí sestrou Annou (později provdanou kněžnou z Lehnice) byla poslána na výchovu a vzdělání do kláštera cisterciaček v Třebnici 1213–1214. Po tragické smrti Konráda 4.9.1213 byla zasnoubena jeho bratrovi vratislavskému vévodovi Boleslavu Slezskému a v letech 1214–1215 byla dána na výchovu a vzdělání do kláštera v Doksanech. V r. 1220 zasnoubena Jindřichovi VII. Štaufovi (1211-1242), synovi římského císaře Bedřicha (Fridricha) II., v r. 1212 vydal Zlatou bulu sicilskou). V letech 1220–1222 byla poslána na výchovu na dvůr vévody Leopolda VI. do Vídně. Tam byly zásnuby zrušeny Leopoldem, který Jindřicha VII. oženil se svojí dcerou Markétou Babenberskou (později 1. manželka Přemysla Otakara II.).
     V r. 1228 byla Anežka zasnoubena anglickému králi Jindřichovi III. Plantagenetovi (1207-1272), synovec Richarda-Lví srdce. Zásnuby zrušil král Jindřich. V roce 1233 se o Anežku ucházel císař Bedřich II. (Fridrich II. 1194-1250). Všechny zásnuby byly z politických důvodů zrušeny, poslední zásnuby s císařem zrušila sama po smrti otce (+1230) a odešla z Hradu sloužit chudým a nemocným.
     S pomocí svého bratra krále Václava I. založila v r. 1231 klášter minoritů (františkánů) OFM a klarisek OSCI na Františku. U pražského kostela sv. Haštala založila špitál (nemocnice, chudobinec a útulek pro pocestné). K jeho provozu založila špitální bratrstvo. 11.6.1234 vstoupila ve věku 23 let do kláštera, kde ji 179. papež Řehoř IX. ustanovil 31.8.1234 abatyší a vzal klášter pod svou ochranu. Dopisovala si se sv. Klárou z Assisi (1234–1236), poslední dopis dostala 27.8.1235. Napsala 22 dopisů papežům do Říma. 9.4.1237 dostal klášter úlevy od papeže Řehoře IX., aby sestry na zimu používaly kožešiny.
     14.4.1237 bylo špitální bratrstvo přeměněné na řád Křižovníků s červenou hvězdou (jediný český mužský řád). Znak kříže s hvězdou nad ním vznikl v r. 1244, v r. 1252 ho potvrdil pražský biskup Mikuláš z Riesenburku. Hvězda byla dána do znaku z rodového erbu prvního velmistra řádu Alberta ze Šternberka (Hvězdná hora).
     Od 15.4. se chtěla z pokory vzdát titulu abatyše. 9.5.1238 dostala schválení a přijala titul starší sestra (sorror maior). Při vypuknutí občanské války mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. v r. 1249, je pozvala oba dva do kláštera, kde je 16.8.1249 usmířila.
     21.5.1252 otevřela nový špitál u Juditina mostu. Jednoho dne při modlitbách v roce 1269 měla vidění, ve kterém byla ujištěna, že nezemře před smrtí svých blízkých příbuzných. 8.9.1277 vstoupila do kláštera její praneteř Kunhuta (dcera Přemysla Otakara II.).
     26.8.1278 měla Anežka vidění smrti krále Přemysla Otakara II. Poslové z Milána ji měli údajně předat zprávu o smrti její sestry Blaženy Vilemíny Milánské (+1281 Milán).
     Anežka zemřela v pražském klášteře na Františku, v době těžké braniborské okupace. Několik dní přicházeli zástupy lidí k jejímu vystavenému tělu. Pohřbena na Smrtnou (Smrtelnou) neděli 15.3.1282 v klášteře na Františku (29.3.1282 byla velikonoční neděle). Vzhledem k politické situaci (braniborská okupace) se kněží v Praze, ani pražský biskup Tobiáš z Bechyně neodvažoval pohřbít její tělo.
     Pohřeb vykonal generální představený minoritů Bonagracia Tielci (z kláštera sv. Jana v Persicetu), který cestou na kapitulu řádu ve Štrasburku, procházel Čechami a vykonal zde vizitaci českých minoritů. Splnila se tak její předpověď, že „její tělo neuloží do země ani biskup, ani jiný kněz z jiného řádu, ale menší bratr, který ještě nebyl v Čechách.“ Byla pohřbena v kapli Panny Marie v klášterním kostele sv. Františka. Sestry převezly v roce 1420 její tělo na neznámé místo, aby ho ukryly před husity.
         Za husitských válek byl její hrob zničen a vypleněn. Zachovala se pouze její čelist, kterou v r. 1576 odvezla do Španělska císařovna Marie, vdova po císaři Maxmiliánovi II. Po její smrti čelist zdědila její dcera Jana. Po vstupu do řádu klarisek Jana odkázala čelist sv. Anežky El Escorialu v Madridu.
     O svatořečení Anežky usilovala její prapraneteř Eliška Přemyslovna dopisem papeži 3.12.1328. Další žádost poslal v r. 1377 Karel IV., klarisky v r. 1436 a 1450.
     V r. 1455 napsal litoměřický probošt Jan Papoušek předpověď, že: „v zemi České nenastane blahá doba pokoje a požehnání, dokud tělo svaté Anežky nebude nalezeno.“ Tato předpověď se během staletí měnila tak, že: „v Čechách bude svoboda, až bude Anežka svatořečena.“ V r. 1643 usilovali klarisky opět o její kanonizaci a hledali její tělo. 24.11.1679 požádal o kanonizaci císař Leopold I. Na základě staleté úcty ji 3.12.1874 blahořečil papež bl. Pius IX.
     V r. 1984 daroval španělský král Juan Carlos I. (Jan Karel) část ostatku vídeňským křižovníkům u sv. Karla. V červenci 1987 požádal pražský arcibiskup František kardinál Tomášek španělského krále Juana Carlose I., který byl na státní návštěvě v Praze, o darování části ostatku bl. Anežky z madridského El Escorialu. Ostatek byl přivezen v říjnu 1989. Přesto, že byla v Čechách ctěna už za svého života jako svatá, byla kanonizována až 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 12.11.1989. Na kanonizaci bylo, i přes šikanu komunistických úřadů, dovoleno odjet do Říma 10.000 poutníkům z Československa.
     Za pět dní po svatořečení vypuklo v Praze studentské povstání (Sametová revoluce 17.11.), které svrhlo komunistický režim. 25.11. v zaplněné katedrále sv. Víta sloužil František kardinál Tomášek mši svatou na poděkování k svatořečení (12.11.) Anežky České. Celé Hradčany zaplnilo 750.000 lidí. Dalších 300.000 lidí čekalo na Letné. Po této mši svaté prohlásil kardinál Tomášek, že katolická církev v Československu stojí za svým národem.
     V roce 1940 byl ukrajinským archeologem Ivanem Borkovským v Anežském klášteře odkryt původní hrob sv. Anežky. 10.11.2009 provedl v kostele sv. Haštala na Starém Městě pražském radarový průzkum restaurátor Denis Anfilov. K tomuto průzkumu ho vedlo svědectví františkánky Anny Koláčkové z kláštera Sv. Kříže z Kroměříže, která dostala zprávu o hrobu sv. Anežky. Tuto zprávu napsal v roce 1954 farář František Spindler podle extatických vidění ochrnuté Anny Tomanové (1907-1957) v letech 1948 a 1949, která žila v Pastvinách v Orlických horách. Vidění se odehrála v letech 1947 a 1948. "Ostatky blahoslavené Anežky České jsou u svatého Haštala v Praze pod oltářními schody. Truhlička asi 50 centimetrů. Je tam královská pečeť a berla abatyše. Všechno už je v bezpečí." Na Anežčin hrob měl ukazovat prst jedné ze soch u oltáře. Pražský magistrát a Památkový ústav vydal souhlas k průzkumu 16.2.2009. Pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk dal povolení 11.11.2009. Po nadzvednutí kamenné desky zde nebyl žádný prostor, jen vedle byla nalezena hrobka z pozdější doby, kde na jedné rakvi byl letopočet 1759.
     Atribut sv. Anežky České: řeholní roucho, královská nebo císařská koruna, případně tři koruny, model kostela. V českém církevním kalendáři svátek přeložen od r. 1990 na 13.11., v občanském kalendáři je 2.3. V řádu Křižovníků je její svátek jako zasvěcený od r. 1356. Česká patronka, Agnes, Ráchel, Běla.

(♣)(╬) Anežka Římská sv. 21. 1./ 21. 1. mučednice, řec.: agneia, hagia = čistá, bílá, neposkvrněná, svatá, boží, (svatá boží ovečka), lat.: agnus = (čistý, svatý) beránek, sv. Anežka Římská, * 290 Řím, mučednice 13 let, pocházela z bohaté rodiny, syn římského prefekta Symfronius (Sempronius), který se s ní chtěl zasnoubit, ji udal jako křesťanku svému otci, když ho odmítla s tím, že je zasnoubena s jiným, Symfronius chtěl vědět kdo to je a ona vyprávěla o Ježíši Kristu, byla odvlečena na několik dní do nevěstince, ale po vzývání anděla strážného se jí nic nestalo, Symfronius ji chtěl znásilnit, ale náhle zemřel, ona ho modlitbou probudila k životu, byla odvedena na hranici na Domiciánově stadionu (dnes náměstí Piazza Navona), plameny šlehaly okolo ní a oheň byl uhašen náhlým přívalovým deštěm, popravena mečem, + 21. 1. 304 Řím, nad jejím hrobem na Via Nomentana byl postaven kostel Sta. Agnese fuori le mura (sv. Anežky za hradbami, za zdí), tento kostel nechal v 7. století obnovit 70. papež Honorius I. Na její svátek jsou svěceni dva beránci, z jejichž vlny se tkají arcibiskupská palia, patronka duchovní čistoty, panenství, dětí, zahradníků, Agnes, Agnesa, Agneša, Běla, Ráchel

(╬) Anežka sv. 21. 1. poustevnice, sv. Anežka z Aislingenu, * Aislingen v Bádensku-Württembersku (Německo), + 21. 1.1504 Rebdorf v Bavorsku, reklúza (poustevnice u kostela)

(╬) Anežka Ellenbergerová ct. 1. 6. řeholnice, ct. Anežka Ellenbergerová, křestním jménem Karolina, * 16. 3.1838 Wetzlat v Hesensku, + 1. 6.1906 Güls (Koblenz) v Porýní-Falci, pocházela z přísné evangelicky věřící rodiny, matka ji nikdy neodpustila, že v den svých 25. narozenin 16. 3.1863 přijala katolický křest, r. 1864 vstoupila do řádu sester Ducha Svatého, během války v r. 1870 ošetřovala raněné, 10.10.1891 byla zvolena abatyší, v r. 1903 se vzdala úřadu

(╬) Angel sv. 5. 5. řeholník a mučedník, sv. Angel Karmelitán, * 1185 Jeruzalém, + 5. 5.1220 Licata na Sicílii, karmelitán OCarm., jako významný kazatel kritizoval nezákonný život jednoho muže a ten ho dal zavraždit, svatořečen 227. papežem Řehořem XIII. v r. 1584

(╬) Angel sv. 1.10. mnich,sv. Angel de Scarpettis, * 1230 Borgo Sansepolcro, + 1.10.1306 Borgo Sansepolcro v Itálii, poustevník řádu augustiniánů OESA, zasloužil se o rozšíření řádu v Anglii, založil několik klášterů, 27. 8.1921 byl svatořečen 259. papežem Benediktem XV., Anděl

(♣) Angelika 11. 3. Anděla, Angela

(╬) Angelina bl. 14. 7. řeholnice, bl. Angelina z Marsciana, * 1377 Orvieto v Itálii, + 14. 7.1435 Foligno v Itálii, jako vdova založila v r. 1397 společnost žen františkánských terciářek, řád měl během několika let 20 klášterů, v r. 1825 ji blahořečil 253. papež Lev XII., Anděla, Angela

(╬) Angilbert sv. 18. 2. opat, sv. Angilbert, benediktin OSB, * 750, + 18. 2. 814 Riquier ve Francii, politik a básník na dvoře sv. Karla I. Velikého, od r. 790 řídil jako laický opat benediktinský klášter

(╬) Anicet sv. 17. 4./20. 4. papež a mučedník, sv. Anicet, * 100 v Sýrii, + 166 Řím, zvolen 11. papežem v letech 155 – 166, ke konci svého pontifikátu pronásledován vyznavači gnosticismu, pro různé útrapy a pronásledování za císaře Marka Aurelia (161 – 180), je ctěn jako mučedník, v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969, opět od r. 2007 přeložen ze 17. 4.

(♣) Anita 26. 7. Aneta