H, CH / Hadeloga-Hypolit, Chám-Chrysogonus
H
(╬) Hadeloga sv. 2. 2. vyznavačka, sv. Hadeloga z Kitzingenu, * 710, + 750 Kitzingen nad Mohanem v Bavorsku, dcera Karla Martela, zaslíbila se Bohu a otec ji vyhnal, ona založila v r. 732 mužský a ženský benediktinský klášter, po několika letech se sní otec usmířil a daroval klášterům majetek a půdu.
(╬) Hademunda sv. 11.11. vyznavačka, sv. Hademunda, + 11.11.1029 Jeruzalém německá hraběnka, poutnice do Svaté země, kde zemřela.
(╬) Hadwiga sv. 14. 4. řeholnice, sv. Hadwiga z Meeru, + 14. 4.1200 v Mehru (Meer) v Německu.
Hagar Agar, hebr Hagar = let, letící.
(╬) Haimo sv. 27. 3. biskup, sv. Haimo z Halberstadtu, * 8. století v Anglii, + 27. 3. 853 Halberstadt v Sasku, byl příbuzný s Bedou Ctihodným, žil v benediktinském klášteře ve Fuldě, v r. 830 se stal učitelem a na návrh císaře Ludvíka Pobožného v r. 831 biskupem, Heimo, Hemo, Heimrad
(╬) Haimo sv. 30. 4. řeholník, sv. Haimo z Landecopu, * 1100 Landecop ve Francii, + 30. 4.1173 Savigny, cistreciák OCist.
(♣) Halina 2.10. Galina
(╬) Halvard sv. 15. 5. mučedník, sv. Halvard, * 1010 Norsko, + 1043 Oslo (výsl. Uslu) v Norsku, pokusil se zachránit nespravedlivě nařčenou dívku před násilníky, byl s ní zastřelen a vhozen do moře, pohřben v oselském dómu, znázorněn v městském znaku, drží mlýnský kámen a šípy, před ním je ležící postava nahé dívky, Hallward
(♣) Hana 15. 8. Anna
(♣) Hanuš 6.10. Jan
(♣)(╬)Harald sv. 24.10./ 1. 9. mučedník, * 520 Itálie, + 574 Brescie v Itálii, měl 2 syny Odericha a Carilla, v r. 574 byl zajat pohanským knížetem Alachisem, všichni byli popraveni, Harold
(╬) Hartmann sv. 23.12. biskup, germ.: hart mann = tvrdý, silný, přísný muž. Sv. Hartmann z Brixenu, * 1090 Polling u pasova, Německo, + 23.12.1164 Brixen Tyroly v Itálii. Vystudoval u augustiniánů CRSA v Pasově, kam později sám vstoupil. V r. 1128 se stal proboštem v Herrenchiemsee, v r. 1140 se stal biskupem v Brixenu. Byl velice mírný, pomáhal chudým, u kněží a jáhnů podporoval kázeň a horlivost víry. Už za jeho života ho lidé ctili jako světce. Pohřben v klášteře Neustift, který v roce 1142 založil. 251. papež Pius VI. ho svatořečil v roce 1784.
(╬) Hartmut sv. 23. 1. opat, sv. Hartmut, opat, * 9. století St. Gallen, + 23. 1. 905 St. Gallen ve Švýcarsku
(╬) Hartwig sv. 14. 6. arcibiskup, sv. Hartwig ze Salcburgu, * 955, + 14. 6.1023 Salcburg
(╬) Haštal 26. 3. mučedník, lat.: castus = bezúhonný, mravně čistý. Sv. Castulus, komorník císaře Diokleciána a správce jeho paláce (majordomus). Poskytoval útočiště pronásledovaným křesťanům. Pomáhala mu jeho manželka sv. Irena a přítel sv. Tiburc (11.8.). Po prozrazení byl zaživa pohřben, umučen zasypáním pískem v jámě na Via Labicana v Římě. + 296 Řím. Sv. Irena byla umučena za dva týdny.
Velká úcta k němu je v německém Bavorsku. Jeho hlavu přivezl v r. 1368 z Itálie Karel IV. Je v pražském kostele sv. Haštala na Starém Městě. Je to jediný kostel tohoto zasvěcení v Čechách.
Hlava sv. Haštala byla uložena v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Je patronem pastevců, proti krádežím koní, blesku a povodním. Castulus, Kastulus, Kastul.
(╬) Haštal . opat, 3. opat želivského kláštera.
(♣)(╬) Háta sv. 14.10./ 5. 2. mučednice, řec.: agathé = dobrá, milá, viz sv. Agáta, Dobruše, Dobromila, Agathon, Dobromil, Bona
(╬) Hatto sv. 4. 7. mnich, sv. Hatto, + 4. 7. 985 Ottobeuren v Bavorsku, benediktin OSB
(╬) Hathumar sv. 9. 8. biskup, sv. Hathumar z Paderbornu, + 9. 8. 815 v Paderbornu, kde byl prvním biskupem.
(╬) Hatumoda sv. 28.11. abatyše, sv. Hatumoda, * 840 Sasko, + 28.11. 874 Gandersheimu v Německu.
(♣)(╬) Havel sv. 16.10./17. 7. řeholník, lat.: gallus = kohout (Gálie = země kohouta). Sv. Gallus, * 550 Irsko, benediktin, v r. 590 přišel do Francie a Švýcarska, jediný z misie sv. Kolumbána zůstal na břehu Bodamského jezera, kde založil klášter a stal se jeho opatem, naučil se řeč místních obyvatel, a zůstal s nimi do své smrti. Zemřel ve věku 96 let, + 16.10. 646 Arbon ve Švýcarsko.
Kolem kláštera se za 200 let po jeho smrti rozrostlo město Sankt Gallen, které založili jeho krajané, kteří prchali před loupeživými Dány a Vikingy.
Je nazýván apoštolem Francie a Švýcarska. Zobrazuje se s medvědem, který mu ukradl jídlo. Sv. Havel mu nařídil, aby medvěd za to donesl dřevo na topení.
Datum tohoto svátku vytyčuje hranici mezi teplým a chladným obdobím roku. V roce 1786 nařídil císař Josef II., bez ohledu na skutečný den posvěcení kostelů, pro všechny kostely v Římské říši den posvěcení chrámu na neděli po sv. Havlu (3. neděle v říjnu). Toto „svatohavelské posvícení“ nazvali obyvatelé říše „císařské posvícení“. Císař určil toto posvícení, aby se lidé nerozptylovali při polních pracích během roku. Galus, Gallus, Gallen.
(╬) Haziga sv. 1. 8. vyznavačka, sv. Haziga ze Scheyernu, + 1103 Scheyern, Bavorsko.
(♣)(╬) sv. Hedvika 17.10./16.10. kněžna, vdova a řeholnice, něm.: had wig = vítězí v boji. Sv. Hedvika Slezská, Meránská, z Andechsu, německá princezna.
*1174 hrad Andechs v Meranu, v Bavorsku, +14.10.1243 Třebnice v Polsku. Otec Bertold IV. vévoda z Andechs v Meranu v Tyrolsku (1180–1204), matka Anežka z Rochlitz, míšeňsko-lužická kněžna. Její dva bratři byli biskupové (jeden v Bamberku, druhý byl patriarcha akvilejský), její sestra Gertruda byla matkou sv. Alžběty Uherské a manželkou uherského krále Ondřeje II. Sestra Anežka byla manželkou francouzského krále Filipa Augusta.
Vychována v klášteře benediktinek v Kitzingenu, v 12 letech v r. 1186 se vdala za slezského knížete Jindřicha I. Bradatého (Slezského, vládl 1201–1238 +), měli 7 dětí. Syn Konrád Kadeřavý (Slezský) byl zasnouben se sv. Anežkou Českou, ale v r. 1214 tragicky zemřel. Další syn Jindřich II. měl za manželku Annu Přemyslovnu, dceru Přemysla Otakara I. (sestra sv. Anežky České).
Založila několik klášterů s nemocnicemi. Špitál a klášter v Třebnici založila v r. 1202, a zde byla na výchovu i sv. Anežka Česká.
Sv. Hedvika byla tetou sv. Alžběty Uherské/Durynské (17.11./19.11.). Chodila bosa, ale když někoho potkala, obula se, aby ho nepohoršovala. Po manželově smrti v r. 1238 vstoupila do cisterciáckého kláštera v Třebnici (Trzebanicza – trzeba nicz = nic potřeba), kde se starala o chudé a nemocné a kde zemřela.
V r. 1241 padl její nejstarší syn Jindřich II. v boji proti Tatarům. Hlavní patronka Slezska, českou patronkou se stala v době Karla IV., který v r. 1348 připojil Slezsko k zemím Koruny České a vzal si za manželku Annu Svídnickou, pravnučku sv. Hedviky. Kanonizována 184. papežem Klementem IV. 26.3.1267. Atribut: knížecí roucho, model kostela, soška Panny Marie, boty v ruce. Její svátek se původně slavil 15.10. (od 17. století den sv. Terezie z Avily), od roku 1680, kdy byl svátek sv. Hedviky rozšířen na celou církev byl přesunut na 17.10., kde zůstal v občanském kalendáři. V r. 1920 po kanonizaci Marie Markéty Alacoque byl svátek sv. Hedviky přesunut na 16.10. V církevním kalendáři společný svátek se sv. Markétou Marií Alacoque, Jadwiga, Jadviga, Hadwiga, Hadviga.
(╬) Hedvika Herfordská sv. 4. 9. abatyše, sv. Hedvika Herfordská, *800 Sasko, +4.9. 870 Herford v Německu.
(╬) Hedvika sv. 17. 7. královna, sv. Hedvika Polská, *18.2.1374 Buda, Uhry (Maďarsko), +8.8.1399 v Krakově (zemřela 17.7.1399, ale pohřbena 8.8., toto datum je na jejím náhrobku na Wawelu v Krakově). Dcera uherského krále Ludvíka z Anjou, uherská princezna, od r. 1384 polská královna, v r. 1386 ve 12 letech byla provdána za litevského knížete Vladislava II. Jagiella (Jagela, 36 let). Souhlasila se svatbou pod podmínkou, že se ženich nechá pokřtít. V r. 1388 založili biskupství ve Vilnu (Vilnius). Její sestra Marie byla provdána za pozdějšího císaře Zikmunda Lucemburského. Pomáhala chudým, vdovám a sirotkům, ošetřovala nemocné, v r. 1397 založila teologickou fakultu na universitě v Krakově a ve stejném roce kolej pro Rusíny (Ukrajince a Bělorusy) při Pražské (Karlově) univerzitě. Kolej byla u Karlova mostu. Zemřela v 25 letech po porodu dcery Elišky (* 22. 6.1399, + 17. 7.1399). Pohřbena v krakovském dómu sv. Václava a sv. Stanislava. Mimo Polsko je velice uctívána v Rakousku a Maďarsku. V roce 1949 zhotovil sochař Antonín Madejski nový mramorový náhrobek a na něm datum úmrtí 8.8. Krakovský arcibiskup Karel Wojtyła schválil její úctu v Krakově 22.2.1974, jako 265. papež Jan Pavel II. dovolil její úctu v Polsku v r. 1979. Blahořečil ji 8. 8.1986, svatořečena 8.6.1997. Patronka Krakova a Polska, Jadwiga, Jadviga, Hadwiga, Hadviga
(╬) Heilika sv. 14. 1. poustevnice, sv. Heilika z Kolína, + ve 12. století v Kolíně v Severním Porýní-Vestfálsku, žila jako reklúza (poustevnice) u kostela sv. Ondřeje v Kolíně, tímto jménem ji označovali lidé, protože ji považovali za svatou (Heilige) už za jejího života.
(╬) Heimrad sv. 28. 6. kněz, sv. Heimrad, + 28. 6.1019 Hasungen v Hesensku, po vysvěcení na kněze podnikl poutní cesty do Svaté země a do Říma, po návratu se stal mnichem v klášteře Hersfeldu, nechtěl nosit řádový oblek a opat ho, po několika prosbách dal vyhodit, on se usadil ve vesnici jako poustevník, rozdával lidem jídlo a kázal, Heimo, Haimo.
(♣)(╬) Helena sv. 18. 8. vyznavačka a císařovna, řec.: Helléné = Řekyně, ohnivé světlo (pochodeň z rákosu). Ve starém Řecku jméno manželky spartského krále Meneláa, pro kterou vypukla Trojská válka (1193–1183 př. Kr.).
Sv. Helena, *240 York nebo Colchester v Anglii (podle jiných legend v Bithýnii v Turecku, dcera hostinského), +18.8.328/330 Nikomedie (Nicej, Izmit v Turecku). Celým jménem Flavie Julie Helena. Dcera Coela, krále anglosaských Trinovantů, kteří podle tradice v jejich rodině byli potomci Trójanů. Manželka císaře Konstantina Chlora (jednoho dne ráno se po probdělém večírku přišel podívat na koně, kde byla princezna Helena. Ta mu dala mu přezdívku Chlorus = zelený, bledý, a on než se dozvěděl její jméno, ji pojmenoval Stabularia = koňařka, stájařka).
Podle smyšlené legendy ji v r. 291 zapudil pro nízký původ (měla být dcera hostinského). Ve skutečnosti byl Chlorus velice mravný a věrný manžel. Dala se pokřtít v r. 312. Matka císaře sv. Konstantina I. Velikého, který r.313 vydal Edikt milánský.
Žila velice zbožně, obdarovávala chudé, založila mnoho kostelů, ubytoven pro poutníky a nemocnice, odcestovala do Jeruzaléma, který je spojen s Ježíšovým působením, s jeho smrtí a vzkříšením, proto se nazývá Svaté město (hebr. Salem, Jru šalim, Jru salam = město pokoje, město míru), za císaře Hadriána ve 2. století po Kristu byl přejmenován na Aelia Capitolina (hlavní místo), na svatém místě Golgotě byl postaven chrám bohyně Venuše. V Jeruzalémě našla 3.5.310 Kristův kříž, (svátek Nalezení Svatého Kříže, zrušen 1969), nechala postavit chrám Narození v Betlémě, chrám Božího Hrobu v Jeruzalémě a další kostely na místech Ježíšova pozemského působení.
Roku 324 vykonala další pouť na svatá místa v Palestině, nechala převézt Svatý Kříž do Říma a postavit chrám Sv. Kříže Jeruzalémského, kde uložila trnovou korunu, kříž a tabulku INRI. Titul císařovna ji udělil syn sv. Konstantin v r. 327. Dala přestavět chrám Aracoeli vedle Kapitolu, který dal postavit císař Augustus. Podle byzantské legendy z 5. století navštívil césar tiburtinskou Sibylu, která mu řekla: „Na rozkaz Nejvyššího Boha přijde z nebe dítě, které porodí Neposkvrněná Panna a usadí se na tomto místě. Bude nepřítelem našich oltářů a chrámů. Při této věštbě viděl Augustus zjevení ženy s dítětem a na tom místě dal postavit pohanský chrám Aracoeli (oltář nebes).
V římském chrámu Panny Marie na Oltáři nebes (Santa Maria in Ara Coeli) ji dal pohřbít její syn, císař sv. Konstantin, který nechal po své matce přejmenovat město Drepanum na Helenopolis = Helenino město. Podle tradice byla pohřbena původně v mauzoleu basiliky sv. Marcelina a Petra v Římě (nedaleko Lateránu).
První kostel na místě stávajícího chrámu sv. Marcelina a Petra v blízkosti hrobu obou světců vybudoval papež Siricius ve 4. století. Ke kostelu náležel hospic, který se stal centrem poutníků. Bazilika sama patřila mezi prastaré tituly a podle zápisu ze synody papeže Symmacha v roce 499 nesla jméno „titulus Nicodemi“. V 8. století by kostel zničen, ovšem v roce 1256 byl na jeho místě vystavěn kostel nový, kam byly z rozhodnutí papeže Alexandra IV. přeneseny ostatky světců. Kostel prošel zásadní neoklasicistní přestavbou za Klementa XI. v roce 1751, která mu dala půdorys řeckého kříže. Tuto basiliku dostal jako titulární v roce 2012 arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka. Achác, Elena, Ilona, Jolana, Jelena.
(╬) Helena Guerrová bl. 11. 4. řeholnice, bl. Helena Guerrová, *23.6.1835 Lucca, +11.4.1914 Lucca, založila řád Oblátky Ducha Svatého, zvaný sestry sv. Zity, který se věnoval šíření úcty Svatého Ducha a výchově mládeže, blahořečena 262. papežem bl. Janem XXIII. 26.5.1959
(╬) Helena Uherská sv. 15.11. řeholnice, sv. Helena Uherská, +15.11.1270 Veszprém v Maďarsku.
(╬) Helena de Valentinis sv. 23. 4. řeholnice, sv. Helena de Valentinis, *1396 Udine v Itálii, +23.4.1458 Udine.
(♣)(╬) Helga sv. 11. 7./11. 7. vyznavačka, starošvédsky: helgí = záchrana, spása. Viz sv. Olga. Oleg, Ilga
(╬) Heliodor sv. 3. 7. biskup, řec.: helios doros = sluneční dar, dar slunečního boha Helia, sv. Heliodor z Altina, *340 Altin u Benátek, +3.7.405 Altin.
(╬) Helmstan sv. 29. 3. biskup, sv. Helmstan, +850 ve Winchestru, o jeho životě je velmi málo zpráv.
(╬) Helmtruda sv. 31. 5. řeholnice, sv. Helmtruda, *900 Neuenhersee, +950 Neuenhersee v Německu, Hiltruda, Hiltrud.
(╬) Hemming sv. 21. 5. biskup, sv. Hemming z Abó, *1300 Bälinge ve Švédsku, +21.5.1366 Abó ve Finsku, současník sv. Brigity Švédské (23.7.)
(╬) Hendrina Josefa ct. 20. 5. řeholnice, ct. Hendrina Josefa Stenmannsová, *28.5.1852 Issum v Porýní v Německu, +20.5.1903 Steyl v Holandsku, patřila mezi první steylské misijní sestry, řád založil sv. Arnold Jansen (15.1.), r. 1889 se podílela na spoluzaložení řádu, 8.12.1898 se stala představenou, úřad vykonávala až do své smrti
(♣)(╬) Herbert sv. 16. 3. biskup, něm.: heer bert = skvělé vojsko, slavné vojsko, slavný dav, zástup, sv. Heribert, *970 Worms v Porýní-Falci, +16.3.1021 Kolín n. R., syn hraběte Huga se stal v r. 994 ve věku 24 let kancléřem císaře Oty III., vysvěcen na kněze v r. 995 byl jmenován dómským proboštem, v r. 999 přijal biskupské svěcení od papeže Silvestra II. a stal se arcibiskupem v Kolíně nad Rýnem, v r. 1002 doprovázel na cestách císaře, který zemřel v Paternu u Říma, arcibiskup dovezl mrtvého císaře i říšské insignie do Cách, byl zbožný a štědrý k chudým, podporoval kostely a kláštery, v občanském kalendáři od r. 1990, Herberta, Vojslav, Vojislav
(╬) Heresvita sv. 3. 9. řeholnice, sv. Heresvita, žila v 7. století, anglická královna z Northumberlandu, zemřela v Chelles u Paříže.
(╬) Heribald sv. 25. 4. biskup, sv. Heribald z Auxerre, *800, +875 Auxerre ve Francii.
(╬) Heriburga sv. 16.10. abatyše, sv. Heriburga z Nottulnu, +835 Nottuln v Německu v klášteře benediktinek OSB.
(╬) Herlinga sv. 11.10. abatyše, sv. Herlinga, *695 Maaseyck v Belgii, +12.10.750 Aldeneyck v Belgii, kde její rodiče založili klášter, stala se v něm první abatyší, po ní se stala abatyší její rodná sestra sv. Reinhilda (13.2.), Herlinda.
(╬) Herluka sv. 18. 4. poustevnice, sv. Herluka z Bernriedu, *1060 Stuttgard, +1127 Bernried v Bavorsku, těžce nemocná od svého mládí. Vstoupila v r. 1086 jako augustiniánka do kláštera v Epfachu, kde žila 36 let a šířila úctu ke sv. biskupu Wikterpovi (18.4.). V r. 1122 odešla jako poustevnice do Bernriedu, aby se vyhnula podezřením a pomluvám. Ke konci života oslepla. Celý svůj život konala dobré skutky bližním a modlila se za ně.
(╬) Hermagor sv. 12. 7. mučedník, sv. Hermagor a Fortunat, +305 Singidun (Bělehrad) v Srbsku, byl lektorem a četl při bohoslužbách, za císaře Diokleciána zemřeli při pronásledování křesťanů.
(♣)(╬) Herman, Heřman Josef sv. 7. 4./21. 5. řeholník, něm.: heer mann = vojsko mužů – Němců (Germanus = rodný, pokrevní, skutečný, čistý, opravdový bratr–sestra /Germana/, ze stejných rodičů).
Sv. Heřman Josef ze Steinfeldu,, *1160 Kolín, +7.4.1225/1241 Hoven u Zülpichu. Pocházel z chudé rodiny, ve 12 letech se učil hodinářem v premonstrátském OPraem. klášteře ve Steinfeldu, kde se později stal členem řádu a pro mimořádnou úctu k Panně Marii dostal jméno Josef, ve středověku nazývanou mystický sňatek, původně vykonával funkci hospodáře a obstarával nákupy, později zastával úřad sakristiána.
Začal skládat hymny k poctě Panny Marie, měl mystická (tajemná) vidění. Byl pozván do kláštera cisterciaček v Hovenu u Zülpichu, aby jim sdělil své tajemné zážitky, neodmítl i když byl zesláblý a nemocný stářím.
Nebyl už schopen nastoupit zpáteční cestu. Když zemřel byl převezen do Steinfeldu a pohřben v klášterním kostele. Blahořečil ho 261. papež ct. Pius XII. 11.8.1958, svatořečen 262. papežem sv. Janem XXIII. 15.1.1960, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Herman, German, it.: Ermanno, fr.: Armand, lat.: Arminius, Armin (= armáda – vojáci, ozbrojenci).
(╬) Herman sv. 25. 4. mnich, sv. Herman z Bádenu, markrabě, *1040 Freiburg, Německo, +25.4.1074 Cluny, Francie, Heřman.
(╬) Herman Contractus sv. 24. 9. řeholník, sv. Herman Contractus, *18.7.1013 Saulgau v Německu, +24.9.1054 Althausen, Německo, od dětství byl chromý (contractus), ve 30 letech vstoupil do řádu benediktinů v klášteře Reichenau, jeden z největších spisovatelů v dějinách, velký vědec v oblasti astronomie, matematiky, hudby a historie, jeho významným dílem je „Chronikon“ kronika světových dějin od Kristova narození do r. 1048, Heřman Chromý.
(╬) Herman Němec sv. 17. 4. řeholník, sv. Herman Němec, +13. století Korutany v Rakousku, byl přijat do dominikánského řádu OP. sv. Dominikem, založil 1. klášter ve Friesachu v Německu, Heřman.
(╬) Herman sv. 3. 9. poustevník, sv. Herman z Niederaltaichu, +3.9.1326 Frauenau u Zwieselu v Bavorsko, nejdříve byl v benediktinském klášteře v Niederaltaichu (Dolní Altaich), pak odešel do lesa, kde si postavil poustevnu, kterou po jeho smrti přebírá sv. Oto, Heřman.
(╬) Hermenegild sv. 13. 4. mučedník, syn španělského vizigótského krále Leodevigilda, vychován v ariánském náboženství, po sňatku s katolickou princeznou Ingundou v r. 579 a působením sv. Leandra (13. 3.), biskupa v Seville, vstoupil do katolické církve, jeho otec mu pohrozil, že mu sebere titul krále sevillského, zemi i manželku, zajal ho a celý rok ho držel ve vězení, v Tarragoně u Barcelony ho dal veřejně stít mečem, + na Velký pátek 13. 4. 585, blahoslaven v r. 1586, svatořečen v r. 1636, v církevním kalendáři svátek do r. 1969, Ermenegild.
(♣)(╬) Hermína sv. 7. 4./7. 4. abatyše, sv. Hermína, +710, Heřman, Herman
(╬) Hermes sv. 28. 8. mučedník, římský prefekt, popraven mečem společně s 6. papežem Alexandrem I. v r. 115, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Hermus sv. 9. 5. vyznavač, sv. Hermus, žák sv. apoštola Pavla, své jméno si dal podle řeky, která protékala jeho rodištěm Lydií, je autorem knihy Pastýř (Pastor), v českém církevním kalendáři svátek od r. 1969, Hermas, Hermes
(╬) Heron sv. 14.12. mučedník, lat.: heros, (řec. herós) = hrdina, bohatýr, rek, sv. Heron, * 240 Alexandrie v Egyptě, + 250 Alexandrie v Egyptě, 10 letý chlapec, umučen za císaře Decia, spolu s jinými dětmi byl upálen.
(╬) Herta sv. 14. 6. mučednice, sv. Herta, + 303 Řím, o jejím životě se dochovalo velmi málo zpráv, umučena v posledním období pronásledování křesťanů, Hertula.
(╬) Herulf z Langresnu sv. 13.12. biskup, sv. Herulf z Langresnu a z Ellwangenu, * 730 Ellwangen, + 815 Ellwangen v Německu, benediktinský mnich OSB, v r. 750 založil opatství v Ellwangenu a stal se jeho 1. opatem, v r. 760 se stal biskupem ve francouzském Langresu, ale zůstal i opatem ve svém klášteře, kde zemřel, v letech 870 – 873 byl v tomto klášteře vězněn bavorskými biskupy sv. arcibiskup Metoděj.
(╬) Herumbert z Mindenu sv. 7. 6. biskup, sv. Herumbert z Mindenu, + 7. 6. 805 Minden v Německu, kde byl prvním bikupem.
(╬) Heřman sv. 21. 2. mučedník, sv. Heřman z Münsteru a sv. Randoald, mučedníci, *610 Trevír, +21.2.675, syn bohatých rodičů, kteří zemřeli v jeho 17 letech, rozdal dědictví chudým a vstoupil do kláštera benediktinů OSB ve Vogézách, byl poslán do Luxeuil, kde byl vysvěcen na kněze, 640 se stal opatem v nově založeném klášteře v Granval u Münsteru ve Švýcarsku, 21. 2. 675 byl pozván s mnichem Randoaldem ke knížeti, který chtěl klášterní majetek, vlákal je do pasti a dal je zavraždit.
(╬) Hieron sv. 17. 8. misionář a mučedník, sv. Hieron, + 856 Noordwijk v Holandsku, pocházel ze Skotska, při útoků Normanů byl zabit, Jeron, Hieronym, Jeroným.
(╬) Hilarie sv. 12. 8. mučednice, sv. Hilarie z Augsburgu, +12.8.304 Augsburg v Německu, matka sv. Afry, sestra biskupa sv. Dionýsia z Augsburgu, manželka kyperského krále, přišla s dcerou sv. Afrou (7. 8.) a bratrem sv. Dionýsiem (Diviš 26. 2.), přes Řím do Německa, tam si zařídily nevěstinec, o několik let později se dostal do města biskup sv. Narcis (Narcissus, 18. 3.) z Gerony s jáhnem Felixem (18. 3.), kteří byli na útěku před popravou, schovali se v jejich domě, když biskup zjistil jejich činnost, zaměřil své modlitby a vysvětlování na jejich obrácení, pokřtil je a s nimi i tři ženy, které tam žily, po zatčení byly všechny upáleny na břehu řeky Lechu.
(╬) Hilárie sv. 3.12. mučednice, sv. Hilária, Klaudius, Maurus a Iason z Říma, + 284 Řím, rodiče a jejich synové byli umučeni za císaře Numeriána, sv. Claudius byl utopen, synové Maurus a Iason byli sťati mečem, vojáci zatkli matku Hilárii, když se modlila u hrobu svých synů a popravili ji, v r. 818 přenesl jejich ostatky 99. papež Paschal I. do kostela sv. Praxedy.
(╬) Hilarion z Gazy sv. 21.10. opat a poustevník, sv. Hilarion Veliký, měl pohanské rodiče, * 279 Tabatha u Gazy v Palestině, + 21.10. 372 Kypr, studoval v Alexandrii řeckou scholastiku (učení) a rétoriku (mluvu), poznal křesťanské učení a dal se pokřtít, stal se žákem poustevníka sv. Antonína Velikého, po smrti rodičů rozdal majetek chudým a odešel do poustě, později se k němu přidali následovníci a vybudovali mnišskou osadu, zde byl zvolen opatem, později odešel na Sicílii, do Dalmácie (Chorvatsko) a na Kypr, kde zemřel ve věku 93 let, jeho život napsal sv. Jeroným, Hilar, Hilaron, Hilarius, Hillary, Radovan, Radan, Gaudentius, Izák.
(╬) Hilarius sv. 13. 1. biskup a učitel církve, lat.: hilaris = radostný, veselý, sv. Hilarius z Poitiers (Poatie), * 315 v Poitiers, 345 pokřtěn, stal se v r. 350 biskupem, napsal mnohasvazkové dílo De Trinitate = O Nejsvětější Trojici, od ariánů byl obviněn a císařem Konstantinem poslán na 4 roky do vyhnanství ve Frygii, po návratu založil společenství kněží s biskupem, jedním z jeho žáků byl sv. Martin z Tours, + 13. 1. 367 v Parmě v Itálii, prohlášen učitelem církve v r. 1851 papežem sv. Piem X., v církevním kalendáři svátek přeložen v r.1972 ze 14. 1., znázorňuje se jako biskup zabíjející hada nebo draka, Radovan, Radan, Gaudentius, Izák, Hilarion, Hillary.
(╬) Hilarius sv. 16. 3. biskup a mučedník, sv. Hilarius z Akvileje, žil v 1. století v Akvileji (Aquilea), umučen se sv. Tatiánem (Tacian) za císaře Numeriona.
(╬) Hilarius sv. 26. 2. biskup a mučedník, sv. Hilarius z Mohuče, žil ve 2. – 3. století.
(╬) Hilarius sv. 29. 2. papež, sv. Hilarius, římský arcijáhen (archidiakon), * na Sardinii, + 29. 2. 468 Řím, zvolen 19.11. 461 a stal se 46. papežem, energicky vystupoval proti bludařům, když byl Řím v r. 455 vypleněn Vandaly pod vedením velitele Geisericha, daroval chudým lidem, kostelům a klášterům velkou část svých statků, matematiku Viktoru z Akvitánie uložil vypočítat datum pro slavení Velikonoc, pohřben v kostele sv. Vavřince za hradbami, v nepřestupném roce je připomínán 28. 2.
(♣)(╬) Hilda sv. 17.11./14. 3./ 30. 4. vyznavačka, sv. Hilda, žila v 5. století v Troyes ve Francii, o jejím životě není mnoho zpráv, Gilda, Hildegarda, Othildis, Hulda, Gulda.
(╬) Hilda sv. 17.11. abatyše, sv. Hilda ze Streaneshalchu, * 614 Northumbrien, Anglii, + 17.11. 680 Streaneshalch (Whitby) v Anglii.
(╬) Hildebert sv. 3. 5. arcibiskup, sv. Hildebert z Mohuče, arcibiskup, + 3. 5. 937 Mohuč, Hilbert
(╬) Hildebold sv. 3. 9. arcibiskup, sv. Hildebold z Kolína, + 3. 9. 818 Kolín n. R., v r. 787 se stal biskupem, od r. 791 byl dvorním kaplanem sv. Karla Velikého, založil dóm, dómskou školu a knihovnu, pohřben v kostele sv. Gereona v Kolíně n. R.
(╬) Hildeburga sv. 3. 6. poustevnice, sv. Hildeburga, + 3. 6.1115 Pontoise ve Francii
(╬) Hildegarda sv. 30. 4. vyznavačka a císařovna, sv. Hildegarda, * 750/760, + 30. 4. 783, druhá manželka sv. Karla Velikého, založila opatství Kempton a klášter Reichenau
(╬) Hildegarda sv. 30. 5./17. 9. abatyše, sv. Hildegarda z Bingenu, * 1098 Bermesheim v Porýní-Falci v Německu, + 17. 9.1179 Rupertsberg u Bingenu v Německu, v 8 letech ji dali rodiče do kláštera benediktinek OSB k její tetě sv. Juttě (Juditě) ze Sponheimu (22.12.), tam se naučila číst a psát, od dětství měla různá vidění, která se ve stáří násobila, mystička, politička, básnířka, přírodovědkyně, učitelka a lékařka.
V r. 1136 se stala představenou kláštera a založila nový klášter v Rupertsbergu u Bingenu, když měla co říci ke stavu církve, nezastavila se před mocnými ani velkými. Nebála se ani samotného císaře Bedřicha Rudovousa (Fridrich Barbarossa). Radili se s ní králové, knížata, biskupové i obyčejní lidé.
Všechny své poznatky ze zjevení a z uzdravování nemocných sepsala německy, latinské spisy diktovala písařce, její spisy o zdravotních tématech jsou stále vydávány. Na svátek Panny Marie Růžencové 7.10.2012 ji 266. papež Benedikt XVI. vyhlásil za učitelku církve, spolu se sv. Janem z Avily (1500 - 10. 5.1569, svátek 10. 5.).
(╬) Hildegrim sv. 19. 6. biskup, sv. Hildegrim, * 750 Frísko, + 19. 6. 827 Sasko
(╬) Hildegunda sv. 6. 2. řeholnice, sv. Hildegunda z Meeru, * 1110, + 6. 2.1182 Meer (Mehre), Severní Porýní-Vestfálsko
(╬) Hildegunda sv. 14.10. panna a vyznavačka, sv. Hildegunda z Münchaurachu, * 1110 Höchstadt/Aisch v Bavorsku, + 1129 Münchaurach v Bavorsku, byla nucena svým otcem Goswinem ke svatbě, v den svatby mladá nevěsta náhle zemřela, otec na místě její smrti založil klášter benediktinů OSB, kam byly přeneseny její ostatky
(╬) Hildegunda Josef sv. 20. 4. řeholní novic, sv. Hildegunda Josef ze Schönau, *1170 Neuss u Kolína v Německu, +20.4.1188 Schönau, Bádensko-Württembersko. Ve věku 12 let podnikla se svým otcem pouť do Svaté země, na dlouhé plavbě otec těžce onemocněl a na smrtelné posteli si zavolal dceru a prosil ji, aby nosila mužský oděv a tak nebyla obtěžována.
Na své pouti navštěvovala svatá místa a přijala jméno sv. Josefa. Podle legendy ji k návratu do vlasti pomohl anděl strážný, který přijel na koni a daroval ji ho. Po návratu do vlasti vstoupila v r. 1187 do mužského kláštera cisterciáků OCist. a dala si řeholní jméno Josef.
Byla nápadná její postava a jemný hlas, ale nedůvěra zmizela vzhledem k velké mužské síle, kterou projevovala při všech pracích. Celý rok tvrdě pracovala jako novic. Než došlo ke splnění řeholních slibů, těžce onemocněla a zemřela. Na její minulost se přišlo nalezením listu, kde vše podrobně popsala a teprve pak se přišlo na její pravé pohlaví.
(╬) Hildulf sv. 11. 7. biskup, sv. Hildulg z Trevíru, *7. století v Bavorsku, +11.7.700 Moyenmoutier (Mittelmünster) ve Francii. Původně opat augustiniánských kanovníků CanAug v klášteře St. Dié. Od r. 666 byl biskupem v Trevíru, v r. 671 se vzdal úřadu a založil klášter Mittelmünster, kde se stal opatem.
(╬) Hiltruda sv. 27. 9. poustevnice, sv. Hiltruda z Lissies, + 790 Lisies, Francie. Hraběcí dcera, odepřela svatbu s knížetem a začala žít u kostela jako reklúsa (poustevnice), Helmtrud.
(╬) Himer sv. 13.11. misionář, sv. Himer, žil v 7. století ve Švýcarsku, Immer.
(╬) Hoger z Brém sv. 20.12. arcibiskup, sv. Hoger z Brém, + 20.12. 916 Brémy v Německu.
(╬) Homobonus sv. 13.11. vyznavač, lat.: homo bonus = člověk dobrý, prospěšný, užitečný, sv. Homobonus z Cremony, * 1150 Cremona, + 13.11.1193/97, Cremona v Itálii, jeho vlastní křestní jméno není známé, měl přezdívku Dobrák, dobrý člověk, byl soukeník, založil několik nemocnic, staral se o sirotky a pomáhal chudým, svatořečil ho papež Inocenc III. v r. 1199.
(╬) Honorat sv. 16. 1. biskup, lat: honor = čest, úcta, čestný. Sv. Honorát z Arles, * 4. století Trevír, + 16. 1. 429 Arles. Na Azurovém pobřeží v Provenci (Francie) na ostrůvku Lérinských ostrovů založil v r. 410 klášter, kde se stal opatem. V r. 426 byl jmenován arleským biskupem a kde zemřel. V r. 1788 byly jeho ostatky přeneseny do kostela Notre Dame v Grasse ve Francii. Patron proti dešti a neštěstí. Ctislav
(╬) Honorat sv. 13.10. řeholník, bl. Honorat Kožminský, * 16.10.1829 Biala Podlaská, Polsko, + 17.12.1916 Nové Město (Nowo Mieśće), Polsko, křestním jménem Václav, studoval vysokou školu Krásných umění, po uvěznění a propuštění vstoupil do řádu kapucínů OFMCap., vysvěcen na kněze 27.12.1852 ve Varšavě, v této části Polska, obsazeného Ruskem, nemohly působit řády, založil mnoho ženských a mužských společností, od r. 1895 působil v Rusku, 265. papež Jan Pavel II. ho beatifikoval 16.10.1988.
(╬) Hormisdas sv. 6. 8. papež, sv. Hormisdas, + 6. 8. 523 Řím, otec 58. papeže Silveria, z Frosinone, v r. 514 byl zvolen 52. papežem, jeho heslo: Ivstitia et Pax = Spravedlnost a pokoj, určovalo celý jeho život, přijímal do církve odpadlíky, žil v přátelství s cařihradským patriarchou Janem i jeho nástupcem Epifaniem, 250 východních biskupů uznalo autoritu římského biskupa, vysvětlil theopaschitskou otázku = Boží mučení, že druhá ze tří božských osob, Ježíš Kristus, trpěl jako člověk lidským tělem a zemřel skutečnou lidskou smrtí.
(♣) Hortenzie 1. 6. lat.: hortensia = zahradnice, v českém občanském kalendáři svátek do r. 1989, Hortensie
(♣) Horymír 29. 2. slovan.: gory mir = hornatý svět, krajina, člověk z hor, mír s horníky, v českých pověstech zastánce rolníků proti horníkům, skočil na koni Šemíkovi z Vyšehradu, jméno vymyslel kronikář Václav Hájek z Libočan. Gorazd, goral, Montanus
(╬) Hosana z Kotorub sv. 27. 4. poustevnice, sv. Hosana z Kotorub, * 25.11.1493 Relezi v Černé Hoře, + 27. 4.1565 Kotor v Černé Hoře, svatořečena 21.12.1927, Osana, Ozana
(♣) Hostimila 23. 9. slovan.: milá k hostům, Hostislava, není v českém kalendáři.
(♣)(╬) Hostivít 11.12./11.12. papež, slovan.: vítá hosty, pohostinný, zavazuje se pohostit, lat.: damno = odsoudit, potrestat, zavázat k něčemu (to bylo v době obrození špatně přečteno a vyloženo jako že „vítá hosty“), sv. Damas I., * 297 Španělsko, stal se 37. papežem od r. 366, zabýval se životem církve, čelil rozkolům různých sekt, byl dobrým znalcem Písma Svatého a v r. 382 pověřil sv. Jeronýma napsáním překladu Bible, který se (zrevidovaný) používá dodnes, + 11.12. 384 Řím, Damas
(♣)(╬) Hromnice 2. 2./2. 2. Uvedení Páně do chrámu (Očišťování Panny Marie, Obětování Páně). Podle mojžíšova zákona (2.M /Ex/ 13, 2.12.; 3.M /Lv/ 12.) bylo všechno prvorozené zasvěceno Hospodinu a na očištění matky bylo obětováno jehně nebo dvě holoubata (hrdličky).
Podle evangelia sv. Lukáše (L 2, 22-40) přinesl Josef a Marie malého Ježíše, čtyřicet dní po jeho narození, do jeruzalémského chrámu, aby ho podle zákona představili Bohu a obětovali dar. V chrámu ho vzal stařec Simeon (8.10.) do náruče a nazval ho „světlem k osvícení pohanů“.
Tento svátek se slavil v Jeruzalémě od v 5. století, slavení v Římě je doloženo už v r. 494 pod názvem Svátek setkání (Hypapanté = setkání Ježíše s Otcem).
Tento den Keltové slavili svátek jara Imbolc (immolk - ochrana proti ohni a hromu). Před vchodem do domu zapalovaly malé ochranné ohně. Zhášely se všechny ohně v kovárnách a po vyčištění ohniště je směla zapálit pouze mladá panna. Ohně se přenášely pochodní.
Křesťané zvyk ochrany proti hromu převzali. Od 11. století se světí svíce, které se zapalovali při bouřce – proto byly nazvány Hromničky (Hromnice).
Staly se symbolem Ježíše, kterého stařec Simeon nazval světlem. Protože to byly jediné svíce, které si věřící odnášeli domů, používaly se jako symbol Božího světla na překonání zlých událostí. U této svíce se modlila celá rodina při bouřích za odvrácení pohromy. Dávali svíci umírajícím k hlavě, aby zemřelý došel ve světle do věčného života.
V církevním kalendáři byl jako mariánský svátek od 10. století do roku 1969 pod názvem Očišťování Panny Marie. V občanském kalendáři zrušen v r. 1925, ponechán název Hromnice.
(╬) Hroznata bl. 14. 7. mučedník, staročes.: hroznatý = hroznový, úrodný, šťavnatý, plný života, jiný výklad je hroznatý = hrozný.
Bl. Hroznata, *1160 Ovenec, dnes Praha-Bubeneč, +14.7.1217 Kynšperk nad Ohří (u Chebu).
Český rytíř, příbuzný s Přemyslovci. Syn Sezimy (číšník královny Judity) z Krašova a z Gutštejna a Dobroslavy z Černínů a z Chudenic. Měl 4 sourozence: Arnošta, Vojslavu, Jitku (Juditu), Idu (Janu), otec padl v bitvě u Loděnic v r. 1179.
Po narození se zdálo, že je mrtvý. Jeho matka Dobroslava ho obětovala Ježíši Kristu a Panně Marii a hned po modlitbě dítě ožilo a zaplakalo. Když chlapec trochu povyrostl, vyjela si Dobroslava s ním a jeho sestrou Vojslavou do lesa. Vojslava při jízdě malého Hroznatu chovala a nechtíc ho upustila pod kola vozu a ta ho přejela. Matka se už lekla, že dítě utrpělo smrtelný úraz, ale opět ho Panna Maria zachránila.
Dětství a mládí prožil v Krakově, kde byla jeho sestra Vojslava provdána za krakovského purkrabího (kastelána) a kde mu bylo poskytnuto vzdělání (pohřbena je v kostele Narození Panny Marie v Chotěšově). Hroznata ji doprovázel a byl zde připravován na životní dráhu dvořana-diplomata, vojáka a všestranného hospodáře. Jednou se svými přáteli trávil čas u řeky a neopatrností spadl ve tři hodiny odpoledne do vody. Vytáhl ho až k večeru zkušený plavec za vlasy a všichni si mysleli, že je mrtvý. K všeobecnému úžasu se však Hroznata probral a vypravoval, jak mu pod vodou připadalo, že mu nad hlavou drží ruce překrásná paní. Byl přesvědčen, že to byla Panna Maria a učinil slib, že pro ni vykoná zvláštní službu. Vědomí tohoto slibu provázelo Hroznatu celý život.
Po ukončení studií zastával úřad u dvora, po otci Sezimovi měl velký majetek na Perucku a další na Plzeňsku, oženil se a měl syna. Jeho hlavním sídlem byl hrad Teplá. Jejich jediný syn zemřel v dětském věku a zanedlouho zemřela i jeho manželka. Nyní, když ho už nic na světě nedrželo, chtěl sebe i svůj majetek použít k Boží službě. V r. 1191 slíbil účast na 3. křížové výpravě. Dostal se do Zadaru (Dalmácie, Chorvatsko) a odtamtud do Akkonu. Ten armáda dobyla, ale vojáci se nakazili morem. Hroznata se vrátil do Říma, kde se sešel s papežem Celestýnem III. Papež mu změnil slib na jiný dobrý skutek a tím bylo založení premonstrátského kláštera Matky Boží Panny Marie v Teplé u Mariánských Lázní. Na založení kláštera věnoval všechen svůj majetek. Za tři roky byl klášter dostavěn a zabydlen 12 řeholníky ze Strahova.
V roce 1197 se měla konat další křižácká výprava vedená Leopoldem Rakouským a císařem Jindřichem VI. Hroznata se vydal svou družinou se do Itálie. K výpravě však nedošlo, protože na Sicílii zemřel její vůdce císař Jindřich VI. Štauf (syn Fridricha I. Barbarossy) ve věku 32 let.
Opět nahradil účast na tažení do Svaté země založením kláštera. Dal postavit ženský klášter v Chotěšově. Později do řádu premonstrátů vstoupil jako řádový bratr a odjel do Říma, kde mu v roce 1202 papež Inocenc III. oblékl v Římě řádové roucho. Po návratu do Čech ho opat ustanovil proti jeho vůli správcem klášterního jmění. Později se stal Hroznata obětí opatových pomluv a musel na nějaký čas klášter opustit. Roku 1217 se vrátil. Bratři ho přivítali s jásotem. Hroznata onemocněl a měl vidění, že se jeho život již chýlí ke konci.
Byl zvolen tepelským opatem. V té době řeholníci považovali církevní majetek za vlastnictví Boží, které oni jen spravují a mají za něj odpovědnost. Hroznata proto jel zkontrolovat Hroznětín u západních hranic. úspěšně hájí majetky svých klášterůMěl tam nepřátele, kterým vadilo, že stále . V květnu 1217 byl přepaden na cestě, odvlečen do vězení na hradě Kynšperk u Chebu (Chebsko tehdy nepatřilo do Čech). Jeho sluhovi se podařilo uprchnout a podat zprávu o jeho zatčení, mniši shromáždili výkupné a poslali ho výměnou za Hroznatu. Hroznata ve vězení (tehdy německém) zemřel hladem.
Jeho tělo bylo vykoupeno zlatem, převezeno a pohřbeno v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Teplé. Je nazýván martyr pro iustitia = mučedník za spravedlnost. Atribut: řádové roucho, model kostela, rodový znak: na zlatém štítu troje parohy. Blahoslaven 257. papežem Lvem XIII. 14.9.1897. V době komunismu 1950–1989 se staly z kláštera kasárny a vojáci zničili celý kostel. Otevřeli rakev s tělem bl. Hroznaty a s jeho lebkou hráli fotbal. Český patron, v církevním kalendáři svátek společně se sv. Kamilem z Lellis.
(♣)(╬) Hubert sv. 3.11./3.11. biskup, něm.: hugh beracht = smělý duch, odvážná sláva, duchaplný, má jasného ducha, sv. Hubert z Maastrichtu, Tongernu a Lutychu, * 655 ve francké Neustrii, + 30. 5. 727 Tervueren v Belgii, pocházel ze šlechtické rodiny, otec Bertrand byl vévoda v Akvitánii ve Francii, matka byla sestrou sv. Ody z Amaye (+23.10. 634), stal se, jako jeho otec, dvořanem franckého krále Childericha (Theodoricha) III. a jeho majordoma Pipina z Heristalu (později zv. Krátký, nebo Mladší).
V r. 682 se oženil s Floribonou (dobrá květina), dcerou lovaňského hraběte Dagoberta, ale manželka i se synem Floribertem zemřela při porodu, po jejich smrti hledal zapomnění v rozmařilém životě a byl vášnivým lovcem, vydal se na lov i na Velký pátek v r. 685 a uviděl jelena se zářícím zlatým křížem mezi parohy a uslyšel hlas: „Jestli se neobrátíš k Bohu, propadneš peklu.“ Tímto viděním si uvědomil, že to není vhodný den k lovu a urovnal si svůj dosavadní život.
Zřekl se světských radovánek, odešel do Maastrichtu k biskupu Lambertovi a stal se knězem. Po smrti svého otce v r. 688 převedl svá nástupnická práva na své bratry, v r. 700 byl vysvěcen na biskupa v Tongeren – Maastrichtu, zakládal kostely a kláštery se školami, měl dar uzdravovat nemocné a hodně pohanů obrátil na křesťanství, byl nazýván apoštolem Arden, v r. 721 ho 84. papež sv. Sergius I. jmenoval 1. biskupem v Liége (Lutych). V r. 726 se zranil při rybolovu. Při svěcení nového kostela v Tervuerenu se nachladil a zemřel. Pohřben v katedrále v Lutychu. Jeho ostatky byly vyzvednuty 3.11.743 (proto má svátek v tento den) a uloženy na oltář.
30. 9. 825 dal lutyšský biskup Walcand přenést ostatky do kláštera benediktinů v Andage – Aidanu v Ardenách, místo bylo nazváno Saint Hubert. Obyvatelé horských Arden byli lovci a zvolili si ho za svého patrona V 18. století za Francouzské revoluce se ostatky ztratily a v pokladu lutyšské katedrály je uchovávána jeho biskupská štola. Od 15. století patří se sv. Antonínem, sv. Korneliem a sv. Kvirinem k takzvaným Čtyřem maršálkům. Do našich zemí se jeho kult dostal z Německa v 16. století, patron myslivců.
František Antonín hrabě Špork dal postavit jeho sochu v Hlavenci u Staré Boleslavi, ve Starém Plese u Josefova nechal postavit v r. 1690 kapli a v r. 1695 založil v Kuksu řád sv. Huberta. Znázorňuje se v biskupském nebo mysliveckém oblečení, bývá zaměňován se sv. Eustachem (+ 20. 9. 118), jelen byl symbolem síly už ve starověku a stal se symbolem prvotní církve. Znázorňoval se jako destarák, aby připomínal 10 Božích přikázání. Kult jelena přetrval do dnešní doby, kdy trofej jelena patří k nejvíce ceněným trofejím. V církevním kalendáři svátek do r. 2006 společně se sv. Martinem de Porres. Uberto, Umbertus.
(♣)(╬) Hugo sv. 1. 4. biskup, něm. hugu, huge, hug bert = duchaplnost, rozvážnost, smysl, duše, duch, sv. Hugo * 1053 Châtea-uneuf-d´Isére, + 1. 4.1132 Grenoble ve Francii, ve 27 letech vysvěcen na biskupa v Grenoblu v r. 1080, ale už za dva roky rezignoval při problémech v diecézi, vstoupil do kláštera benediktinů OSB v Chaise Dieu, vrátil se v r. 1083 se na příkaz 158. papeže Řehoře VII., v r.1084 se stal spoluzakladatelem kartuziánského řádu.
V r. 1084 daroval svému učiteli z Remeše sv. Brunovi údolí La Chartreuse (Cartusium u Grenoblu ve Francii), kde on vybudoval Velkou Kartouzu (La Grande Chartreuse), další kláštery byly nazvané kartouzy, jeden z nejdéle úřadujících biskupů, na biskupském stolci byl 52 let, jeho ostatky vyzvedli z hrobu v grenobleské katedrále hugenoti v 16. století a veřejně spálili.
Svatořečen 165. papežem Inocencem II. 22. 4.1134, zobrazuje se v rouchu kartuziánů, i když nikdy nebyl členem tohoto řádu, v církevním kalendáři svátek do r. 2006, opět od r. 2007, Dušan
(╬) Hugo sv. 10. 2. opat, sv. Hugo z Cambrai – Fosses, * 1093 Fosses v Belgii, + 10. 2.1164 Prémontré ve Francii, v r. 1119 se poznal se sv. Norbertem, zakladatelem Premonstrátů OPraem. a připojil se k němu, v r. 1126 se stal jeho nástupcem v opatském úřadu, po Norbertově smrti se stal generálním opatem, do jeho smrti bylo 120 klášterů.
(╬) Hugo sv. 28. 4. opat, sv. Hugo z Cluny, * 1024 Francie, + 28. 4.1109 Cluny, syn hraběcí rodiny, v 15 letech vstoupil do kláštera benediktinů OSB v Cluny u Mâconu, v r. 1042 vysvěcen na kněze, v r. 1049 se stal opatem, dal vybudovat pětilodní basiliku, která byla v té době největším kostelem na světě.
Pohřben v hlavním oltáři kostela v Cluny, chrám byl zničen za Francouzské revoluce v 18. století, při zničení kostela byly zničeny i jeho ostatky, pouze jedna jeho ruka se uchovala v Marcigny, kanonizován 163. papežem Kalistem II. v r. 1121.
(╬) Hugo sv. 1. 4. opat, sv. Hugo, * 1020 Chăteauneuf-d´Isére, synovec biskupa sv. Huga z Grenoblu (1. 4.), člen řádu cisterciáků OCist., opat v klášteře Léoncel, od r. 1166 řídil klášter v Bonnevaux, měl velkou zásluhu na vyjednání benátského míru mezi 171. papežem Alexandrem III. a císařem Bedřichem I., + 1194 Bonnevaux ve Francii, svatořečen 1903.
(╬) Hugo z Lincolnu sv. 16.11. biskup, sv. Hugo, * 1140 Alvalon ve Francii, kartuzián OCart., zakladatel první kartouzy v Anflii, vysvěcen na biskupa v Lincolnu, který byl 20 let bez biskupa, vybudoval novou katedrálu, měl velký vliv na krále Jindřicha II. Anglického, oblíben u šlechty i obyčejných lidí, + 16.11.1200 Londýn.
Kanonizován 178. papežem Honoriem III. v r. 1220, stal se prvním svatořečeným kartuziánem, je znázorňován s labutí, která ho podle legendy doprovázela a ohlašovala jeho příchod, často bývá společně se zakladatelem řádu sv. Brunem (11. 6./6.10.), v českém církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Hugo Maltézan sv. 8.10. sv. Hugo Maltézan, mnich, + 8.10.1230 Janov, o jeho životě se dochovalo málo zpráv.
(╬) Hugo z Poitiers sv. 20. 4. opat, sv. Hugo z Poitiers (Poatie), něm. hug bert = duchaplnost, rozvážnost, duše, duch, je 14 svatých nositelů tohoto jména, sv. Hugo, * 9. století Poitiers, + 20. 4. 930 Anci-le-Duc ve Francii, 5. opat benediktinského kláštera v Cluny.
7/11. 9. 910 bylo hrabětem Vilémem z Akvitánie a sv. opatem Bernonem (1. opat) založeno významné opatství v ve francouzském městě Cluny, za prvních opatů 2) sv. Oda, 3) sv. Aymarda, 4) sv. Majola, 5) sv. Huga a 6) sv. Odila, se stalo opatství střediskem klášterní reformy, bazilika v Cluny, mezitím zbořená, byla po svatopetrském velechrámu největším chrámem všech dob, později se stal převorem v Anci-le-Duc, jeho rozkvět nastal za jeho žáka a nástupce opata sv. Odona (Odilona, Odila 31.12.), , v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Hugo z Rouenu sv. 9. 4. arcibiskup, sv. Hugo z Rouenu, * 680 Burgundsko, + 9. 4. 730 Juminges ve Francii.
(╬) Hugolina sv. 8. 8. poustevnice, sv. Hugolina z Novary, * 1239 Novara, + 1300 Vercelli.
(╬) Humbelina sv. 12. 2. řeholnice, sv. Humbelina, převorka benediktinského kláštera v Jully, + 1130 Jully-sur-Sarce ve Francii, sestra sv. Bernarda z Clairvaux (20. 8.) a sv. Nirvarda (7. 2.), svatořečena v r. 1703.
(╬) Humilis bl. 26.11. řeholník, lat.: humilis = nízký, ponížený, pokorný, nepatrný, bl. Humilis, * 26. 8.1582 Bisignan, + 26.11.1637 Bisignan v Itálii, františkán OFM, blahořečen 257. papežem Lvem XIII. 29. 1.1882.
(╬) Hunna sv. 15. 4. vyznavačka, sv. Hunna, + 687 / 679 Hunaweier ve Francii, spolu s manželem Hunem rozdali majetek klášterům a pracovali pro chudé, lidé jí nazývali svatou pradlenou, protože zadarmo prala prádlo chudým, v r. 1540 protestanté zničili jejich ostatky.
(╬) Hunegunda sv. 25. 8. řeholnice, sv. Hunegunda, žila v 7. století ve Francii, Hunhuta, Hunginda
(╬) Hunger Fríský sv. 22.12. biskup, sv. Hunger Fríský, * 800 Frísko, Německo, + 22.12. 866 Prüm, Německo
(♣) Hvězdoslav 20. 5. latinské jméno Asterius přeloženo v době obrozeneckého hnutí jako sláva ve hvězdách = Hvězdoslav, Ester, Asterie, Astra, není v českém kalendáři
(╬) Hyacint sv. 17. 7. řeholník, řec.: hyakkinthos = kosatec, v řeckých bájích krásný chlapec Hyakintos, do kterého se zamiloval bůžek Apollón, ale při házení diskem ho nešťastně zabil, po jeho smrti ho proměnil v květinu. Sv. Hyacint Odrowanz (Odrowąz) Polský, * ve 12. století na zámku Lance, Kamień Ślanski u Opole ve Slezsku, s rodným bratrem Česlavem poznal v Římě sv. Dominika a v r. 1218 přijali od něho řádové roucho, jako dominikáni OP.
Pobyli na misiích na Ukrajině, v Rusku a v Olomouci, byli jmenováni kanovníky v Krakově, zakládali kostely a kláštery, obnovili náboženský život v Polsku, při vpádu tatarských vojsk zachránil Hyacint z ohroženého kostela Nejsvětější Svátost a sochu Panny Marie (jeho atributy), kterou velice ctil.
+ 15.8.1257 v Krakově, pohřben v kostele Nejsvětější Trojice v Krakově, jeho smrt předpověděla sv. Bronislava (29. 8.), svatořečen 232. papežem Klementem VIII. v r. 1594, v českém církevním kalendáři jeho svátek v r. 1989 přeložen ze 17. 8., svátek společně se sv. Česlavem z Vratislavi (Wroclaw), pol.: Jacek
(╬) Hyacint sv. 11. 9. mučedník, s bratrem Protem byli komorníky u alexandrijské šlechtičny Eugenie, s ní přijali křest a s ní se přestěhovali do Říma, za císaře Galiena byli r. 258 popraveni, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(╬) Hyacinta sv. 30. 1. řeholnice, sv. Hyacinta Mariscottiová, * 1585 Itálie, + 30. 1.1640 Viterbo, mladá hraběnka byla velice marnivá, kvůli rodičům odešla do kláštera ve Viterbu, kde těžká nemoc změnila její lhostejnost a nespokojenost, začala se obětavě starat o chudé, nemocné a vězněné, založila dobročinný spolek Mariiny oblátky.
(╬) Hyacinta sv. 20. 2. vyznavačka, sv. Hyacinta Martová, * 11.3.1910 Aljustrel u Fatimy, + 20.2.1920 Lisabon, otec Manuel Pedro (Emanuel Petr + 1957), matka Olympie byla nejmladší z 11 dětí, z nich je známý bratr Jan.
13.5.1917 se v (údolí) Cova da Iria, nedaleko vesnice Aljustrel u portugalského města Fátima třem dětem, sourozencům Františkovi (+ 1919) a Hyacintě Martovým, a jejich sestřenici Lucii dos Santos (*28.3.1907, +13.2.2005) zjevila Panna Maria. Zjevení trvalo do 13.10.1917. Jejich prostřednictvím vyzývala Panna Maria k pokání.
11. – 15.8.1917 byly děti uvězněny společně s dospělými vězni. Bylo jim vyhrožováno upálením nebo zastřelením. Hyacinta v říjnu 1919 onemocněla těžkým zápalem plic, byla odvezena do nemocnice sv. Augustina ve Vila Nova de Ourem, kde pobyla od 1.7. do 31.7.1919. Na další léčení byla převezena 21.1.1920 do sirotčince v Lisabonu, kde ve 22.30 hodin zemřela na španělskou chřipku.
12.9.1935 byl otevřen její hrob. Neporušené tělo bylo převezeno na hřbitov do Fatimy. 1.5.1951 byla přenesena na boční oltář do basiliky.
Blahořečena 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 13.5.2000 společně s bratrem Františkem ve Fatimě. 267. papež František 13.5.2017 Hyacintu i Františka ve Fatimě svatořečil. V církevním kalendáři svátek od roku 2007, Jacinta.
(╬) Hygin sv. 11. 1. papež a mučedník, řecký kněz sv. Hyginós, + 140. Zvolen 9. papežem v r. 136. Ustanovil, aby při křtu a biřmování byl kmotr, jako svědek udělené svátosti. V jeho době dostavěl císař Hadrián své mausoleum, na které za 104. papeže sv. Lva IV. v r. 850 byla postavena socha archanděla Michaela a mauzoleum bylo nazváno Andělský hrad. V církevním kalendáři svátek do r. 1969.
(♣) Hynek 1. 2. domácí podoba jména Jindřich, do 20. století byl Hynek nesprávně uváděn jako překlad jména Ignác (básník Karel Hynek Mácha měl oficiální jméno Karel Ignác Mácha).
(╬) Hypolit sv. 13. 8. kněz a mučedník, řec. hypo = pod (něčím), lat.: hippolitatum = obětovat koně, sv. Hypolit a Poncián, * v 2. století v Malé Asii, + 236 na Sardinii, původem Řek, žák sv. Irenea, jeden z nejvýznamnějších křesťanských spisovatelů, autor mnoha filosofických, teologických, biblických a historických knih, jako jeden z prvních zaznamenal v r. 200 půst na Velký pátek a Bílou sobotu, zastával stanovisko morální přísnosti a křesťanské tradice, bojovný římský kněz, po volbě 16. papeže Kalista, kterého obvinil z velké tolerance k hříšníkům, byl zvolen několika svými přívrženci protipapežem (první vzdoropapež v dějinách!) v letech 217 – 235), při pronásledování křesťanů odsouzen do vyhnanství na Sardinii, společně s 18. papežem Ponciánem, kde pracovali v mramorových dolech, smířil se s papežem, vzdal se biskupské hodnosti a odstoupil z úřadu, oba zemřeli ve vyhnanství mučednickou smrtí, společně se sv. Ponciánem byl uctíván jako světec hned po své smrti, jeho tělo bylo 13. 8. 236 přeneseno do Říma společně s tělem sv. Ponciána, oba byli pohřbeni v Kalistových katakombách, jejich náhrobní deska byla objevena v r. 1909, Hipolit, Hippolit, Hyppolit, Pilt, Pölten
(╬) Hypolit sv. 22. 8. mučedník, za císaře Alexandra Severa (+235) umučen utopením v bažině, v církevním kalendáři svátek do r. 1969.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CH
(ש) Chám hebr.: chám = horký, druhý syn praotce Noema.
(♣)(╬) Chantal sv. 21. 8./12. 8. vdova a řeholnice, viz sv. Jana Františka de Chantal, * 28. 1.1572 Dijon ve Francii, + 21. 8. 1641 Moulins ve Francii (podle některých životopisů zemřela 13.12.1641), v občanském kalendáři zůstal na původním datu svátek Johana, Šantal, Johana, Jana
(╬) Charbel sv. mučedník, nedochovalo se mnoho zpráv o jeho životě. Šarbel
(╬) Charbel sv. 24. 7. řeholník, sv. Šarbel Machlouf (Makhlúf), pokřtěn jménem Josef. * 5. 4.1828 Bekaa Kafra v Sýrii. + 24.12.1898. Jeho otec zemřel, když mu byly tři roky. Matka se znovu provdala za jáhna Abraháma (Ibrahima). Stal se řeholníkem a poustevníkem v Libanonu.
(╬) Charitas ct. 19. 8. abatyše, ct. Charitas Pirckheimerová, * 21. 3.1467 Eichstätt v Bavorsku, + 19. 8.1532 Norimberk (Nürmberg), představená v klášteře klarisek OSCI, který bránila proti vydání v r. 1550, když se město připojilo k Luterovu učení, její hrob byl objeven v r. 1959
(╬) Chariton sv. opat, učitel poustevnictví, sv. Chariton z Ikonia v Lykii, + 350 v klášteře u Jericha. Uctíván hlavně ve východních církvích.
(♣) Charlotta Karel, Karolína
(♣) Christian lat.: = křesťan, Kristián, Kryštof, Krišpín, Kryšpín, není v českém kalendáři
(╬) Chrodegang sv. 6. 3. arcibiskup, sv. Chrodegang z Met, + 6. 3. 766 Mety, 3.10. 742 byl vysvěcen na biskupa, založil a obnovil mnoho klášterů, působil v diecézi Séez, později se stal nástupcem sv. biskupa Bonifáce (5. 6.) v Austrázii, jeho sestrou byla sv. Oportuna (22. 4.)
(♣) Chrudoš 22. 1. slovansky: chrudi = zachmuřený, ve Starých pověstech českých to byl lech (zeman), který u soudu pohaněl kněžnu Libuši, že soudí špatně, protože má dlouhé vlasy a krátký rozum
(╬) Chrysant sv. 25.10. mučedník, a Daria, sv. Chrysant přišel s manželkou Darií z z Egypta nebo Persie do Říma, kde svým příkladným životem obrátili na křesťanství mnoho pohanů, za trest byl zašit do volské kůže a vystaven na pražící slunce, oba byli manželé kamenováni a nakonec byli oba manželé zahrabáni zaživa do písku, + 304 Řím, pohřbeni na Via Salaria (Salariova cesta), v německých zemích je zobrazován jako mladý rytíř s kopím, v církevním klaendáři svátek do r. 1969
(╬) Chrysogonus sv. 24.11. mučedník, řec.: chrysos = zlatý, gonios = úhel, sv. Chrysogonós pocházel z Říma, byl římským vojákem, + 303 Grad u Akvileje, císař Dioklecián ho dal zatknout, odvézt do Akvileje a tam popravit. Jeho dům byl v 5. století přestavěn na kostel a vysvěcen 24.11. 410. Ve východní církvi má titul megalomartyr = velkomučedník, v církevním kalendáři do r. 1969.
